V knize „Přes velkou bariéru“ jsem nepředstavila nějaký souhrn jevů a mimořádných zkušeností.  Nebyl to ani můj záměr. Výkladem prožitých zkušeností jsem spíše chtěla nabídnout mnoho vhodných elementů poukazujících na to, že celý vesmír je v pohybu směrem k Ježíši Kristu, v očekávání, že v Něm bude celé stvoření znovu sjednoceno. Ti, kteří náleží Kristu jako andělé, svatí, duše v očistci, lidé věrní Bohu jak na Zemi, tak i na jiných planetách, musí nezbytně žít sjednoceni v Kristu, aby mohli rozvinout své poslání ve prospěch celého lidstva. My všichni, kteří jsme dostali život, jsme spolu s ním dostali také poslání. „Být“ a „jednat“ tvoří naši identitu. Naše poslání se ale nemůže naplnit, nejsme-li sjednoceni s Kristem. Když jsme od něj odděleni, ztrácíme orientaci a nezřídka jsou naše skutky prázdné, byť učiněné s dobrým úmyslem. Vystavujeme se nebezpečí, že učiníme mnoho skutků ve jménu Boha, ale ne dílo Boží. Ježíš sám nás před tím varoval, když řekl: „Beze mne nemůžete dělat nic“ (J 15,5).

Jsme povolaní k mystickému sjednocení s Kristem. Tím se nerozumí nějaká mimořádná zkušenost prožívaná několika málo vyvolenými dušemi, ale nevyhnutelná fáze života každého křesťana, výchozí bod a zároveň cíl naší cesty. Mystické sjednocení s Kristem je plné spojení s jeho životem, které nás vede do reality života s Bohem; ve sjednocení s Ježíšem zakoušíme, co znamená žít v Bohu a s Bohem. Na to poukazuje sv. Pavel v listu Galatským, když říká: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ (Gal 2,20). K mystickému sjednocení se dospívá pouze prostřednictvím upřímného a svobodného sebedarování Bohu v Kristu skrze Neposkvrněné Srdce Panny Marie.

Mohu dosvědčit, že archandělé, mnozí svatí a stejně tak i bratři z planet věrných Bohu, s nimiž jsem  díky milosti mohla komunikovat, mi vždy zdůrazňovali toto: ve vesmíru by nemohlo nic existovat odděleno od Ježíše Krista. Moc jeho mysli udržuje vesmír. Sám Satan musí brát v potaz nesmírnou Kristovou moc a na konci časů nad ním Kristus definitivně zvítězí. Proto být Božím nástrojem je možné pouze ve sjednocení s Ježíšem Kristem.

Ve vesmíru žije jedna bytost sjednocená ve svém bytí i konání. Její úloha je nezbytná pro všechny ty, kteří si přejí dojít k hlubokému a upřímnému sjednocení s Ježíšem Kristem. Touto bytostí je Panna Maria, Matka Boží a Matka lidstva. Uctívaná jako Královna vesmíru nejen na Zemi, ale i na planetách, kde lidé zůstali věrní Bohu. O těchto civilizacích se obšírně zmiňuji v knize „Přes velkou bariéru“.

Život v mystickém sjednocení s Kristem skrze Pannu Marii povede k úplné obnově základních hodnot křesťanského života. A to na úrovni jednotlivců i společnosti. Dvě z těchto hodnot nabudou nové hloubky: královské kněžství (náležící Božímu lidu) a vztah mezi mužem a ženou, který se stane harmonickým ve sjednocení a vzájemném doplňování se.

Pro lepší pochopení poslání Panny Marie vám předkládám poselství, ve kterém ke mně Ježíš mluvil o své Matce jako o Spoluvykupitelce lidstva. Poselství je z 22. března, z Bílé soboty.

„V tento den si připomínáte mé uložení do hrobu, můj odpočinek po utrpení. Já si však přeji, abyste zaměřili vaši pozornost na postavu mé Matky, která se v těchto dnech vzývá jako bolestná Matka. Je pravda, že moje Matka prožívala velikou bolest, za takových okolností to nemůže být u matky jinak. Lidský aspekt byl přítomen u mé Matky, stejně jako u mne, pravého Boha a pravého člověka. Přesto vás vyzývám, abyste překročili lidský pohled bolesti a uctívali dnes moji i vaši Matku ne jako bolestnou, ale jako Spoluvykupitelku lidstva, tu, která otevřela ve vesmíru cestu k mystickému sjednocení se mnou.

Když jsem zemřel na kříži, nablízku mi nebyl nikdo, kromě mé Matky, která se sjednotila s mou obětí. Ženy a apoštolové mě jistě milovali, ale nepochopili, co se odehrává před jejich očima. Nebyli ještě pomazaní Duchem Svatým, aby mohli plně porozumět, co znamená obětovat se Otci v jednotě se mnou. Pochopili to až později.

Moje Matka na to však byla připravená; musela, protože jsem nemohl zemřít sám na kříži. Musel jsem také sjednotit s mou obětí všechny ty, kteří se mi po dlouhá století odevzdávají. Maria se stala první lidskou bytostí ve vesmíru, která se dokonale sjednotila s mou obětí na kříži a plně se účastnila mého vzkříšení. Moje Matka  se stala první živou bytostí, která se mnou dokonale prošla velikonoční přechod. Všichni ostatní se k ní připojili, skrze ni a následně po ní. I lidstva z jiných planet, věrná Bohu již od stvoření, která svojí modlitbou doprovázela moji pouť na Zemi, se sjednotila s Marií ve chvíli mé oběti na kříži. Proto se lidstvo se mnou nemůže sjednotit jinak, než skrze Marii. Přechod skrze její Neposkvrněné Srdce je nezbytný pro všechny, kteří si přejí dojít k mystickému sjednocení se mnou. Moje Matka je ta, která otevřela cestu, první stvoření, které dosáhlo dokonalého sjednocení se mnou na kříži, přes kříž, na věky. Proto je Spoluvykupitelkou lidstva, a proto se k ní musí lidstvo obrátit.

Člověk na Zemi tomu často nerozumí: Maria Spoluvykupytelka je pro mnohé pohoršením. S velkou bolestí pozoruji, že část Církve se staví proti Marii, přestože ji navenek vzývá. Ústy ji uctívá, ale v srdci odmítá. Dokonce mnozí pastýři vzdalují věřící od Marie a ospravedlňují to nejrůznějšími důvody. Ale já vám říkám, že bránit maličkým přicházet k Marii, je totéž jako jim bránit přicházet ke mně. To je těžký hřích! Pohoršování maličkých tím, že se jim brání přicházet k Marii, je těžký hřích! Opakuji vám: nemůžete se se mnou plně sjednotit, než skrze Marii.

Hledejte Matku moji a Matku svou, mluvte s ní a o ní. Snažte se ji vidět ve správném světle, ve světle Ducha Svatého, jehož je plná. Nejen už jako maminku přemoženou bolestí nad ztrátou svého syna, to je jen jedna část, ale jako Matku Spoluvykupitelku, celou čistou, celou svatou. Mocnou Matku, sjednocenou se Synem, přivádějící lidstvo po dlouhých staletích na cestu spásy, ukazujíc každému správný směr.

V mé Matce, dřív než v komkoli jiném, se  vtělil a stal se viditelným můj přechod ze smrti do života. Její přítomnost mezi apoštoly byla nezbytná: poté, co přijali Ducha Svatého, pochopili všechno, ale skrze Marii vešli plně do mé oběti a sjednotili se se mnou.

Maria se stala Matkou lidstva pod křížem ve chvíli, kdy se sjednotila s mou obětí. Otevřela cestu ke sjednocení se mnou celému lidstvu, protože zrodila nové lidstvo, jehož prvními plody je kněžství, neboť nový lid je lidem kněžským. Lid, který se po vzoru Marie, s Marií a skrze Marii sjednotil s mou obětí, aby vešel do mého vzkříšení. Je tedy jasné, že bez Marie nemůže královské kněžství, ale ani kněžství služebné dosáhnout své plnosti.

Dílo mého Otce mým prostřednictvím, je dílem, které se vtěluje. Otec mne poslal na Zemi a zde jsem se vtělil; v mém vtělení jsem přinesl lidem vůli Otce. I mé dílo se musí vtělit v lidstvu. A v kom se mělo vtělit dříve, než v Marii, mé Matce? Ta, která předala život mému tělu, by snad neměla předat život také mému Mystickému Tělu?

Také vám říkám, že vstupujeme do doby, kdy přítomnost ženy v Božím lidu musí nalézt své správné a důstojné místo, protože žena je ta, která rodí a nosí v sobě princip života. Muž nemůže žít oddělený od ženy. Už nemůže existovat poslání samotného muže, nebo samotné ženy, nebo muže a ženy, kteří jsou vnitřně rozděleni jeden od druhého, jak tomu často bývá. Žena na Zemi žije v obtížné situaci:  zneuznaná, využívaná i zneužívaná, nenašla ještě své místo, ani v církvi.

V zákonu života je napsáno, že Bůh stvořil muže a ženu a přikázal jim, aby rostli a množili se. Nebyl to jen pokyn k sjednocení za účelem plození a udržování lidského rodu. Bylo to něco mnohem většího, bylo to Boží přání, aby muž a žena společně střežili a podporovali růst života ve všech jeho formách a předávali ho celému stvoření. Život je základem vesmíru; pochází od Boha jako jeho dar a může být předáván jen skrze muže a ženu sjednocené se mnou, sjednocené ve mně a v Mariiném srdci. Z toho pramení také poslání celého lidstva, ono poslání, které bylo dáno od počátku a které prvotní hřích znetvořil: vládnout vesmíru po boku Boha, předávat Boží život každému stvoření. Přemýšlejte, muži a ženy na Zemi, jak jste se od toho vzdálili a jak bídná je vaše situace.

Přeji si, abyste pochopili, že moje Srdce a Srdce mé Matky jsou jedno. Jako jsme byli sjednoceni na Zemi, tak jsme sjednoceni i v nebi. Dal jsem vám svoji Matku. Když jsem ji dal Janovi, dal jsem ji tím i každému z vás. Dávám vám ji neustále jako příklad, jako štít, jako tu, která vám pomůže se vším, na kterou se můžete obrátit stejně jako na mne. Ona vás miluje tak, jak vás miluji já. Společně s ní budete dělat zázraky! A nezapomínejte na sv. Josefa, muže vroucího Srdce, můj nevlastní otec na Zemi, na výsost spravedlivý. Nikdo nebyl tak spravedlivý, jako on, spravedlností předčil všechny ostatní a síla jeho ducha je ohromná. Maria s Josefem jsou pro vás matkou a otcem na cestě, tak, jak jimi byli pro mě a jim vás chci odevzdat.

Žehnám vám ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého“.