Drazí čtenáři,

toto poselství svatého Augustina, které k nám přichází prostřednictvím Stefanie Cateriny je částí programu, jež zvěstoval svatý archanděl Michael v poselství ze 17. března 2013 těmito slovy: „Dnes začíná pro všechny z vás cesta velké duchovní obnovy…“ Svatý Augustin zdůrazňuje, že „Bůh chtěl abych s vámi začal já cestu posvěcení, jež je připravená pro Boží lid, pro tuto dobu. Po mě k vám budou promlouvat další… velcí Boží svědkové na Zemi a ve vesmíru.“ Co to znamená?

Trojjediný Bůh neustále působí mezi námi. Jeho život, jež je svatostí se bude stále víc zjevovat až do svého vrcholu, kdy se Syn zjeví ve své slávě (Zj 1,7 – 8). S ním se zjeví jeho svatí (Zach 14,5), všechna svatost všech dob. Život zvítězí v novém stvoření!

Přejeme si, drazí čtenáři, abyste nezůstali jen čtenáři, ale abyste se stali nástroji svatosti a zjevování Života. Dejte se na cestu, abyste mohli přijat vše co vám Bůh chce sdělit, ať už osobně, nebo buňkách, prostřednictvím všech svatých, všech spravedlivých, prostřednictvím univerzálního společenství v Duchu Svatém. Budeme vás doprovázet, se snahou předat vám svým životem Boží svatost i přes naše omezení, v naději, že vám pomůžeme stát se svatými. S láskou vám žehnáme.

Stefania Caterina a Tomislav Vlašić

Poselství svatého Augustina, biskupa a církevního učitele z 3. dubna 2013

„Bratři a sestry, Bůh si přál, abych s vámi započal cestu posvěcení, která je určená v této době pro Boží lid. Další k vám budou promlouvat po mě; bude to hluboký dialog mezi Bohem a jeho lidem, církví, prostřednictvím nástrojů, jež byly a jsou velkými Božími svědky na Zemi a ve vesmíru.

 

Bůh si přeje, abych vám něco řekl o svatosti. Ona je počátkem a prostředkem posvěcení pro každého z vás a pro celou Církev. Co znamená posvěcení? Znamená to, že každý z vás a všichni společně jste určeni k oslavě v Bohu a Bohem, to znamená, abyste zazářili slávou Stvořitele. On je Otcem a proto si přeje, nikoho nevyjímaje, rozdělit se o svou slávu a moc se svými dětmi. Kromě toho chce, aby celý lid, jež mu náleží, byl slavným lidem, schopným svědčit jeho velikost.

K posvěcení jedince, stejně jako celého lidu není možné dospět bez svatosti. Ona není daleko od vaší existence, ale je její částí už od počátku. Člověk totiž zná svatost Boží už od chvíle svého početí; právě v tu chvíli se nachází před Stvořitelem a je povolán si vybrat mezi Bohem, nejvyšším Dobrem a Luciferem, počátkem zla. Znamená to, že každý zakouší Boží existenci a existenci démona, s absolutní jistotou už od svého početí. Od té chvíle mu Bůh asistuje svou milostí, aby mu pomohl si vybrat. Jestliže člověk zvolí Boha, vybral si svatost, protože Bůh je Svatý a kdo přijímá ve svém životě Boha, přijímá také jeho svatost. Člověk má svobodu výběru a ta mu zůstane od první chvíle až do věčnosti. Tento bod už nebudu dále rozebírat, protože v minulých letech se vám dostalo mnohých vysvětlení.

Bůh stvořil člověka, aby byl jeho dítětem, proto ho určil ke svatosti, povolal ho ke svatosti už od početí. Jak by si mohl někdo, kdo je svatý, přát pro své děti něco jiného než svatost? Špatná lidská rozhodnutí kazí člověka, protože Bůh každého povolává ke svatosti a semeno božího života spočívá v lidském duchu. Proto jeho duch uchovává vzpomínku na Boha už od chvíle početí. Pozemský život s jeho zkouškami, boji, pokušeními a také tíživou přítomností zla mohou zamlžit tuto počáteční vzpomínku, ale nemohou ji zcela uhasit. Zůstává jako hluboké vzdychání, které je někdy nevyjádřitelné, v hloubce každého člověka, dokonce i tehdy, když odmítá Boha.

Každý člověk v sobě může vnímat Boží život takovým způsobem, jaký nejlépe odpovídá jeho originalitě; směřuje k onomu životu, hledá ho jako rostlina, jež hledá světlo potřebné k životu. Člověk neustále směřuje k Bohu i tehdy, když svým rozumem neví o jeho existenci, protože poznání Boha není racionálním poznáním. Duch Svatý působí v hloubi lidského ducha a orientuje ho k tomu co je nad člověkem; pozvedá ho k Bohu, protože on sám je Bůh a dává vám sebe tím, že vás spojuje s Otcem a Synem tak jako je on s nimi spojen.

Svatost je tedy základem posvěcení. Je semenem zasetým Stvořitelem ve vás. Když člověk přijme Boha do svého života a miluje ho, semeno se otevírá a raší výhonek svatosti, který roste tak dlouho až se stane stromem, stromem vašeho života. Ten nese listí a plody, které jsou ctnostmi a skutky. Přecházejí roční období a váš strom, jestliže je dobře obdržován, přináší stále hojnější plody dokud Pán nerozhodne o jeho přesazení do jiné zahrady, zahrady věčnosti. Také zde pokračuje v nesení plodů dokud nepřijde nové stvoření a každý strom bude zasazen navždy na své místo. V novém stvoření se uskuteční konečná oslava každého Božího dítěte a celého jeho lidu; ani sláva ráje není definitivní. Svatí čekají vzkříšení na konci času, jsou předehrou nového stvoření, věčného Božího království! Tehdy svatost každého a všech dosáhne svého slavného uskutečnění. Lidé a stvoření budou posvěcení, to znamená oslavení.

Svatost je tedy prostředkem pro přístup k novému stvoření. Je tím co potřebujete, abyste mohli postupovat v této době, v níž Bůh očekává od každého z vás a od celé církve, že dosáhne pravé svatosti. Ježíš Kristus, prvorozenec nového stvoření a Hlava církve posvětil sebe prostřednictvím své Oběti a tak otevřel cestu posvěcení celému lidu. Proto nemusíte mít strach. Ježíš vám dal své Tělo a Krev jako potravu, aby Boží přání, které je ve vás nezůstalo pouhým přáním, ale stalo se konkrétní a viditelnou skutečností ve svatosti každého z vás a celé církve.

Přál bych si abyste pochopili, že ctnosti a dobrá díla křesťanů jsou plodem svatosti a ne naopak. Na to si dávejte pozor; člověk může dělat spoustu dobrých věcí, aniž by byl svatý; může se projevovat ctnostnými postoji, které však nejsou ctnostmi. Svět je plný humanitárních aktivit, jež nepocházejí ze svatosti, ale z lidského soucitu, z emocí, z citů. Dokonce i ti, jež slouží satanovi často maskují své pravé aktivity za zdánlivě dobrá díla. U vás ať tomu tak není. Vše co jste a co děláte, ať je plodem lásky k Bohu, upřímného darování se jemu skrze Ježíše Krista a nezištné lásky k druhým.

Nemějte žádné ambice. Vězte, že existuje jemná a velmi nebezpečná snaha, když se člověk chce stát svatým proto, aby byl obdivován lidmi. Ona vás oddaluje od pravé svatosti, není v ní lásky a maří všechny zásluhy, jak o tom mluví svatý Pavel (1Kor 13).

Kdo je tedy doopravdy svatým a čím je svatost? Svatý je ten, který žije pro slávu Boha Otce „skrze Krista s Kristem a v Kristu“ a je veden Duchem Svatým. Kdo takto žije, vstupuje do života Nejsvětější Trojice, jež je neustálým prouděním lásky mezi Třemi Božskými Osobami. Kdo žije pro Boha už nemůže žít pro sebe, ale vyhledává společenství s bratry a miluje druhé stejnou láskou, kterou je sám milován.

Pro křesťany je mystické spojení s Kristem klíčem pro přístup k pravé svatosti. Pouze Ježíš vám zjevuje Otce a daruje vás jemu. V Ježíšově jménu dostáváte Ducha Svatého (Jan 14,26). Proto je nutné, aby bylo celé stvoření přivedeno ke Kristu. Vše se musí vrátit k Otci skrze Syna v Duchu Svatém. Bez přivedení ke Kristu není ani svatosti ani posvěcení a Bůh chce posvětit celé stvoření. Proto bude muset být celé stvoření přivedeno ke Kristu a tento proces se už uskutečńuje.

Z toho všeho můžete pochopit co znamená svatost. Je to hluboké přilnutí člověka k Trojjedinému Bohu a k jeho zákonům skrze Ježíše Krista v Duchu Svatém. Je to vztah člověka k Bohu, který je tvořený láskou, úctou, svobodou a vděčností. Svatost se projevuje mnohými způsoby, ať už u jedince nebo v Církvi:

Svatost je pravá chudoba (Mt 5, 3): svatý se vzdá svého vlastního já, aby uvolnil místo Bohu; nežije už sobě, ale pro Boha. Pravá chudoba je zbavení se vlastního sobectví. Když se takto člověk oprostí, projeví se Boží svatost, která nemá nic společného s lidskou velikostí. Oproštění se od hmotných věcí je podružné: k čemu je dobré být hmotně chudý, když je člověk bohatý sám sebou, arogancí a vlastními idejemi?

Svatost je pravá moudrost a poznání, protože kdo žije s Kristem v Bohu dostává Kristovu mysl, o které je psáno, že „v ní jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání“ (Kol 2, 3). Pravé poznání spočívá v poznání Boha a moudrý je ten, kdo hledá Boha. Jestliže jste sjednoceni s Kristem, jste ponořeni do Ducha Svatého a nemusí studovat, abyste poznali Boha, protože On sám se vám zjevuje v hlubin vašeho ducha.

Svatost je Boží moc, která se projevuje v člověku plně sjednoceném s Bohem. Překonává lidskou slabost, dokonce se ráda usadí v tom, kdo uzná svá omezení a zůstává pokorný před Bohem (2 Kor 12, 9). Pravý křesťan je ten, kdo dovoluje v sobě Ježíšovi žít a působit a pravé křesťanské společenství je to, které je založeno na Ježíšově živé přítomnosti, v každém členu tohoto společenství zvlášt i v celém společenství dohromady. Živá Ježíšova přítomnost je opravdovou mocí každého křesťana i celé Církve, je to moc, před kterou Satan prchá (Fil 1, 12-26)

Svatost je opravdové společenství, protože vás vede k tomu, abyste milovali všechny, i nepřátele. Osvobozuje vás od sobectví, ze kterého pramení strach z druhých. Kdo žije svatě, nebojí se nepřátel a umí podat ruku i protivníkovi; nebojí se něco ztratit, protože má Všechno, t.j Boha. Takto může jít vstříc beze strachu všem, dobrým i zlým (Mt 5, 43-48)

A konečně, svatost je opravdová čistota, protože ten kdo žije v Bohu, se vyhýbá všemu nečistému, ne z donucení, ale svobodnou volbou: není možné žít v Boží společnosti a současně sloužit démonovi; chápete, že jedno vylučuje druhé. Proto je cesta svatosti vždy cestou očišťování, která vás vede krok za krokem k rozhodování se pro dobro a odmítání zla. Dělá vás autentickými, čistými, upřímnými (Mt 6, 22-24)

Drazí bratři a sestry, snažte se ze všech sil být svatými! Svatost je na dosah všem. Bůh od vás žádá jen abyste si přáli svatost a dali se mu štědře k dispozici. Pokud to uděláte, Bůh začne působit a promění vás: promění vaše myšlení a váš živit, který se stane svatým. Mějte proto na paměti, že svatost není dílem lidským, ale Božím. Nezávisí jen na vašem lidském úsilí, důležitá je vaše osobní odpověď a dobrá vůle.

Bůh vás volá bez přestání a mnohými způsoby, aby probudit vzpomínku na sebe ve vašem duchu a čeká, že odpovíte. Jestliže odpovíte silným a jasným „ano“, tak Duch Svatý, Posvětitel, který vás vede k dokonalosti, začíná své dílo. Vede vás ke svatosti, byť přes překážky, které jsou nezbytné k posílení vašeho rozhodování. Přivádí vás do zkoušek, ale rozmnožuje své dary. Pomalu vás naplní svými dary: láskou, radostí, pokojem, něžností, trpělivostí, pokorou, věrností, mírností, sebeovládáním (Gal 5, 22). Začněte tedy naslouchat Bohu, který vás volá a nechte, aby ve vás rozvinul svůj život!

Vezměte si příklad ze života svatých, kteří vás předešli a dosáhli již slávy, ale nesnažte být stejní jako oni. Každý svatý má svoji originalitu, tak jako každý z vás má tu svoji. Nestaňte se hrubou kopií jiného, ale buďte sebou samými, tak jak jste před Bohem. Obětujte se mu, aby vaše originalita zazážila v Božím lidu; každý z vás je nenapodobitelný a nenahraditelný! Snažte se to pochopit.

Nedělejte ze světců modly! Často jsou svatí vzýváni víc než Bůh a mnozí si myslí, že zázraky dělají svatí. Ne, bratři, svatý je pouze nástrojem jehož prostřednictvím proudí Boží svatost. Je jiskrou, ale není Ohněm, je třpytem, ale není Světlem, je paprskem, ale není Sluncem. Pouze Bůh je Svatý, my všichni jsme jeho děti, jeho stvoření. Můžeme odrážet jeho obraz, ale jen Bůh je Bůh.

Církev je dnes povolaná, aby znovuobjevila svatost jako své prvotní poslání, z něhož plynou všechny její díla. Jestliže církev nezjevuje svatost Trojjediného Boha, není už církví, kterou založil Ježíš. Stává se pouhou dobročinnou organizací založenou na lidských ideách a na lidské snaze. Církev, jež je Božím lidem, má své základy ve svatosti svého Pána a je povolaná zviditelňovat Kristovu tvář každému člověku.

Církev potřebuje Nejsvětější Pannu Marii, jež je Matkou církve a svatost svatého Josefa. Oni bděli nad Nazaretským domem, tak jako nyní bdí nad církví, jež je Božím domem mezi lidmi. Je nezbytné a správné spojit se s jejich srdci, s nejbližšími srdci Srdce Ježíšova.

Svatost církve je jediným znamením naděje pro Zemi a naznačuje cestu k novému stvoření. Když lidé dobré vůle přicházejí, aby zaklepali na dveře církve, ona by měla odpovědět tím způsobem, že by všechny měla učit cestě víry, naděje a lásky. To potřebuje vaše lidstvo. Boží dům, jímž je církev nemusí vlastnit zlato a stříbro (Sk 3,6), protože už vlastní největší poklad vesmíru; svatost. To je bohatství, jež je jí vlastní, jak je psáno: „svatost je ozdobou tvého domu, Bože, po dlouhé předlouhé dny“(Žalm 92,5). Snažte se tedy, bratři, stále víc obohacovat Boží dům! Pomoc vám nebude scházet.

Žehnám vám ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého“.