Vstříc Novému Stvoření

Stefania Caterina a Tomislav Vlašić

Přivedeni ke Kristu 4. část

Napsat komentář

úvahy a modlitby Tomislava Vlašiće

Světlo a tma

Drazí posluchači, pokračujeme v naší cestě přivedení všeho ke Kristu. Tématem tohoto setkání je „světlo a tma“. Předpokládám, že všichni vy, kteří posloucháte tato rozjímání a účastníte se této modlitby jste se snažili modlit a postupovat na cestě, proto vás už nebudu oslovovat drazí posluchači, nýbrž bratři a sestry, protože jdeme stejnou cestou a od příštího setkání chci rozvinout různé aspekty týkající se oběti života a tak ji přiblížit vašemu životu. Pochopíte, že to může žít každý a v každé situaci, jestliže je otevřen Ježíši Kristu. Začínáme tedy toto rozjímání, drazí bratři a sestry, modlitbou ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého.

 

Blahoslavíme tě Všemohoucí Bože a žádáme tě, abys nás provázel na této naší cestě. Nic neuteče tvému pohledu, tvůj pohled je plný lásky, plný světla. Osviť naši minulost, přítomnost a budoucnost, osvětli náš život v této době, abychom mohli pochopit vše to, co jsi v těchto poselstvích nazval konečným obdobím, poslední etapou lidstva, jež se připravuje na příchod Krista, na jeho druhý příchod. Dej nám milost ponořit se do tvého světla a pochopit základní témata našeho života jako je obrácení, být v Božím Duchu, být spojení v Božím Duchu, klanět se a přijmout Ježíše Krista v Božím Duchu.

Amen.

Před lidstvem se otevírá doba světla a tmy. Nacházíme se uvnitř. Tyto dva elementy se projeví stále víc, jeden proti druhému, protože Bůh skrze Ježíše Krista tlačí lidstvo celého vesmíru a lidstvo na Zemi k obrácení. Přijde doba, v níž bude Bůh v tichu, když se Boží hlas a hlas jeho proroků stáhne do ticha. Jen v tichu, mohou totiž lidé sestoupit až na dno sebe sama. V tichosti musí načerpat z vlastních hlubin, z vlastních kořenů. Rozvinout vše to, co do nich Bůh zasel během celého jejich života. Někdy se kázání, nauky, krásná poselství, přítomnost Panny Marie mezi námi přijímají jen povrchně. Je nutné, aby lidstvo na Zemi vstoupilo do Božího ticha. Na druhou stranu hlas satana, hlas ducha tohoto světa bude slyšet stále silněji. A kdo se nezakoření do Boha, bude těmito hlasy stažen, různými způsoby, různými odstíny těchto hlasů. Když mluvím o době světla a tmy, nemám na mysli, tak jako některá falešná poselství, abyste si připravili svíce pro tři dny temna. Tato temnota bude v člověku, v jeho duchu, v člověku, který se nenechal obrátit a osvítit jeho Duchem. Ti, jež se nechají obrátit v duchu, budou naplněni Duchem Svatým a budou dětmi světla. Nestane se jim nic co by je zaskočilo, budou schopni rozlišovat a nazývat věci správným jménem. K tomu slouží toto rozjímání a tyto modlitby.

