Drazí čtenáři, z celého srdce Vám přeji šťastné Velikonoce!

Přála bych si, aby tyto Velikonoce byly pro každého z nás pravým vzkříšením, hlubokým vnitřním přechodem k novému stvoření, který pro nás otevřel Ježíš svým vítězstvím nad smrtí. Víra v Krista nám dává jistotu, že jsme povoláni k novému, vykoupenému a vzkříšenému životu. Aby se toto mohlo uskutečnit, nestačí účastnit se slavnosti na památku Kristovy smrti a vzkříšení, je také třeba naší plné spolupráce s vnitřním působením Ducha Svatého, který probouzí paměť naší duše, abychom mohli spatřit naši pravou identitu v Bohu, což znamená být Božími dětmi.

Je důležité stát před Bohem tváří v tvář, dovolit mu dívat se do našeho nitra a nechat se od něj volat jménem; to je probuzení života, to je naše vzkříšení. V Bibli znamená jméno, kterým Bůh volá člověka, vlastní definici osoby.

V Janově evangeliu potkává Marie Magdalena vzkříšeného Ježíše, ale nepoznává ho až do chvíle, kdy ji On osloví jménem. Ve jménu vysloveném Ježíšem rozpoznává sebe samu, svoji identitu dítěte, rozpoznává hlas toho, který ji miloval a spasil. Přečtěme si tento úryvek společně.

Maria stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Po těchto slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl:  „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něho půjdu.“ Ježíš jí řekl „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená „Mistře“.

(J 20, 11-16)

Před několika lety, když jsem četla toto místo v evangeliu, mi Duch Svatý dal vysvětlení prostřednictvím poselství, které vám chci předat v naději, že vám pomůže k hlubšímu a opravdovějšímu sjednocení s Bohem.

Poselství Ducha Svatého z 18. března 2000

Vzkříšený Ježíš se ukázal Marii Magdaléně a oslovil ji jménem. Vyzývám vás, abyste nikdy nezapomněli, že vás Bůh oslovil jménem, vyvolil vás na počátku času, protože vy existujete v Bohu odjakživa. Dostali jste od Boha jméno, kterým vás volá, a když neposloucháte, nebo se vám zdá, že neslyšíte, právě tehdy vás neopouští a volá vás jménem.

Bůh vtiskl do každé duše jméno jako pečeť, jméno, jímž vás tvoří. Slovo Boží vás tvoří a  určuje vám jméno božího dítěte. Vyzývám vás, abyste si byli vždy vědomi své důstojnosti božích dětí, dětí světla, jež Bůh oslovuje jménem. A když se vám zdá, že nevidíte, nerozumíte, když se vám zdá, že vám všechno berou, nezapomeňte naslouchat Bohu, který vás volá jménem. Potom se vaše oči otevřou.

Kdo není ochotný naslouchat, když ho Bůh volá jménem, nemůže přijmout světlo a zůstává v temnotě. Jestliže nechcete, aby vás Bůh volal, volat vás nebude, protože respektuje vaši svobodu, ale když si přejete, aby vyslovil vaše jméno, které vám dal při stvoření, musíte zemřít sobě samým a zřeknout se svého egoismu. Jedině tehdy vás povolá, vyvede vás z temnoty a ukáže se vám jako Vzkříšený.

Jméno, které vám dává Bůh, je jménem dítěte, jménem jeho stvoření. Toto jméno převyšuje to, které jste dostali na zemi, bylo vtisknuté každému jako pečeť ve chvíli stvoření.

Neprobuzený člověk, který nežije v souladu s Bohem, ztrácí svoji identitu stvoření a takto ztrácí sebe sama i smysl života. Proto, jestli je důležité vaše pozemské jméno a jste jím identifikováni jako osoby, tím důležitější je jméno, které vám dává Bůh, jméno dítěte, které zná Bůh. Každý z vás je jedinečný, Bůh vás zná osobně a vaše jméno vyslovuje s nezměrnou láskou. Každé dítě má něco, co nemají druzí, každé je důležité a drahé jeho očím.

V Knize Zjevení se mluví o jménu, které nezná nikdo, kromě toho, komu je dáno (Zj 2,17-18), a tak to je: vaše duše zná jméno přijaté od Boha. V tom jméně je obsažena vaše originálnost, neboť díky němu je každý z vás neopakovatelný, jedinečný a nesrovnatelný s nikým jiným. Boží působení má totiž mnoho podob a právě moje dílo ve vás určuje vaši originálnost.

Každý člověk je stvořen k životu v lásce Nejsvětější Trojice. Bůh tvoří člověka s jediným úmyslem, a tím je dát mu účast na svém životě. Proto vás volá jménem jako svoje děti. Přeje si, abyste měli toto jméno napsané na čele a aby ve vás zůstávalo jako jeho pečeť, jako drahocenná perla, abyste tak žili v jeho lásce a svědčili o ní. Dostali jste k tomu všechny potřebné schopnosti; všechny milosti, které vám Bůh bez přestání dává k posilnění zrna, které je ve vás a dává mu růst. Každá milost je jako slunce a voda, které dávají růst podivuhodnému stromu vašeho života, aby vyrašil a přinesl plody.

Žehnám vám ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého.