Vstříc Novému Stvoření

Stefania Caterina a Tomislav Vlašić

Přivedeni ke Kristu 9. část

Napsat komentář

úvahy a modlitby Tomislava Vlašiće

 Chcete být uzdraveni, nebo vzkříšeni?

Drazí bratři, drahé sestry, dnes bychom se rádi dotkli velice citlivého tématu, které si zaslouží vaši pozornost; pozornost ke všemu, co jsme vám vysvětlovali, aby se tak ve vás pohnula dynamika Boží milosti, pod podmínkou, že jste ochotni se tímto tématem zabývat. Téma o kterém mluvím předkládám ve formě otázky: Chcete být uzdraveni, nebo vzkříšeni? Pomodleme se za to:

Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého. Amen.

Blahořečíme Ti Bože Otče, Ty jsi poslal svého Syna mezi nás jako Svůj dokonalý obraz, obraz, který zrcadlí i nás, je zrcadlem vykoupeného lidstva, budoucnosti lidstva. On sestoupil až na dno naší bídy, dotkl se, odstranil příčinu našeho zla, otevřel cestu. Ale my, jako svobodné bytosti, se musíme rozhodnout Ho dobrovolně následovat. On nám ve tvém jménu poslal Ducha Svatého, který s Ním uskutečňuje jeho spasitelské dílo. Prosíme Tě, dej nám sedm darů Ducha Svatého, abychom rozuměli Spasiteli světa, chápali program spásy celého vesmíru. Skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

 

V úvodu bych rád vysvětlil, že nechci mluvit o lékařství, ani popírat jeho význam tady na Zemi. Máme vynikající osobnosti, skvělé objevy, ale s ohledem na lidstva věrná Bohu je toto vše nesrovnatelné a velmi omezené. Naše lékařství na jednu stranu pomáhá, na druhou stranu škodí; žádná medicína na Zemi však není schopna překročit smrt, nedokáže vzkřísit člověka. Já chci mluvit o základním postoji křesťana, který chce buď uzdravení, nebo vzkříšení. Pokud chce uzdravit, hledá léčitele. Léčitelé, tak jak je známe z médií, uzdravují někdy prostřednictvím esoteriky, jindy modlitbami, kdo však chce být vzkříšen, musí hledat Spasitele světa: Ježíše Krista, v celé dynamice jeho lásky k nám, On nám o ní dal svědectví, léčil, křísil, ale těmito znameními nás chtěl přivést na svou cestu, která končí velikonočním přechodem, čelil zlu, čelil smrti, vstal z mrtvých, zjevil se ve slávě a věříme, že sedí po pravici Otce. S ním byla vyzdvižena lidská přirozenost. Před námi je obraz, příklad, skutečnost budoucnosti lidstva náležícího Spasiteli světa. V tomto procesu přivedení všeho ke Kristu, v tomto přechodu k novému stvoření, musíme s tímto počítat. Omlouvám se těm posluchačům, kteří patří k jiným náboženstvím, nebo i laikům. Naším svědectvím nikoho neurážíme. Ježíš Kristus uzdravoval lidi jiných náboženství i nevěřící. On je nad způsoby myšlení tohoto světa, je nablízku každému člověku dobré vůle. Náš úkol je ukázat tuto pravdu. V současné době se tato pravda ukáže v celé síle Božího života těm, kteří chtějí poznat pravdu a kteří jí chtějí náležet. To není nic proti lidem jiných náboženství, ani proti ateistům, ale povinností věřících křesťanů je být nástrojem spásy, projevem života takový jaký je v Bohu, takový jaký se může vtělit mezi námi. Nechceme nikoho přesvědčovat slovy, přejeme si však, aby všichni, kteří náleží k této cestě, začali ukazovat Boží život a byli spasenými, vzkříšenými lidmi. Základní rozdíl, jak jsem řekl, mezi uzdravením a vzkříšením je, že lidé kteří nepřijímají Kristovo vzkříšení, hledají léčitele. Říká se, že dnes v Itálii 12 miliónů lidí navštěvuje léčitele a neptají se, co toto uzdravení přináší. Já vám ale říkám: buďte obezřetní, protože vstupujeme do doby ve které Satan a Antikrist probudí všechny esoterické síly a všechno co patří k egoismu, egocentrismu. Hledáním těchto léčitelů se chytáte do pasti. A nejen hledáním těchto léčitelů, ale i tehdy když samotného Ježíše, nebo kněze považujete za léčitele, tam kde se v modlitebních skupinách dějí uzdravení, uzdravování kořenů, vyhledávání charismatiků, vyhledávání modlitebních skupin za účelem zlepšení vlastních životních podmínek, ne však proto, že byste měli starost o své předky, že byste chtěli pomoci padlému lidstvu, které čeká, až se zjeví Boží Syn prostřednictvím Božích dětí, které přijali Ježíše Krista. A tady bych se chtěl zastavit a poukázat na určité detaily, které se u lidí projevují, a to i na duchovní cestě.

Když někdo nepřijímá skutečnost vzkříšení v Kristu, mluvíme o prvním vítězství smrti, duchovní, v našem duchu, v naší duši. Kdo nepřijímá toto vzkříšení, automaticky se orientuje na přežívání na Zemi, snaží se záplatovat šat určený k rozpadu díky smrti. K knize Stefanie Cateriny „Přes velkou bariéru“ se tomuto tématu podrobně věnují dvě kapitoly: kapitola o uzdravení kořenů a kapitola o smrti. Z naší zkušenosti a podle ohlasu čtenářů víme, že mnoho z nich má strach tuto kapitolu číst, mají strach přemýšlet o smrti. V knize je ale smrt představována jako sestra, sestra smrt, jako brána k věčnosti, brána k plnosti. Jestliže podle toho lidé žijí, mohou se vnitřně uzdravit. Proč? Protože smrt v sobě samé nese základní strach, který nás drtí, poutá k Zemi. Pokud jsme neporazili smrt, neporazili jsme příčinu našich bolestí. Jestli nerozšiřujeme náš horizont, tím co přinesl Ježíš Kristus svým vzkříšením, jsme příliš uzavřeni sami v sobě, jsme zaneprázdnění starostí o následky hříchu, následky kolektivního hříchu; naše pozornost je upřená na sebe samé. A tak vidíte pouto mezi vzkříšením a uzdravením. Kdo přijímá vzkříšení, kdo ho rozvíjí, kdo je otevřen přijmout tuto moc proměňující lidstvo, ten je na cestě uzdravení. Tento postoj uzdravuje, vše nachází své místo, i v naší minulosti, v našich kořenech. Myšlenka, že smrt Ježíše Krista vstupuje do dějin spásy už na začátku stvoření není jen nějakou tezí, protože Ježíš Kristus se tak oslavil. I jeho utrpení a smrt vychází z nekonečné Boží dobroty. A ta vchází do našeho života, jestliže věříme, že Ježíš Kristus vstupuje do našeho života se stejnou láskou, kterou měl Bůh od počátku i když věděl, že se od něj někteří lidé vzdálí. Byl bych rád, kdybychom chápali, v kterých věcech musíme zvítězit: především je to první smrt, první smrt je otroctvím našeho sobectví, když zvítězíme, osvobodíme se z něj. Sobectví může mít mnoho odstínů. Nedívejme se na lidi kolem sebe, kteří se honí za penězi, starají se o různé věci, ale zaměřme se na své nitro. Protože mluvíme k lidem, kteří chtějí pokročit na cestě, tak se každý musí dívat na sebe, aby mohl vidět překážky. Jak jsem už řekl, když někdo nepřijímá Ježíše Krista jako Spasitele světa, je to duchovní egoismus. Nepřijímá, nemá vztah ke vzkříšení, automaticky v něm zůstává kořen sobectví, strach ze smrti a uzavřenost v sobě samém. Bůh nám ale dává možnost odstranit tento strach. Vezměme si příklad sv. Františka z Assisi, který měl strach obejmout malomocného. Z popudu Ducha Svatého, když jednou potkal malomocného, vrhl se k němu, objal ho a svědčí o tom, jak v se něm všechna hořkost obrátila v sladkost. To znamená přijmout dynamiku Spasitelova života v jeho přechodech. Víte, že narození je krize, velká krize. Opustit lůno matky, vyjít ven za bolesti matky, čelit životu. Není možné se narodit bez toho, že by člověk čelil těžkostem růstu, jež jsou smrtí. Chci vám ukázat některé elementy, které vám můžou pomoci vidět, že v duchovním životě může být sobectví, egocentrismus velmi nenápadné a nebezpečné, skryté v zalíbení ve vlastním duchovním životě, v opovrhování druhými, chamtivost, žárlivost, nenávist. Pomyslete, jakou nenávist a žárlivost má Lucifer, když vidí jak Boží lid dělá kroky k novému stvoření. Vše vychází ze sobectví a sebestřednosti.

