úvahy a modlitby Tomislava Vlašiće

Účast na Eucharistii

Drazí bratři, drahé sestry, jsme stále na cestě k přivedení celého vesmíru ke Kristu. Dnešní úvaha se zaměří na účast na Eucharistii. Začněme modlitbou:

ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého

Trojjediný Bože, v Tobě je naše vlast a když máme otevřená srdce, přebýváš v nás a můžeme zakoušet zvláštním způsobem tvoji přítomnost v Eucharistii, ve které Ty Otče dáváš svého Syna jako výkupné za naše hříchy, výkupné, které přemáhá smrt, hřích, peklo. Oživuje nás v Duchu Svatém a pozvedá nás k tvé pravici.

Ty nám dáváš Svatého Ducha, který nás společně ze Synem křísí a uvádí nás do života věčného, do života s Tebou.

Dej nám, prosíme, abychom se v této úvaze naučili účastnit se na Eucharistii, chápat hloubku tohoto tajemství, to že se v tomto tajemství slaví památka Kristova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání. To je pramenem i vrcholem křesťanského života, dej ať dokážeme čerpat z tohoto pramene, abychom vítězně překonali všechna pokušení, každou překážku a byli oslaveni skrze Krista, s Kristem a v Kristu.

Amen

Máme zkušenost, že lidé, kteří s námi komunikují, se často ptají: Jak můžeme být ve společenství s bratry z vesmíru věrnými Bohu. Ještě častěji lidé píší a ptají se: Jak můžeme navázat kontakt s těmito bratry? Tato otázka navozuje očekávání nějaké zjevné odpovědi, nějakého znamení jako jsou vesmírné lodi apod. Ale my musíme vstoupit do pravdy naší víry, která se netýká jen nás věřících tady na Zemi, věřících v Ježíše Krista, ale týká se celého vesmíru. Můžeme vstoupit do plného společenství s celým vesmírem, který je v Bohu, s anděly, s bratry a sestrami věrnými Bohu, pouze skrze Krista, v Kristu a s Kristem, v Duchu Svatém. Nám křesťanům je dán mimořádný dar: přítomnost Krista, který nám přináší spásu, přítomnost našeho Spasitele v Eucharistii. A pokaždé, když slavíme Mši Svatou, jsme zváni k účasti na utrpení, smrti, vzkříšení a konečně k Ježíšovu nanebevstoupení. Pokud se chceme účastnit opravdu na Eucharistii, jedná se o vnitřní proces, ve kterém máme účast na Kristově životě.

Bude dobré pokračovat v naší úvaze citací sv. Pavla, který říká: „Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života“[1] Moje otázka všem zní: Kdo je hoden účastnit se na Eucharistii, skutečně hoden? Ten kdo umřel sobě samému a žije pro Krista, ten kdo chce umřít době samému a žít pro Krista. Pouze pokřtění, to je ti, kteří umřeli sobě samým, pohřbeni s Kristem jsou hodni účastnit se na Eucharistii, slavit, chápat celou dynamiku smrti, vzkříšení a nanebevstoupení Pána Ježíše Krista.

Proto naše příprava na slavení Eucharistie od nás vyžaduje, abychom byli opravdu mrtví, abychom chtěli umřít sami sobě. Z tohoto úhlu pohledu je jasné, že slavení Eucharistie ve spěchu, příchod na poslední chvíli je povrchní, zrovna tak jako když se spokojíme s tím, že odříkáme: vyznávám se všemohoucímu Bohu a vám všem…; jako pouhou formuli, jako prázdná slova, ale obsahem má být naše připravenost umřít vlastnímu sobectví, sobě samým a žít s Kristem.