Ježíš říká v deváté kapitole evangelia svatého Jana; přišel jsem abych postavil svět před Boží soud, aby ti, kteří nevidí viděli a ti kteří vidí, aby oslepli. Boží světlo staví člověka před rozhodnutí. Bůh nebude do nekonečna tolerovat lidskou nerozhodnost. Člověk, který se setká s Ježíšem Kristem, Světlem světa je okamžitě vyzván k obrácení, aby se stal synem světla. Vstoupit do Kristova světla zároveň znamená schopnost obrátit se, být proměněn a postoupit k novému stvoření. Bůh vždy používal lidi, skrze lid působil a s lidmi chce vládnout vesmíru. V každé epoše nám posílal také ctnostné lidi, kteří mu byli věrní. V této době, když se otevírá celý vesmír, když vše směřuje ke sjednocení v Kristu – všechny vesmíry, všichni lidé – aby se stali jedinou Boží rodinou. Celé stvoření je povoláno ke sjednocení v Kristu, k proměně v nové stvoření, proto nám Bůh dal, jak jsme vám už víckrát řekli, tři velké nástroje; anděly, centrální buňku, Bohu věrné bratry. Oni působí, jak jsme vám řekli. A protože lidstvo na Zemi neodpovědělo na výzvu k účasti a vedení mise na evangelizaci vesmíru spolu s nimi, Bůh svěřil tuto misi jim. Oni postupují a tato mise jde vpřed. Toto nás neosvobozuje, abychom se stali pasivními, ale nás staví před odpovědnost. To co jsme neudělali včera je dnes obtížnější a zítra bude ještě těžší. Je nutné, abychom se probudili k pravému obrácení. Prostřednictvím věrných bratří, andělů a centrální buňky světlo postupuje v celém vesmíru a způsobuje, že temnota zakouší krizi. Jestli chceme zachovat temnotu v sobě, automaticky se ocitáme v krizi my. Při pohledu na lidstvo na Zemi z perspektivy věrných bratří a těchto velkých nástrojů, jež vybral Bůh, se lidé na na Zemi jeví jako sobečtí a sebestřední. Rozvoj vědy na Zemi má zcela přesný cíl a každý její úspěch je ve prospěch mocných této Země. Oni vše drží pod svou mocí a nedovolí žádné jiné změny, než ty, které slouží jim. To vidí velmi dobře Bohu věrní bratři. Člověk na Zemi jako jediný v celém vesmíru popírá přítomnost jiných civilizací na druhých planetách. A dokonce, člověk na Zemi, tak jak ho vidí tyto nástroje, se považuje za nejlepšího ze všech takže si přivlastnil i Ježíše Krista. Ježíš Kristus dal Zemi to, co nedal jiným planetám a křesťané měli předávat toto bohatství jiným bratřím a sestrám. Určitým způsobem si to drží pro sebe a myslí si, že stojí v čele, a že jsou protagonisty toho, co nám Ježíš dal. Dary jako je Eucharistie nám Ježíš dal, protože jsme slabí, křehcí, protože jsme poslední a uzavřeli jsme smlouvu se Satanem. Namísto abychom byli pokorní, skrýváme v sobě pýchu a odmítáme lidi ve vesmíru, kteří jsou před námi v rozvoji a ve věrnosti Bohu. Člověk na Zemi všechno absolutizuje a koncentruje do vlastního já. Proto je společenství mezi všemi lidmi na Zemi velmi obtížné. Každý den to vidíme v politických a ekonomických organizacích atd.

Člověk na Zemi přežívá a bude stále obtížnější na Zemi žít. Jak se říká, Země se stala jednou obcí a místa je příliš málo pro velké touhy pozemského člověka, touhy, jež sahají až ke hvězdám. Země ve své uzavřenosti do sebe nemůže tyto touhy uskutečnit. Vidíme, že v tomto napětí, v této krizi, určité hodnoty, jež jsou o sobě svaté, jako je spravedlnost, právo, když jsou v člověku odděleny od jeho kořene, od Boha, stávají se zmatenými, znepokojují, přivádějí ke krizi a k boji. Děje se sociální exploze, tato práva znemožňují člověku, aby se domluvil s druhým a sdílel s ním jak by to pro člověka bylo přirozené. Člověk by i na Zemi mohl velmi dobře žít, kdyby byl spojen s Bohem. Bůh by každému požehnal a všem společně, aby se člověk mohl rozvíjet. Všichni jsme si vědomi, že postupuje porušenost, člověk je stále víc sváděn, móda je stále důležitější, křesťané se do tohoto ducha noří a tento duch křesťany obklopuje. Kolik křesťanů je schopno pozvednout se nad tohoto ducha? Kolik z nich má schopnost jít proti proudu, jež s sebou bere vše a rozděluje člověka v sobě. Člověk na Zemi, když dostane milosti, se často chová tak, jako by mu ty milosti patřily a dělá si s nimi co chce nebo je omezuje na míru, kterou je schopen sám obsáhnout. Neuvědomí si ani, když tyto milosti ztrácí. Křesťané na Zemi už dál nemohou být uzavřeni do sebe, zvlášť ne ti, kteří vědí, že křesťan patří ke Kristovu mystickému tělu. Připojuje se k těm, kteří jsou v Kristu a už nemůže žít uzavřen do sebe a stejně tak lidstvo na Zemi. Ptáme se, co můžeme dělat, jak z toho můžeme vyjít.

Chci zdůraznit některé body, jež jsou důležité pro změnu našeho vnitřního postoje. Nyní poprosme Boha o milost.

Pane náš Bože, dej nám pokoru, vnitřní naslouchání, světlo pro pochopení našich chybných postojů. Kéž bychom pocítili impulsy Svatého Ducha, aby nás vedl a ukazoval nám směr k tobě. Kéž od tebe obdržíme milost opravdového a upřímného obrácení, aby ti patřila celá naše bytost a byla s tebou ve společenství prostřednictvím Ježíše Krista v Duchu Svatém. Ať jsme mezi sebou spojeni v Duchu Svatém.

Amen.

Chci uvést některé body, které musíme vzít v úvahu, pokud se chceme proměnit:

Vstoupit do společenství s výjimečnými Božími nástroji, upřímně si přát je poznat v Duchu Svatém, ne ze zvědavosti. Informovat se, ptát se po informacích, zakoušet hlubokou potřebu, po vytvoření univerzálního společenství s nimi, s anděli, s centrální buňkou, se svatými, se všemi, kteří přijímají Ježíše Krista v Duchu Svatém. Modlit se k Bohu, aby je zjevil, aby je poslal do společenství s námi, uschopnil naše srdce a my abychom je mohli přijat jako své bratry. Ať odstraní každý předsudek a uschopní nás přijmout jejich pomoc, tak jak oni v Bohu uznají za dobré.

Procházíme krizí, krizí struktur, včetně těch náboženských. Jedná se o krizi, která zasahuje všechny, nemůžeme ukazovat prstem a říct, ti se musí obrátit, týká se to všech, prvních i posledních, posledních jako prvních. Proměna, jež si přeje Bůh, a kterou si silně přejí tyto výjimečné nástroje, je proměna v duchu, proměna našeho ducha. V lidském duchu, jež je spojen s duchem Božím se odehrává obnova. Člověk oddělený od Božího Ducha už nemůže zůstat lhostejný. Nezůstává než bloudit a nebo se rozhodnout pro jiného ducha. Proto se vytváří velký zmatek, už nyní vidíme na Zemi velký zmatek. S ohledem na obrácení v duchu, připomínám slova papeže Františka: „Evangelium je potřeba žít, ne interpretovat.“ Žít evangelium, podle toho co nám předali apoštolové, žít Svaté písmo znamená, být ponořeni do Ducha Svatého, účastnit se Božího života skrze Ježíše Krista a tento život zjevovat v duchu druhým. Odtud pramení společenství mezi námi, život a síla.

Nyní se zvlášť obracím na věřící, kteří jsou aktivní v prosbách o dary, o mimořádné zkušenosti. Pozor na duchovní pýchu, ona působí velmi skrytě a Satan se snaží proniknout přes skryté cesty k duši, která začala jít k Bohu a má určité zkušenosti. Něco vám řeknu, mnoho lidí, i mnoho křesťanů – také těch, kteří se považují za obrácené – žijí své obrácení v duši, jež je provázeno množstvím emocí a entuziasmu, mnohými charismatickými dary, mnohými různými zkušenostmi. A z těchto zkušeností, které člověk prožívá v duši – a jež je u některých lidí zvlášť silná – dochází k racionalizaci zkušeností a k jejímu absolutizování. Tak se rodí teorie. Existuje nebezpečí, hledat sebe sama v Boží tváři, namísto aby se hledal Bůh. Mnozí lidé promítají vlastní touhy, hledají je s přesvědčením, že hledají Boží tvář. Snaží se uskutečnit to, co nedokázali v životě. Někdy velmi usilují o získání charismatických darů, větších zkušeností než má někdo jiný. To vede k duchovní nadutosti. Upřímný člověk hledá Boha, protože je to Bůh, hledá jeho tvář, aby ho ta tvář zkoumala a tím jak ho zkoumá aby ho také modelovala, měnila a přiváděla k novému stvoření. Naopak člověk, který chce něco získat, něco zadržet pro sebe – výjimečné věci – a nechce postupovat ve své proměně, se křečovitě drží těchto darů, přivlastňuje si je a tyto dary se stávají překážkou v jeho růstu a v růstu druhých. Dnes je v této oblasti velký zmatek. Dary, charismata, naše schopnosti a naše služby je potřeba obětovat Bohu, aby nás Bůh používal, podle toho jaké jsou naše vlohy už od chvíle stvoření našeho života. Bohu věrní bratři a sestry kladou velký důraz na osobu Nejsvětější Panny Marie, která v sobě rozvinula všechny schopnosti své duše, ale nikdy nepoužila něco nadpřirozeného, protože byla pokorná. Věřila, měla naději a milovala. Bůh uskutečnil v ní a jejím prostřednictvím velkolepé věci. Nadále uskutečňuje velkolepé věci pro ty, jež se otevírají, kteří se zasvěcují jejímu srdci. Podobně působí andělé a Bohu věrní bratři. Zaujímají postoj kontemplace, chápou život, který proudí v Bohu a dávají se k dispozici tomuto životu. Nepřivlastňují si žádné výsady, jinak by se oddělili od Boha, zvlášť když se jedná o čisté duchy – to se stalo Luciferovi na začátku stvoření. V listu Filipským je řečeno o Ježíši, že nelpěl na svém Božství, ponížil se až k smrti, smrti na kříži, proto byl vyzdvižen. List Židům zdůrazňuje, že se z utrpení naučil poslušnosti. Co znamená být poslušný? Znamená uvádět do harmonie lidský život s Bohem Otcem v Duchu Svatém, být věrní Trojiční vibraci, kde je Syn stále s Otcem. On nesl naši lidskou přirozenost a my jsme povolaní k tomuto postoji Panny Marie a Ježíše, ve všech zkušenostech jimiž procházíme. Zkušenost s Ježíšem není Ježíš sám. Na Zemi se identifikuje zkušenost Ježíše s Ježíšem samým, absolutizuje se, vnucuje se druhému. Kdo takto vnucuje své zkušenosti, není schopen vidět druhého, setkat se s druhým. Také ten, kdo obdržel od Boha zvláštní dary, je jako druzí, prostě vykonává svou službu. Proto vás vyzývám k pokoře a poddajnosti, aby byl Bůh ve středu vašeho života. Nesnažte se získat zvláštní dary, abyste je drželi ve vlastních rukou, abyste vládli. Ne, Bůh je ten, který stále vládne. Jestli se vzdálíte od tohoto postoje, už jste na nebezpečné cestě.

