Drazí čtenáři, tento měsíc k nám Ježíš mluví o hříchu a jeho následcích. Jde o skutečnost, kterou jsme všichni v životě poznali, protože je částí naší křehké lidské přirozenosti. Ježíš nám pomáhá, abychom tuto skutečnost pojali v širších souvislostech a se správnou otevřeností k jeho milosrdenství. Jen tak se hřích nestane ničivou zkušeností, ale příležitostí lépe pochopit, čím jsme, a s Boží pomocí se polepšit. Ježíš také uvádí sedm důležitých bodů pro orientaci na této cestě. Myslím, že by bylo dobré, věnovat každému bodu jeden den, probrat ho s druhými a uskutečnit ho. Odkazuji vás tedy na jeho slova a přeji vám vše dobré.

Ježíšovo poselství z 25. května 2011

Drahé děti, dnes s vámi chci probrat jednu citlivou otázku: totiž hřích. Kdo z vás může říct, že je bez hříchu? Pokud byste to tvrdili, nemluvili byste pravdu, protože hřích je součástí vašeho lidského údělu, pro který je příznačná křehkost. Chci vám pomoci, abyste pochopili, že si můžete být více vědomi zkušenosti hříchu a zbavili se ho správným způsobem.

Především, co je to hřích a odkud se ve vás bere? Hřích je postoj vašeho bytí, který vás staví do protikladu s Božími zákony života. Tento postoj, více nebo méně vážný, se vždy rodí z protikladu vašeho sobectví a Božích zákonů, a z rozdílu mezi vašimi přáními a tím co si přeje Bůh. Hřích se rodí s vaší uzavřenosti před Bohem, hluboko ve vás. Abyste to mohli pochopit, je třeba vědět, jak funguje vaše bytost.

Jste tvořeni duchem, duší a tělem. Duch je středem vaší osoby a je obsažen v duši, která je zase obsažena v těle. Když vás Bůh stvořil, vtiskl do vašeho ducha svoje zákony, protože jste jeho děti, stvořené k jeho obrazu a podobě. Ve vašem duchu působí Duch svatý, který vás udržuje při životě neustálým předáváním podnětů, jež jsou silnými vibracemi. Prostřednictvím těchto podnětů vám bez přestání připomíná, že jste Boží děti. Předává vám Boží přání a myšlenky s ohledem na vás a pomáhá vám chápat Boží zákony, které jsou do vás vtisknuty. Proto váš duch zná Boží zákony a co se Bohu líbí; toto poznání předává duši, také ve formě podnětů, jež jsou vibracemi. Duše si je osvojuje a zpracovává prostřednictvím svého intelektu a nakonec si utváří vlastní myšlení, které má schopnost určovat vaše nasměrování, vaše přesvědčení a rozhodnutí. Podněty vychází z ducha, duše je zpracovává a předává mozku aby se projevily navenek slovem a činy. Takto se tělo stává vzácným nástrojem ukazujícím ve skutečnosti ve které žijete, vaši identitu a Boží život vložený do vás.

Duch Svatý předává vašemu duchu vše, co je potřeba pro fungování vašeho života, jak na úrovni duchovní, tak na úrovni tělesné. Boží zákony totiž řídí i životní funkce vašeho těla, od početí až do smrti. I v tomto případě duch předává podněty obdržené od Ducha Svatého duši, která je dále předává tělu, které je takto udržováno při životě a je schopno plnit všechny svoje funkce. V neustálé výměně mezi vašim duchem a Duchem Svatým ve vás proudí tělesný i duchovní život. Je to úžasný a dokonalý proces.

Když je váš duch sjednocen s Duchem Svatým, protože milujete Boha a přejete si mu věrně sloužit, dostáváte bez přestání mocné podněty, které vás vedou k dobru; váš duch se den ze dne posiluje a otevírá se stále více Božímu působení, rozpíná se, aby vytvořil místo stále silnější přítomnosti Ducha Svatého. Takto rostete ve vnitřním chápání Božích zákonů a váš duch předává duši jasné a silné podněty. I vaše duše sílí a přijímá učenlivě a s láskou podněty vašeho ducha, předává je v neporušeném stavu tělu, které je uskutečňuje správným způsobem. Tímto způsobem jste zdravými, celistvými osobami, protože mezi vámi a Bohem nejsou překážky.

Co se ale stane, když se bráníte Božímu vedení, když ho nemilujete? Váš duch se uzavře působení Ducha Svatého a přijímáte slabé impulzy. Vaše duše se stává křehkou a zpracovává impulzy s obtížemi, předává tělu nesprávné informace. Vaše uzavřenost falšuje živou výměnu mezi Duchem Svatým a duchem vašim a odtud se rodí problémy duchovní, fyzické i psychické. Duše není dostatečně živena božskými impulzy, musí si vystačit sama a vytváří svoje myšlení, oddělené od myšlení Božího, které jí nedovolí rozumět Božím zákonům. Neporozumění Božích zákonů vede nevyhnutelně k chybnému chování.

Odtud se rodí hřích. Hřích má svůj původ v lidském duchu, který se uzavírá působení Ducha Svatého. Tím je narušen vztah mezi vámi a Bohem. Znamená to, že duch odmítá spolupracovat s Bohem a nepoznává ho ani jako Otce, ani jako Pána. Naopak když milujete Boha a jste s ním sjednoceni, váš duch stojí tváří v tvář Stvořiteli, který vám skrze svého Svatého Ducha sděluje, co je pro vás dobré, působí k uskutečňování dobra. Vede vás tak, aby jste se účastnili učenlivě na jeho působení a s upřímnou touhou poslouchali Boha.

Jak se k tomuto staví Satan?  Nemůže žít v duchu člověka, dokud mu člověk sám neotevře dokořán dveře, dobrovolně a s plným vědomím. Mám tady na mysli případy opravdové posedlosti ďáblem, které se stávají naštěstí zřídka. V těchto případech si člověk přeje, aby démon ovládl celou jeho bytost a zcela odmítá Boha. Činí tak s plným vědomím. Normálně však Satan působí zvenku, provokuje a pokouší lidskou bytost tam, kde je nejzranitelnější. Působí obzvláště na mozek a jeho smysly, duše takto dostává zvenku silné impulzy, je zneklidňována a vysiluje se. Začíná kroužit kolem sebe samé, poddává se strachu až ztratí kontakt s duchem a následně i s Duchem Svatým. Jak vidíte, působení Satana přichází zvenku oproti působení Boha, které přichází zevnitř, tj. z ducha ve kterém se, jak bylo řečeno, rodí impulzy potřebné pro váš život. Vnitřní působení se kombinuje s působením vnějším, protože On působí i vně člověka, k užitku celého stvoření. Ten kdo žije v harmonii s Bohem, má prospěch z obou působení, vnitřního i vnějšího.

Když jste ponořeni do Boha, prostřednictvím jednoduchého a radostného života, naplněného modlitbou a službou Bohu a bratřím, všechno snadno probíhá; život nevyčerpatelně vyvěrá s hlubin ducha. Satan vás může pokoušet a obtěžovat, ale nepodaří se mu narušit harmonii Božího života ve vás. Duch Svatý, který je Obránce, totiž předává svoji sílu vašemu duchu, který jí předává duši a ta nakonec tělu, které se projevuje navenek a Satan se musí vzdálit. Satan pokoušel a obtěžoval velké světce a mystiky různými způsoby a často s velkou silou, ale nikdy nebyli poraženi. Díky svému sjednocení s Bohem se stali nezranitelnými, protože Boží moc proudila  jejich duchem, jež byl otevřený Bohu, protékala celým jejich bytím a vytlačila nepřítele nazpět. I vy toho můžete dosáhnout, protože Boží působení je přítomné v každém z vás, stejně jako ve svatých a mysticích. Bůh nikomu nenadržuje, všichni jste jeho dětmi, každý z vás dostal tutéž část dědictví, je ale na vás, abyste ji využili.

Hřích je pro člověka vždy bolestnou zkušeností, protože nechává následky, zvláště pokud se projeví ve fyzické nemoci. Když se upřímně kajete, Bůh vám odpustí, ale to neznamená, že jsou zahlazeny všechny následky hříchu. Když například někomu ublížíte a kajete se, dostanete odpuštění, ale tomu, komu jste ublížili, utrpení zůstává; toto utrpení může dokonce přejít i do budoucích generací. Vezměte si například vraždu: často děti obětí nesou velká zranění, která nejsou schopni překonat, ani dojít k odpuštění; takto se jejich utrpení rozšíří na celé generace a vyvolává nenávist a odvety.

Mějte na vědomí, že každé přestoupení Božích zákonů přináší následky pro vás i pro vašeho bližního a rozlévá se nepřímo na celé lidstvo, protože nikdo není izolován od ostatních a lidstvo je jedna velká rodina. Chování jednoho má vliv na ostatní, bez ohledu na to, jestli chce, či nechce. Proto opakování určitých hříchů jednotlivců má za následek kolektivní hřích, zatěžující celé lidstvo, které je takto oslabováno. Vezměte si třeba potrat, jeden z nejtěžších hříchů vašeho lidstva. Tyto kolektivní hříchy zatěžují každého z vás na duchovní cestě, vytváří se začarovaný kruh, ve kterém individuální hřích zvětšuje počet hříchů kolektivních a naopak.

Co tedy dělat ? Nabízím vám několik bodů k zamyšlení a pro vaši vnitřní cestu.

Když se vám přihodí, že zhřešíte z důvodu své slabosti, proste neodkladně pomoc od  Boha. Požádejte ho o odpuštění a důvěřujte v jeho milosrdenství. On ví všechno. Zůstaňte v pokoji a pokračujte na cestě víry a snažte se polepšit jak je to jen možné. Vaše dobré úmysly mají před Bohem velkou cenu, bez ohledu na vaše omezení. Bůh totiž, na rozdíl od lidí, hledí na upřímnost vašeho srdce víc než na výsledky. Čím více se odevzdáváte Bohu a sjednocujete se s ním prostřednictvím upřímného sebedarování,  tím víc se učíte    rozumět vašim omezením a přijímat sebe v lidských podmínkách.  Buďte milosrdní k sobě samým, tak jako je milosrdný Bůh! Přijímejte svá omezení pokojně a neztrácejte odvahu. Neříkám, aby jste ospravedlňovali  svoje hříchy, ale abyste se začali na sebe dívat očima Boha, který vás nezatracuje, ale  napravuje. Proto se i vy snažte napravovat, bez zatracování. To vám pomůže pokročit na  vnitřní cestě.

4.   Důvěřujte v Boží milosrdenství, ale nesnažte se ho zneužít. Mnozí si myslí, že Boží     milosrdenství je dar, který je levně k dostání, jako něco povinného z Boží strany, tak to ale   není. Bůh je k lidstvu neustále milosrdný a byli byste chudáci, kdyby tomu tak nebylo, což ale neznamená, že si můžete dělat co se vám zlíbí, a myslet si, vždyť Bůh je milosrdný. Jestli si toto myslíte, velmi se mýlíte. Každý Boží dar plně působí pokud je přijatý uctivě a upřímně, když je dobrá vůle přinést plody tohoto  daru. Což znamená, že Boží milosrdenství musíte přijmout s vděčností, s vědomím, že vás zavazuje k ještě větší snaze změnit svůj život. Často slyším mluvit křesťany o milosrdenství, jako by to byla nějaká sladkost, kterou Bůh rozdává  jednou tady podruhé  tam,  protože to tak musí být, bez ohledu na snahu člověka jednat podle čistého svědomí. Polepšete se a pochopte, že milosrdenství je velký dar, se kterým nemůžete žertovat, ale který je třeba přijímat s hlubokou úctou.

5. Učte se prosit bližní o odpuštění a sami odpouštět. Jestliže jste někomu ublížili, proste ho o odpuštění. Jestli to okolnosti dovolují, setkejte se s ním a dejte mu na vědomí, že upřímně litujete. Možná, že pochopí, možná vás odmítne. V obou případech jste udělali mnoho pro vás samé i pro toho člověka, protože jste zastavili spirálu zahořklosti a odplaty. Uvedli jste   do pohybu Boží moc. On se postará o zbytek, vaše dobrá vůle přinese plody, ať už je uvidíte, nebo ne. Dobrý skutek se vám vrátí vždy, když ne od tohoto člověka, tak od jiného. Bůh nezapomíná. Totéž platí v případě, kdy vám někdo ublížil a žádá odpuštění. Odpouštějte vždycky, protože to rozvazuje mnohé uzly a uvolňuje cestu uzdravení vašeho i těch, kteří vás zranili. Vím, jsou to obtížné kroky! I v tomto případě vás omezuje vaše křehkost. Já vám říkám, že je velmi těžké žádat odpuštění a odpouštět bez Boží pomoci. Lidské důvody, společenské zvyky, stud, ponížení, lidské vnímání spravedlnosti, někdy převažují a vytváří nepřekonatelné překážky. Ale tomu, kdo důvěřuje Bohu a přeje si milovat jeho zákony, se vždy dostane pomoci  aby zvládl i ty nejtěžší kroky. Bůh podpoří každý váš dobrý úmysl! Byl bych rád, kdybyste pochopili, že odpuštění není jen chvályhodný hrdinský postoj, ale neomylně působící Boží zákon, který svým dosahem             představuje prostředek na nemoci fyzické i duchovní, z  nichž se mnohé rodí z neschopnosti žádat odpuštění a odpouštět.

6. Snažte se o nápravu zla, které jste způsobili druhým. Často je nemožné napravit situace  vzniklé hříchem, ale je vždy možné něco udělat pro zmírnění následků hříchu . Jestli jste     způsobili bližnímu škodu, snažte se ji napravit podle svých možností. Nechci po  vás hrdinské skutky, přesahující   vaše schopnosti, ale malá gesta lásky a   dobroty k  člověku, kterému jste ublížili. A když to to odmítá,   obraťte se  k jiným lidem     žijícím v podobné situaci. I to bude velkou pomocí vám i  poškozeným a má to  velkou cenu před Bohem, který všechno zná a všemu  rozumí.

7.  Naučte se čerpat poučení i z vašich chyb. Někdy spáchaný hřích přivede na světlo něco  z  vás, o čem jste nikdy ani neuvažovali; jindy zas upozorní na uzavřenost vašeho  ducha před    Bohem. Pracujte na tom a proste o pomoc Ducha Svatého. On vám dá  světlo, dá vám pochopit, kde jste nejzranitelnější a kde se ještě bráníte Božímu  působení. Nenechte se odradit a nepřestávejte žádat světlo k vašemu polepšení. Potom  obětujte Bohu zranitelnost a uzavřenost, které jste objevili, dejte mu i svoje hříchy. Bůh vás povede k úplnému překonání podmínek ve kterých se nacházíte a nedopustí   abyste zapomněli na poučení,   kterému jste se naučili z vlastních chyb. Když  jste  dětmi, naučíte se  po mnoha pádech stát na nohou, pamatujete si, co je  nebezpečné pro  vaši rovnováhu a už nepadáte; Totéž platí i pro vašeho ducha; z vašich pádů   se můžete  mnohému naučit. To neznamená, že padat je pěkné a užitečné; hřích není  nikdy pěkný ani užitečný, ale s Boží pomocí se i chyba může stát příležitostí k   polepšení   a růstu.

*

Navrhuji vám těchto sedm kroků, protože si přeji, abyste se na sebe dívali  ve světle Božím. Nikdo z vás není dokonalý a je dobře když se pokorně přijímáte takoví jací jste, stvoření potřebná mé lásky. To ale neznamená, že jste opovrženíhodní, anebo že byste se měli považovat za ztracené a bez naděje. Být omezeným stvořením vůbec neznamená být neschopným či nehodným; v očích vašeho Stvořitele máte velkou cenu. On vás stvořil svobodné a inteligentní a přeje si abyste dosáhli toho nejlepšího co ve vás je. Přeje si, aby jste byli naplnění a šťastní, počítá s každým z vás. Nezáleží na vašich schopnostech, není důležité, co si o vám myslí druzí, ani jestli jste něco pokazili v životě; v očích vašeho Pána se počítá jen vaše láska k němu a vaše dobrá vůle účastnit se podle svých možností na jeho díle.

Když jsem byl mezi vámi na Zemi, potkal jsem na své  cestě mnohé hříšníky. Přijal jsem je s láskou, odpustil jsem jim, uzdravil je a osvobodil ode zla. Nikdy jsem je neponižoval, ani nezatracoval, nedával jsem jim lekce z morálky, nestrašil jsem je, nehrozil trestem. Naopak, vždy jsem je pozvedl a ukázal jim cestu k obrácení. Každému z nich, tak jako cizoložné ženě, jsem řekl: „Jdi a už nehřeš“.  Totéž říkám dnes každému z vás. A jestliže v životě potkáte i vy hříšníky, nebo se jimi cítíte být sami, nikdy neuzavírejte cestu jim ani sobě, ale opakujte má slova: „Jdi a už nehřeš“. Hledejte vždy paprsek světla a obracejte se ke mně. Dělejte to a dostanete světlo, jednejte tak a budete žít.

Žehnám vám ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého.