Tomislav Vlašić

Podnícení k překračování hranic

Drazí čtenáři,

když vám píšu, není to plod nějakého vytržení, vychází to z víry: věřící nekráčí kupředu vlastními silami, ale tím, že se účastní na působení Všemohoucího; ve víře nachází svoji sílu a poznání Toho, kterého je třeba poznat (2Pt 1, 3).

Jsme pozváni k účasti na Boží mysli a na jejím působení. Jsme si toho vědomi? Teoreticky ano, ale můžeme skutečně říct, že se v každém okamžiku máme účast na Božím působení, který si přeje rychle proměnit vesmír? Upřímně odpovězme před Bohem na tuto otázku.

Sv. Petr nás vyzývá, abychom uspíšili čas (2Pt 1,10-12). Svědectví, které jsme vám přinesli v těchto letech, dokazuje, že se nacházíme v době, kdy Bůh na jedné straně , urychluje a zintenzivňuje své působení a na druhé straně klade před lidstvo časový limit: lidstvo se musí definitivně rozhodnout. Jaké prostředky nám Bůh poskytuje, abychom mohli uspíšit čas? Právě o tom bych s vámi chtěl nyní mluvit. Počítám s vaší otevřeností a odpovědností.

1. „Slyšte, stojím u dveří a tluču. Zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou (Zj 3, 20)“. Bůh s námi chtěl sdílet život, být s námi u jednoho stolu. Učinil to tak, že na sebe vzal naše tělo a prostřednictvím velikonočního tajemství: zůstal mezi námi, v slově, svátostech, aby vnitřně sytil člověka, tak aby se celá lidská osoba přeměnila. To je proces přeměny, ve které člověk dochází k novému stvoření

2. Bůh nás vede tak, abychom šli dál. Často jsme uzavřeni v našem vnitřním světě a odporujeme Bohu otázkami typu: „Nemůžeme poznat, ani dělat věci, které nás přesahují; nikdo nám nikdy neříkal takovéto věci; věda nám nedokázala, zda žijí jiní lidé ve vesmíru, atd., atd.“ Položme si raději místo toho otázku: „Chceme přijímat, co nám Bůh zjevuje a žít podle toho, co nám ukáže? Jsme schopni za to všechno nést zodpovědnost?“ Jestli jsme připraveni, Bůh nás vnitřně probudí, povede nás dál a dá nám světlo. Vezměte si například sv. Petra: neuvěřitelně vyšel ze své uzavřené mentality vstříc mentalitě nové, univerzální. (Sk 10. 11, 1-18) Byl osvobozen z vězení prostřednictvím anděla (Sk 12, 1-19). Přečtěte si vyprávění sv. Lukáše ve Skutcích Apoštolů a uvědomíte si, jak Bůh přiměl sv. Petra aby šel stále dál.

Vnější překážky nás neomezují, pokud se nebráníme a neospravedlňujeme zevnitř. Je to vnitřní uzavření se, které nám brání slyšet Boha, který tluče; brání nám jít dál, vyjít ven a účastnit se na proměňujícím Božím působení. Celé naše duchovní snažení by se mělo soustředit na odstranění každého odporu, který klademe Bohu, a který dusí víru-důvěru, naději a lásku. To by otevřelo všechna naše vnitřní vězení, která utiskují život. Čeká se od nás, že vyjdeme z vlastního sebeomezování. Jestliže se pro to rozhodneme budeme nacházet vždy otevřenou a volnou cestu: „Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.“ (Ř 8,37) S tímto vědomím v sobě začneme vnímat podněty Boha, který nás povzbudí k aktivní účasti na jeho díle.

3. Co nám sděluje Bůh v Kristu? Abych vám dal odpovědi, které ve vás probudí vědomí o tom, co můžete dostat, si pomůžu několika úryvky z knihy Stefanie Cateriny „Přepsat dějiny – svazek I – V Boží mysli“. V páté kapitole nazvané „Boží mysl nás přeměňuje“, jsou načrtnuty kroky naší proměny: je to Bůh, který nás proměňuje a my se svobodně podílíme na jeho působení:

„Mystické sjednocení sjednocení s Kristem je základem každého poznání. Bez společenství s Ježíšem není ani společenství s Otcem a chybí také otevřenost pro působení Ducha Svatého. Otec posílá Ducha Svatého ve jménu Ježíše, na základě jeho oběti“ říká sv. apoštol Jan v poselství z 27.12.2008 (str. 70). V poselství z 22. března 2008 říká Ježíš: „Odtud vychází poslání celého lidstva, takové jaké mělo být již od počátku a které znehodnotil prvotní hřích: vládnout vesmíru po Božím boku dávajíce Boží život všem stvořením. Přemýšlejte, muži a ženy na Zemi, a uvidíte, jak jste od toho všeho vzdáleni a jak ubohé jsou vaše poměry!“ (str. 69)

Aby probudila naše vědomí a svědomí, nás Stefania Caterina pobízí: „Není to nějaký mimořádný zážitek, jenž je vyhrazen několika vyvoleným duším, nýbrž závazná etapa pro každého křesťana, výchozí a zároveň cílový bod naší cesty„. (str. 65) Je to žít skrze Krista, s Kristem a v Kristu!

Hledejte dokonalé poznání Boha, ze kterého vychází každé poznání. Cituji slova sv. archanděla Rafaela ze stránky 74 knížky Stefanie Cateriny. „Rozumové nazírání je plodem mystického spojení s Kristem, je nejvyšším stupněm mystického života a je to i nejvyšší stupeň lidské mysli. Mystik je ten, kdo při vstupu do autentického spojení s Bohem vstupuje rovněž do hlubšího poznání Boha a Boží mysli. Automaticky vstupuje do poznání zákonů Ducha. Opravdový mystik, který je prosvětlený Bohem, by měl být dokonalým znalcem duchovních zákonů. Ty jsou zdrojem všech přírodních zákonů, na kterých stojí vesmír. Každý člověk je povolaný k mystickému životu, t.j. k bytí v hluboké jednotě s Bohem, aby od něj obdržel opravdové a úplné poznání.“ Odtud se rodí také blažený život (Mt. 5, 3-11), který nás osvobozuje od temnot ničících náš život. Odtud se rodí každé poznání a věda v budoucnosti připravené Bohem lidstvu.

Je nám dáno bezprostřední poznání, vysvětluje sv. Rafael Stefanii Caterině v poselství z 1. prosince 2008 (str. 79): „Vězte, že každý z vás vlastní pravé poznání, které k němu přichází, protože je stvořen k obrazu Božímu. Boží obraz je vtisknut do paměti duše již od početí. Duše v sobě obsahuje poznání všeho, co Bůh stvořil. Vycházejíce z tohoto poznání, můžete pochopit skutečnost.“ Bůh stanovil, abychom žili ve společenství s Ním a nazírali jeho tvář. To nás přivede k bezprostřednímu nazírání všeho, co nám slouží a toho k čemu jsme povoláni sloužit.

Je to postupný proces a jsme povolání ho naplnit. Bůh si přeje, abychom se mu podobali, abychom byli celiství, s božskou tvořivostí v nás, ve společenství se všemi, ale svobodní a autonomní. Volá nás k následování, abychom byli znovustvořeni zevnitř, konstruktivní a vědomí si toho, co nás zotročuje. Pro nás je dostupnější vnější poznání, ale Bůh si přeje, abychom poznávali zevnitř a byli schopni všechno rozlišovat, abychom byli živí, celiství a proměnění.

Každý krok jednotlivce, či buňky je krokem kupředu pro nás pro všechny a pro celý vesmír. Každé naše upřímné rozhodnutí je odměněno novou milostí; novým poznáním a novým zjevením, které nás pozvedá.

I já si přeji modlit se se sv. Pavlem:

„Abyste zakořeněni a zakotveni v lásce

 mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka:  poznat Kristovu

lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.

 Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc,

než zač prosíme a co si dovedeme představit,

 jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši

po všecka pokolení na věky věků!

Amen“

(Ef 3, 18-21)

Mějte tedy odvahu. Žehnám vám ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého