STEFANIA CATERINA

a

TOMISLAV VLAŠIĆ

7. část

„Buňky v plánu sjednocení všeho v Kristu“

Stefania:

Zdravíme vás drazí posluchači! Budeme se zabývat dalším tématem z cyklu nazvaného „Pokročit v plnosti“: bude řeč o buňkách. Během všech minulých setkání jsme se o buňkách zmiňovali. Dnes bychom chtěli toto téma prohloubit, protože je velmi důležité. Sám Ježíš řekl, že v budoucnu bude jeho lid tvořen množstvím buněk, které budou navzájem spojeny¹.

V první řadě, co je to buňka? Je to skupina lidí, kteří jsou navzájem spojeni, aby mohli společně prožívat cestu víry v Kristu a s Kristem. Když členové buňky takto žijí, dosahují úplné sjednocení v Kristu, obětují se Otci v Duchu Svatém, skrze Ježíše Krista. Buňky mají něco specifického a liší se například od modlitebních společenství nebo jiných skupin, které se schází z náboženských důvodů. Buňka je něco víc, je základním nástrojem pro fungování celého Božího lidu.

 

Tomislav:

Řekněme to hned, že buňka není dohodou mezi lidmi. Dobře víme, že uvnitř různých forem života, včetně křesťanských, se snadno vytvářejí dohody, někdy z velmi rafinovaných důvodů. Proto se pokusme pochopit původ buňky v tomto plánu, o kterém mluvíme: původ je v Trojjediném Bohu. Mezi třemi Božskými Osobami, jež jsou úplně celistvé, dokonale proudí Boží život v neustálé vzájemné výměně. Z tohoto života se rodí lidský život. Jsme stvořeni k Božímu obrazu, ale také k jeho podobě, což znamená, že naše chování se orientuje podle toho jak žije Bůh. Můžeme říct, že Trojiční život je základní buňkou celého vesmíru.

Církev na Zemi nachází svojí identitu v životě Nejsvětější Trojice a své poslání v projevování Trojičního života celému stvoření. Všichni my a všechny různé formy života, jsou vytvořeny podle vzoru Trojičního života. Proto mluvíme o sjednocení nového stvoření v Kristu, protože ono nastane pouze skrze Ježíše Krista neboť skrze něho a pro něho je všechno stvořeno². Naše cesta je ta, jíž prošel Ježíš Kristus, ta nás přivádí do Trojičního života a umožňuje nám žít tímto životem už na Zemi, když tento Trojiční život přijmeme, když mu umožníme, aby v nás dozrál a když jej ukazujeme druhým.

V Ježíšově životě si můžeme všimnout různých momentů, které nám pomohou, abychom si uvědomili různé modely buňky. Především v Ježíši, který byl počat v lůně Panny Marie působením Ducha Svatého, v něm je vyjádřena tvořivost Trojjediného Boha. Ježíš byl svěřen mateřské péči Blažené Panny Marie a svatého Josefa. V životě této buňky dosáhl Ježíš své plné zralosti. Když se pak zaměříme na jeho veřejný život, vidíme, že Ježíš zvěstoval radostnou zvěst masám, potom svým učedníkům a nakonec kolem sebe vytvořil malou buňku dvanácti apoštolů. Víme také, že při určitých příležitostech byli s Ježíšem pouze Petr, Jakub a Jan, s těmito apoštoly sdílel nejhlubší intimitu. Nakonec se Ježíš oddělil ode všech, odešel do samoty, aby byl s Bohem. Konec Ježíšova života se vyznačoval úplnou věrností Bohu Otci v Duchu Svatém, když se svlékl ze všeho a střetl se s porušeností, se smrtí a s tím kdo jí způsobuje, s Luciferem. To je naše cesta a nemůže být abstraktní ani obecná; všichni totiž musíme projít modely života, které ukázal Ježíš Kristus zde na Zemi.

Jak už víte, Stefania dostala více zjevení ohledně budoucnosti církve, bylo jí řečeno, že Boží lid bude tvořen mnohými buňkami, jež se vytvoří kolem Centrální buňky, takto to připravil Bůh. Bylo jí vysvětleno co jsou to buňky a jaké musí být. Dostali jsme také poselství od svatého archanděla Michaela, který vytyčil šest povinných bodů pro buňky, jestli budou chtít svým životem uskutečňovat přivedení všeho ke Kristu a pomoci tak celému vesmíru, aby byl ke Kristu přiveden³.

Stefania

Chci vám předložit zkušenost lidu z Alfa Centauri, s kterými jsme byli v posledních letech v kontaktu. Už od roku 2003 tento národ mluví o tom, že je jeho život organizovaný v buňkách. V tomto lidstvu je základní buňka tvořená rodinou; také my máme za to, že základní buňkou společnosti je rodina. Na věrných planetách, zvláště pak na Alfa Centauri se v rodině opakuje a uskutečňuje Trojiční dynamika. Vysvětlím vám jak. Muž nebo žena už od chvíle početí znají svoji identitu a poslání, protože Bůh jim ji zjevuje. Vědí také, kdo bude jejich budoucí manželka nebo manžel a jaké budou mít společné poslání. Svobodně se rozhodují, jestli přijmou jeden druhého za manželku nebo manžela. Jestli se přijmou, Duch Svatý je nasměruje jednoho k druhému. Muž a žena však nejsou sami, ale tvoří trojúhelník s Bohem; takže sjednocení muže a ženy je trojúhelníkem mezi mužem, ženou a Bohem. V tomto trojúhelníku je vyjádřena Boží tvořivost, která je zřejmá především v plození dětí. Když se narodí dítě, vytváří se další trojúhelník mezi otcem, matkou a dítětem. Jestli je dětí víc, vytváří se trojúhelník s každým dítětem. Tyto trojúhelníky vytváří samu strukturu rodiny, opravdové vtělení Božího života. Žádná rodina není oddělená od ostatních, protože tyto buňky, jakkoliv mohou být početné a jakkoliv mezi nimi mohou být veliké rozdíly, všechny jsou rodinami a vzájemně vytváří velkou buňku, jež tvoří lid této planety. Proto žádná rodina není buňkou, jež by byla sama sobě cílem a chránila by sebe samu. Vytváření rodiny totiž znamená, že celý lid prochází jednou z etap na své cestě na jejímž konci zůstává lid sjednocen i když se skládá z mnohých buněk. Jinými slovy, lid zůstává jednou buňkou, která zahrnuje všechny ostatní buňky.

Tomislav

Je důležité zaměřit se na fakt, že v rodině na Alfa Centauri, v níž je víc dětí, vytváří každé dítě s rodiči originální buňku. Takto zrození života na této planetě, není modelované určitými sociálními schématy, které mají tendenci přivádět k uniformitě různé skutečnosti, ale v každém dítěti je vtisknuta Boží tvořivost, jež je vyjádřena v jeho originalitě. To je základ jejich společnosti díky němuž se vytváří velká buňka, jediný veliký národ, kterému je vlastní jednota v rozdílnosti a je veden Duchem Svatým.

Také my mluvíme o buňkách, které by se měly vytvořit na Zemi. Pokusme se pochopit, jak bychom se měli postupovat. Jak jsme vám už řekli, Bůh vytvořil ve vesmíru buňku s názvem Centrální buňka, vložil do ní moc Ducha Svatého. Všechny ostatní buňky, které už ve vesmíru existují nebo které budou vytvořeny, by měly být v duchu spojeny s Centrální buňkou a žít podle stejného ducha. Svatý Michael v poselství, které jsme již citovali⁴, nám toto pomohl lépe pochopit, když poukázal na šest bodů. Krátce je vyjmenuji. Jedná se o: 1) přijetí kněžství sedmi archandělů a účast na nebeské liturgii, 2) duchovní otcovství a mateřství muže a ženy, 3) nové kněžství, 4) neposkvrněnost života, 5) oběť života Ježíši skrze Nejsvětější Pannu Marii, 6) univerzální společenství.

Těchto šest bodů určuje život každé buňky. Jak vysvětlil sám Ježíš svatému Michalovi, každá buňka je autonomní, ne ve smyslu oddělení od druhých buněk. Autonomie buněk je vnímána podobně jako to co jsme řekli o rodině z Alfa Centauri, kde každé dítě tvoří trojúhelník s rodiči. To samé můžeme říct o těchto buňkách, jež se vytvořily z Ducha Svatého a mají svoji originalitu, i když jsou sjednoceny s ostatními buňkami. Všechny buňky právě v této originalitě, jež je taková, protože jsou zrozeny z Boha, jsou ve společenství. Není to z donucení nějakou autoritou ani množstvím zákonů, které zatěžují život, ale z důvodu prosté jednoty v Duchu Svatém. Každá buňka by měla být večeřadlem, v němž Duch Svatý neustále sestupuje a dává buňce plodnost.

Chtěl bych zdůraznit ještě jednu věc: Centrální buňce byli dáni za otce a matku Nejsvětější Panna Maria a svatý Josef, aby sloužili svým otcovstvím a mateřstvím. Tyto dvě postavy, matka a otec, jsou uznávány v celém vesmíru, nejen lidmi, ale i anděly. Každá buňka musí vytvořit vztah s Mariiným mateřstvím a otcovstvím svatého Josefa.

Stefania

Marie, Josef a malý Ježíš vytvořili základní buňku v dějinách spásy. Ježíš se vtělil do jedné buňky uvnitř rodiny. Je potřeba říct, že ačkoliv nikdo nepochybuje o Božím mateřství Nejsvětější Panny Marie, není stejně přijímáno otcovství svatého Josefa. Josef však byl sloupem malé Nazaretské buňky, sloupem dějin spásy díky své víře a protože plně přijal Otcovo dílo, skrze Krista v Duchu Svatém stejně jako Maria. Josef svým plným přijetím Marie, nepřijal pouze osobu Marie, ale vše co v ní Bůh učinil, to znamená Božího Syna. Josef svou účastí na díle, které se uskutečňovalo v Marii a jejím prostřednictvím, se účastnil i na neposkvrněnosti své snoubenky.

Josef není neposkvrněný od chvíle početí jako Maria, ale stal se jím později, prostřednictvím své účasti na neposkvrněnosti Marie v Božím sjednocení, které si Bůh přál pro vtělení Ježíše Krista. Je tedy velmi důležité pochopit Mariino mateřství a Josefovo otcovství, protože jsou příkladem pro všechny ostatní buňky. Mariina a Josefova buňka přesahuje všechny ostatní buňky, je neopakovatelná v dějinách lidstva, díky moci, kterou jí Bůh udělil a díky poslání, které dovedla až do konce. Bylo to opravdu veliké poslání, ochraňovat Božího Syna a provázet ho v jeho lidském růstu.

Josef nebyl pouze pokorným stolařem, který pracoval ve své dílně, aby zajistil Ježíšovi to nejnutnější; plně se účastnil na působení Božího Syna, ať už během svého života, tak po smrti. Byl totiž svým duchem přítomen pod křížem spolu s Marií. Mariina a Josefova buňka bez ohledu na to, že dosahem svého poslání přesahuje všechny ostatní buňky, je pro ně vzorem. V každé buňce by měl každý bratr a sestra uskutečňovat Boží otcovství a mateřství a tak plodit život druhých a dalších buněk.

Mimo jiné nám bylo také řečeno, že Maria a Josef jsou mocným filtrem, jímž procházejí všechny modlitby Božího lidu. Bůh je nazval „velkými přímluvci“. Maria a Josef se neustále přimlouvají za Boží lid, filtrují všechny naše modlitby a čistým způsobem je usměrňují k Bohu, podle Jeho přání.

Tomislav

Chci něco podotknout s ohledem na postavu svatého Josefa. Jestliže se nám Maria může zdát určitým způsobem nedosažitelná, protože je od početí neposkvrněná, Josef se nám zdá být bližším, protože nebyl počat neposkvrněný. Přesto dosáhl neposkvrněnosti svým přijetím Boží tvořivosti v Marii a dal se k dispozici Božímu plánu. To je cesta pro každého z nás, abychom mohli vstoupit do celistvosti života a dosáhnout neposkvrněnosti.

Je tady ještě jeden aspekt, který by měl být jasný členům buňky. Josef nezáviděl, ani nežárlil z důvodu velikosti Božího díla v Marii. Naopak přijal dar Marie a pozvedl se prostřednictvím Mariiny neposkvrněnosti, díky jejich čistému, upřímnému a průhlednému vztahu před Bohem. Co je tedy důležité pro buňku? Je důležité, aby byla otevřená k Boží tvořivosti za působení Ducha Svatého a skrze Kristovy oběti, která nás vykoupila. Pochopení Božího působení v každém bratru a sestře a přijetí každého člověka jako dar života Trojjediného Boha, obohacuje každého. To je perspektiva nového stvoření, kdy všichni vejdeme do plnosti Trojičního života. Tím způsobem všichni dosáhnou plnosti, která se uskutečňuje, když jsme spolu a tvoříme jediné tělo, Mystické tělo Kristovo. Dosáhne se toho ponořením se do čistého Ducha a v podřízenosti života zákonům čistého Ducha. Proto je náš vztah s Marií a Josefem velmi důležitý, ať už při jejich vzývání, tak při pohledu na ně jako bychom se dívali do zrcadla, v němž se odrážejí všichni členové buňky a všechny buňky ve vzájemném společenství. Chceme ještě něco dodat ohledně planet, které jsou věrné Bohu. Každý z těchto národů, které také tvoří dohromady buňku díky vzájemnému propojení, představuje určitý model buňky.

Stefania

S ohledem na to je potřeba vědět, že určitá buňka nevyčerpá svou funkci ve společenství mezi jejími členy, každá buňka totiž má své poslání, které spočívá ve zvěstování a vydávání svědectví Božího života. Proto také věrná lidstva, která se představují každé zvlášť jako jediná buňka, v sobě zahrnují i buňky, jež mají své poslání ve vesmíru. Tito bratři procházejí vesmírem, aby vydávali svědectví Božího života a pomáhali méně rozvinutým a duchovně slabším civilizacím. Za tím účelem se naši věrní bratři pohybují vesmírem v malých buňkách, které můžeme nazvat misijní buňky. Jsou složeny z malého množství lidí, kteří jsou navzájem spojení a tvoří buňku. To znamená například, že posádka vesmírné lodi není složená z náhodně vybraných lidí, ale jde o pravou buňku, v níž lidé žijí po dobu, která je nutná ke splnění jejich poslání. Bylo nám řečeno, že lid na každé věrné planetě obětuje své nejlepší děti a posílá je na misi do vesmíru, obětuje je zbytku lidstva, aby mohli pomoci bratřím.

Tomislav

Znamená to, že buňky se nevytváří, aby se její členové dobře cítili, ale proto, aby každý našel v buňce svou identitu, své poslání a také poslání buňky. Proto vám chceme konkrétněji vysvětlit jak se rodí buňka a co je potřeba vědět. Především, ve světle toho co nám bylo zjeveno, představuje buňka nejjednodušší a nejrychlejší formu k růstu na cestě přivedení celého vesmíru ke Kristu.

V Ježíšově poselství, v němž je naznačena budoucnost církve⁵, je jasně řečeno, že Boží lid se bude skládat z mnoha buněk, které budou žít Božím životem a budou tento život vtělovat. V Božích očích nejsou buňky ostrovy uvnitř církve, ale jsou živými buňkami, jsou kvasem a jejich posláním je, aby pomáhaly v probuzení Božího lidu, jeho obnově, aby vyšel vstříc novému stvoření, které slíbil Ježíš.

Buňka se rodí zevnitř, z Ducha Svatého, z vnitřního rozvoje osoby nebo více osob. Viděli jsme příklad Nejsvětější Panny Marie a svatého Josefa. Buňka se nemůže zrodit podle lidských pravidel ani z iniciativy nějakého vůdce, který by řekl: ty, ty, ty,… pojďte, utvoříme buňku a půjdeme společnou cestou“. To by byl lidský začátek. Nemohu vytvořit buňku, protože mi jsou sympatičtí někteří lidé nebo protože bych s nimi mohl snadno dosáhnout určitého cíle. To už je určitý druh lidské dohody a pronikají sem mnohé lidské zájmy nebo ambice. Takto nejsme průhlední před Bohem ani nemáme touhu stát se neposkvrněnými; není ve středu Duch Svatý, aby vedl, ale člověk si dělá nárok na vedení.

V buňce nejsou větší nebo menší lidé, protože všichni jsou v Božích očích důležití, nezaměnitelní a jedineční v celém vesmíru. Originalita a jedinečnost každého člena se harmonizuje s jedinečností ostatních v Duchu Svatém, aby mohla v buňce působit Boží tvořivost a mohla být modelovaná Duchem Svatým a Ježíšem Kristem. Tyto věci jsou velmi důležité, protože se často formují modlitební společenství nebo hnutí, ale my mluvíme o lidech, kteří chtějí být ponoření do Boha a chtějí zjevovat Boží působení. Mnohokrát svatý Pavel zdůraznil: „Milostí jsme spaseni“. Bůh nás spasil ve svém Synu a poslal Ducha Svatého. Často se namáháme, abychom prosadili své modely, své idee a uzavíráme lidi do svých obzorů; tyto postoje nemohou dát život buňkám, jak by si Bůh přál.

Stefania

Duch Svatý, tedy, vzbuzuje v člověku touhu připojit se k druhým, aby bylo možné duchovně postupovat a žít křesťanské povolání. Týž Duch Svatý nasměrovává osoby, jedny k druhým. Takto jsou buňky vně všech hierarchických struktur a každé jiné struktury, která utiskuje Boží život. Buňka jako taková odmítá tvrdou strukturu, protože je živým organizmem, který nemůže být stlačený, uzavřený do krabice, do určitých schémat.

Mnoho lidí nám píše s dotazem, jak je možné vytvořit buňku a co mají pro to udělat. Především se musí člověk rozhodnout, jestli chce věrně následovat tento program a naslouchat, co od něho Bůh žádá. Jestli je rozhodný jít touto cestou, může se začít dívat kolem sebe, jestli se najdou lidé s tím samým přáním, které se mu podobají svými úmysly a přáními. Jestli najde takové lidi, je dobré, aby se začali navštěvovat a modlit se spolu, společně hledat jakým způsobem pokračovat, krok za krokem. Ostatní udělá Duch Svatý, jestliže se jedná o Boží dílo. Nemějte strach, nemusíte studovat jak na to. Máte už vše vevnitř a Duch Svatý vás povede. Je ale zapotřebí, abyste vyšli s pevným osobním rozhodnutím. Už jsme vám řekli o centrální buňce⁶ a proto to nechceme opakovat, nicméně bych vám chtěla říct, že lidstvo v celém vesmíru jednoho dne vytvoří jedinou buňku, jediný lid, který povede jediný Pastýř. Bůh v této době dává vzniknout mnohým buňkám a shromažďuje je. K tomu slouží centrální buňka, která má výraznou shromažďovací schopnost k vytváření čím dál větší buňky až do doby, kdy se všechny národy ve vesmíru stanou jedním národem.

Kromě centrální buňky existují buňky další, které Ježíš nazval nosnými buňkami. Tyto buňky, jak už to vyjadřuje jejich název, nesou důležitou část tohoto díla. Většinou jsou blízko centrální buňky a jako první dostávají plody působení zvláštních nástrojů, to znamená andělů, věrných bratrů, centrální buňky. Nosné buňky pak vydávají svědectví Božímu národu o tom co dostali, aby se uvnitř lidu začaly vytvářet další buňky. Také nosné buňky shromažďují; pomáhají a doprovázejí lid na této cestě, právě za účelem vytváření buněk. Jak centrální buňka tak ani nosné buňky nemají za cíl svým působením zvětšovat vlastní buňku tím, že by přijímali nové členy. Cílem je podněcovat vznik nových živých buněk, které samy začnou působit a podněcovat vznik dalších buněk a tak dál.

Tomislav

V nosných buňkách se rodí různé dary a služby. Jak jsme již vysvětlili, ve všech těchto videokonferencích a jak řekl svatý Michael, počítá se s novým kněžstvím a novými modely života. Je to přirozené, jestliže v buňkách působí Boží život, musí se nutně změnit také formy, tak jak se mění oděv, který se stal příliš úzkým. Musí se přizpůsobit potřebám Božího života, podle toho, jak tento život roste uvnitř buňky. Nosné buňky se stávají orientačním bodem pro další buňky.

