úvahy a modlitby Tomislava Vlašiće

Modlitby s malým „m“, nebo Modlitba?

Zdravím vás bratři a sestry, kteří posloucháte a účastníte se této modlitby. Budeme pokračovat v našich úvahách a modlitbách sjednoceni v Kristu. Dnešní téma zní: „modlitby, nebo Modlitba?“ Jak vyslovujeme naše modlitby, odříkáváme je, anebo je náš život Modlitbou?

Začneme modlitbou:

 

Ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého

Pane Ježíši, nauč nás modlit se, přitáhni nás na své Srdce, abychom byli ve stejném Duchu, který je Duchem tvým a sjednocuje tě s Otcem. Přitáhni nás abychom přinesli naše životy a obětovali je s Pannou Marií a sv. Josefem za mír ve světě a mezi lidmi. Povolal jsi nás na tuto cestu, abychom byly přivedeni a přiváděli druhé k Tobě. Nauč nás potřebné kroky, osvětli nám cestu, dej nám porozumět znamením a každé Boží aktivitě, abychom mohli přijímat milosti a žít z nich. Vyjasni před námi smysl, pro který žijeme, aby naše modlitby byly tímto smyslem přitahovány: přitahovány mystickým sjednocením s Tebou, které nás uvede do čistých zákonů Ducha Svatého.

Amen

Jak všichni víme, papež František vyzval, v těchto dnech, všechny k modlitbě a postu. Nejen křesťany, ale také lidi jiných náboženství i lidi bez vyznání, jak jsme slyšeli ve sdělovacích prostředcích. Mnozí včetně těch bez vyznání, odpověděli, že si přejí se postit. V této univerzální modlitbě, svolané Svatým Otcem, se sjednocují různé hlasy, různé způsoby modlitby, různá znění modliteb. My křesťané máme mnoho inspirovaných modliteb v Písmu Svatém, máme modlitbu, kterou nám předává Církev, modlitbu, kterou se naučili učedníci. Máme modlitby vzniklé v průběhu dlouhých církevních dějin, k Panně Marii, k svatým, zvlášť růženec, meditace atd. Rád bych na začátku zdůraznil, že je jeden duch, sjednocující všechny ty, kteří se modlí a postí, ať už jsou to lidé bez vyznání, či křesťané nebo lidé jiných náboženství: jeden Duch, který si přeje pokoj. My křesťané jsme povoláni k tomu, abychom dostáli modlitbě, tak jak nám ji svěřil Ježíš Kristus. Přeji si proto, abychom v této modlitbě pokročili na cestě, kterou nám ukázal Ježíš Kristus, byli naší službou nablízku Papeži a vyprošovali mír, přirozeně vás všechny vyzývám, abyste přidali to, co je pro tuto cestu základem: obětovat svůj život za mír.

V této úvaze se nebudu zabývat modlitbami, toto téma nechám stranou. Dnes bych rád rozvinul téma MOTLIDBY s velkým „M“, s velkými všemi písmeny, modlitbu par excelence. MODLITBA, co je vlastně tato modlitba? Je naším živým vztahem, který zahrnuje všechny naše schopnosti, celé naše bytí, ducha, duši i tělo, naše vyjádření se vůči Bohu, vůči nám samotným, vůči bližním. Modlitba, která rozvíjí identitu každého z nás, identitu Božího lidu, rozvíjí celistvý život ve víře, naději a lásce, ať už na osobní úrovni, či na úrovni společné, tak jak tomu bylo o Letnicích. MODLITBA s velkým „M“ je tedy náš úplný, celistvý vztah, ponoření do Ducha Svatého, sjednocený s modlitbou Pána Ježíše Krista, našeho kněze před Bohem Otcem. Identita modlitby nás křesťanů je toto: začlenění do života Trojjediného Boha, tak jak vibruje v Nejsvětější Trojici mezi Otcem, Synem a Duchem Svatým. Tak může vibrovat v nás, přirozeně na cestě, v přechodu k dosažení této plnosti, která je v Bohu, ale která se stále rozvíjí, jako sémě, které mezi námi zasel Bůh, rozvíjí se mocí Ducha Svatého, skrze Ježíše Krista. A to nás přirozeně přivádí do Letnic. Když mluvíme o našem sjednocení s modlitbou Ježíše Krista, tak to nesmí znamenat něco abstraktního. V minulé úvaze jsme mluvili o účasti na památce utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Rozvoj naší křesťanské modlitby jde cestou, kterou šel Ježíš, trpící a vítězný. V opravdovém životě Eucharistie, v účastí na Eucharistii se účastníme na tomto přechodu. A když vidíme Eucharistii v její dynamice, zahrnuje všechny úrovně, všechny aspekty našeho života a vede nás společně s Ježíšem k vyzvednutí. Modlitba musí v každé duši rozvíjet živou Eucharistii, tak že je každý křesťan částí nepřetržité Eucharistie, protože je mysticky sjednocen s Kristem. Svými slzami, svými vzlyky, svojí radostí a svým královským kněžstvím přináší do Krista všechny situace ve světě, tak jako my chceme přinést situaci v Sýrii, která se netýká jen Sýrie, ale situace na celé Zemi a v celém vesmíru, aby všechna ohrožení a útlak byly v rukách Krista, který se obětuje Otci, přimlouvá se a my se přimlouváme v něm.

Mimo Eucharistie není žádné modlitby, mimo přechodu Ježíše Krista, mimo všechno to co Kristus prožil, protože na sebe vzal naši přirozenost; a naše přirozenost, taková jaká je musí spolu s Ním vystoupit k vítězství. A modlitba, která rozvíjí náš důvěrný, hluboký vztah s Bohem, rozvíjí celý náš život, aby ho proměnila v život nový, život nového stvoření. Sjednocujeme se nejen s Ježíšem Kristem, ale také zvláště s Neposkvrněnou Marií, naší Matkou. Toto sjednocení s Pannou Marií není něčím volitelným, je nevyhnutelné a nutné, protože ona je naší Matkou, neposkvrněnou Matkou. Matkou, která se nachází v Nejsvětější Trojici, v Boží slávě. Nikdo se neúčastnil na Ježíšově životě tak jak ona a nikdo také není nyní tak blízko Bohu. Jestliže „Matka“ není pouhým čestným titulem, potom je Matkou, která nás rodí v Bohu, která pomáhá svým dětem. Podle jejich poselství musíme stejně tak vidět vedle ní sv. Josefa. Sv. Josefa nemůže být omezen pouze na charitativní díla. „Schází rýže a tak se položí před postavu sv. Josefa hrnec“ Takové jsou příklady. Musíme a můžeme být svobodní před Bohem, před svatými, ale se sv. Josefem existuje užší vztah. Církev nazývá sv. Josefa ochráncem Církve, ale nemyslí se tím ochránce paláců. Je ochráncem Božího života v každém z nás, v celé Církvi, společně s Marií. Ani toto není něco volitelného. Víte, že Církev slaví každý den nějakého svatého a máme mnoho místních svatých v místních církvích. Protože je to výjimečný moment, ve kterém nebe oslavuje tohoto svatého a Bůh na nás vylévá jeho prostřednictvím mnohé zvláštní milosti. Jsou zde čistí duchové, andělé, kteří kontemplují Boží tvář a přenáší na nás tento život, protože v nich mají vibrace života sílu. Vysvětlili jsme, že ve vesmíru jsou bratři a sestry věrní Bohu, kteří žijí velmi sjednoceni s Kristem. V celém vesmíru jsou spravedliví, ale zároveň jsou zde také lidé dobré vůle, kteří hledají spásu a sami ji nemohou nalézt. To vše nás přivádí do univerzálního společenství, které také nemůže být jenom něčím volitelným. Kdo omezuje toto bohatství, ochuzuje sebe i druhé.

Proto v Ježíši Kristu, v Duchu Svatém musí naše modlitba procházet touto cestou univerzálního společenství a vycházíme přitom od sebe samých a našich bližních. To je ten růst, ten přechod, který jsme měli na mysli, když jsme mluvili o tom, že celé lidstvo musí vstoupit skrze velikonoční přechod do kosmických Letnic. V Ježíši Kristu, v Duchu Svatém musí naše modlitba stále procházet touto cestou. A co to má společného s naší každodenní modlitbou? Mnohé. Jestliže žijeme sjednoceni v Duchu Svatém v Nejsvětější Trojici, vylévá se mnoho milostí na lidi dobré vůle. Je to dílo Ducha Svatého. Ježíš řekl: „Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena?“[1] Jestli máme účast na duchu světa a necháme se jím obelstít, jsme světští a bez chuti, chybí nám říz. Jestli se pozvedáme v Duchu Svatém, přestože se neznáme fyzicky a jsme navzájem vzdáleni, moc Ducha Svatého se šíří. Tak jako když je večer tma a potom vidíte, že se rozsvěcí světla až je celé město osvětlené. To je náš úkol a proto vás, kteří mně posloucháte, zvu k oběti života Ježíši skrze Pannu Marii a společně se svatým Josefem se všemi, kteří jsou v Duchu Svatém a kteří si přejí dosáhnout jeho plodů, v dnešním případě zvláště pokoje.

 

Jak se můžeme modlit modlitbu s velkým „M“? Tak, že se budeme řídit tím, co nám řekla Panna Maria v posledním poselství skrze Stefanii Caterinu: být jednodušší. Nechejme Boha, aby proměnil naše myšlenky, naše reakce a přání, ať naše vztahy probíhají v prostotě. V Medjugorje Panna Maria jednou řekla: „Mnozí se modlí, ale málokteří vcházejí do modlitby“. Mnozí se modlí, ale vstoupit do modlitby znamená vstoupit do života Nejsvětější Trojice, který se vylévá na nás a skrze nás. Proto předkládám několik jednoduchých podnětů, které vám pomohou vstoupit do modlitby. Především: vstoupit do modlitby, zanechat všechny myšlenky, odevzdat Bohu všechny starosti, hříchy, všechnu zášť, předložit všechna zranění, nepříjemnosti, obviňování sebe samých, druhých a odpustit. Takto odevzdat Bohu všechno, a plni důvěry nalézt uvnitř sebe pokoj a svobodu v Duchu. Toto je proces, ve kterém nás nemůže nikdo zastoupit, žádný charismatik, nikdo. Každý to musí projít v sobě samém. Ostatní mohou jen ukázat cestu.

Když tímto krokem dojdete k pokoji a svobodě v Bohu, můžete poslouchat Boží slovo a přát si, aby vám Duch Svatý dal toto slovo slyšet a rozumět mu. Jazyk Evangelia není technický. V každém slově je Bůh Syn s celou mocí Ducha Svatého, kterého posílá Otec. Toto slovo nám dává život. Podle toho, jak jsme otevření, jsme schopni slyšet, rozumět, vstřebávat, řekněme zasnoubit se s tímto slovem ve svém životě, protože náš duch má schopnost ho obejmout, přijmout, osvojit si ho, ne jako nějakou technickou řeč, ale jako slovo plné Ducha Svatého působícího hluboko v nás. Rozvíjí nás ve všem, co nás učí Ježíš, přivádí nás k účasti na působení kněze Ježíše Krista, pozvedá nás k Otci. Z tohoto naslouchání automaticky pramení radost, život, odpověď. V modlitbě si nemůžeme nárokovat definitivní odpověď, ta přijde na konci časů. Nepomohou nám vidění, slyšení, ale můžeme dosáhnout toho, že toto semeno, rozvinuté Duchem Svatým, v nás začne růst. Toto má svůj vývoj, přijde čas květu, potom čas zralosti, aby mohly přijít plody a život exploduje v radost a vděčnost Bohu. Všechno toto je v modlitbě vedeno čistou láskou. Jakou láskou? Milovat Lásku, milovat Boha a vše co je v Bohu.Čím více se oprošťujeme od vlastních úmyslů, byť nutných pro náš každodenní život tím, že je svěříme Bohu, tím více za ně dostáváme náhradu. Ježíš říká: „Hledejte především Boží království a ostatní vám bude přidáno“ [2] Musíme dovést náš život až k tomu, abychom milovali Milovaného, tak jako zamilovaný miluje zamilovaného a přeje se s ním sjednotit. Takto se v hlubině našeho ducha rodí modlitba zahrnující všechny mocnosti duše i našeho těla, pozvedá nás a přeměňuje. To je hnací silou modlitby, ne nějaké techniky, či metody. Bez tohoto plamene hluboko v nás, plamene, který zapaluje život, dechu života, požáru v nás a kolem nás, není modlitby.

 

Jestliže naše modlitba následuje tyto kroky a je účastí na Kristově modlitbě, prochází skrze pozemské těžkosti, je vždy věrná Otci v Duchu Svatém, překoná všechno, pozvedá se. Žijeme náš kněžský život, pozvedáme a přinášíme k Ježíši všechny situace, které se nás dotýkají, tak jako v našem případě válka v Sýrii, a Ježíš se modlí před Otcem. Otec naslouchá Synu, ale také když my chceme být pozvednuti, chceme vstoupit do čistého Ducha a takto Duch Svatý zahrnuje další, věřící i nevěřící, křesťany i nekřesťany, kteří hledají hluboké hodnoty, hledají Boha, kterého někdy neznají.

Naše modlitba přináší plody. Modlitba, která nás nepřivádí k pokoji, rozkvětu, děkování, ke zpěvu radosti, ne k radosti, kterou vidíme v kině, ale prosté radosti, která živí celé naše bytí. Jestliže toto chybí, nemůžeme mluvit o přechodu k modlitbě. Viděli jsme, jak archanděl se Michael společně s ostatními šesti archanděli a dalšími anděli vrací z boje s peklem, zpívají modlitbu uvedenou v 15té kapitole Apokalypsy. Pomodleme se ji všichni společně:

Veliké a podivuhodné jsou tvé činy, Pane Bože všemohoucí; spravedlivé a pravdivé jsou tvé cesty, Králi národů. Kdo by se nebál tebe, Pane, a nevzdal slávu tvému jménu, neboť ty jediný jsi Svatý; všechny národy přijdou a skloní se před tebou, neboť tvé spravedlivé soudy vyšly najevo.

Tuto modlitbu zpívá sv. Michael, může také zůstávat tichá, ale živá i v nás. Můžeme ji střežit, věřit ve všemohoucího, svrchovaného dobrého Boha a vše to zakoušet. Jestliže je naše modlitba a vztah k Bohu živý, tak jak o tom mluví 12. kapitola listu Židům, je živý i náš život, vylévá se v nás život Nejsvětější Trojice, na nás a skrze nás; křesťanské poslání vychází v moci Ducha Svatého. Zvu vás, bratři a sestry, abyste se na této modlitbě podíleli nejen dnes, když jsme zvláště naladěni k modlitbě za mír ve světě, v Sýrii, ale pokračujte v této modlitbě, hledejte čas k tomuto přechodu. A tato modlitba, jestli se na ní budou účastnit mnozí, otřese Zemí, otřese celým vesmírem. Děkuji vám.

Pomodleme se společně, sjednoceni s celým vesmírem, se všemi lidmi a stvořeními dobré vůle:

 

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé,

buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes

a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům,

a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Amen

Bože Otče, prameni života, prameni světla, prameni pokoje, prameni všemohoucí, který vítězíš na každým zlem, skrze svého Syna Ježíše Krista v moci Ducha Svatého, požehnej nás a skrze nás všechny, na které myslíme, s kterými bychom chtěli být, všechny se kterými jsme spojeni, nejen fyzicky, ale i na úrovni Ducha Svatého, který nás spojuje v celém vesmíru. Sestup na nás, sestup na lid Sýrie, na představitele národů, na všechny, kteří rozhodují o válce či míru. Sestup na malé, velké a ať tento pokoj na nás zůstává.

Ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého. Amen

 

 

1 Mt 5, 13

2 Mt 6, 33