úvahy a modlitby Tomislava Vlašiće

Obětování života Ježíši skrze Pannu Marii

Drazí bratři a sestry, pokračujeme v cyklu „Přivedeni ke Kristu“. Dnešním tématem je „Obětování života Ježíši skrze Pannu Marii“. Toto téma je hlavním motivem našeho kázání a našeho svědectví, je základem křesťanského zvěstování. Bez splnění této podmínky nemůžeme dosáhnout Pánových zaslíbení, nemůžeme překročit Velkou bariéru, nemůžeme dojít do nového vzkříšení. Pomodleme se na začátku této úvahy:

Ó Bože náš, velikonoční přechod tvého Syna, ke kterému jsme povolaní i my, je jasný jako slunce na obloze bez mraků, když se ale zatáhne, slunce nevidíme. Když přijdou mraky našeho sobectví, sebestřednosti, všechno se v nás uzavře. Náš duch se zatemní a nevidíme tajemství, které nám Bůh chce sdělovat jako světlo. Dej nám světlo, dej nám milost, abychom se otevřeli, abychom přijali křesťanské povolání a byli věrni tomu, co nám Ježíš předal prostřednictvím apoštolů.

 

K čemu je povolán křesťan? Křesťan je povolán milovat Ježíše víc než otce, matku, syna či dceru. Kdo ho takto nemiluje, není Ho hoden, jak Ježíš sám řekl. Často se má za to, že tato slova platí pro řeholníky a kněze, ale ve skutečnosti jsou platná pro každého Kristova učedníka, pro každého, kdo chce následovat Ježíše.Text sv. Matouše v 10. kapitole pokračuje a říká nám: „Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ [1] Často této pasáži nerozumíme. I apoštolové se ptali: „A co dostaneme za odměnu?“ Ježíš jim odpověděl: „Stonásobek tady na zemi a k tomu věčný život“[2] Toto zůstane pouhou teorií, když se křesťan neřídí Ježíšovým slovem, protože Ježíš nepřišel, aby nás o život připravil, ale aby ho dovedl k dokonalosti, k životu věčnému, kde dosáhneme plnosti. A když odpovídáme Ježíši každý den, zakoušíme blahoslavenství. To je svědectví všech svatých, všech věřících věrných Bohu. Křesťané se tímto ale neřídí, následují Ježíše jen povrchně, nenásledují Ho neustále v procházení velikonočním tajemstvím a tak nezakoušejí moc tohoto přechodu. Základem našeho vztahu s Bohem je mystické sjednocení s Kristem v Duchu Svatém, abychom byli podřízeni Otci. Výraz „podřízeni Otci“ se nám nelíbí, ale znamená být zapojen do zákonů čirého Ducha. Takto jsme neustále znovuzrozeni Otcem, prostřednictvím Syna v Duchu Svatém a prožíváme tak naši identitu, dosahujeme její plnosti. Jak k tomuto dochází na Zemi? V eucharistii, eucharistie je pramenem a vrcholem našeho přechodu, nemáme zde na mysli účast na pěkném obřadu, organizovaném tak, aby se dotknul našich citů, ale účast na životě Krista, živého Ježíše Krista, tak jak se jeho života účastnili všichni apoštolové. Prostřednictvím této účasti na velikonočním tajemství dostali Ducha Svatého, stali se svědky a pokračovali ve slavení památky utrpení smrti a vzkříšeni Krista. Toto vám neříkám já, ale Církev. Identita křesťana spočívá v manifestaci Trojičního Života. Identita křesťana spočívá v životě prožívané eucharistie. Účast na smrti, vzkříšení a radosti Ježíše, který sedí po pravici Otce, je povoláním křesťana a měla by být prožívána v každé eucharistii. Toto bychom chtěli prohloubit v dalším bodě a přiblížit vám různé aspekty.

Takové je povolání každého kněze: být, jak říká Církev, obětí. Tím, kdo je ve spojení s nebem, ale kdo může být ve spojení s nebem, když není mysticky sjednocen s Kristem?Pouze prostřednictvím Krista, zemřelého a vzkříšeného dostáváme Ducha Svatého a máme přístup k Otci. Všechny dokumenty Církve zdůrazňují, že kněz se musí nejdřív obětovat pro Boží lid a mysticky se sjednotit s Kristem, aby se stal nástrojem pozvedajícím věřícího. Ale k oběti sebe sama není volán jen kněz, ale každý křesťan. Co nachází ve slavení mše, když ne živého Krista? Tato mimořádná moc, která může proměnit člověka mocí Ducha Svatého v jasnou, oslavenou osobu, šťastnou a uskutečněnou osobu, kterou už zákony Ducha netíží, jak říká sv. Apoštol Jan. Kněz neuskutečňuje své povolání v organizacích nebo krásných kázáních, jestliže není mysticky sjednocen s Kristem. Jeho prvořadým úkolem je vychovávat lidi k oběti, k mystickému sjednocení s Kristem, účastnit se na jeho oběti, obětovat vlastní sobectví, všechno porušené, aby mohl být vzkříšen. A nejen jednotlivci, ale i každé křesťanské společenství by takto mělo žít. Myslíte, že je možno bez účasti na velikonočním tajemství žít v církvích a farnostech v bratrském společenství? Naprosto ne! Je možno slavit slavnosti, lze vzbuzovat emoce, ale jestliže křesťanské společenství neumře sobě samému, nemůže Duch Svatý naplnit věřící, aby byli jedním srdcem a jednou duší. Bez živé oběti nemá křesťanství svoji identitu a není naplněno mocí, která ho pozvedá k důstojnosti Božích dětí a bez mystického sjednocení s Kristem v Duchu Svatém nevychází svědectví, které dávali apoštolové. Všechny krásné organizace, některé více, některé méně, nemohou přinášet plody, jestliže se kněz v čele lidu a celý lid neobětují. Dnes bohužel nejsou ti, kteří by se obětovali. Slova o obětování vzbuzují odpor. Jde ale o podstatu křesťanství. Uvažujte o tom.

Nemůžeme vyjít z povrchní, průměrné mentality, ze zvykovosti, se kterou se slaví mše, bez mocné Boží pomoci. A tak jako tomu bylo vždy, obnova je dána prostřednictvím mimořádných nástrojů. Nelze jí dosáhnout bez Neposkvrněné Panny Marie. Ona se, u paty kříže pozvedla se Synem a byla poslušná v Duchu Svatém Otci skrze Syna. Stala se naší Matkou. Pozvedla se s duší i tělem, uskutečněná, spočívá v Nejsvětější Trojici. Brzy budeme slavit nanebevzetí Panny Marie. Nebudeme pozvednuti, jestliže neprojdeme jejím srdcem. A dodávám, i srdcem sv. Josefa, jak jsem řekl v dřívější promluvě, který je pro nás ještě bližší svým příkladem, protože on není neposkvrněný od svého početí, ale přijal neposkvrněný život Panny Marie. Přijetím Božího plánu, přijetím Božího Syna, jako by byl jeho vlastní a popřením sebe sama, vstoupil do neposkvrněného života. To je příklad pro každého z nás, neexistuje jiný přechod. V této době, kdy chce Bůh prostřednictvím Ježíše Krista pozvednout celé lidstvo na novou úroveň dal Bůh mimořádné nástroje, což jsme vám vysvětlovali: Centrální buňka, jako zvláštní spojení mezí svatými, anděly, bratry a sestrami z vesmíru věrnými Bohu a mezi věrnými na Zemi. Jsou nám dáni věrní bratři z vesmíru s celým lidem; pozorují nás a účastní se svým způsobem na tom, co my slavíme. Celé lidstvo je předurčeno, jak jsme slyšeli, učinit tento velikonoční univerzální přechod, celý vesmír, může započít jedině ve společenství s těmito mimořádnými nástroji. Panna Maria je nám dána společně se svatým Josefem jako Matka a on jako otec ve společenství s ostatními mimořádnými nástroji, na které se obracíme a přejeme s nimi být ve společenství v Duchu Svatém a účastnit se Kosmických letnic. Církvi na Zemi bude pomoženo, aby se mohla pozvednout. Myslím, že si ještě nejsme vědomi, co znamenají slova sv. Pavla v listu Korinťanům: „Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají“ [3]

Ó Pane, kolik je povrchnosti při slavení eucharistie. Tvůj Syn umírá a mi zůstáváme chladní, povrchní, průměrní. Točíme se kolem obřadů a organizování slavení Eucharistie. To vše nás vzdaluje od podstaty. Zůstáváme bez živého Krista. Nemůžeme být uzdraveni, jestliže nejsme otevřeni, abychom mu odevzdali své hříchy, jestliže nejsme připraveni umřít sobě samým a být vzkříšeni. Neodehrává se v nás mocná proměna, která by měla být plodem každé eucharistie, tak jako jsme četli v evangeliích, když Ježíš dával eucharistii apoštolům, učedníkům a oni se proměňovali.

Ó Pane, nenechávej nás už vzálené od pramene, od vrcholu našeho života. Smiluj se nad námi, odpusť nám naše hříchy. Dej nám milost v této době našeho obrácení, dotkni se našich srdcí, abychom přestali být povrchními a bez zájmu k tomu co se odehrává při Mši Svaté.

V povzbuzení sv. Pavla k Římanům slyšíme: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako oběť živou, svatou a Bohu milou. Obětujte sebe samé s Kristem, celé své životy. To je pravá bohoslužba. Nepřizpůsobujte se mentalitě tohoto světa, ale nechejte se proměňovat Bohem až k úplné proměně své mysli. Budete tak schopni Boží vůli, co je dobré, Bou milé a dokonalé“ [4]

Ano Pane, jestliže nenecháme proměnit své smýšlení, jestliže se nenecháme obětovat s tvým Kristem, nemůžeme být proměněni, nemůžeme dojít do tvé mysli a nemůžeme chápat tvou vůli. Zdá se nám vzdálená, mlhavá, zvláštní. A přitom jsme povoláni být Božími dětmi, putovat ve světle. Bez oběti Ježíši skrze Pannu Marii nemůžeme dělat nic, ani žádný krok v duchovním životě. Vše je klam.

V evangeliu sv. Jana, vždy o velikonocích, slýcháváme o zkušenosti Marie Magdalské. Ona jako první potkala vzkříšeného Krista a když ho potkala, chtěla, aby zůstal s ní. On jí odpověděl:

„Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ [5] O tomto verši se teméř nerozjímá. Je v něm obsaženo, že my, když obětujeme svůj život při slavení Mše Svaté, docházíme nejen ke vzkříšení uvnitř nás, ale také se stáváme schopnými pozvednout se k Otci. Náš pohled se mění, horizonty se otevírají nekonečnu. A tak vše, čemu říkáme tajemství, co nemůžeme pochopit, co nás přesahuje, co je ve vesmíru, vše se otevírá, protože On vše otevírá svým dětem, které si přejí s Ním být sjednoceny a žít podle zákonů čistého Ducha. Bez tohoto přechodu, a nemám teď na mysli něco, co je třeba se naučit zpaměti, ale o přechodu při účasti na smrti a vzkříšení Krista, abychom se pozvedli a byli po pravici Otce, jak říká sv. Pavel, naplní se v nás a potvrdí všechna Kristova zaslíbení. A můžeme se tak stát jeho svědky.

Ó Bože, dej mi milost, abych žil tak, že celá má bytost, tak jak tomu bylo u sv. Štepána prvomučedníka, Tě mohla vidět ve slávě, která je určená pro mě a pro ty, kteří jsou připraveni být přivedeni ke Kristu a pracovat na přivedení druhých.

Amen.

Zdravím vás, protože je před vámi dovolená a je správné si odpočinout. Doporučuji vám odpočívat s Pánem. On chce, abyste si odpočinuli. Jeho pohled ať na vás spočívá vždy, když se bavíte a odpočíváte. Čekají nás nyní dva velké svátky, které souvisí s naší proměnou: svátek Proměnění, 6. srpna a 15. srpna slavnost Nanebevzetí Panny Marie. V sobotu 24. se opět uslyšíme; do té doby se snažte žít toto vše, i o prázdninách se radujte z Boží přítomnosti, jeho lásky i z moře, slunce a všeho, co pro vás připravil. Přeji vám, abyste si dobře odpočinuli, na slyšenou,

žehnám vám ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého.

1 viz. Mt 10,37-39

2 viz. Mt 19,27-29

3 viz. 1Kor 11,29-30

4 viz Řím 12,1-2

5 viz. J 20,17