Existuje jeden velmi důležitý zákon: nikdo nemůže vytvořit buňku podle sebe. Jestli začnete kolem sebe shromažďovat lidi, způsobíte škody. Jestliže se modlíte k Duchu Svatému a obětovali jste se opravdu Ježíši Kristu skrze Marii, Bůh vám dá poznat správné lidi, kteří jsou určeni pro tuto buňku a nebo vám je pošle. Nestřetnete se s problémy a budete rychle postupovat. Buňky se nevytvářejí prostřednictvím reklamy, propagandy nebo proselitismu. Jsou Božím dílem a proto ti, kteří do nich patří musí být zrozeni Bohem. Koho zrodil Bůh, ten svědčí o Božím životě, nese sílu Ducha Svatého. Tato síla Ducha Svatého se šíří na druhé, dotýká se dobrých i zlých, správně přitahuje, prostřednictvím Ducha Svatého lidi dobré vůle, kteří přijímají Boží plán, takže se vše usnadňuje. V církvi často říkáme: „Duch Svatý vede duši“. Dovolme tedy konečně Duchu Svatému, aby nás vedl! Přestaňme s obsazováním jeho místa v nás a mezi námi svými ideami, projekcemi a ambicemi. Nechme na Duchu Svatém, aby vytvořil jednotu v rozdílnosti, v Boží originalitě každého.

Chtěl bych ještě něco dodat: při pohledu na buňku, vycházejte ze základní buňky, to znamená z manželského páru nebo z rodiny; oni také mohou být buňkami.

Buňky se mohou zrodit v zasvěcených komunitách, v řádech; kéž by se generální rada řádu stala buňkou, na níž sestupuje Boží sláva! Celý řád by byl proměněn. Mohou se zrodit mnohé buňky i uvnitř řádu, v tichosti, mnoho kněží se může probudit a žít v ponoření do Trojičního života, vyzařovat tuto sílu ve všem co prožívají a co dělají.

Buňky se mohou zrodit také v duchovních hnutích, v komunitách nebo v modlitebních společenstvích, ne proto, aby byli v kontrastu s ostatními členy, ale proto, aby mohli žít v hlubším a úplnějším rozměru Trojičního života, k prospěchu celého hnutí nebo celé skupiny.

Při pohledu na Boží programy pro tuto dobu, na základě všeho co nám bylo zjeveno mohu udělat shrnutí a říct, že je nutné žít v buňkách, protože nikdo z nás nemůže žít izolovaně. Neustále mluvíme o křesťanském společenství, zvlášť při svaté Mši; začněme tedy konečně žít ve společenství v Duchu Svatém i v různorodosti forem! V ponoření do Trojičního života můžeme dnem i nocí, v každé situaci a v každém aspektu naší bytosti umožnit Boží síle, aby se projevila. Ona shromažďuje vše pozitivní a vede nás dál na naší cestě. Ještě jednou zdůrazňuji důležitost buněk, o kterých mluvíme, a skutečnosti, že se musí odkazovat na centrální buňku, aby mohl Duch Svatý, který vše a každého oživuje, vytvořit jedinou tkáň a aby se dosáhlo jediného Božího lidu.

Stefania

To vše předpokládá naši ochotu nechat se proměnit Bohem. V buňce nemohou být lidé, kteří jsou staří vevnitř, které se nenechají proměnit. Bůh udělí lidstvu velké milosti, ale nerozdělí je hromadně: Bůh hledá nové měchy, do kterých bude moci nalít nové víno. Znamená to, že ti, kteří patří k nějaké buňce, si nemohou přát, aby byli nad ostatními, tak jak se to bohužel děje na Zemi i mezi křesťany. V buňce nejsou dominující jedinci ani v případě, že se jedná o kněze. Nezřídka se stává, že v modlitebních společenstvích nebo v náboženských sdruženích zaujímají kněží dominující místo, někdy utiskují ostatní věřící. Když Pán mluvil o kněžích uvnitř buněk, nazýval je kněžími služebníky. Oni slouží lidu aniž by se nad někoho povyšovali, nemají zvláštní privilegia vzhledem k ostatním, protože kněžství je vlastní všem věřícím. Služebný kněz je ten, kdo se zvlášť věnuje kněžské službě k prospěchu ostatních.

Nakonec můžete tušit, že se blíží něco velkého, něco nového. Proto dnes chceme každému z vás, na vigilii Letnic, popřát dosažení vnitřní otevřenosti, která je nutná, jestliže chceme porozumět novosti této doby a tomu, co Bůh udělá v každém z nás.

Tomislav

Z naší strany se za vás i nadále modlíme a obětujeme, abychom vám byli v duchu nablízku a byli k dispozici všem potřebám vašeho vnitřního života. Přijímáme vaše sténání, vaše modlitby a předkládáme je před Boha. Duch Svatý ať mocně sestoupí o těchto letnicích na každého z vás a mezi vás. Děkujeme