Je to forma závislosti na charismatech, charismata jako ozdoba, jako věc prestiže, velikosti. To je velmi nebezpečné. Charismata jako metoda uzdravování, ne, ne! Pokud se jedná o uzdravení, uzdravuje Ježíš Kristus. To je autentické uzdravení. Vzpomeňte si na velká uzdravení v mariánských svatyních. Člověk je uzdraven zcela v duchu, člověk se proměňuje. Dalším nebezpečím je soustředit se na nemoci, na problémy, určitý druh duchovní psychoanalýzy. To je velmi nebezpečné. Je normální při bolesti křičet: pomoc. Obracet se na toho, kdo může pomoci. Nicméně veškerá pozornost by měla být zaměřena na Spasitele světa, pozornost plná důvěry, naděje, lásky. Ohledně toho kapitola z knihy „Přes velkou bariéru“ pojednávající o smrti zdůrazňuje, že autentická modlitba je mocnou ochranou proti první smrti. Opravdové obrácení ničí zlo, vzdaluje ho. Být ponořen do Boha, tak jak je ponořená Panna Maria, nevšímat si zla, projít kolem něho, ono potom prchá, vzdaluje se. Čím víc je středem našeho života Ježíš Kristus, vzkříšený Vítěz, čím více mu jdeme vstříc, tím víc se osvobozujeme od vlastního sobectví.

V duchovním životě se také vyskytuje velká zvědavost, potřeba mimořádných věcí, potřeba povznést se na mimořádnou úroveň. Na konci časů budeme mít jedinou mimořádnou věc: čistou lásku, Boží lásku prožívanou v nás i společně s našimi bratry. Čtou se knihy o mimořádných uzdraveních, já vám ale říkám, že když žijete mysticky sjednoceni s Kristem a objímáte celou dynamiku jeho spásonosného působení, dynamiku Ducha, který sestupuje od Ježíšova vzkříšení, můžete prožívat zázrak v každém okamžiku. Při každém kontaktu s Ježíšem Spasitelem, živým Bohem, cítíte jak vibruje život, který od vás vzdaluje zlo, křísí vás, proměňuje. Jak jsme my křesťané povrchní. Když se zpovídáme, otevírá nás zpověď Ježíšovi, který nás proměňuje. Pokud si přejeme být proměněni, tak dělá zpověď zázraky, velké zázraky. Když potkáváme v každé mši Ježíše zmrtvýchvstalého Vítěze, jestliže se účastníme jeho vítězství, účastníme se zázraku, jsme přitahováni touto silou, vtaženi do ní. Kdybychom se modlili, tak jak jsme vás učili, náš život by se změnil.

Budu vám citovat dva krátké texty z Nového Zákona, ze skutků Apoštolů, 2. kapitoly [1], prvního kázání sv. Petra: „Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem„. To je zvěstování, které přináší vykoupení a které musíme přijmout. A následující text: „Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratři? Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.“ Vidíme tyto dva úryvky: byli zasaženi řečí sv. Petra. Co to znamená? Když je odhalen lupič, je ve chvíli dopadení konfrontován s pravdou. Má dvě možnosti: nekát se, uzavřít se v sobě samém, ve lži a falešně se hájit a upevňovat tím v sobě hřích. Můžeme se ale zachovat i jinak, můžeme nechat pravdu, aby osvětlila a pronikla naši temnotu. To je síla Ježíšova slova; zahubit smrt v sobě, protože smrtelný hřích je smrt v duši. V mystické životě, v těchto dnech jsme vzpomínali stigmata sv. Františka, který se cítil jako probodený a jak svědčí sv. Bonaventura, z Averny se vrátil nový člověk. Tato milost probodla něco porušeného a on se proměnil, byl vzkříšen. Z života otce Pia všichni víme, že byl zasažen kopím, milostí, která pronikla jeho srdce, aby byl proměněn. Když jsme v upřímném, pokorném, postoji, aby se na nás Bůh mohl pohlédnout, že k nám promlovilo Ježíšovo slovo, nebo k nám promluvil prostřednictvím bratra či sestry, jestli jsme otevřeni přijímat tuto vibraci pravdy, lásky, tak se uzdravujeme. Jestliže jsme připraveni být uzdraveni až do základů, i my můžeme žádat, aby milost probodla náš hřích, starého člověka, který v nás umírá. Není to krutá smrt, sv. František cítil v bolesti sladkost, blaho, radost, nový život. Proto musí křesťan chápat, že je třeba učinit v sobě tyto velikonoční kroky. A když chce být zcela proměněn jestli opravdu náleží programu přivedení všeho ke Kristu, přivedení ostatních ke Kristu, jít k novému stvoření, jsou nutné tyto kroky: oběť života, upřímnost, neposkvrněnost, průhlednost, přímost před Bohem a společenství s bratry. A tak sv. Petr říká: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého„. Jestli skutečně žijeme náš křest, upřímně se noříme do milosti, kterou Nejsvětější Trojice ukazuje svoji přítomnost, své působení v nás, potom v nás proudí život a Duch Svatý.

Budu vám citovat ještě jeden text, z evangelia sv. Jana, z 15. kapitoly: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic“ [2] Co to znamená zůstávat sjednocený s Ježíšem? On to vysvětluje: „Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás“ [3] Co to znamená zůstávat v jeho lásce? Pro sv. Františka byl Bůh VŠÍM s velkým „V“, Bůh mu dával všechno. Do jeho života se vlévalo vše, život Trojice. A text dále říká: „Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali. “ [4] Bůh si nás vybral, pomyslete trochu na to, že vás Bůh miluje už od věčnosti. Miloval vás v Adamovi a Evě. Miloval vás ve všech generacích. Miloval všechny. A vy jste povoláni žít tuto lásku a vylévat ji na celé dějiny lidstva, sdělovat ji všem vašim předchůdcům. Jestliže žijete takto, dovolujete aby Ježíš ve vás sestupoval k pekelným branám a propouštěl vězně. V tomto tkví uzdravování kořenů i křest v Duchu Svatém a ohni. Jestliže nedovolíte, aby vás milovala Ježíšova láska, jestliže nevěříte, že vás tato láska milovala už od početí, narážíte ve svém životě na černé díry, zranění, obviňujete své rodiče z toho , co se vám přihodilo, ale vina je ve vás. Jestliže se obětujete Ježíši Kristu a milujete ho ve svých zraněních, jestliže odpouštíte, chápete, věříte, že Bůh vás může použít jako nástroje i pro zlé, pro lidi, kteří vás nepochopili, uzdravíte se uvnitř. Dokud se nepozvednete z těchto křížů, které vám působí různá zranění, jestliže se nepozvednete v Kristu k Bohu Otci, budete stále ve tmě a budete kolem ní stále kroužit; tato tma je hnilobou, z které pochází nemoci, nespokojenost, zášť, žárlivost, války atd. atd. Nemůžete se uzdravit, jestliže nebudete vzkříšení uvnitř. Když se zaměříte na tato Ježíšova slova z Janova evangelia, jestliže se rozhodnete milovat Boha nade vše, obětujete se, abyste milovali tuto lásku, vzdáte se všeho, potom se ve vás všechno srovná na své místo. Pochopíte, proč jste trpěli ve svém životě, protože vás Bůh použil ke spáse. Všechno zaujme ve vašem životě své místo. V této otevřenosti čisté Boží lásce ve vás proudí pomazání Ducha Svatého, neustálé uzdravování, proudí ve vás a vibruje život Nejsvětější Trojice. Potom jste schopni komunikovat tento život živým i mrtvým. Nebudete pohoršovat nevěřící, lidí jiných náboženství: dáváte život, ne slova. A lidé dobré vůle si toho všimnou. Rozhodněte se změnit váš život tak, aby se stal životem v Kristu. Opusťte sebe sama, egocentrismus, který do určité míry vždy zůstane zde na Zemi, kde jsme bombardováni zlem ze všech stran, my se ale neustále pozvedáme naší modlitbou a čím víc se pozvedáme, tím víc v nás žije Ježíš, Vítěz a jeho dílo v nás a prostřednictvím nás.

Jak jsem již řekl, úkolem křesťanského lidu je ukázat život Trojjediného Boha, věčný život v síle Ducha Svatého. Říkám vám, že brzy vstoupíme do této doby. Lidé, kteří si zvolili cestu, jež jsme vám ukázali: obětovat život Ježíši skrze Marii a upřímně žít Ježíšův život, být upřímně zapojeni do jeho života, prožívat ho v jeho dynamice, tak tito lidé budou velice posíleni mocí, která sestoupí z nebe prostřednictvím mimořádných nástrojů, aby se rychle pohnuli směrem k novému stvoření.

Vraťme se k slovům ze Skutků apoštolů: lid byl zasažen. Kdo si nepřeje Ježíše Krista, uslyší toto slovo, tuto moc, jako něco co ho pronikne, kdo bude chtít zůstat zlý, se uzavře do svého ulity, uzavře se ale do utrpení, ne do vykoupení. A nikdo nebude moci zůstat někde mezi. Kdo byl po celý život netečný k Ježíši Kristu, pocítí plnou tíhu této doby. Proto zvu vás, kteří jste pochopili, abyste se vydali na cestu a začali žít a konat tak, aby jste byli vzkříšeni. To je pro vás dobré. Ve vzkříšení budete uzdraveni a uschopněni předávat moc vzkříšení ostatním. Křesťanství bude pravdou, která přináší spásu. Ne jedním z náboženství, která bojují za sebe sama.

To je mé pozvání. Modlím se, obětuji se a snažím se žít vzkříšený uvnitř, ku prospěchu vás všech. Čím víc vás bude, tím budeme silnější. Boží lid na Zemi bude silnější. Toto je Ježíšovo pozvání a v tomto smyslu se uskutečňuje křest v Duchu Svatém a ohni a uzdravení kořenů.

Modleme se:

Ó Pane Ježíši, prosím tě za každého bratra a sestru, kteří poslouchali tyto úvahy a četli tato poselství, aby měli odvahu být pokorní, poslušní v přijímání tvého slova, které nás osvobozuje, uzdravuje a křísí, aby nás pozvedlo k důstojnému životu, který naplní našeho ducha radostnou nadějí, že budeme proměněni v nová stvoření a budeme žít věčně.

Moc tvého Ducha, ó Pane ať zahalí a vtiskne se do každého, aby mohl předávat tuto moc, tím že ji žije, především žije, víc než ji káže, aby se každý naučil žít nepřetržitý zázrak života v setkání s tebou.

Žehnám vám, žehnám vám nemocným, abyste se odevzdali Kristu Vzkříšenému, abyste ho postavili do středu, ne vaši nemoc a pozvedli vaši mysl. Žehnám všem, které nesete ve svém utrpení, ve své radosti, vaší práci, všemu co vám slouží, abyste mohli cítit přítomnost Pastýře Ježíše Krista, který je přítomen stále a abyste uměli chránit tuto přítomnost mezi vámi, aby vás vedl, chránil, miloval, odpouštěl vám, uzdravoval vás v hlubině, aby váš život rodil zdravé lidi a přinášel ostatním uzdravení.

 

Ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého.

 

Na slyšenou.

 

1 Sk. 2, 36-38

2 J. 15, 5

3 J. 15, 9

4 J 15, 16-17

 

 

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s