Vstříc Novému Stvoření

Stefania Caterina a Tomislav Vlašić

Pokročit v plnosti (6.část)

Napsat komentář

STEFANIA CATERINA

a

TOMISLAV VLAŠIĆ

6. část

„Univerzální společenství“

Text je přepisem videa uveřejněného na italské verzi stránek.

Drazí čtenáři,

zdravíme vás a pokračujeme v našem tématu „pokročit v plnosti“. Dnes se budeme zabývat důležitým aspektem, kterým je „Univerzální společenství“. Je jedním ze třech bodů, které sv. archanděl Michael označil jako základní kroky, důležité pro přivedení všeho ke Kristu. Je to důležitá věc i pro náš život, pro vtělení toho všeho co říkáme, protože právě ve společenství se uskutečňuje všechno, co žije náš duch.

 

Tomislav

Nemluvíme o globalizaci, ani o nějakých dobrých nebo lepších lidských organizacích. Mluvíme o mocném Božím působení v celém vesmíru, které začalo sjednocovat vše v Kristu. My vás informujeme a zvěstujeme vám, snažíme se ukázat cestu a jak tuto cestu k plnosti projít. Bůh je trojjediný a jeho duchovní zákony jsou dokonalé. Všichni lidé a andělé jsou stvořeni k Božímu obrazu a podobě. Jednota prochází skrze Krista, v něm docházíme k dospělosti a stáváme se podobnými Bohu.

Stefania

Tak jak jsme řekli v předcházejících promluvách, stvoření bylo celistvé, Bůh stvořil člověka i vesmír v plnosti a kráse. Tato celistvost byla narušena prvotním hříchem a porušenost vstoupila do samotného člověka. Dnes Bůh působí, aby přemohl tuto porušenost, aby přivedl člověka i stvoření do rozměru původní neporušenosti. I v tomto je důležité společenství, protože Bůh nepřivádí ke Kristu jednotlivce, či nějakou skupinu, ale přivádí k němu celé lidstvo, které bude muset být v plném společenství. Pokud jste četli poslední poselství Ducha Svatého, které najdete na těchto stránkách za měsíc březen, viděli jste, že Duch Svatý ukázal určité body, které se přímo týkají následků prvotního hříchu a které se projevily především v úpadku člověka téměř na úroveň zvířete. Toto se samozřejmě nemohlo neprojevit také na vztahu člověka s ostatními lidmi a především na vztahu s lidmi na jiných planetách, protože prvotní hřích znamenal skutečný zlom v samotném člověku, ve vztahu k sobě podobným a ke všem lidstvům, různá lidstva zůstala navzájem oddělená, v izolaci. Bůh musí přivést lidstva k původní jednotě, která je univerzálním společenstvím.

Tomislav

Sjednocení s Kristem se začalo uskutečňovat ihned po prvotním hříchu, zvěstováním příchodu Spasitele světa. Začaly nové dějiny lidstva. S příchodem Ježíše Krista započala plnost časů. Bohužel musíme říci, že lidstvo nepřijalo plnost, kterou Ježíš Kristus přinesl. My křesťané se musíme ptát sebe, jestli jsme přijali tuto plnost. Chtěl bych poukázat na jednu věc z toho co jsme přijali v těchto zjeveních. Vztahuje se to k první kapitole Skutků apoštolů, kde se mluví o tom jak Ježíš poučoval své učedníky čtyřicet dní po vzkříšení o Božím království. V poselstvích, které jsme přijali mluví Ježíš o tom, že široce obeznámil apoštoly o civilizacích ve vesmíru, a že mělo začít sjednocování s celým vesmírem. Zde má svůj původ také očekávání slavného Ježíšova příchodu. Toto se mělo stát hned od začátku. Z různých důvodů, snad pro mentalitu neschopnou přijmout tyto věci, bylo všechno zastaveno. Nevíme ale ani co chtěl říci sv. Lukáš ve Skutcích apoštolů tím, že Ježíš poučoval apoštoly ohledně Božího království. Mnohé nám chybí. Pokud jsme my křesťané plně přijali Ježíše Krista, do jaké míry jsme všichni svatí? Můžeme říci, že ukazujeme Ježíše Krista vítěze, zmrtvýchvstalého, nebo považujeme křesťanství za tradici, kulturu, pobožnůstkářství, jako nábožnost oddělenou od víry? Máme svědectví od bratří a sester z planet, kde zůstali věrní Bohu, že v různých dobách, prostřednictvím některých svatých a různými způsoby byly dány signály o jejich existenci a o tom, že chtěli navázat kontakt s Církví a nebyli přijati.

Stefania

Toto je velice bolestivá věc, ale také něco, co je třeba dobře pochopit. Naši bratři věrní Bohu k nám nezůstali uzavřeni. Bez ohledu na svou věrnost Bohu, řekněme na své mnohem vyšší úrovni než jsme my, si nikdy nenechali svou „dokonalost“ pro sebe, ale hned od začátku se obětovali Bohu, aby mohlo být znovuobnoveno celé lidstvo a jejich přítomnost byla zřejmá v celé historii. Proto tito bratři chtěli spolupracovat s anděli a být k dispozici Bohu pro pomoc slabším, trpícím hříšným bratrům. Ve všem co jsme v uplynulých letech od těchto bratrů přijali, ať už od těch z Alfa Centauri, ale i od jiných, je jich totiž více, bylo řečeno, že žili v duchovní jednotě a jednotě služby, protože byť z různých planet, pracovali společně, byli k dispozici Bohu k našemu prospěchu, protože žádné lidstvo, jak nám bylo řečeno, nemůže žít jen pro sebe. Ve vesmíru jsme všichni bratry a sestrami a nikdo nemůže vstoupit do plnosti sám. I když jsme křehcí, více potřební pomoci a také hříšní vzhledem k nim, jsme i my pro ně důležití, protože tvoříme všichni jediné tělo. A takto prochází oběť těchto našich bratrů celé naše dějiny. Obětovali se pro Spasitelův příchod, modlili se za něj. A od jeho příchodu, jeho smrti a vzkříšení se jejich působení s ohledem na nás rozšířilo a sílilo, protože příchod Ježíše Krista znamenal zlom pro celé lidstvo. Tato lidstva měla Boží zákon dříve než my, to však nestačilo, bylo ještě třeba milosti, kterou přinesl Ježíš Kristus. Skutečnost, že se Ježíš vtělil, zemřel a vstal z mrtvých, není důležitá jen pro nás. Ježíš Kristus přišel aby naplnil Boží zákon v celém vesmíru. A od té chvíle naši bratři započali svou činnost, aby bylo dosaženo, jak jsme už řekli, jednoty v Kristu, přivedení všeho ke Kristu. Přivedení všeho v Kristu k Bohu.

Tomislav

Z toho pramení také zodpovědnost nás křesťanů zde na Zemi. Naší zodpovědností je přinášet svědectví o milosti spásy. Naši bratři věrní Bohu v celém vesmíru, kteří nespáchali prvotní hřích potřebují naši odpověď. Boží zákon se naplnil v Ježíši Kristu, který ho projevil svou smrtí a zmrtvýchvstáním. Nacházíme se v okamžiku, kdy Bůh shromažďuje všechny vesmírné síly, aby probudil lidi dobré vůle na všech planetách. Nyní působí i Boží matka Panna Maria, sv. Josef, všichni svatí, všechna Boží svatost. Jsou k dispozici celé zástupy andělů, věrní bratří a jak jsme řekli Bůh pro tento moment určil Centrální buňku, aby uskutečňovala tento program přivedení všeho ke Kristu. Představme si, jaká síla působí ve vesmíru v prospěch každého z nás, protože Bůh obvykle působí prostřednictvím svých nástrojů.

Stefania

Na druhé straně je potřebná účast každého z nás. Na Zemi je bohužel často chybný postoj k životu ve vesmíru, to znamená k bratřím a sestrám na jiných planetách. Jedni je považují skoro za bohy, kteří nás přijdou zachránit nebo dokonce, že přinesli život na naší planetu, další očekávají, že přijdou vyřešit naše problémy, jiní je zcela odmítají. Musíme zaujmout správný postoj. Jsme bratři a sestry, všichni máme účast na jediném životě, na Božím životě, který se zjevil v Ježíši Kristu v moci Ducha Svatého. Všechno co nám bylo oznámeno o těchto bratrech a Duch Svatý to mnohokrát zdůraznil když říkal: „Neukazuji vám toto všechno, život jiných národů, aby jste je napodobovali, ale proto, abyste hlouběji poznali vlastní identitu, a své poslání coby lidí ze Země. Toto lidstvo má to privilegium, že k němu přišel Ježíš Kristus, a že vidělo na vlastní oči jeho utrpení a vzkříšení. Tato moc se měla a má projevit zde, na této planetě, kde je zřejmější střet mezi silami dobra a silami zla, což znáte dobře z každodenního života.

Jak se tedy můžeme účastnit na tomto velikém Božím díle? Jak můžeme vejít ve společenství se všemi silami, o kterých mluvil Tomislav a které působí ve vesmíru? Musíme se probudit, probudit v duchu. Musíme začít chápat, že nikdo z nás není samostatný ostrov, že nejsme tady na Zemi jen proto, abychom prožili hmotný život. Jsme tady, protože máme poslání. Každý z nás má jedinečné, neopakovatelné poslání. Stejně jako bratři věrní Bohu jsou mocní na své úrovni, tam kde žijí, i v nás je Kristova moc, kterou máme ukazovat, vtělovat, žít v každodenním životě. Jsme důležití v Božím plánu zde, na této Zemi, nyní v tomto čase. To co vám říkáme, není něco, co přijde, již to probíhá, v této chvíli. Boží moc působí a my se musíme k tomuto dílu, k tomuto Božímu působení připojit, jinak se vystavujeme nebezpečí, že zůstaneme na okraji, že budeme dále slábnout. Nyní je okamžik, kdy musí každý říct své jasné „ano“, obětovat život Ježíši skrze Marii, abychom se plně účastnili na působení Otce, prostřednictvím Ježíše Krista v Duchu Svatém.

Tomislav

Jaká je situace na Zemi, kdo na ní vládne? Říkáme vládci, předáci v politice, ve financích, v bankách a také vůdcové náboženství. Ježíš mluvil ke Stefanii také o iluminátech. O temné vládě, která je za všemi vládami. Tak jako tak nám někdo vládne. Přijímáme rozkazy shora. Často se také mluví o tom, že lidé jsou jen čísla. Proč jsou jen čísly? Protože jim někdo vládne. Ale jsou vinni jen ti, kteří vládnou, ti kteří nesou zodpovědnost? Ne, zodpovědní jsou i lidé, kteří chtějí z pohodlnosti být raději čísly. Nechtějí nést svoji zodpovědnost a účastnit se na Božím díle. Probuzení o kterém mluví Stafanie a o čem mluví také naši věrní bratři, je povoláním člověka k tomu, aby se probudil ve svobodě a zodpovědnosti a nebyl jen číslem. My křesťané často říkáme, že jsme Boží děti a jestli jsme Boží děti, jsme ubožáky a nebo osobnosti zodpovědné za osud lidstva? Zeptám se: jak se cítíme v Církvi? Jako čísla? Pokud ano, neseme za to i my zodpovědnost. Jak se vládne v Církvi? Bratři věrní Bohu nám podali svědectví o tom, že na Zemi i v náboženstvích a bohužel i mezi křesťany se vládne shora. Vezměme si příklad: pastýř, kněz, představený, který vnucuje svoje názory, příkazy, svoje poznatky často vládne sám ze sebe. My v Církvi říkáme kněžím a řeholníkům „Otče“. Co dělá otec? Otec naslouchá životu dítěte a slouží rozvoji tohoto života. Stará se o potřeby tohoto života, přemýšlí jak je podpořit. V evangeliu je příklad, pastýři jdou zvěstovat své zkušenosti s narozením Božího syna. Sv. Lukáš říká, Maria o tom všem rozjímala, vše o čem slyšela. Kněz by měl být tím, kdo rozjímá, přijímá život věřících, podporuje ho, vše shromažďuje a přivádí obec věřících ke společenství. Mluvili jsme o společenství v Církvi. Panna Maria byla stvořena neposkvrněná, jako jediná bytost ve vesmíru. Pomyslete na to jak naslouchá pastýřům, všemu co se stalo, naslouchá rozvoji Ježíše když zůstal v Jeruzalémě, když poslouchá Simeona a Annu. Každé Boží dítě, zvláště pokud se rozhodne ke službě, by mělo umět přijímat Boží život, nejen přímo od Boha, ale také z života bližních. A jeho službou je obětovat se, aby tento život mohl přinášet plody, v učedníkovi, ve věřícím. Jsme povolaní vstoupit do tohoto rozměru, a jít v opačném směru oproti tomu co vidíme na Zemi, kde člověk vzal prostor Bohu a vládne prostřednicím politických a dalších institucí u kterých vidíme tolik korupce. My křesťané musíme jít opačným směrem, musíme sloužit Bohu, aby Bůh vedl, abychom mohli říct že Duch Svatý vede duše, kéž bychom nechali na Duchu Svatém, aby vedl duše, kéž bychom sloužili Ježíši Kristu, aby Duch Svatý vedl duše. Jsme k tomu povolání, už není možné ztrácet čas, je třeba přenechat prostor celého našeho života Božímu vedení prostřednictvím Ducha Svatého.

Stefania

Připojuji se k tomu co říká Tomislav a chci vysvětlit ještě jednu věc, která se mi zdá velmi důležitá. Byla řeč o iluminátech, jako o stínové vládě, která je za všemi vládami. Buďte klidní, nechceme mluvit o žádné konspirační teorii. Chci jen vysvětlit, že každý z nás nese ve svém duchu schopnosti. A duch každého člověka se obrací navenek a vytváří tak kolektivního ducha, ducha národa, planety a tomuto říkáme duch světa. Tento duch je vyjádřením způsobu, jakým se řídí věci a je úměrný jeho identitě. A kolektivní duch kterého Země vyzařuje je bohužel takovýto: duch panovačnosti, povýšenectví, duch který se dokonale vyjadřuje prostřednictvím hierarchických systémů, které jsou uzavřené, tvořené jako pyramida, vertikálně. Ten kdo stojí nahoře panuje těm, kteří jsou dole. A ti na nejnižší úrovni neznamenají nic. Duch, který vychází z Boha má jiný rozměr, je pravým opakem. Bůh chce, aby se každý z nás vyjadřoval ve své kráse, síle a originalitě a abychom my jako univerzální společenství vyzařovali způsob života podle Božích zákonů, které jsou zákony pokoje, harmonie, dokonalosti a respektu, přijímání jedněch druhými. A ne jen na Zemi, ale ve společenství daleko větším, kde i další lidstva vyjadřují kolektivního ducha, který vstupuje do společenství s duchem naším. V tom je velká Boží moc. Satan, který vládne tady na Zemi, nemůže uplatňovat nic jiného, než to, co uplatňuje sám na sebe; panovačnost, povýšenost, vše co prožívá ve vztahu k ostatním bytostem, nenávist, opovržení a zneužívání. Duch světa se bohužel díky špatným rozhodnutím velice přibližuje tomuto způsobu chování Lucifera. Vyjadřuje se prostřednictvím určených hierarchií, které nedělají nic jiného, než že uplatňují jiné zákony, než zákony Boží.

Tomislav

Rád bych ještě něco doplnil. Proces probíhající mezi dobrem a zlem bude doveden na konci k tomu, že Lucifer bude počítat s lidským sobectvím, nafoukne člověka, aby panoval sám. Dnes můžeme říct, že žádný člověk, ani žádní autorita nemůže vládnout dnešnímu globalizovanému světu. A také se Země stává pro člověka těsnou. Jsou plány na dobývání vesmíru. Z čeho můžeme tedy vycházet? Můžeme vycházet ze zákonů Ducha, protože jsme všichni určeni k pozvednutí se na úroveň čistého Ducha, stát se novými stvořeními. Univerzálním zákonem, jak bylo řečeno v jedné z dřívějších promluv, je láska k Bohu. Milovat Boha celým svým bytím a bližního jako sebe sama. Ježíš nás učí milovat všechny, dobré i zlé. Proč? Protože to je zákon našeho štěstí a uskutečnění. Kdykoliv vyloučíme jednoho člověka, jsme uzavřeli prostor v nás, ztratili jsme poklad. V Bohu je pro nás každý člověk pokladem. Dokonalá láska, taková jakou nás miluje Bůh, nás připodobňuje Jemu. Jsme křesťané a proto musíme stále více vstupovat do Božích zákonů, protože kosmické letnice jsou nutností pro každého, kdo chce být sjednocen s Kristem, se s ním může sjednotit jedině ve svém duchu. Nemůžeme se chlubit, já jsem křesťan, já jsem kněz. Sv. Pavel říká, že jestli někdo nemá Kristova Ducha, mu nenáleží. Musíme vstoupit do Božího Ducha, jak je to pěkně vysvětleno v knize „Přepsat dějiny“. Protože přivedení všeho ke Kristu postupuje kupředu. Potkal jsem se s mnoha lidmi, kteří sledují tyto internetové stránky a oni říkají, že se modlí, obětují se a chtějí být přivedeni ke Kristu. Rád bych zdůraznil jednu věc. Ten, kdo si upřímně přeje být přiveden ke Kristu, kdo si přeje aby celý vesmír byl co nejrychleji přiveden ke Kristu, ten musí ke Kristu přivádět všechno kolem sebe. Tak jako Ježíš Kristus přitáhl všechno k sobě, včetně smrti, kterou odkázal na patřičné místo, aby podpořil život.

Také je důležité to, že Duch Boží sjednocuje, buduje. A já říkám, že i rozděluje. Naštěstí pro nás odděluje porušenost. Život určený k porušenosti. A musí to dělat. Pro nás je velmi důležité vejít do působení Ducha Svatého, být tomuto působení podřízeni. Podívejte se na jednu věc. Ježíš věděl, kdo ho zradí. A nevyloučil ho ze společenství apoštolů. Nepoužil autority a nevyhnal ho pryč. Ve chvíli zrady ho Jidáš políbil a řekl mu: „Příteli, takto zrazuješ Božího Syna?“. Kdo je podřízený Duchu Svatému, musí dovolit, aby Duch Svatý odděloval porušené. Každá lidská snaha oddělovat působí zranění a války. Bůh svým Duchem od nás dokonale odděluje vše porušené, pokud mu jsme dokonale podřízeni. A to udělá v celém vesmíru.

Stefania

Láska, o které mluvíme není jen nějakým citem, přechodným afektem. Láska o které mluvíme, je otevřením se Božímu působení v nás a upřímné přání být očištěni Bohem, být mu na očích. Bůh je světlo, jak říká sv. Jan apoštol, Bůh je světlo a není v něm temnota. Jestliže přijímáme Boha v nás, tak první věc, kterou Bůh udělá je, že začne oddělovat světlo ode tmy. Tak jak je to psáno na začátku knihy stvoření „Bůh oddělil světlo ode tmy“. Také mluvíme o lásce o které Ježíš v evangeliu říká, že není větší lásky, než dát život za druhé. Ne tedy prchavá citová láska, ale láska, která znamená měnit sebe sama. A touto láskou je i modlitba před Bohem, protože modlit se znamená milovat Boha. A milovat Boha a druhé znamená měnit sebe sama, není jiná cesta. Všechno co neprochází skrze naši vnitřní proměnu, není láskou, ale sobectvím. Na to je třeba dát pozor. Dnes se mluví o lásce ze všech stran. Ale láska je schopna jít pro druhého i na kříž. Jestli chybí schopnost oběti sebe samých, otevření se Božímu působení, nebudeme nikdy schopni milovat druhé a nebudeme ani správně milováni. Je důležité se rozhodnout před Bohem, protože na tomto rozhodnutí závisí důstojnost naší lidské lásky.

Tomislav

Přejeme vám, abyste si přáli a podporovali toto přivedení všeho ve vesmíru ke Kristu, vycházejíce od sebe samých. Je pěkné snít o novém stvoření, ale my máme mnoho jasných prvků, které nás zvou, abychom v sobě a kolem sebe vtělili tento zákon, který nás vede k novému stvoření. Prožíváme nyní slunečné dny a my vám přejeme mnoho Božího světla, mnoho požehnání, abyste mohli v sobě zakoušet Boží lásku a nechat Boží lásku, aby se šířila kolem vás, tak jako slunce šíří svoje teplo, bez ohledu na to, kdo je dobrý a kdo zlý. Pokračujme v tom. My vás doprovázíme modlitbou a obětí.

Děkujeme.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s