Je pěkné, že právě dnes církev slaví vzpomínku svatého Eliáše proroka, velkého proroka. Proto chci zakončit naše rozjímání jeho zkušeností, aby nám jeho život ukázal, jak se máme chovat, na závěr se pak pomodlíme. Jak víte ze Svatého písma, svatý Eliáš byl velký a mocný prorok, udělal mnoho znamení, zázraků, nakonec byl pronásledován a upadl v depresi. Vydal se přes poušť směrem k hoře Chorebu. Čekal, že se Bůh, jako v případě Mojžíše, projeví velkými znameními, zemětřesením, ohněm, větrem a zatřese Izraelem. Čtěme: „Vyjdi a postav se před Pána na hoře. „ A hle Bůh přešel. Nastala velká smršť, tak silná, že štěpila hory a tříštila skály před Bohem, ale Bůh v té smršti nebyl; a po té smršti zemětřesení, ale Bůh v tom zemětřesení nebyl; a po zemětřesení oheň, ale Bůh v tom ohni nebyl; a po ohni šum lehkého vánku. Jakmile jej Eliáš zaslechl, zahalil si pláštěm tvář, vyšel a postavil se u vchodu jeskyně. Tu k němu dolehl hlas, jenž řekl: „ Co tu děláš Eliáši?“ On odpověděl: „Jsem plný žárlivé horlivosti pro Boha Sabaot, protože Izraelité opustili tvou smlouvu, protože zbořili tvé oltáře a tvé proroky pobili mečem. Já jsem zůstal sám a oni usilují o můj život.“ Bůh určuje Eliášovi, aby pomazal za krále určité muže a Elizea svým nástupcem. Po Eliášovy žádá, aby se stáhl. Bůh je Bůh. Eliáš je stvoření, jako všichni ostatní lidé a musel se podřídit Bohu. Bůh je větší než všechny dary, jeho působení přesahuje všechny charismata, všechny velké promluvy, všechny naše koncepty a představy.

Pane, jsme nafoukaní našimi představami o tobě, o tom co děláme, co můžeme dělat. Učiň nás malými jako jsou děti, dej nám schopnost vstoupit do vlastních hlubin, do ticha. Ať nás obestoupí Boží ticho Ducha Svatého, abychom slyšeli jen tvé impulsy a abychom šli cestou, kterou si ty přeješ. Klaníme se ti, jsi Bohem vesmíru, provázíš nás s velkou pozorností, s velkou láskou; nic nám nebude chybět. Přejeme si prožít tento týden před tebou tak, abys nás zkoumal, abys zkoumal lidstvo a proměnil ty, kteří chtějí být proměněni.

A já vám žehnám, ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s