STEFANIA CATERINA

a

TOMISLAV VLAŠIĆ

5. část

„Neposkvrněnost a celistvost života“

Text je přepisem videa uveřejněného na italské verzi stránek.

Zdravíme vás drazí posluchači,

dnes budeme pojednávat o dalším tématu z cyklu, který jsme nazvali „Pokročit v plnosti“. Budeme mluvit o celistvosti života a o neposkvrněnosti. Jsou to důležité, navzájem propojené skutečnosti, které přímo vychází z oběti života. Je to proto, že být neposkvrnění před Bohem, být celiství, předpokládá úplnou oběť života Bohu, skrze Neposkvrněné srdce Panny Marie. Z tohoto důvodu musíme být celiství v naší odpovědi na Boží povolání. Bůh nás vyzývá, abychom mu obětovali svůj život. To je konečný smysl lidského bytí. Obětovat se Bohu jako Ježíš a spolu s Ježíšem. Z této celistvé odpovědi potom vychází dar neposkvrněnosti osoby a její celistvosti. To potom vede každého z nás, aby se stal novým stvořením.

Tomislav

Když mluvíme o neposkvrněnosti, musíme se ponořit do dynamiky milosti a dynamiky postupu k plnosti. S každým krokem vpřed se otevírají nové horizonty, nový obsah. Budeme se snažit představit toto téma z různých úhlů. K tomu se vyžaduje vaše spolupráce. Nestačí říct neposkvrněnost, my nejsme neposkvrnění. Jediné neposkvrněné stvoření je Nejsvětější Panna Maria. My jsme na cestě zpět k neposkvrněnému životu, v Kristu a skrze něho. Můžeme se zaměřit na určité koncepty, z různých hledisek. Především evangelium, které bylo dáno pro všechny lidi dobré vůle. U všech lidí, kteří nepoznali Ježíše Krista se žádá dobrá vůle, setkat se s pravdou. Bůh, který je Otcem všech lidí poslal svého Syna, aby našel každého člověka dobré vůle, který si přeje pravdu. V případě nás křesťanů je také zapotřebí dobrá vůle. Jestliže jsme uvnitř, jestliže máme účast na Kristově životě, jak je napsáno ve Svatém písmu – cituji písmo Efezanům – nás Bůh určil, abychom byli svatí, neposkvrnění, bez chyby, v Boží blízkosti. Máme jít ve světle, vně temnoty. Jestliže odpovíme, nezůstane v nás nic temného. Můžeme být připojeni k Božímu lidu a být celistvými, jak je to psáno v Ef4, zralý člověk, zralý křesťan je ten, který patří k mystickému tělu Kristovu, k Boží církvi. Spolu se všemi, kteří jsou Kristovi má záruku, že se stane celistvým a bude mít plnost života. Podle mě lidský postoj neposkvrněnosti musíme vnímat jako průzračnost před Bohem, upřímnost. Úplné přijetí Boha bez podvodu, bez ambicí, které nás od Boha odvracejí, bez pokrytectví a všech úchylek, které nás odvádějí od Ježíšova života. Víme, věříme, že Bůh stvořil lidstvo celistvým a neposkvrněným, protože Bůh nic netvoří chybně, necelistvě. Bůh nic neničí. V Ježíši je otevřená cesta k plnosti a člověku je dána možnost vstoupit do neposkvrněnosti a celistvosti. V případě neposkvrněnosti víry v Boha se jedná o Boží dar. Bůh nám dal ve křtu dar bezúhonnosti před Bohem a to je zárodek neposkvrněnosti. Tím jak postupujeme v účasti na Kristově životě, se stáváme stále víc neposkvrnění. Bůh přidává tuto milost po každém našem kroku a v nás se šíří prostor pro neposkvrněný život, který se dává v Ježíši Kristu. Naše účast na daru neposkvrněnosti prochází přes neposkvrněnou Pannu Marii, jediné nové stvoření. Ona je zcela vykoupená, je jediné stvoření zcela neposkvrněné už od chvíle početí a také svou účastí na Kristově životě, jeho oběti a na jeho životě v nebi ve svém těle. Bůh nám ji dal jako Novou Matku nové generace. My jsme nová generace o níž mluví evangelium. To je ta generace, která bude mít své kořeny v Neposkvrněném Srdci Panny Marie. Zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Mariinu není jen odříkávání nějaké modlitby, ale je povinnou cestou. Jejím prostřednictvím k nám přichází neposkvrněný život. Tak jako se matka od narození stará o život a doprovází jej, tak nám dal Bůh Neposkvrněnou Matku, aby nás provázela a starala se o nás. Ona je Matkou, která nás přivádí k neposkvrněnému postoji před Bohem, k průzračnosti, jež bychom pro množství hříchu lidstva a svých hříchů, sami nedosáhli.

Stefania

Nezapomeňme, že sám Ježíš měl jako člověk ve svých kořenech Marii. Jeho kořeny jakožto pravého Boha a pravého člověka jsou v Marii. Zde bych chtěla spolu s vámi rozšířit horizonty a srovnat naši situaci s tím co se odehrává na planetách, které zůstaly věrné a nespáchaly prvotní hřích. Tam je dar neposkvrněnosti a celistvosti živý, neustále působí. Měla jsem možnost při mnohých mých zkušenostech mluvit s těmito bratry. Řekli mi, že oběť života skrze Neposkvrněné Srdce Panny Marie je středem duchovního života, je středem každé duchovní cesty. Bez toho není možné dosáhnout celistvého a čistého vztahu s Bohem. Tito bratři říkají, že když dostanou impuls od Ducha Svatého, tento impuls se svobodně a bezprostředně filtruje přes ducha, duši a tělo. Říkají, že ve své neposkvrněnosti, celistvosti nikdy nediskutují o tom co přijmou, ale uskuteční to. Na Zemi je to však obtížnější, Bůh vám dá impuls, žádá od vás nějaký čin, k něčemu vás vyzývá. Není zde však pravá oběť, není zde pravá celistvost osoby, chybí neposkvrněnost. Hned začnete uvažovat jestli se to vyplatí nebo ne, jestli je dobré udělat co Bůh žádá nebo raději udělat něco jiného. To vede k pošpinění vztahu s Bohem. Zkušenost těchto civilizací s ohledem na celistvost a neposkvrněnost je spojená s obětí života, která začíná ve chvíli početí a rozvíjí se po celý život.

Tomislav

Od Boha vychází vše celistvé, neposkvrněné. My můžeme dosáhnout neposkvrněnosti celistvou účastí na Ježíšově životě. Panna Maria se na něm účastnila už od svého početí. O důležitosti našeho ano nebo ne ve chvíli početí jsme již mluvili. Bůh dal Nejsvětější Panně Marii výjimečnou milost, aby připravil Matku pro svého Syna a pro své děti. Tomu věříme, ale nerozumíme účasti Panny Marie na všem co Ježíš prožíval. Ona dostala tuto zvláštní milost ve chvíli smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Měla na všem účast už od svého početí díky svému ano. Vzpomínám si, že nám svatý archanděl Michael vysvětlil, jak ve chvíli početí Neposkvrněné Panny Marie, která stála před Bohem přišel také satan, aby ji pokoušel. Svatý Michael říkal, že ho Panna Maria odehnala jedním pohledem do pekla. Plně přijala Boží program, svou identitu v Bohu, své poslání a celý život měla účast na tomto plánu. Tak se před ní otevíraly všechny milosti, milost přijmout Ježíše Krista ve svém lůně. To znamená přijmout oběť Ježíše Krista, spojit se s tou obětí Otci. To otevřelo cestu jejího Mateřství pro každého z nás a cestu jejího oslavení v nebi.

Pohleďme trochu blíže na účast na Ježíšově životě. V tyto dny jste slyšeli v liturgických čteních zvěstování svatého Petra v Jeruzalémě. Svatý Petr se netočí kolem sebe, nepoužívá lidské prostředky, je průhledný pro přítomnost Ježíše Krista a Ježíš se vyjadřuje přes Petrovu bytost. Stejně tak působí přes druhé apoštoly. Toto bezpodmínečné přijetí Ježíše Krista se vším co prošel, s jeho utrpením a nakonec s jeho vzkříšením, obejmutí daru vzkříšení umožnilo apoštolům vyjádřit tuto moc, ukazovat Krista, který vítězí. Vítězí nad zlem v nich samotných a kolem nich. Tento příklad a svědectví je pro nás velmi užitečné, abychom mohli vstoupit do celistvého života v Bohu a našli v Něm svou identitu. Abychom byli v Bohu blažení, našli v něm plnost, a měli plnou účast na jeho životě, svlečení ze všech ambicí pouze v touze po Něm.

Stefania.

V souvislosti s neposkvrněností máme často na mysli sexuální nebo morální sféru. Neposkvrněnost a celistvost znamená něco mnohem hlubšího. Jde o čistotu našeho úmyslu před Bohem, počestnost našeho svědomí. Vše co nás vede, abychom nebyli v sobě rozdělenými lidmi, ale abychom byli v souladu se svou identitou a posláním.

Znovu se vracím k Panně Marii a také zde chci předložit zkušenost s věrnými bratry, kteří uznávají Marii jako Matku a Královnu vesmíru. Vždy když o ní mluví, zdůrazňují jedinečnost její osoby, představují ji jako ženu, která je nad všemi ostatními stvořeními. Není to proto, že by byla nad ostatními nadřazená nebo nad nimi měla moc, ale proto, že už je novým stvořením, vzorem, semenem, předobrazem toho čím bychom jednoho dne měli být. Nicméně má Maria zvláštní výsady, protože ve svém nitru nesla Božího Syna. Naši bratři z věrných planet nám vysvětlili, že lidská duše má určité schopnosti nebo mocnosti, záleží na tom jak je kdo nazývá. Tyto schopnosti jsou velmi silné. Člověk je potřebuje k uskutečňování svého poslání vládnout stvoření v Božím jménu. Nebudu tyto schopnosti vyjmenovávat, mimochodem jich je osm. Na nich závisí schopnost působit na hmotu, mít vliv na celou skutečnost. Naši bratři nám vysvětlili vzhledem k Panně Marii, že ve své celistvosti měla všech osm schopností duše. My na Zemi, na rozdíl od ní rozvineme jen jednu nebo maximálně dvě z těchto schopností, v každém případě jsou v nás zablokovány následkem prvotního hříchu. Bůh nedovolil, aby tyto schopnosti mohly být použity, protože člověk ve své zlobě a nepřátelství k Bohu by je mohl zneužít strašným způsobem. Maria je však měla všechny, to znamená, že byla velmi mocná. Nikdy však tyto schopnosti nepoužila díky své pokoře, aby nikoho nepohoršila, aby se nepovyšovala nad nikoho, aby se ti, kteří byli kolem ní necítili méněcenní. Představila se jako Pánova Služebnice. To je pro nás dalším znamením její čistoty a nepřítomnosti ambicí. To samé platí pro Ježíše ve chvíli jeho utrpení. Řekl apoštolům, když ho chtěli ochránit mečem, myslíte, že bych nemohl použít svoji moc? Ježíš však svoji moc nepoužil. Z toho je pro nás zřejmé, že nám Bůh nedal své dary, abychom je zneužívali nebo abychom je použili k povýšení se nad druhé. Je to výzva k neposkvrněnosti.

Tomislav

S ohledem na Boží dary, podle zkušenosti s věrnými bratry a také ze zkušenosti z práce s lidmi vidíme, že je na Zemi velký zmatek. Je to proto, že se lidská paměť na Zemi obtížně probouzí. Člověk na Zemi snadno zneužívá schopnosti duše, aby vládl on sám, šplhá, lne k těmto schopnostem. Odtud pochází různé interpretace dějin, budoucnosti, interpretace, které znečišťují Boží plán a vůbec celou skutečnost. U věrných bratrů je zachována paměť už od chvíle početí od okamžiku stvoření jejich civilizace.

Stefania

Ohledně toho mi vysvětlil svatý archanděl Rafael, jaký je rozdíl mezi lidstvem na Zemi a věrnými lidstvy. Víte, že na Zemi vládne nejistota o původu člověka. Neví se kdy se objevil první člověk, jaké civilizace zde byly. Archeologové a vědci hledají stopy minulosti. Je to proto, že chybí paměť našich dějin. Nevíme kdo byli naši prarodiče, jak žili, co se stalo na Zemi. A proto bez paměti na minulost nechápeme ani přítomnost. Chybí nám také pohled do budoucnosti. Nemáme řadu vědomostí, jež předcházejí a tvoří základ dalšího poznání. Na věrných planetách znají dějiny lidstva od jeho počátku. Předávají se cenné zkušenosti, co víc, těmto zkušenostem minulých generací se dává veliká váha a dokonale si vzpomínají na vše co se událo od počátku jejich civilizace. Potom je také jejich přítomnost jasná, určitým způsobem je celá skutečnost pod kontrolou, život se jim nevymyká. Mají široký pohled do budoucnosti, na nové stvoření, na to co je očekává. To vše má veliký význam.

Je na nás abychom se snažili dosáhnout živého, průzračného vztahu s Bohem, aby ožila také paměť toho co jsme a co budeme.

Tomislav

Chci se vrátit k tomu co řekla Stefania, že Panna Maria nikdy nepoužila své schopnosti duše, protože byla pokorná. Společně s vámi chci porozumět tomu, co znamená nepoužít tyto schopnosti z pokory. Co tedy Panna Maria použila, aby zvítězila nad zlem? Měla nejčistší víru, čirou naději, dokonalou lásku. V tom spočívá problém lidí na této Zemi, že se nenechají vést k jasnému pohledu na své kořeny takovým způsobem, že by víra v Boha překonala všechny schopnosti, všechny mocnosti, všechna charismata, všechny vize. Abychom správně pochopili vize a poselství je potřebné je brát jako výzvy, které nás vedou tam, kudy prošel Ježíš. On byl tichý, odevzdaný Otci, ponořil se do smrti a vyšel z ní jako vítěz. To je kořen duchovního života, bez něhož se člověk nemůže ponořit do Boha, nevynikne celistvý, ani kompletní.

K tomu vysvětluje jeden z věrných bratrů, lékař Dario, že pro člověka na Zemi je těžké navázat svobodný a čistý vztah s Duchem Svatým. Když má člověk, jeho duše čistý a svobodný vztah s Duchem Svatým, ví v každou chvíli, co má dělat. Má sílu konat, uskutečňovat. Kromě toho říká svatý Jan, že Boží přikázání nejsou těžká (1Jan 5,3).

Tím způsobem musíme přistupovat k zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, které zvlášť pochází ze zjevení ve Fatimě. Není ho možné omezovat na pietismus, na soukromou zbožnost. Nová generace se musí znovuzrodit z Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Nové lidstvo se zrodí prostřednictvím všech těch, kteří přijmou tento program. Jít přes Mariino Srdce a tak se celistvě účastnit na Ježíšově životě a dosáhnout plnosti.

Stefania

Nezapomeňme, že Ježíš je prvorozencem z mnohých bratrů, prvotina nového stvoření, novým člověkem. Od Ježíše musí začít nové dějiny lidstva, jak na Zemi, tak v celém vesmíru. Přirozeně není možné v tom všem považovat Mariinu úlohu za něco okrajového. Ona dala Ježíšovi život a Ježíšovo tělo i krev jsou tělem a krví Marie. Na to nezapomeňme a musíme si toho být vědomi, když přijímáme eucharistii. Maria je povinným přechodem pro všechny, kteří se chtějí spojit s Kristem. Přeji vám, abyste mohli zakoušet Mariinu přítomnost ve svém životě a vzývat jí podle toho čím je, jako Matku a Královnu, která je mocná ve víře, naději a lásce.

Tomislav

Když jsem byl v Medjugorje a doprovázel jsem modlitební společenství, Panna Maria učila prostřednictvím Jeleny skupinu jaké kroky musí udělat. Odstranit z nitra hřích, odevzdat ho Pánu. Odstranit každý strach, vstoupit do svobodného prostoru vevnitř, aby bylo možné slyšet Ducha Svatého. Chci zdůraznit, že je to práce pro každého z nás, odstranit z nitra zátěž, zášť, pomstu, pocity viny vzhledem k sobě nebo druhým. Odstranit vše negativní, co se zahnízdilo v mnohých vrstvách naší duše. Zaručuji vám, že jestliže se tam ponoříte, abyste našli Ježíše Krista živého, uvidíte jak se hrob otevírá a Kristus vstává z mrtvých, život je vzkříšen. Můžete se stát novým stvořením, můžete být celistvými, jinak se neuskuteční odpuštění, nemůžete odpustit. Nešťastný člověk nemůže přinášet evangelium, nemůže zjevovat vykoupení.

Bůh nám dal svojí Neposkvrněnou Matku a vyzývá nás, abychom jejím prostřednictvím postupovali . V tom nemůže nikdo nikoho nahradit. Je možné si navzájem pomoci, když se žije upřímně pospolu v účasti na Kristově životě.

Stefania

Dodávám, že proto abychom byli neposkvrnění, celiství, se od nás nežádají mnohé pobožné úkony, pokání. Co se od nás skutečně žádá je snaha obětovat sebe sama Bohu. Dovolit, aby Pán den ze dne zaujímal místo v nás a vedl náš život. On je Svatý a svou přítomností přináší svoji svatost, svoji sílu, která je neposkvrněností, celistvostí. Myslím, že jsme si vědomi nedostatku celistvosti u lidí, nedostatku čistoty úmyslu. Zdá se, že se všude šíří korupce. Zde neposlouží revoluce nebo nějaké boje. Pomůže pouze naše vnitřní obnova a začneme být lidmi, kteří procházejí skutečností a přetváří jí prostřednictvím živého působení Ducha Svatého. Tak jak tomu bylo v případě apoštolů, kteří procházeli a uzdravovali. Otevřeně říkali, nejsme to my, ale vše to působí Ježíšovo Jméno, jeho síla v nás. Duch Svatý je ten, který působí. Věřím že jsme dospěli do chvíle, v níž od nás Bůh žádá, abychom byli jeho apoštoly, kteří mají sílu Ducha, každý tam, kde se nachází. Nežádají se od nás veliká díla, ale se žádá veliká upřímnost.

Tomislav

Na závěr chceme připomenout dnešní slavnost Božího milosrdenství. Právě Boží milosrdenství překonává všechny naše omezení, omezení hříchu, porušení, chyb, neúspěchů. Řekněme podle zkušenosti svatého Tomáše, že se Ježíš přibližuje, aby se ho bylo možné dotknout a on sám se dotýká duše, dotýká se každého z nás, aby ho uzdravil. Bůh nám jde vstříc, aby nám vše dal, je zapotřebí odpovědi, abychom mohli přijmout toto Boží milosrdenství. Musíme mít před svýma očima Boha, který nám přichází vstříc a my začneme zevnitř měnit postoj, stáváme se pozitivní, máme naději, stáváme se jistými, můžeme kráčet. Můžeme si být jisti, že dosáhneme své vlastní kompletnosti, že budeme šťastni zde na Zemi a po celou věčnost.

Přeji vám, abyste přijali milost tohoto dne.