Síly pekelné ji nepřemohou… (Mt 16, 18)

Drazí čtenáři,

v poselství, které vám nabízíme, je sv. Michael archanděl jasný a plný světla, ale zároveň je pevný a náročný. Jeho zvěst zapadá do událostí, které on sám pro tento rok oznámil. Připomíná nám, že je Předchůdcem slavného Kristova příchodu; a proto povede Boží lid ve všech událostech, které lidstvo čekají. Služba sv. Michaela nenahrazuje řádnou službu Církve, ale doprovází ji se svrchovanou silou, která pochází od Boha. Je na něm, aby čelil ve jménu Mystického Těla Kristova, Luciferovi a těm, kteří ho následují, dřív než přijde Pán ve slávě. Poselství je jednoduché a blízké každému, kdo je chce přijmout. Co se týče nás, my budeme sv. Michaelovi zcela k dispozici a uděláme vše co žádá k prospěchu Božího lidu.

Provázíme vás modlitbami ve jménu Trojjediného Boha.
Stefania Caterina e Tomislav Vlašić

Poselství sv Michaela archanděla z 1. března 2013

Zdravím vás, svatý Boží lide na Zemi, Církvi Páně! Žehnám vám ve jménu Trojjediného Boha, žehnám všem, kteří se vážně rozhodli náležet Kristu skrze Neposkvrněné Srdce Pany Marie a planoucí Srdce sv. Josefa. Žehnám buňkám, které se vytvořili i těm, které vznikají; žehnám všem křesťanům na Zemi.

Nejvyšší mě posílá, abych k vám mluvil a povzbudil vás v této době plné milostí, ale i zkoušek. Jak dobře víte, v těchto dnech prožívá Katolická církev, která představuje velkou část křesťanstva, demisi Papeže a bezprostřední volbu nového Pontifika. Tyto události se dotýkají celého lidstva vaší planety, protože křesťané, podle Ježíšových slov, mají být solí Země a a světlem světa (Mt 5, 13-14), kvasem, který prokvasí lidstvo (Mt 13, 33). Všechno co se odehrává v křesťanském lidu, se nevyhnutelně projeví na všech lidech.

Proto se dnes má slova obracejí zvláště ke Katolické církvi; nejsou to má slova, ale slova Toho, který mně poslal, mého i vašeho Boha, všemohoucího Pána vesmíru. Ať je tedy slyší všichni, od těch nejmenších, až po ty největší v Církvi, protože slova a varování Pána se obracejí na všechny věřící. Je zodpovědností všech, aby přišlo co nejrychleji Boží království a Církev je jeho první buňkou.

Demise Papeže je pro Církev bolestná, ale Bůh ji přijal jako celopal, jako pokorný čin Papeže ustoupit před úkolem přesahujícím jeho síly a nechat prostor Božímu působení, novosti Ducha, kterou jeho duše vnímala. Proto žehnám Pontifikovi Benediktu XIV.; tímto požehnáním, které sestupuje přímo z Nebe a bude ho provázet v jeho tichém životě ve skrytosti a modlitbě; jeho oběť bude vskutku plodná pro celý Boží lid, pokud dokáže svůj život proměnit v živou oběť pro každé Boží dítě. Proto pokoj tobě, Papeži Benedikte, buď požehnaný podle jména i v životě!

Jak víte, Církev byla povolána hned od počátku, aby nesla zvěst o spáse všem národům, nejen těm na Zemi., ale všem národům ve vesmíru; o to jsme už dlouze mluvili a já se nebudu opakovat.[1] Také víte, že počínaje tímto rokem, t.j. rokem 2013 byl úkol procházet vesmírem za účelem evangelizace lidstev na jiných planetách svěřen bratrům z vesmíru věrným Bohu, protože vaše lidstvo nepřijalo přítomnost života ve vesmíru a proto nebylo schopno nést tíhu takovéto mise.

Přes mnohá znamení přítomnosti života ve vesmíru daná Bohem i Církvi, ani političtí, ani náboženští vůdcové neinformovali o této přítomnosti obyvatele Země. To je tíživá zodpovědnost ležící na svědomí mnohých, také a především těch v Katolické církvi. Ona dostala od Boha milost, aby vedla vědomí lidí k pravdě, kterou Bůh neustále zjevuje, protože Duch Svatý má úkol přivádět k pravdě, ve správnou dobu a správným způsobem. On podepírá svoji Církev a nejlepším způsobem jí dává poznat pravdu.

Proto není možné se ospravedlňovat tvrzením, že zveřejnění života na jiných planetách by vedlo k panice mezi věřícími. Toto tvrzení oslabuje působení Ducha Svatého, který připravuje srdce na pravdu událostí, uvnitř i vně lidské duše; nedovolí aby Boží děti zůstaly ve zmatku, sami se o tom můžete přesvědčit v těchto dnech, když stojíte před demisí papeže: věrní pochopili a účastnili se správným způsobem, protože Duch Svatý působil v jejich srdcích.

Víc už k tomu nebudu dodávat, jen chci důrazně připomenout celé církevní hierarchii, počínaje tou katolickou, aby se upřímně zamyslela nad přítomností života ve vesmíru a o podání jasné informace věřícím. To vyžaduje radikální změnu pohledu na univerzální poslání Církve, která nemůže zůstat stranou. Je také zapotřebí odpovídající rozšíření teologie, která musí držet krok s dobou a novými požadavky v poznání pravdy.

Zvu i všechny věřící, kteří už léta vědí a zakoušejí existenci lidstev z jiných planet, k modlitbě, aby se utvořil prostor v myslích o této pravdě a aby byla poznána síla společenství s věrnými bratry z vesmíru. Žádá se od vás odvážné svědectví.

A co bude následovat nyní v Katolické církvi? Otevře se nová etapa, jejímž počátkem bude volba papeže. Tato událost bude mezníkem v dějinách lidstva, protože od ní se budou odvíjet mnohé další události. Bůh svolil, abych byl počínaje dneškem, spolu se svými andělskými zástupy, přítomen zvláštním způsobem v celém Vatikánu. V tomto úkolu mi budou po boku kromě andělů, také Centrální buňka a věrní bratři z vesmíru, kteří budou působit především v duchu. Vskutku se chystá tvrdý souboj mezi silami dobra a zla, které jsou odjakživa obě přítomné uvnitř Církve. Bůh se rozhodl přinést pořádek do všech Církví, které se nazývají křesťanské, počínaje Církví katolickou, jež představuje většinu křesťanstva na vaší planetě. Modlitba a působení Katolické církve jsou velmi důležité pro vaše lidstvo. Následující slova se proto obracejí ke Katolické církvi v tomto zvláštním okamžiku, ale přirozeně platí pro všechna společenství, která se nazývají křesťanskými.

Bůh se tedy rozhodl, že přinese do Církve pořádek. Boží pořádek nemá nic společného s lidskými nařízeními, začíná vždy SVATOSTÍ. Církev je povolána ke svatosti; ne ke svatosti pouze některých , ale ke svatosti všech. Nestačí už pouze hrdinství některého z věřících – a takových je mnoho – jde o svatost celého Božího lidu. Především záleží na svatosti pastýřů a těch, kteří mají za úkol ukazovat ostatním cestu; těm říkám, aby měli odvahu a neváhali obětovat sebe sama Bohu; jen tak mohou ukázat lidu cestu svatosti. Svatost je Boží život proudící v duchu věřícího a mezi věřícími navzájem; je čistá a neposkvrněná a projevuje se celistvostí lidského života. Porušenost je opakem svatosti. Bůh si přeje osvobodit Církev od porušenosti, aby mohla svobodně růst svatost jeho lidu; učiní to svojí rukou. Ujišťuji vás, že Bůh pozvedl svoji ruku, aby rozdělil světlo od tmy ve své Církvi. Bůh potřebuje svatý lid, kterému může svěřit úkol vytrhnout další bratry z hříchu a ze smrti.

Bůh si přeje obnovit nezměrný poklad svatosti, pravdy, nauky a lásky, který Církev nashromáždila během staletí, díky neustálému působení Ducha Svatého a svatosti mnohých. Nedovolí, aby byl takovýto poklad promrhán porušenýma rukama. Vinice Páně, kterou je Církev, je plná plodů: Boží Syn je sklidí a rozdělí Božím dětem, svým bratrům. Boží dědictví připadne dětem světla, ne dětem tmy. Nevěrní vinaři poznají, že se jim nedostane dědictví , že už nebude dovoleno zabíjet pravé dědice. (Mt 21, 38-40) Modlete se proto křesťané na Zemi, aby si Pán vinice pospíšil a završil to co ustanovil, osvobodil Církev od nevěry špatných správců.

Budu přítomný uvnitř Vatikánu tak dlouho, jak si bude Bůh přát; budu působit mocí, kterou mi dal. Kdo by se chtěl postavit na Boží místo mi bude čelit tváří v tvář; můj křik, kterým jsem se obracel na Lucifera na počátku stvoření „Kdo je jako Bůh?“, bude znít až do konce časů; vždy budu bojovat proti falešným bohům. Kdo můžeš rozumět, rozuměj. Moji andělé jsou již uvnitř vatikánských zdí, podle příkazu, který dostali od Boha. Budu přítomen při konkláve, nic neunikne mému pozornému pohledu.

Nyní se obracím přímo na Kardinály, shromážděné k volbě nového Papeže; jim předám Boží přání ohledně Církve v této době a shrnu je v několika bodech, které jim budou užitečným vodítkem v jejich rozhodování. Bůh nenutí, Bůh si přeje; jeho přání jsou tím nejlepším pro jeho lid. Takto vypadá Církev očima jejího Pána:

1) Církev nemá stavět do středu svého života a svého působení sebe samu, ale život Nejsvětější Trojice, ne slova, ale skutky.

2) má se spoléhá na Prozřetelnost, jako na zdroj a prostředek svého bytí a používá peníze s odstupem a chudobou v duchu, podle Božích zákonů a pro dobro všech a ne podle ambicí a lidského sobectví. Má si umět vybrat mezi Bohem a mamonem.

3) ti, kteří mají v Církvi zodpovědnost ať jsou celistvé osobnosti: ať neskrývají pravdu a nekryjí lež. Mají sloužit věřícím a přijímat je jako dospělé lidi, respektovat jejich svědomí. Ať napomínají ty, kteří zhřešili, jako otcové, ne jako páni, protože věřící nejsou poddaní, ale Boží děti, které potřebují pomoc k dosažení duchovní i lidské dospělosti.

4) každý křesťan, především ten, který stojí na vrcholu Církve, má přijímat každého člověka jako bratra, bez ohledu na jeho původ a jeho sociální postavení. Má být nablízku tomu, který trpí. Být věrný Bohu znamená být věrný také člověku: jeho důstojnosti, jako Božímu dítěti, s jeho svobodou myšlení a rozhodování, s respektem k jeho zkušenostem, se správným zřetelem na jeho originalitu a stav jeho růstu a dospělosti. Církev má umět vždy rozlišovat a nikdy nesoudit, protože je povolána k milosrdenství.

5) Církev ať stojí vždy na straně chudých a nikdy na straně mocných; ať od nikoho nečeká náklonnost a je připravena sloužit všem. Kdo vede Církev, ať je služebníkem svých bratrů a neusiluje o prestižní místa, ani o církevní kariéru. Ať považuje za největší poctu možnost sloužit. Pastýři mají mít svobodné srdce: jen tak se mohou postavit aroganci mocných a zastat se nejslabších. Ať se nebojí ztratit cokoliv, ani vlastní život; ať jsou pevně zakotveni na skále, kterou je Kristus; ať neutíkají před nepřítelem. Takové pastýře si přeje Bůh.

6) Církev má pokorně uznat svoje chyby a své nevěrnosti a prosit Boha o odpuštění. Nemůže se schovávat za zbytečná ospravedlňování; naopak se má snažit o nápravu svých chyb a o náhradu za spáchané zlo; ať se snaží neopovrhovat proroctvími, aby nezarmucovala Ducha Svatého. Ať otevře své srdce Boží novosti, která je, především v této době živá a pulzující.

7) Církev má konečně otevřít svůj pohled do vesmíru a na život, který je v něm obsažen a nadále už neskrývat tuto skutečnost. S láskou má přijat všechny muže a ženy z jiných planet jako Boží děti a podpořit společenství mezi všemi národy vesmíru; vědoma si skutečnosti, že lidé na Zemi nejsou ve vesmíru sami a že sami nedojdou spásy.

8) Ať má Církev v hluboké úctě dílo svého Stvořitele a proto ať učí své věřící respektovat a chránit přírodu a i jiná stvoření, než je člověk. Ať si je vědoma toho, že stvoření putuje společně s ní k plnosti života.

9) Církev má pomáhat duším zesnulých modlitbou, Mší svatou a křtem v Duchu Svatém a ohni.[2] Má sestupovat v duchu až nakonec očistcové propasti, aby osvobodila uvězněné, podle příkladu svého Pána, který sestoupil do pekel osvobodit člověka.

10) Církev obětuje na oltářích utrpení celého lidstva a sjednocuje je s Kristovou obětí; ať pomáhá trpícím darovat se Bohu.

11) Církev má odpouštět svým nepřátelům a má je mít v lásce, nicméně nemá dělat kompromisy s pravdou. Nikdy se nemá mstít; její srdce má být tiché a pokorné, tak jako Srdce jejího Pána, který miloval svoje až do konce (J 13, 1).

12) Církev nikdy nezapomíná, že bude poutnicí až do konce času, její srdce nemá být připoutáno k Zemi, ale má putovat k novému stvoření, které slíbil Ježíš. Den za dnem se má snažit proměňovat tak, aby se líbila svému Pánu a aby byla shledána hodnou stát se součástí Božího království společně s ostatními bratry z vesmíru.

Z těchto slov můžete vyrozumět jaké výzvy čekají křesťany na Zemi. Nejsou to nová slova, ale nový musí být duch Božího lidu povolaného k tomu, aby je uskutečnil. Chápat, jak je důležitá role Církve v proměně lidstva. Bůh očekává snahu Církve na Zemi, jejíž působení musí doprovázet působení věrných lidstev, aby bylo dosaženo opravdové evangelizace vesmíru.

Pán ode mne žádá, abych bděl nad Církví na Zemi a chránil ji před zlem. Jsem předchůdce jeho slavného příchodu a nepřestanu vám stále připomínat, abyste připravovali cestu Tomu, který přijde, Svatému všech svatých, Pánovi vesmíru. Budu neustále bdít a působit podle Božích příkazů tak dlouho, dokud nebudou všechny věci dovršeny podle jeho přání. Bůh vytrhne každé svoje jehně ze zubů vlka, žádné z jeho dětí nebude ztraceno podle slibu, který dostal apoštol Petr: „Ty jsi Skála na které zbuduji svou Církev a mocnosti pekelné ji nepřemohou“ (Mt 16, 18).

Všechny vás vyzývám, abyste se zvláštním způsobem zasvětili Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, Matky Církve. Obraťte se také na sv. Josefa, který je strážcem Božího lidu. U příležitosti jeho blížícího se svátku, který Církev na Zemi slaví 19. března, vás zvu, modlit se následující modlitbu.