Vstříc Novému Stvoření

Stefania Caterina a Tomislav Vlašić

Přivedeni ke Kristu 3. část

Napsat komentář

úvahy a modlitby Tomislava Vlašiće

Proč utíkáme před Boží tváří

V naší poslední úvaze jsme hledali Boží tvář. Dnes budeme mluvit o tom, proč před Boží tváří utíkáme. Prosme Pána o milost, abychom mohli pochopit, co je příčinou toho, že na Boží tvář nemůžeme patřit. Jaká vychytralost a náklonnost ke schovávání v nás a mezi námi působí?

Ty Pane, který jsi Pánem vesmíru, osviť každého z nás, rozmnož světlo v nás a mezi námi, protože si přejeme žít podle zákonů Ducha Svatého, vždy ve tvém světle, které je tvým životem. Dej nám své milosrdenství, abychom i dnes mohli udělat krok kupředu.

Na počátku této úvahy bych chtěl načrtnou osnovu o několika bodech. Co se stalo po prvotním hříchu a jaké jsou jeho následky? Jak se pro člověka v průběhu dějin stalo velmi obtížným nacházet Boží tvář. Budu mluvit o situaci, jaká je mezi lidmi, kteří zůstali věrní Bohu a neprovinili se prvotním hříchem. Ti se nachází ve vysokém vesmíru. Toto vše nám poskytne pohled, který se přirozeně pokusíme prohloubit, abychom mohli vidět, jak jsme blokováni na cestě k Bohu, a že potřebujeme pomoc mimořádných Božích nástrojů. Křesťané znají dobře z 3. kapitoly knihy Genesis [1], jak si člověk uvědomil, že je nahý obnažený, zbavený milosti a života Božího dítěte. Schoval se. Bohu odpověděl, že to byla jeho žena, která ho svedla. A ta řekla, že byla svedena hadem. V duši lidí se započal proces obviňování, ospravedlňování se, nepochopení a lidé se začali před Bohem skrývat. Postoj člověka po prvotním hříchu v něm zůstal, nepodařilo se pokročit, aby člověk spatřil světlo. Padlý člověk po prvotním hříchu dostal strach. Sedm velkých archandělů nám vysvětlilo, že ani oni se nemohli k lidem přiblížit, protože tito lidé měli strach ze světla. Tato situace přirozeně otevřela cestu Luciferovi a jeho démonům, kteří se řídí zákony lži, hrůzy, chladu a člověk padl do tohoto neštěstí, hříchu, padl do temnoty.

Ve 4. kapitole knihy Genesis[4] vidíme, jak vzájemné obviňování vyústí až v bratrovraždu. Kain zabil Ábela, protože Ábelova oběť byla Bohem přijatá. Zde není už další vysvětlení, ale z toho, co nám bylo nám bylo řečeno vyplývá, že člověk na Zemi, vzbouření lidé, měli strach ze světla, z andělů, z nástrojů světla. Bůh začal na Zemi posílat spravedlivé duše, které patřily k věrným lidstvům neboť se rozhodly pro Boha. Takto lze pochopit, že i Ábel byl spravedlivý, poslaný od Boha. Následně vidíme patriarchy, velké postavy. Byly to vzácné, mocné boží zásahy, které vstupovaly do dějin padlého lidstva. Bůh posílal na Zemi spravedlivé a jak víme, synové temnot je často zabíjeli, pronásledovali atd. Můžeme tedy shrnut a říct, že před příchodem Ježíše Krista bylo velmi obtížné kráčet ve světle a vidět Boží tvář; pravou Boží tvář bylo možno spatřit v Ježíši Kristu, v Božím Jednorozeném Synu, který je před Otcem, a který se vtělil na Zemi a ukázal Boží tvář.

Co se stalo s lidstvy, která zůstala věrná Bohu? Rychle postupovala ve světle. Může se vám zdát překvapivé, když vám říkám, že bratři a sestry věrní Bohu, když to Bůh dovolí, mohou překračovat i v těle Velkou bariéru. Jsou natolik pokročilí. Vlastně jen čekají, až celé lidstvo odpoví a vstoupí do nového stvoření. Bratři a sestry, kteří jsou zastoupeni v Centrální buňce, o které jsme mluvili, prochází tam i zpět přes světelnou Bariéru ve světle v těle. Jak se zjevuje Panna Maria? Přichází na Zemi v těle. Přichází i k věrným lidem. Nepůsobí jí to žádné potíže. Je zajímavé, co nám říkají odborníci v astrofyzice, myslím, že většina z nás o tom ví. Oni vidí i v našem nízkém vesmíru velké množství temné hmoty a nevědí co to je. Vidí černé díry, které všechno pohlcují, všechno co prochází kolem. I celé hvězdy. Četli jsme v časopise o zániku jedné hvězdy. Pohlcují i světlo, nic je nemůže minout. A věrní bratři prochází skrze černé díry i Panna Maria tudy prochází, když se zjevuje na Zemi. Proč? Protože světlo, které je tady na Zemi je nesrovnatelné ze světlem, které vlastní lidstva věrná Bohu. Jejich světlo je mnohem vyšší a prochází skrze černé díry a tak pro ně není problém tudy procházet. Co jsou tyto černé díry? Co je tato temná hmota? Necháme na vědcích aby o tom bádali. Bratři věrní Bohu nám však vysvětlení dali. Co je následkem hříchu na Zemi a v nízkém vesmíru? Temnota se rozšiřuje a vytváří kolem planety a kolem nízkého vesmíru černý obal. Bylo nám řečeno, že i tady na Zemi jsou víry černých děr, které pohlcují všechno: v politice, ekonomii, v nenávisti válek. Lidé tomu nemohou vzdorovat, zapojují se do toho. Myslím, že jsme to všichni zakusili. Tyto víry zla se šíří, chudí a spravedliví trpí, často jsou jimi pohlceni.

Vraťme se k nám samotným. Tito bratři z vesmíru, jak jsem již řekl, prošli rychlým vývojem. Když mluvíme o světle, máme na mysli život, který je v těchto lidech. Můžete si představit, že se setkávají s Ježíšem Kristem normálně? Ježíš navštěvuje tyto planety, tak jako biskup navštěvuje svou diecézi. My, uzavření v naší ulitě, jsme vděční Ježíšovi, protože nám dal Eucharistii a vidíme, že Bůh udělal poslední možnou věc, zůstal s námi v tajemství. Aby se člověk tím, že má účast na tajemství, mohl patřit na Boží tvář. Věrní bratři se setkávají s Ježíšem, tak jako se my setkáváme mezi sebou. I Panna Maria k nim přichází. Mezi nimi a rájem není taková bariéra, jaká je kolem nás. Tyto věci, které víme, vám říkáme proto, abyste věděli, kam nás Bůh vede. Jak řekla Panna Maria v poselstvích minulý rok a která si můžete přečíst v knihách a na našich stránkách [3]. Nádherné i těžké časy pro ty, kteří Boha nepřijímají. Věřím, že vy, kteří posloucháte, si přejete vidět tyto nádherné časy, proto bychom měli vyjít směrem ke světlu, abychom spatřili Boží tvář. Sv. Jan v prologu svého evangelia říká, že „Boha nikdo nikdy neviděl, jedině Boží Syn, který je u Boha nám Ho dal poznat“ [4]. K tomu je třeba vnitřní otevřenost pro sjednocení s Kristem, Světlem světa, abychom mohli spatřit Boží tvář. Ve třetí kapitole sv. Jan říká: „Bůh tolik miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“[5]. Možná jsme zvyklí poslouchat tuto větu, jako mnohé další. On nás miloval a dal za nás svého Syna, který do nás vtiskl lásku a my můžeme v této lásce vidět Boží tvář. Dále říká: „Neposlal svého Syna aby odsoudil svět, ale aby svět byl skrze Něj spasen. Kdo věří v Syna není odsouzen, kdo nevěří, je již odsouzen, protože neuvěřil v jediného Božího Syna. To je důvod jejich odsouzení, světlo přišlo na svět, ale lidé dali přednost temnotám, protože činí zlo“[6]. Pokračuje „kdo činí zlo, nenávidí světlo, protože světlo dává poznat jeho skutky všem. Kdo žije v pravdě, kdo činí pravdu, jde ke světlu, protože světlo ukazuje všem, že jeho skutky jsou vykonány s Boží pomocí.“[7] My křesťané jsme dostali všechno od Ježíše Krista, nauku, všechny svátosti, Ducha Svatého, který nám předává tuto lásku a jak říká sv. Pavel, naše naděje nemůže být zklamána [8]. Sv. Jan zde mluví o víře.

Nyní se s vámi chci zamyslet, ať se každý zamyslí, proč utíkáme před Bohem, před Boží tváří. Proč křesťané utíkají před pravdou a míchají se mezi nevěřící? Velkým problémem je to, že mnozí křesťané staví na místo víry svoji nábožnost, obřady, povinnosti, svátky. V teologii se mluví o konzumizmu svátostí, což znamená, že jsou konzumovány bez účasti, nepřichází se před Boží tvář, která člověka osvětluje. A když se někdo potká s Bohem, tak se jeho tvář mění. Protože Boží světlo má moc proměnit člověka. V čem tedy bude naše svědectví lidem na Zemi a také lidem ve vesmíru? Být věrní v tomto světle, kráčet v něm. Nenechat se zašlapat lidmi beze světla. Jeden bratr z věrného lidstva nám řekl, že tady na Zemi je mnoho lidí z temné hmoty, lidí v nichž není uvnitř světlo. A křesťané by měli být světlem světa, pokud jsou sjednoceni s Kristem. Jinak nás naše nábožnost klame a my si myslíme, že oklameme Boha, tím, že splníme naše povinnosti, obřady, dlouhé modlitby, ale nepotkáme Boha. Máme strach z Jeho tváře. Boží tvář nám ukázali velcí světci, oni se snažili hledat Boží tvář, milovalo pravdu a žili v ní. Známe mnohé diskuse, které vedl Ježíš s Židy, odvolávali se na to, že studují Písmo, znají zákony a Ježíš jim říká, v páté kapitole evangelia sv. Jana: „Vidím, že ve vás není Boží láska, když k vám někdo mluví, následujete ho, ale když Bůh posílá svého jediného Syna, odmítáte ho“[9]. Člověk, který miluje Ježíše Krista touto Boží láskou, je ve světle. Boží láska je a vždy bude nejvyšším zákonem, který vládne vesmíru a v novém stvoření bude jediným světlem v nás a pro nás. Minulý rok 17. září mluvil svatý František o čisté lásce [10] a mimo jiné řekl; bez dosažení čisté lásky v duchovním životě, člověk nedosáhl ničeho. A všechno to co se dělá z ambice nebo jen proto, aby byla vidět nějaká díla končí v prázdnu. Láska zůstává. Cituji: „Toto je zákon lásky: Bůh nás miloval a my jsme povolaní milovat Boha, sebe sama a bližního stejnou láskou“. To je univerzální zákon, který udržuje celé stvoření a platí v celém vesmíru. Ten samý zákon bude vládnout v novém stvoření. Říká: „Ve svém pozemském životě jsem často plakal, protože jsem rozuměl, že lidé nemilují čistou Boží lásku. Pociťoval jsem v sobě nezměrnou bolest, neboť odmítnutí čisté Boží lásky ze strany druhých vždy probouzí bolest v těch, jež chtějí žít a komunikovat lásku“. Postavme se před tuto výzvu hledat čistou Boží lásku, žít čistou Boží lásku, předávat ji druhým. To je podstata zákona, ale věřte mi, člověk utíká před láskou, protože láska je náročná, vyžaduje od nás odpuštění, snášení, pochopení, být odevzdaní ve zkouškách. Vyzvednout se nad bariéru temnoty, jež nás obklopuje a známe ji.

Modleme se tedy:

Bože Otče, často odříkáváme Otče náš, ale jaký je to neúspěch, když nezakoušíme tvou lásku, když v modlitbě netoužíme po tvé lásce, když ji nechápeme. Tvoje láska je naším životem, životem věčným a ve tvé lásce můžeme žít šťastni zde na Zemi. Když předáváme tvou lásku sobě samým a druhým, stáváme se tvými svědky. Každý den tě prosíme o odpuštění našich hříchů, tak jako my odpouštíme druhým, často se uzavíráme do svých důvodů a ospravedlnění, voláme po spravedlnosti ve jménu lidské logiky, lidské spravedlnosti. Nejsme schopni odpustit. Když nepřijímáme tvou lásku, nic nezmůžeme – ani rozumět, ani odpustit. Prosíme tě abys nás neuvedl do pokušení a abys nás osvobodil od každého zla. To není jen nějaká fráze. My jsme ponořeni do zla, nejsme schopni dívat se na sebe v tváři andělů a archandělů jako v zrcadle. Jsme uzavřeni do sebe, máme zpoždění na cestě spásy. Dnes tě prosíme, dej nám pravou modlitbu, jež nás spojuje s tvým srdcem a dotýká se čisté lásky, abychom se i my mohli této lásky dotýkat a abychom mohli postupovat ke světlu. To je to, co potřebujeme v této době. A tvé požehnání ať na nás sestoupí, na všechny ty, jež poslouchají, abys v každém probudil snahu a odpovědnost – být světlem světa.

Ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého.

Příští sobotu.

[1] Gn 3,7-13

[2] Gn 3,14-15

[3] vstric-novemu-stvoreni.org

[4] J 1,18

[5] J 3,16

[6] J 3,17-19

[7] J 3,20-21

[8] Řím 5,5

[9] J 5,42-43

[10] uveřejněno na vstric-novemu-stvoreni.org

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s