Vstříc Novému Stvoření

Stefania Caterina a Tomislav Vlašić

Přepsat dějiny 17.10.2014

Napsat komentář

 

Zvukový záznam textu

Drazí bratři, drahé sestry,

pokračujeme s naším rozjímáním. Dnešní rozjímání bude velmi důležité a připraví nás na další. Budeme mluvit o založení církve. Ježíš se vtělil, zemřel, vstal z mrtvých, vstoupil do nebe a sedí po pravici Otce. Současně však zůstává přítomný na Zemi v těch, kteří jej přijali, zůstává ve prospěch celého vesmíru. On zůstal přítomen ve všech, kteří skrze vnitřní smrt, smrt vlastního egoismu, sobectví a porušenosti přešli do života v Kristu a pro Krista. Přijmout toto poselství, tento úkol nenáleží jen Zemi, ale celému vesmíru.

Proto poslouchejme. Z knihy Vesmír a jeho obyvatelé.


Církev a její universální poslání.
Izraelský lid, který byl jako první povolán, aby svědčil o příchodu Spasitele, se z tohoto poslání sám vyloučil tím, že odmítl Ježíše Krista. Bylo zapotřebí nového lidu, který by v Ježíše Krista věřil a byl schopen svědčit zbytku lidstva o tom, co Ježíš učinil. Bůh vždy používá lid, protože si přeje, aby se jeho děti aktivně podílely na jeho díle. Proto k sobě Ježíš povolal dvanáct apoštolů. Kromě nich jej během jeho pozemského života následovalo mnoho učedníků. Oni byli malým zbytkem Izraele, který přijal Ježíše a uvěřil v něj. Ježíš jim vysvětlil mnoho věcí, s ohledem na jejich budoucí poslání. Z nich byl, podle Ježíšova přání, Šimon, zvaný Petr postaven do čela, nejdříve dvanácti apoštolů a poté do čela rodící se církve.
Po Ježíšově smrti se tento malý zbytek Izraele, který následoval Ježíše a uvěřil v něj, shromáždil kolem Petra. On dodal sílu apoštolům a učedníkům, kteří se cítili být opuštění, když si mysleli, že Ježíš je mrtev. Byl to také on, kdo běžel k Ježíšovu hrobu a našel ho prázdný. A byl to Petr, který otevřeně zvěstoval Ježíšovo vzkříšení ve svém významném projevu k Židům, který je zaznamenán v Bibli. Petr byl skálou, na které Ježíš založil nový lid. Vytrpěl stejnou, mučednickou smrt jako jeho Učitel a Pán. Ježíš si nevybral Petra, jako základ své církve, z osobní sympatie nebo pro nějakou jeho zvláštní zásluhu. Vybral jej proto, že Petr, jako první z apoštolů, pochopil a otevřeně vyznal onu pravdu, kterou měla církev hlásat po celá staletí. Petr řekl: „Ty jsi Mesiáš, syn živého Boha.“ Petr jedinečným způsobem vyznal to, v co uvěřil, protože jeho duch byl v tu chvíli hluboce spojen s Bohem. Stalo se to proto, že miloval Ježíše Krista a jeho prostřednictvím byl spojen s Otcem v Duchu Svatém. Jeho mysl byla takto pozdvižena nad lidskou zkušenost. Ježíš mu totiž odpověděl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, neboť ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích. Nuže já ti říkám: Ty jsi Petr, skála a na té skále zbuduji svou církev.“
Tato církev je Božím lidem, který se zrodil z Ježíšovy oběti. Ježíš založil svou církev na Zemi ve prospěch celého vesmíru. Tak, jako se Ježíš narodil na Zemi, aby spasil celý vesmír, tak také církev založená na Zemi je určena k tomu, aby rozšířila Boží království do celého vesmíru. Ona je první buňkou Božího království, ke které se měly připojit mnohé další buňky, až by se vytvořilo jediné tělo – univerzální církev.
Z tohoto důvodu si Bůh přál, aby církev založená na Zemi zvěstovala spásu všem ostatním lidstvům ve vesmíru. Byl to počátek naplnění velkého Božího plánu – přivedení všeho ke Kristu. Ježíš se svými apoštoly otevřeně mluvil o existenci dalších bratří ve vesmíru a dlouze je v tom vyučoval. Kromě toho Izrael věděl o existenci jiných lidstev ve vesmíru. Tento lid viděl věrné bratry z vesmíru při jejich díle. Mnohokrát mu pomáhali při exodu z Egypta. Vzpomínka na zázraky během exodu se udržovala v lidu, i když byly postavy věrných bratrů časem zaměňovány za anděly. Nicméně myšlenka života přesahujícího Zemi nebyla pro Izrael tolik vzdálená.
Ježíš vysvětlil apoštolům, že jeho spása je určená pro každého člověka dobré vůle a církev je jejím základem, první buňkou jeho království na Zemi, jež se má rozšířit všude ve vesmíru. Proč o tom všem není zmínka v evangeliu? Protože evangelium přináší Ježíšovo veřejné kázání a Ježíš před velkým množstvím lidí o tajemstvích vesmíru nemluvil. Hovořil o nich jen před apoštoly a před několika učedníky, kterým důvěřoval. Ježíš dobře věděl, že lidé nejsou schopni podobné věci pochopit hned, protože jsou příliš zatíženi starostmi každodenního života. Chudí lidé byli v podstatě mimo náboženské učení rabínů. Náboženské poznání bylo vyhrazeno elitě, lid se účastnil pouze společných obřadů. Každý se naučil malou část zákona, aby mohl být členem komunity. Proto bylo Ježíšovo veřejné kázání zaměřeno na pomoc lidem, v každodenních záležitostech, v pozemském životě. Ježíš používal jednoduchý jazyk a často uváděl příklady z každodenního života. Byl si vědom, že ty nejsamozřejmější i ty nejhlubší pravdy o vesmíru musí být vstřebány pomalu. Většina lidí by nepochopila. Tím méně učitelé a představení Izraele, kteří již od začátku nepřijímali Ježíšovo učení. Proto Ježíš řekl Nikodémovi: „My mluvíme o tom, co vidíte a svědčíme o tom, co znáte. Vy však nepřijímáte mé svědectví. Jestliže nevěříte, když mluvím o věcech pozemských, jak uvěříte, když budu mluvit o věcech nebeských?“
Ježíš mohl dát znamení o existenci bratří ve vesmíru. Kdo by mu v tom zabránil? Mohl svolat celou flotilu nebeských lodí bratří z vysokého vesmíru a ta by se hned dostavila a ukázala. Bůh však takto nepostupuje. Bůh nechce ohromit, ani okouzlit, jak to dělá Lucifer se slabými a ambiciózními lidmi. Bůh si přeje, aby se mu člověk přiblížil a uvěřil skutkem víry a svobody. Víra v Boha není jen darem, ale je také ziskem. Když se člověk otevře ve víře, přijímá i to, co není schopen hned pochopit. Bůh vidí lidskou víru a dává člověku znamení, která víru potvrzují a pomáhají pochopit. Boží znamení nikdy nejsou sami sobě cílem, ale doprovázejí cestu víry. Povrchní lidé toto nechápou, nechtějí rozumět. Očekávají znamení, aby změnili své chování, ale zůstávají zklamáni. Bůh nedává znamení vlažným a netečným lidem.
Je pravdou, že Bůh někdy dá evidentní znamení v případě, když musí probudit člověka ke zvláštnímu poslání, nebo když musí pobídnout celý lid. Tak to bylo například při obrácení sv. Pavla nebo při Mariánských zjeveních. Toto slouží jako první impulz. Poté Bůh znamení stáhne a žádá cestu víry. Postupně, jak člověk získává jistotu na cestě, dostává potvrzení od Pána. Znamení jsou ale stále víc vnitřní, protože Duch Svatý působí zevnitř a otevírá duchovní inteligenci, která je v každém z vás. Ti, kteří nevěří, však pohrdají Božími znameními. Přesto po nich volají, ale jen proto, aby provokovali Boha: „Jestli je Izraelským králem, ať nyní sestoupí z kříže a uvěříme v něj.“ Takto mluvili kněží, představení, učitelé zákona a jiné autority pod křížem, když byl Ježíš v agónii. Bůh na takové výzvy neodpovídá.
Dřív než Ježíš vystoupil na nebe a vrátil se do své slávy u Otce, ukázal apoštolům jejich poslání: „Jděte tedy a učiňte mi učedníky ze všech národů; křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat vše, co jsem vám řekl.“ Zvěst spásy měla být tedy přinesena do celého vesmíru. Jak by to bylo možné, s ohledem na úroveň civilizace na Zemi a skromným prostředkům, které měla k dispozici rodící se církev? Pro odpověď na tuto otázku je nejdříve třeba pochopit, co se událo ve zbytku vesmíru, po vzkříšení Ježíše Krista.
Seslání Duch Svatého.
Po Pánově vzkříšení a jeho vystoupení na nebe chtěl Bůh, aby se církev stala silnou a proto jí dal svého Ducha. Z Bible je vám známo, že v den Letnic mocně sestoupil Duch Svatý, třetí osoba Nejsvětější Trojice, na apoštoly a učedníky, kteří byli shromážděni a modlili se. Hrstku ustrašených lidí proměnil v nový lid, který byl schopen svědčit o výkupném díle Ježíše Krista, i za cenu mučednictví. Sestoupení Ducha Svatého v den Letnic na rodící se církev bylo mimořádnou událostí, která byla spojena se smrtí, vzkříšením a nanebevstoupením Pána Ježíše. Byl to zvláštní Boží zásah v dějinách lidstva. Bylo to také dokončení Trojičního díla vykoupení. Otec poslal Syna, aby spasil lidstvo. Syn obětoval svou oběť za spásu lidí. Duch Svatý sestoupil, aby navždy vtiskl do paměti svého lidu události spásy. Působení Ducha Svatého posvětilo rodící se církev a dodalo jí sílu. Po celá staletí ji provázelo v jejím poslání, ukazovalo jí cestu k Ježíši a v Ježíši k Otci. Tak, jako byla Ježíšova oběť učiněna ve prospěch celého vesmíru, stejně došlo k seslání Ducha Svatého na Zemi, ve prospěch všech lidí ve vesmíru. Různým způsobem, podle situace ve které se nacházeli.
V případě Země otevřela Ježíšova oběť dveře pro úplné působení Ducha Svatého, které bylo až do té doby vyhrazeno určitým jedincům, například prorokům. Od Letnic vstoupil Duch Svatý mocně do života lidí, kteří přijímají Ježíše Krista. On přebývá v srdcích věřících a působí v církvi, která udržuje živou vzpomínku na svého Pána, ukazuje celému lidstvu cestu k jedinému a pravému Bohu.
V případě Bohu věrných lidstev ve vesmíru Duch Svatý působil v hojné míře, v jejich nitru, už od začátku. Nicméně ani tato lidstva nemohou sama dosáhnout plnosti bez společenství s lidstvem celého vesmíru. Proto mělo seslání Ducha Svatého na církev na Zemi bezprostřední dopad na věrná lidstva. Duch Svatý v těchto lidech zapálil ještě větší lásku k jiným lidstvům, zvláště k lidem na Zemi, kde Ježíš založil církev – první buňku Božího království. Tato lidstva se spontánně cítila být součástí univerzální církve Kristovy. To je ještě více posílilo na duchu, na duši i na těle. Ve zbytku vesmíru nemohl Duch Svatý proniknout s takovou mocí jako na Zemi a u věrných lidstev, protože tito lidé ještě neznali Ježíše Krista. Nicméně Trojiční vír byl velmi posílen svatostí lidí na Zemi a planetách věrných Bohu. Svatost každého člověka a celého Božího lidu se totiž přelévá do Trinitárního víru a neustále jej zvětšuje. Tento vír, dotýkající se celého stvoření, předával svou sílu zbytku vesmíru, také ku prospěchu dalších lidstev, které zde žijí. Také církev na Zemi by se časem, ve svém poslání evangelizace, dotkla lidstev středního a nízkého vesmíru. Pomohla by jim poznat Ježíše Krista a přijmout jej. Tak by se otevřela brána k plnému působení Ducha Svatého.
Rozjímejme o těchto slovech.
V knize Ježíš, UFO a mimozemšťané profesor fundamentální teologie Armin Kreiner, působící na katolické – teologické fakultě mnichovské univerzity v Bavorsku, analyzuje všechna znamení, kterých si mohli lidé na Zemi všimnout. Autor uvádí, že čtyřicet procent Němců věří v život ve vesmíru. Dále uvádí, že je vhodné se této myšlence otevřít, ale naráží na potíže. Tyto potíže spočívají zvláště v geocentrizmu na Zemi, který brání otevření širších obzorů a také v nedostatku experimentálního poznání, tj. empirické zkušenosti v oblasti vesmíru. V uvedené knize můžete najít odpovědi tohoto vědce také na další otázky vesmíru.
Svatý Pavel nám podal svědectví, že se setkal s Bohu věrnými bratry z vesmíru. Jak víte, svatý Pavel mluvil o svém poslání vzhledem k pohanům. Chtěl evangelizovat celý vesmír. Mluvil o svých zkušenostech s vyzdvižením až do třetího nebe.
Také my přinášíme zkušenosti, které nám dal Bůh. Navštívili jsme různé planety nízkého vesmíru, vysokého vesmíru, setkali jsme se s věrnými bratry. Setkali jsme se s některými lidstvy z nízkého vesmíru, která neznají Ježíše Krista, ztratili paměť. Neznají svou identitu, ani svůj původ, nemají poznání pravého Boha. O tom všem jsme již napsali a dlouze svědčili. Na vás je, abyste tomu uvěřili. Nepřeji si však, aby to pro vás bylo zátěží. Chtěl bych teď položit několik otázek vám, křesťanům. Proč mnoho křesťanů, těch kteří byli pokřtěni, biřmováni vystoupilo z církve? Proč se mnoho mladých zapojuje do duchovních hnutí, která mají svůj původ na východě a jsou mimo církev? Proč církev nemá další povolání, jestliže věří, že Ježíš je Pán, Pán vesmíru? Chci se vás zeptat, jestli vy, křesťané můžete říct se svatým Pavlem: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“
Položím další otázku. Křesťané na Zemi svědčí o smrti a vzkříšení Pána Ježíše, nebo se spíš starají o to, aby přežili? Jsou jen lidmi, kteří jsou porušení, jako všichni ostatní, nebo jsou ještě horší než ostatní? Ti, kteří vystoupili z církve, říkají, že v církvi nepoznali Ježíšovu tvář. Nevěřící se ospravedlňují a říkají, že neviděli Krista. My jsme vám podali svědectví o tom, že jsme pokřtili Mahátma Gándhího, který to od nás žádal. On přišel v duchu a žádal křest; řekl, že když byl na zemi, neviděl v křesťanech Kristovu tvář a pokračoval: „Když teď vidím vás svědčit o Ježíši Kristu, chci být pokřtěn a chci se obětovat za svůj lid, i vy se obětujte za můj lid.“ Přemýšlejte o tom všem.
Nyní rozjímejme společně. Čím je tato církev, kterou založil Ježíš Kristus. Zaměříme se na dvanáct apoštolů. Jaká je charakteristika těchto lidí. Nežili pro sebe, ale žili pro Krista. Všichni jsou mučedníky. Zemřeli sobě samým. Kdo je pokřtěn v Krista, kdo je křesťan, by měl umřít sobě samému a žít v Kristu a pro Krista. Měl by svým životem odrážet Kristovu tvář. Jsme křesťany?
Společným jmenovatelem všech našich poselství je, že se musíme vrátit ke Kristu. Musíme se obětovat Kristu skrze neposkvrněné srdce Panny Marie tak, jako se on obětoval za nás. Křesťané často od Boha očekávají, že vyřeší jejich problémy. Také k modlitbě růžence někdy přistupují jako k bankomatu, namísto toho, aby žili pro Boha.
Naše oběť Ježíši Kristu, skrze neposkvrněné srdce Panny Marie, nás otvírá k tomu, abychom mohli jít za hranice našich možností. Abychom mohli jít k Bohu, aby on nás převedl přes naše hranice. Bez tohoto není poznání Boha možné. V úryvku, který jsme četli, poznal svatý Petr v Ježíši Kristu Mesiáše, Božího Syna. Bylo zde vysvětleno, že Petr byl ponořen do Božího Ducha a bylo to proto, že miloval Ježíše Krista, byl spojen s Otcem v Duchu Svatém, proto jeho mysl byla vyzdvižena nad lidskou zkušenost. Ježíš na to reagoval slovy: „Blaze tobě Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo, ale nebeský Otec.“ Proč bychom se měli snažit vědeckými silami zjistit, co je ve vesmíru. Není potřeba mít tuto starost, protože Bůh nám toto poznání dává, svěřuje nám ho. Bůh zjevuje tajemství těm, kteří jej milují, kteří chtějí mít účast na jeho životě. Pokud však člověk nechce vyjít ze svého egocentrismu, pokud křesťan nechce vyjít z geocentrizmu, jak mu může Bůh něco zjevit. Bůh nedává svůj život, aby byl uzavřen do nějaké schránky, do schránky lidského egoismu. Jsme-li ochotni přijmout světlo v otázce vesmíru a pochopit všechno, co řekli proroci, a tito proroci existují i dnes, musíme být autentickými křesťany, kteří umírají sobě samým, aby žili pro Krista. Je tady ještě jeden moment; položím vám ještě jednu otázku: „Dnešní církev se přibližuje světu. Tak se to alespoň říká. A podle vás, přibližuje člověka ke Kristu? Přibližuje dnešní církev člověka ke Kristu, ukazuje Krista?“ To je velká otázka.
Křesťané se mohou snadno ztratit v lidském způsobu přemýšlení, v lidských potřebách. Místo toho, aby byl středem jejich života Bůh. To pak ale není cesta Ježíše Krista, který nás přivádí k Otci. Takto můžeme pokračovat; Bůh vytvořil první buňku – dvanáct apoštolů. Proč dvanáct apoštolů? Nevybral tyto lidi proto, aby jim dal nějaká privilegia, nebo aby je učinil mocnými vládci, nebo aby uspokojil jejich ambice, ale proto, aby žili ve společenství, v Kristu. Bůh potřebuje lid, křesťanský lid, který umí žít pro Krista. V tomto smyslu jsme hovořili o buňkách, které by se měly vytvořit. Jestli někdo zůstává ve svém individualismu, neuzrál v křesťana. Být v církvi, znamená být spolu v Nejsvětější Trojici, komunikovat život Nejsvětější Trojice zde na Zemi, život jednoho trojjediného Boha. Dívejte se, kolik lidí je dnes schopných žít společně; týká se to i křesťanů žijících v manželství. Vnímejte, kolik je rozvodů. Týká se to i komunit, hnutí.
Přál bych si, abyste o všech těchto skutečnostech, o kterých jsem mluvil, rozjímali, modlili se. Příště budeme mluvit o seslání Ducha Svatého na Nejsvětější Pannu Marii, na apoštoly a učedníky. To se nám může stát jen tehdy, nebudeme-li žít pro sebe, ale pro Krista. Budeme-li žít ve společenství, jako ve večeřadle. To nás povede ke kosmickým letnicím tak, aby všechno a všichni byli přivedeni ke Kristu. Bez těchto vnitřních kroků pro nás celý vesmír zůstane tajemstvím. Bůh nebude moci zjevit více a my se odsoudíme tím, že jsme nechtěli uvěřit.
V tomto úryvku je velmi dobře vysvětlen přechod od víry k poznání. Jak Bůh, Duch Svatý vede člověka a potvrzuje jeho kroky správným směrem. Chybí-li však víra a důvěra, nemá-li člověk důvěru k Božímu dílu, sám k sobě, nemůže se pohnout z místa. Víra v Boha je znamením, že duše, která byla stvořena k Božímu obrazu, se navrací zpět ke své původní podobě, ke svému obrazu v Bohu. Bez Božího probuzení, jímž se otevírá to, co je v nás uschováno, zapečetěno, nemůžeme vyjít ze své skořápky, překonat geocentrickou a egocentrickou skořápku. Dobře o tom rozjímejte, připravte se modlitbou a snažte se účastnit na tomto díle, protože církev na zemi musí svědčit celému vesmíru. A já vám žehnám spolu se všemi svatými, se všemi spravedlivými, spolu s Nejsvětější Pannou Marií, se svatým Josefem, žehnám vám se vším pozitivním ve vesmíru, se všemi silami, které jsou k dispozici Bohu. Trojiční síla, která v tuto dobu působí velmi silně, abyste byli probuzeni a zároveň se rozhodli patřit k živé církvi, kde je Kristus živý, ve vás vzkříšený.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s