Drazí přátelé,

znovu můžeme být spolu po uplynulém velikonočním období, v němž jsme si připomněli velké události spásy. Ve skutečnosti se přechod ze smrti do života týká každého z nás bez ohledu na liturgické období. Smrt a vzkříšení se střídají v naší existenci; jsme povoláni k tomu, abychom v mnohostranných zkouškách našeho života zakoušeli Kristovo velikonoční vítězství a abychom tak  proměňovali každou smrt ve vzkříšení.

Jsme částí Božího lidu neustále jdoucího k plnému uskutečnění Božích zaslíbení; je to cesta vedoucí nutně etapami obrácení dokud nedosáhneme proměny naší bytosti. O tom jsem podrobně hovořila v prvním díle série „Přepsat historii“ s názvem: „V Boží mysli“; v něm jsem vyložila prožité zkušenosti a vysvětlení, která jsem dostala ohledně Boží mysli žijící v nás, jíž působením se dnem a nocí měníme.

Jednou ze základních stránek duchovního života je schopnost duše přijmout Boží novost. Jakou novost? Tu, která je obsažená v životě, jenž nám Bůh neustále předává prostřednictvím své lásky. Život v Bohu je totiž neustále nový a neustále se obnovuje. Nikdy není statický, naopak je dynamický, vitální, stále plný nových zkušeností. Ježíš nás ujistil, že z nitra toho, kdo věří, budou vyvěrat proudy  živé vody. (Jan 7,37-39)

Pro Boží novost se můžeme otevřít tehdy, když jsme ochotni přijmout Jeho život v každé chvíli, to znamená, když jsme ochotni se proměnit, a tak umožnit Pánu, aby žil v nás. Jediný možný způsob jak toho dosáhnout, spočívá v sebeobětování Ježíši Kristu skrze Neposkvrněné srdce Panny Marie. To je jediná cesta, jak držet krok s milostí a být novým stvořením. Mnohokrát se mi dostalo od Pána vysvětlení a sama jsem to zakusila, že pro obdržení plnosti života od Boha, je potřeba z naší strany, abychom dali svůj život Bohu, protože dostává se v té míře, v jaké se dává. Tím, že darujeme vše Bohu, od něho vše dostaneme; to je zákon Ducha. Náš život není snad vším? Co jiného můžeme dát Bohu, aby to mělo větší cenu, než náš život?

Otevřenost pro novost Božího života nás vede k vyzdvižení své bytosti k Otci. O tom se dočtete v poselství Ducha Svatého, jež vám nabízím tento měsíc. Dostala jsem ho v roce 1999, v den Nanebevstoupení; doufám, že vám bude k užitku.

Zdravím vás a přeji vám vše nejlepší v Kristu.

Poselství Ducha Svatého z 16. května 1999 – Nanebevstoupení

„Je nutné, abyste se otevřeli pro Boží novost; tato otevřenost ale vyžaduje následující krok: vaše vyzdvižení se k Bohu. Ježíšovo Nanebevstoupení není pouhým příkladem tohoto vyzdvižení, ale je předobrazem vašeho budoucího vyzdvižení s tělem a duší na konci tohoto věku.

Nicméně už dnes, dokud žijete v těle, se od vás žádá, abyste se vyzvedli k Bohu spolu s celou svojí bytostí. Jestliže jste novým stvořením otevřeným k Boží lásce, jež vás neustále obnovuje, daruje se vám a vede vás k úplnému darování sebe, nejste už připoutáni k zemi, ale žijete v novém rozměru přesahujícím prostor a čas. Totiž všichni, jejichž život je ponořen do mě, už nemohou být přikováni k zemi.

A proto, i když musíte nyní ještě žít v těle a řídit se fyzikálními zákony země, už jste je zároveň překonali. Žijete tak v přírodním řádu věcí, ale vaše duše ho už překonala, to znamená, že se dotkla nového rozměru života. Tento nový rozměr je věčností. Vaše duše je stvořená pro věčnost a sama je věčná. Bůh vám dovoluje, abyste tento čas prožili v těle, a je určen pro vaše poslání, aby se rozměr věčnosti prostřednictvím vašeho těla dotknul všeho, co vás obklopuje, protože to vše se musí vyzvednout spolu s vámi.

Člověk to nepochopil. Nemám na mysli pouze nevěřícího člověka, ale i věřící, pokřtěné, kteří často nejsou schopni porozumět velikosti Ježíšova poselství, jež zanechal prostřednictvím svého nanebevstoupení, že je totiž nutné dospět k Otci už zde na zemi. Mnozí si myslí, že po smrti dospějí k Otci, když vše dobře půjde, když dosáhnou ráje. To je ale špatně, protože rozměr ráje, očistce a pekla je pouhým pokračováním toho, co jste začali v pozemském životě, dovršením toho, jak jste se rozhodli žít na zemi.

Pro Lucifera je den Nanebevstoupení něčím strašným, představuje jeho úplnou prohru. Protože lidstvo, které chtěl zotročit, ponížit a podrobit si smrtí, bylo prostřednictvím Ježíše Krista vyzdviženo s tělem a duší tak, jako byla vyzdvižena s tělem a duší Panna Maria, představující nové lidstvo, to, čím budete vy všichni.

Chci, abyste se zamysleli nad tím, co pro vás znamená, vyzvednout se k Otci spolu s Ježíšem v Duchu Svatém. Zeptejte se sami sebe, co znamená vaše vyzdvižení, od čeho se musíte oddělit, co vás drží svázané a brání vám, abyste se vyzvedli, jaký strach v sobě chováte.

Jestliže vás zadržuje strach, není vyzdvižení možné, protože strach je zátěží poutající duši k zemi. Tam, kde je strach, se duše nemůže vyzvednout. Vyzvednout se znamená, jít vstříc tomu, co duše může poznat vírou, a ne smysly. Nikdo se nemůže hmotně dotknout věčnosti ani neexistují fyzikální zákony, které by ji vysvětlily, ale duše ji zná. Prostřednictvím víry můžete jít bez strachu vstříc tajemství, k tomu, co se vám lidsky může zdát neznámé. Jestliže žijete v Bohu ani to, co je neznámé, vám nebude cizí; vaše duše to tuší, chápe to, zná. K tomu je stvořena, aby rozuměla Božím věcem.

Tehdy se vyzvedáte díky víře, když vnímáte skutečnost, již není možné poznat smysly. Jak můžete poznat věčnost smysly? Můžete se snad svými smysly dotknout rozměru svobody, pokoje, lásky, sebedarování? Můžete se hmotně dotknout lásky? Nemůžete. Můžete jí vidět očima? Nemůžete. Ale vaše duše se jí může dotknout, dívat se na ni a vdechovat ji, protože víra to umožňuje. Vaše duše může konkrétně zakoušet rozměr věčnosti; kdyby tomu tak nebylo, jak byste získali zkušenost Boha?

Vyzývám vás, abyste tato slova nepovažovali za teorii. Jestliže toužíte vstoupit do věčnosti, není už nic teoretického, vše se stává skutečností, protože jste byli stvořeni, abyste plně zakoušeli Boží skutečnost, pro niž jste určeni.

Žehnám vám ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého“.