Zdravím vás drazí čtenáři.

Doufám, že se máte dobře a že si můžete trochu užít letního odpočinku. Poselství Ducha Svatého, které Vám přináším tento měsíc, mluví o bratrském společenství, jehož pramenem a silou je společenství mezi třemi Osobami Nejsvětější Trojice.

Není vždy snadné žít ve společenství s bližním z důvodu křehkosti naší i křehkosti našich bližních, kterou dobře známe. Nicméně pokud se obětujeme Ježíši skrze Neposkvrněné Srdce Panny Marie, můžeme překonat všechna omezení, úkon obětování nás totiž sjednocuje s Ježíšem a nejsme to již my, kdo miluje  a tvoří pravé společenství s ostatními.

Takto se naše vztahy pozvedají nad naši lidskou malost. Sami nejsme schopni se setkat s druhými; člověk si vytváří vztahy podle svých zájmů, třeba i v dobré víře a z ušlechtilých pohnutek, nikdy však neuskuteční  opravdové bratrské společenství. Člověk oddělený od Boha je sobec a taková je i jeho láska, chce vlastnit druhého, utiskuje ho a často působí násilí. Každý den se o tom můžeme dočíst v černé kronice.

Člověk, který se nedává, není sobcem jen ke svým bližním, ale i vzhledem k Bohu. Stále od Boha něco žádá, a když to nedostane, tak reptá a začne závidět těm, kteří Boží milost dostali. To je jedovatý kořen, který máme v sobě a který může být vytržen jen obětováním se Bohu. Proto se nebojme a nechvějme se! Víra v Ježíše Krista je vítěznou zbraní, která nás uschopní překonat všechno zlo v nás a kolem nás.

Nyní vám dám prostor, abyste si mohli přečíst slova Ducha Svatého, a přeji vám ze srdce vše dobré.

Poselství Ducha Svatého z 19. 5. 1999

„Chci vám říct něco o bratrském společenství, které je následujícím krokem po zasvěcení. Zasvěcení v pravdě totiž vede ke společenství. Ježíš by se nemohl zasvětit v pravdě, pokud by nebyl ve společenství s Otcem a se mnou. Bůh není nikdy sám, protože v něm žije a působí společenství mezi třemi Osobami Nejsvětější Trojice. Toto společenství je dokonalé, protože je dokonalá i láska, která se daruje a proudí od jedné Osoby k druhé.

I vy jste povoláni uskutečňovat společenství v zasvěcení a v pravdě. Pokud chybí bratrské společenství, pokud není společenství mezi věřícími, v komunitě, v rodině tak to znamená, že chybí pravda, anebo že je ta pravda v duších udušená. Naopak, pokud ve vás žije Boží pravda, ona vás vede k Boží lásce, a to je darování se a společenství k obrazu Nejsvětější Trojice, kde se tři Božské Osoby darují jedna druhé a každému z vás.

Takto by tomu mělo být i mezi vámi: společenství by mělo být odrazem pravdy, která je v každém z vás. Tam, kde je panovačnost, lež a sobectví, tam není společenství. Tam, kde je zájem odlišný od zájmu Božího, tam není společenství, jak se tomu bohužel často stává i mezi křesťany; mnozí lidé rostou sami jako plané rostliny; nikdy nevcházejí do zahrady své duše, aby ji vyčistili od plevele; ani jim nikdo nepomáhá, aby se podívali dovnitř sebe. V tomto případě není možno mluvit o společenství, ale spíše o více či méně pokojném spolužití.

Vy jste ale povoláni k opravdovému společenství, protože život třech Osob Nejsvětější Trojice se neomezuje na soužití mezi sebou, ale žijí dokonalé společenství, milují se navzájem a milují vše ostatní. Také život v ráji probíhá v dokonalém společenství, neboť duše vstoupily do pravdy a v pravdě se zasvětily, což je vede k potlačení jakéhokoli sobectví a mohou vstoupit do pravé lásky, která se daruje druhým a je vzájemným darováním. To je společenství.

Bez opravdového společenství nemůžete dosáhnout sebeobětování. Kdo není schopen žít ve společenství, není schopen se obětovat, protože tato neschopnost je znamením sobectví, individualismu a egocentrismu.

Vyzývám vás, abyste obrátili svůj pohled dovnitř a objevili, co vám ještě chybí k tomu, abyste mohli vstoupit, v prvé řadě, do dokonalého společenství s Bohem a následně i do společenství mezi sebou. Tím se vyznačují praví křesťané: že jsou mezi sebou navzájem v Bohu jedno.

Já vám pomáhám k dosažení pravého společenství, neboť jsem Láska. Řeknu vám ještě jednu věc: ve společenství s druhými přinášíte darem to, co je ve vás. Proto je důležité žít v pravdě, abyste byli schopni dávat druhým pravdu v lásce, modlitbě a oběti. Bez této pravdy nemůže být společenství.

Také od vás žádám, abyste se zbavili všech neoprávněných nároků k Bohu, protože to je překážka ke společenství s ním. V člověku je totiž zakořeněno velmi zrádné zlo, které ho vede k očekávání odměny od Boha, očekávání něčeho výměnou za oběť či modlitbu. S tím je spojen ještě další aspekt, o kterém jste slyšeli od Ježíše (viz. Mt 20, 1-16), což je reptání proti Bohu, kritika a obviňování Boha, za to, co činí.

Jistě, Bůh odměňuje spravedlivé, o tom nepochybujte. Není proto špatné očekávat něco od Boha, on je přece Nejvyšší Dobro a odměňuje dobrem ty, kteří ho vzývají s upřímnou láskou. Dělá to ale vždy způsobem a v čase, který záleží na něm. Špatné je přicházet k Bohu pouze proto, abychom něco dostali. To není víra, to je sobectví. Přát si odměnu, která je sama sobě cílem, je špatný postoj, stejně jako reptání proti Bohu. V obou případech se projevuje zakořeněná rebelie člověka, rebelie prvotního hříchu, chybějící neposkvrněnost.

Pokojné přijímání Boží vůle i ve zkouškách, je projevem neposkvrněnosti: kdo miluje Boha a obětuje se, nereptá ve svém nitru. Kdo se plně účastní na Kristově oběti, ten se odevzdává Otcově dobrotě tak, jak to dělal i Ježíš. Ví, že se mu nemůže stát nic špatného, protože Otec si nemůže přát pro své děti nic špatného, jen dobro. Ví také, že zkouška, kterou Otec dopouští, vede jen k uskutečnění většího dobra tak, jak tomu bylo u Ježíše, a každá smrt se promění ve vzkříšení.

Kdežto nečistá duše, vzpurná a zlá to nechápe a začíná reptat a vzpouzet se proti přátelské ruce, která ji živí. Tak jako Jidáš a ostatní zrádci. Hluboká rebelie je příznačná pro ty, kteří se neobětují, kteří neznají a nemohou pochopit Boží dobrotu, protože se sami nestávají dobrotou. Od vás se ale žádá, abyste byli Boží dobrotou; stanete se jí jen tehdy, jestliže se obětujete jako oběť spojená s Kristem, jinak vaše dobrota zůstane lidským soucitem. Dobrota, jež nemá svůj základ v Kristově oběti, je lidským soucitem. Země je jí plná, ale to není Boží dobrota, proto země hladoví po lásce.

Reptání může vést k závisti milosti bližnímu. Dočtete se o tom v příběhu o dělnících v evangeliu, kteří reptají, protože poslední dostali jako první (srv. Mt 20,1-16). Kdo má účast na Kristově oběti a stává se Boží dobrotou, v něm nemůže být závist, protože ví, že každý dostal místo v Božím plánu. Před Bohem neexistuje rozdíl mezi prvním posledním, v Bohu nejsou kariéry ani kategorie. Před Bohem má cenu pouze upřímná touha každého jednotlivce, aby byl částí Božího plánu. Tak najde každý své místo, své uskutečnění a štěstí. Milost, kterou někdo dostává a milost, kterou dostává někdo jiný, neslouží k ničemu jinému než k vyzdvižení každého, proto zde není pro závist místo. Dokud budete závistiví, nenaleznete pokoj, a už vůbec ne štěstí. Nebudete dokonalými v Bohu.

Také závist má svůj původ v nedostatku neposkvrněnosti. Proto vás vyzývám, abyste postoupili na cestě neposkvrněnosti následováním Marie, která se nikdy, v žádné zkoušce nebouřila proti Bohu. Nikomu nic nezáviděla, naopak se dokázala radovat spolu s Alžbětou, těšit se z Boží dobroty, aniž by komu co záviděla, a uchovat si pokoru bez ohledu na svoji velikost, které se nikdo nevyrovná.

Poskytuji vám podporu na vaší cestě a žehnám vám ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého“.