Dalším bodem v přípravě na Eucharistii, je příprava v modlitbě, ve které odevzdáváme všechno Bohu, všechny naše potřeby, odevzdáváme je Bohu a kajeme se z hříchů, odevzdáváme mu naše omezení a necháváme vše v Božích rukách, s důvěrou, že nám odpustí, že se o nás postará, že nám pomůže najít pokoj, vnitřní ticho, ve kterém se mohou rozvinout Boží přání v moci Ducha Svatého. Takto by měla být naše účast na Eucharistii účastí na Ježíšově modlitbě, modlitbě Nejvyššího Kněze, který se nemodlil za sebe. Modlil se za nás, za lidstvo, přál si podřídit se Otci, jeho vůli, být mu věrný a jestliže naše modlitba nevejde do modlitby Ježíšovy, jak může být vyzvednuta? Máme zajisté mnohá omezení, mnohé potíže, neklid, spěch ale tím se nemůžeme ospravedlňovat. Musíme se opravdově připravit. Musíme přemýšlet o tom, jak se účasnit. Jestliže chceme pochopit moc Kristovi modlitby, jeho přání, budeme pozdviženi Duchem Svatým a vystoupíme s ním k Božímu trůnu. Jestli zůstáváme plni vlastních přání, neumřeli jsme sami sobě, nevybrali jsme si Ježíše jako svůj život. Nelekejte se. Je to pravda, kterou musíme mít stále na očích, musíme ji respektovat, znát ji a vidět se v ní. Naše zkušenost o vesmíru ať už ji máme od svatých, od duší v očistci, nebo bratří a sester věrných Bohu je tato: všichni vidí skutečně utrpení, smrt a vzkříšení Krista při slavení Mše když je slavena důstojně. Také svědčí o tom, že když křesťané slaví Mši chladně, pouze jako obřad, bez toho, že by si uvědomovali Kristovo utrpení, jeho smrt a vzkříšení, tak jako by se kolem nich vytvářel mrak, temnota; nejsou schopni se účastnit. A proto odpověď Církve, Božího lidu nespočívá v tom, že bude znát mnoho věcí o věrných bratřích, o existenci jiných lidstev: její zodpovědností je žít památku utrpení, smrti a vzkříšení Krista.

Když pokračujeme v přípravě na Eucharistii, docházíme k oběti, nejdřív však k poslechu slova. Ale pokud posloucháme Boží slovo a jsme plni vlastních přání, nechápeme nic, chápeme jen rozumem. Když jsme umřeli sobě samým a přejeme si žít Kristův život, tak nám Duch Svatý dává porozumět slovu. A slovo osvětlí naše srdce, tak jako Ježíšovo slovo, když potkal apoštoly, zvláště po vzkříšení, osvítil je a dal jim porozumět Písmu. Během přípravy obětních darů jsme soustředěni jen na okamžik kdy kněz ukazuje hostii a víno. V tomto znamení naší oběti, v hostii a víně ale musíme obětovat sebe samé, tak jako Otec obětuje Syna za nás, jako Abrahám byl připraven obětovat Izáka, i v naději proti vší naději. Oběť našeho života Ježíši skrze Pannu Marii není opravdu chápána. Může se zdát, že jde o zbožné gesto; jakoby nějaký zvláštní člověk obětoval život, ve skutečnosti se jedná o část eucharistie, o jednu její část nazvanou posvěcení darů. Co pro nás znamená zasvěcení v tomto dynamickém průběhu účasti na Eucharistii? Ježíš se obětuje a vítězí, nad našimi hříchy, našimi temnotami, poráží Satana, smrt, všechny překážky v nás, ale procházíme touto dynamikou? Jestliže procházíme touto dynamickým děním, jsme po Mši proměněni. Vzpomeňme si na chvíle po Ježíšově vzkříšení, když se setkal s apoštoly, se dvěma učedníky na cestě do Emaus, setkání na Tiberiadském jezeře, když Ježíš rozděloval chléb a ryby, lidé se proměňovali. Mše má tuto moc, pokud jsme sjednoceni s živým Kristem, jinak se účastníme pouze na obřadu. Obřad nepřináší spásu, to může jen živý Kristus.

Přijímáme Svaté přijímaní. Bohužel mnozí přijímají svaté přijímání, jak jsem mnohokrát řekl, s postojem konzumismu: dělám to proto, že je to část obřadu, přijmu hostii a odcházím. Ale přijímat svaté přijímání znamená přijímat život Krista, který zvítězil a sedí po pravici Otce. To znamená přijímat milost, být pozdvižen k Otci se Synem, mít účast na životě. Tedy my na Zemi se opravdu účastníme na Eucharistii, která se odehrává před Božím trůnem, protože eucharistická slavnost, pozemská liturgie musí být účastí na slavnosti nebeské. A v kontextu přivedení všeho ke Kristu celý vesmír slaví Kristovo utrpení, smrt a vzkříšení a slavné nanebevstoupení. A jakou radost prožívají svatí, bratři a sestry věrní Bohu, duše v očistci. Všichni od nás očekávají naši účast, obětovaní v neposkvrněnosti, což znamená v pravdivosti před Bohem a ve společenství jedni s druhými a s celým vesmírem. To je kosmický přechod. Eucharistická slavnost nás vede k novosti života, proměně, pokud využijeme dynamiky této milosti, která prochází prostřednictvím Spasitele světa. A toto nekončí slavením Mše, ale pokračuje v každém z nás, protože naše těla jsou chrámem Ducha Svatého, chrámem ve kterém jsou přítomni Otec, Syn a Duch Svatý a tato výměna lásky mezi Otcem, Synem a Duchem v nás pokračuje. Moc Ducha Svatého, kterou dal Ježíš apoštolům se rozvíjí s každou zkouškou, každou situací, kterou procházíme s účastí na Kristově utrpení, smrti a vzkříšení postupujeme kupředu a lidstvo se pozvedá, je přiváděno ke Kristu. Proto spočívá naše opravdové společenství s bratry věrnými Bohu, se všemi ve vesmíru ve slavení Kristova utrpení, smrti, vzkříšení a nanebevstoupení. Tato výměna života, která vibruje v Nejsvětější Trojici je nekonečná radost a bohatství pro všechny blažené. Je pro nás zdrojem životní síly a vrcholem. My odpovídáme na toto pozvání být přivedeni ke Kristu a být uvedeni do společenství se všemi, kteří jsou v Bohu, kteří ctí Ježíše Krista, Spasitele světa, pozvání žít Eucharistii, žít slavením Mše, prožívat ji ve svých životech a svědčit o ní. Už jsme také řekli, že v tom se projevuje identita Církve na Zemi i celém vesmíru. Ukazovat život Trojjediného Boha je naše účast na Eucharistii, ve které se účastníme na tajemství spásy.

V listu sv. Pavla Koloským je úryvek, který je pro nás velmi důležitý a kterým uzavřeme naši úvahu: „oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele“[2]. Chce nás postupně přivést k dokonalému poznání, až překročíme Velkou bariéru a vstoupíme do dokonalého světla, vstoupí tam naše duše, ale i oslavené tělo. Budeme s Kristem. „Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus“[3]. A sv. Pavel pokračuje: „Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti.“[4]

Ó Pane, děkuji za tento mimořádný dar,který jsi mi dal. V Eucharistii jsi nám dal všechno, ale my si ještě přejeme vstoupit do dynamiky Eucharistie. Přejeme si mít účast na utrpení, být účastni našimi trápeními, utrpeními, naší smrtí na smrti Krista, abychom byli vzkříšeni v mocí Ducha Svatého, abychom byli s Kristem, s tebou mezi svatými. Pane dej nám milost, naplň nás milostí, otiskni do nás hlubokou touhu účastnit se na tomto velikém tajemství spásy.

Pozvali jsme vás k oběti Ježíši skrze Pannu Marii, k vytvoření buněk. Neříkali jsme vám, abyste tvořili nějaké uzavřené struktury, sekty, ale abyste rozvinuli a žili eucharistickou pravdu, křesťanskou pravdu. Dav se nedá přesvědčit, pokud se nenajdou jednotlivci, hrdinové, svatí připravení k boji, připravení porazit zlo, přemoci smrt, vstoupit do poznání, že Bůh se nám sděluje tím víc, čím více se chceme účastnit na jeho životě. Znovu vás vyzývám k úvahám nad těmito věcmi. Mějte odvahu se rozhodnout a utvářet buňky, utvářet lid, který odpovídá na toto pozvání, pozvání, které dal Ježíš Kristus apoštolům.

Žehnám vám všem ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého.

Uslyšíme se příští sobotu.

1 Řím 6,3-4

2 Kol 3,10

3 Kol 3,11

4 Kol 3,12-14