Začala postní doba, liturgické období přípravy na Velikonoce. Věřím, že my všichni chceme následovat Ježíše v jeho velikonočním přechodu ze smrti ke vzkříšení, přechodu týkajícího se každého z nás v každou chvíli našeho života. Dobře totiž víme, že naše existence není procházka růžovou zahradou. V rodině, v práci, ve vztazích s druhými, v různých obtížích každého dne se můžeme rozhodnout, jestli je přijmeme pasivně, anebo uděláme to, co Ježíš; proměnit každou zkoušku ve vítězství, každou smrt ve vzkříšení. Jak? Tím, že odevzdáme Bohu své potíže, že k němu v modlitbě vyzdvihneme své srdce a myšlenky s vírou, že  on dokáže proměnit i zlo v dobro kvůli své velké lásce k nám. Často se modlíme, abychom obdrželi něco, co máme na srdci, a ne vždy to dostaneme; zůstaneme zklamaní a začneme diskutovat s Pánem. Osobně jsem prostřednictvím různých životních zkoušek pochopila, že hlubokým smyslem modlitby není prosba, aby se něco  vyřešilo podle našeho chápání, ale jejím účelem je, abychom přinášeli všechny situace Bohu, abychom je zanechali v jeho rukou a dovolili mu, aby je on vyřešil podle své mysli, která mnohonásobně přesahuje naši mysl. Na popeleční středu 28. února roku 2001 jsem dostala během modlitby poselství od Ducha Svatého. Nabízím vám ho, protože se mi zdá být vhodné jako průvodce postní dobou. Ze srdce vám přeji, abyste v tomto čase zakoušeli Ježíšovu blízkost do té míry, že ho ucítíte živého a vzkříšeného ve svém duchu, nejen v den Velikonoc, ale každý den.

Zde je tedy poselství:

„Žehnám vám na začátku postní doby, abyste mohli čím dál tím lépe vstupovat do porozumění Tajemství.

Jako Boží děti a děti vzkříšení jste povoláni, abyste prošli smrtí a peklem, a nad oběma zvítězili. Nezatěžujte se tím, jak a kdy k tomu dojde; buďte si prostě vědomi, že jste přijali milost pro takový úkol, že ho nesplníte vy sami, ale já ve vás a vaším prostřednictvím. Chci vám k tomu ukázat určité kroky.

Především vás prosím, abyste nebyli ustaraní. Čím víc se od vás žádá, tím větší milost je vám dána. Bůh po vás nikdy nežádá, abyste dělali kroky, které jsou nad vaše možnosti. Proto se snažte zbavit vší ustaranosti.

Zvlášť vás vyzývám, abyste následovali v tomto období Ježíše: naslouchejte v liturgii, jak se Ježíš připravuje na přechod smrtí a ke vstupu do své slávy. Následujte ho jako svého Učitele a Pastýře, následujte ho napodobováním jeho života. Žádám od vás, abyste přizpůsobili stále víc váš život Kristovu Duchu, abyste mu byli čím dál víc podobní a abyste se jeho prostřednictvím proměnili a dovolili mu, aby ve vás kraloval, protože v tom spočívá Boží království.

Prosím vás, abyste měli důvěru v Boží život, který ve vás přebývá, bez ohledu na vaši slabost. Snažte se, aby vám nikdy nescházela důvěra v sebe samé. Umějte si přičíst správnou hodnotu, považujte se hodnými Pána, protože vás povolal. Nepovažujte se ani za lepší ani za horší než jsou druzí, ale buďte si vědomi, že jste Božím chrámem; proto se snažte s mou pomocí a pod mým vedením dosáhnout  správné úcty k sobě samým.

Snažte se také vyhýbat tomu, aby vás věci, situace nebo lidé sevřeli a zabránili vám v sobě najít důstojnost Božích dětí. Satanovým cílem je na prvním místě zbavit člověka jeho důstojnosti Božího dítěte; proto mějte důvěru v sebe samé jakožto Boží děti, které On vybral a jež miluje. Vy jste nástroji v Božích rukou; i když nástroj sám o sobě může být nedokonalý, dokonalý je ten, kdo ho používá. Žádám od vás tuto důvěru v Boha a ve vás samé jakožto Boží nástroje.

Vážně se pokuste zanechat svůj hřích. Vím, že se snažíte být lepšími, ale to nestačí: je potřeba, abyste nezůstali paralyzovaní kvůli hříchu. Proto vám doporučuji, abyste se neuzavírali do sebe jako do vězení; přenechte mi klíče vašeho ducha, abych vám mohl otevřít dveře a mohl vám vrátit svobodu. Mám za úkol vás vyvést z hříchu a smrti, ale ne vždy se mnou spolupracujete, a tak zůstáváte chyceni do svého hříchu. Umožněte mi, abych vás v každou chvíli osvobozoval, protože si to přeje váš Stvořitel, chce vás mít svobodné, neboť vás svobodné stvořil.

Často se dopouštíte chyby, když soudíte sebe, a to vám způsobuje velké utrpení. Pochopte, že vám nenáleží soudit ani sebe samé; Bůh je ten, kdo bude soudit každý hřích. Proto vám doporučuji, abyste se nepokořovali víc, než je potřeba, a neobviňovali se tak, že si ublížíte; umějte se však dívat na váš hřích a vaší slabost, abyste je dokázali obětovat Bohu, aby vám On pomohl je překonat, bez zbytečných  traumat a násilí. Dostanete milost to dělat, jestliže si to upřímně přejete.

Vyzývám vás, abyste byli milosrdní k bližním, abyste se dívali na hřích a slabost bližního tak, jak byste se měli dívat na své vlastní hříchy: s láskou, s klidem, bez souzení. Nechte na Hospodáři, aby soudil svého služebníka, vy jděte vpřed. Snažte se neuzavírat se ani do hříchu druhých, nepohoršujte se ani ho nesuďte. Svěřte vše do Božích rukou, Bohu patří klíče od podzemí každého člověka.

Umějte obětovat Bohu hříchy lidstva tak, jak to udělal Ježíš. Takto budete kněžími Božího Království společně s Kristem, nástroji spásy, mostem světla mezi Bohem a lidstvem.

Co se týká postu a odříkání, doporučuji vám, abyste byli vyvážení. Bůh od vás žádá  vyváženost ve všem; nezajímá Ho vaše dokazování síly a lidského hrdinství ve vašem pokání. Bůh se uspokojí i s malým odříkáním. Vězte, že Boha nejvíc potěší vaše otevřené srdce, vaše hluboké obrácení, které je pravým odříkáním. Odříkání je odříkáním sebe samých, odříkáním se vlastního egoismu, všeho toho, co vám brání v dosažení Boha.

Vracím se k výzvě, abyste mi odevzdali klíče vašeho života, abyste se neuzavírali  mému působení. Člověk má určitou mánii spočívající v uzamčení dveří vlastní duše a schovávání klíčů v kapse. Doporučuji vám naopak, abyste dali klíče vaší duše mně, abych mohl uzavřít, nebo otevřít váš vnitřní prostor podle vašich potřeb, které dobře znám jenom já. Otevírám vaše hlubiny, abych vás vyvedl z vás samých, uzavírám je, abych vás uchránil od zla. Vše ve vás musí být totiž uchováno v dokonalé rovnováze: vaše darování se a vaše uzavírání se, když je to potřeba. Nemluvím přirozeně o uzavírání v negativním smyslu, ale o ochraně před zlem. Proto nenechávejte ty klíče v kapse, dejte je mně.

Kroky, jež jsem vám ukázal, jsou důležité; snažte se je uvést do života! Žehnám vám, žehnám vaší cestě postní dobou a všem těm, kdo jsou vám drazí. Jestliže následujete učitele, stanete se i vy učiteli pro druhé, ale mějte na paměti: abyste mohli být učiteli, musíte se stát nejdřív žáky. Až budete dokonalými žáky, stanete se i učiteli.

Žehnám vám ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého“.