Tomislav Vlašić

Drazí čtenáři,

na naší cestě můžeme narazit na mraky, mlhu, zmatky. Ostatně, my jsme tento čas oznámili: skvělý čas, plný světla pro toho, kdo přijímá Ježíše Krista a mysticky se s ním sjednocuje skrze Neposkvrněné Srdce Panny Marie; čas utrpení a zmatků pro toho, kdo ho odmítá. Zamysleme se společně, kde se nacházíme my.

Když jsme procházeli různé internetové stránky, narazili jsme na mnohá proroctví pro tuto dobu a pro budoucnost, některá z nich se týkají Papeže Františka. Tato proroctví si často protiřečí. Často se jedná o různé případy „mimořádných“ zkušeností, vydávajících se za absolutní; postoje, jejichž prostřednictvím se má „ovládnout“ tajemství a určovat Bohu „pravidla chování“. Mnoho lidí se vznáší na křídlech emocí a fenoménů, ale neznají ani příčiny, ani následky fenoménů samých. Ještě vážnější je, když jsou tyto postoje přijímány křesťany, kteří mají být světlem světa a solí země (Mt 5, 13-14)

Rád bych vám nabídl zamyšlení na několika body.

1. Ze zkušenosti prvních křesťanů se dozvídáme, tak jak nám o tom podává zprávu sv.Lukáš ve 4. kapitole Skutků apoštolů, že v čase pronásledování společenství věřících pozdvihovalo k Bohu svoji úzkost a prosilo, aby oslavil svého Krista:

„Proč se pronárody bouří,

proč národy kují marné plány?

Srocují se králové země,

vládcové se spolu umlouvají

proti Hospodinu

a jeho Pomazanému

(Ž 2, 1-2)“

Kde jsou dnes pohané? Kde jsou králové a vůdcové? Můžeme je vidět okolo nás, podřízené Králi králů, Ježíši Kristu? Osobní zkušenosti vydávané za absolutní, uzavírají duše do sebe samých: nenechávají místo pro druhé, ani pro Boha ne; protiřečí si v sobě samých a sobě navzájem. Drazí, vjemy a zkušenosti, které se vnucují druhým, a které se snaží stanovit, co by měl dělat Bůh, plodí stejná protiřečení. Za vůdci a králi, kteří se schovávají v určitých duších, působí Lucifer, který chce být jako Bůh a našeptává a nafukuje mnohé duše, používá je k vytváření zmatku a temnot; využívá jejich sobectví a egocentrismu. Odtud se rodí falešná proroctví.

Opravdoví křesťané, děti světla se vyvarují každého sobectví a panovačnosti. Jsou si vědomi omezení, která v sobě všechna stvoření nesou a otevírají se Tomu, který vládne vesmíru a modlí se, aby kraloval:

„Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby

a dej svým služebníkům,

aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo;

a vztahuj svou ruku k uzdravování,

čiň znamení a zázraky skrze svého svatého

služebníka Ježíše“ (Sk 4, 29-30)

„Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a s odvahou mluvili slovo Boží“ (Sk 4, 31)

2. Zaujměme správný postoj.

Ať je Bůh středem aktivity vaší duše: „Ukaž svoji moc“; ať se zjeví tvůj Kristus prostřednictvím znamení; ať se projeví Duch Svatý, aby nás vedl Trojjedinému Bohu; používej nás jako nástroje, jež povedou v nás a kolem nás vesmír…

Sedm velkých Archandělů je v tomto postoji dokonalých. Spolupracujme s nimi a dovolme, aby nám pomohli zaujmout zdravý postoj před Bohem. Od nich nepřichází falešná proroctví. Během naší zkušenosti jsme se často obraceli s otázkami na Archanděly; a oni přestože jsou čistí duchové, nám často odpověděli: „Nevíme“… „Toto nám Bůh nesdělil“… „Pouze Bůh ve své mysli ví, jak to bude“…atd.

Postoj Panny Marie byl podobný: tváří v tvář tajemství vtělení Božího Syna, si byla pokorně vědomá svých omezení a prosila Boha o světlo. Odpověď na sebe nenechala čekat a anděl řekl: „Sestoupí na tebe Duch Svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží“ (Lk 1, 35) To co se odehrálo v ní bylo dílo všemohoucího Boha.

Před svým ukřižovaným Synem, Spasitelem světa, Panna Maria věřila proti každé lidské naději a Kristus vstal z mrtvých. S pokorou a trpělivostí uprostřed zkoušek došla až k nanebevzetí; ne pro své schopnosti ani v době, kterou by si sama vybrala, i když byla Matkou Božího Syna.

Svatý Pavel, přes své veliké nadpřirozené zkušenosti, nás učil přijímat naše omezení. Předal nám tato Ježíšova slova: „Stačí ti má milost; vždyť v slabosti se projeví má síla“ (2Kor 12, 9). Naše schopnosti, naše vnímání i naše charismata jsou omezená: „Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář . Nyní poznávám částečně, ale potom poznávám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje a láska – ale největší z té trojice je láska“ (1Kor 13, 12, 13) Čistá a dokonalá láska k Bohu otevře náš život, aby byl proměněn a vede ho do nového stvoření.

3. Ježíš Kristus nás učí a otevírá nám cestu ke vstupu do věčného světla.

Učí nás přenechat celý vnitřní prostor v nás Duchu Svatému, který nám udává směr v každém okamžiku našeho života. Musíme mu být podřízeni. Ježíš řekl Nikodémovi: „Nediv se, že jsem ti řekl: musíte se narodit znovu. Vítr vane kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha“ (J 3, 7-8).

Ježíš nám dává příklad. Řekl: „Mým pokrmem je činit vůli toho, který mně poslal a dokonal jeho dílo“ (J 4, 34) To prokázal ve smrtelné zkoušce: „Abba, Otče, tobě je všechno možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“ (Mk 14, 36). „Ponížil se, v poslušnosti podstoupil i smrt na kříži“ (Fil 2, 8). Proto byl vyslyšen, oslaven. Ježíš vstal z mrtvých. Z tohoto podřízení se Bohu Otci se zrodil Nový Adam.

Jedině skrze tuto bránu se rodí nový člověk, nové stvoření. Podřízeni Božímu vedení vstupujeme do světla a budeme „světlem světa“. Jestliže chceme my sami vést ke světlu a stavíme sebe samé na místo Ježíše a Ducha Svatého, zůstáváme ve smrti a i ostatním přinášíme jen temnotu. To se může stát duším, které nepřijímají tři základní pravidla: oběť života Ježíši prostřednictvím Neposkvrněného Srdce Panny Marie, neposkvrněnost-celistvost života a univerzální společenství.

Drazí čtenáři, nechejte se proměnit v nová stvoření. Potom ve vás bude světlo a falešní proroci vás nebudou moci napadat: Duch Ochránce od vás odežene každou temnotu.

Provázím vás svojí modlitbou a obětí a žehnám vám ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého.