STEFANIA CATERINA

a

TOMISLAV VLAŠIĆ

4. část

„Nové kněžství a oběť života Bohu“

Text je přepisem videa uveřejněného na italské verzi stránek.

Zdravíme vás drazí posluchači.

Stefania

Chceme dále pokračovat v promluvě, kterou jsme nazvali „Pokročit v plnosti“ a kterou jsme rozdělili do několika částí, abychom prohloubili, co již bylo řečeno ohledně přivedení všeho ke Kristu. Dnešní část je věnována novému kněžství a obětování života Bohu. Dva základní body pro Boží lid a také pro každého z nás. Během této přednášky vám vysvětlíme, proč jsou tyto body podstatné. Ti, kteří četli poselství a knížky dobře vědí, že tématu kněžství se Ježíš mnohokrát dotknul. Kněžství celého lidu i kněžství kněží t.j. kněžství služebného. Zmiňují se o něm poselství z konce roku 2010 i roku 2011, např. „Jste můj svatý lid“, nebo „Budoucnost mého lidu“. Mluví se o něm i v knihách, jak v knize „Přes velkou bariéru“, tak i v knize „Přepsat dějiny“. Dnes prohloubíme některé důležité aspekty.

Tomislav

Řeč je o novém kněžství a my chceme vysvětlit, co „nové kněžství“ znamená. Především to znamená návrat ke kněžství v Ježíšově srdci, tak jak bylo vtisknuto apoštolům, a toto kněžství žít jako postupnou cestu. V tomto smyslu Ježíš v dnešní době mocně působí, aby přivedl kněžství do takové podoby, kterou si přál a aby sňal z kněžství každý stín tím, že odstraní všechny nástroje bránící v tomto procesu přivedení všeho ke Kristu. Další aspekt nového kněžství je, že jsme ve fázi definitivního zlomu, kdy bude vše přivedeno znova ke Kristu a to vyžaduje zvýšené úsilí vnitřní práce, na tom, abychom náleželi Ježíši Kristu a odstranili každý stín v nás. Žít kněžství znamená přivést do Krista naše životy i životy druhých, kteří si to přejí. Naší pomocí, modlitbou a obětí přivádíme ke Kristu životy druhých. Kněžství, o kterém mluvíme, je jediným kněžstvím, kněžstvím Kristovým. Ať už se jedná o kněžství lidu, nebo kněžství kněží, které vybral lid a Bůh potvrdil pro určitou službu v Božím lidu. Vždy se jedná o jediné kněžství, kněžství Kristovo a členové Božího lidu přináší všechno ke Kristu, aby to do Něj mohlo být začleněno. Když mluvíme o obecném kněžství lidu, tak dle mé zkušenosti, si jsou jen nemnozí vědomi, co to znamená být Kristovými knězi a kteří vědí jak tuto službu vykonávat. Křesťan nachází svoji identitu ve křtu. Ve křtu je sjednocený, prostřednictvím služebného kněze, s Duchem Svatým, aby se stal knězem, prorokem a králem. A toto je identita člena církve. Pokřtěný se nestává pouze členem určitého náboženství, ale je křtěn, aby se stal živým členem mystického těla Kristova a sjednocuje se s Kristovým kněžstvím.

Co to znamená, že věřící, a celý lid, má za úkol vykonávat kněžství, kněžskou službu s Kristem? Znamená to, že každý z nás se rozhodl zemřít sám sobě, svému egoismu, umenšit se a žít pro Krista. Potom v nás žije Kristus, který vítězí nad smrtí, nad hříchem, nad peklem, a který nás přivádí a podřizuje Otci. My sami nemůžeme dělat nic a Kristovo kněžství nás přivádí do Božího života a podřizuje Otci. My se musíme účastnit, nemůžeme zůstat lhostejní, pasivní a očekávat, že se skrze obřad stane něco zázračného. Musíme se účastnit na Kristově životě. A proto vykonávání kněžství ze strany každého člena Božího lidu předpokládá oběť Ježíši Kristu, v každé situaci, v každé zkoušce, být věrni Ježíši Kristu, žít jako Ježíš Kristus a dovolit Mu, aby On v nás působil a vykonával své kněžství u Otce, protože on stojí neustále před Boží tváří a přináší nás všechny Otci.

Z naší strany je třeba živé účasti, buď obětováním svého života, nebo obětováním života ve prospěch druhých, protože jsme Kristovým mystickým tělem, všichni jsme spojeni. Kněz přináší Bohu všechno, všechno přednáší Kristu tím, že se svléká ze svého sobectví, umenšuje se a přináší všechny situace a lidi, kterých se v životě dotýká a se kterými žije, všechno porušené před Krista.

V důsledku toho, ten kdo ve svém životě vykonává své kněžství, vstupuje do Kristova světla a do jeho života a tento život předává druhým a to je prorocká služba, která ukazuje cestu ostatním. Pomyslete, v dnešní situaci zmatku, beznaděje by měl být křesťan člověkem světla, člověkem, který vyzařuje světlo a sytí lid vírou, nadějí a láskou. Když se toto děje, tak každý člen Božího lidu přivádí ke Krista sebe i druhé, kteří se tohoto účastní, pomáhá jim a Kristus přirozeně v těchto osobách vládne. Toto není nějaká teorie a každý z nás by se měl snažit kráčet po této cestě a Duch Svatý bude potvrzovat jeho kroky. Takto se dochází k poznání, že Ježíš kraluje a my můžeme kralovat s ním, vítězit nad smrtí, hříchem a satanem a nakonec vejít do nového stvoření. Je to povinnost celého Božího lidu. Celý Boží lid má účast na Kristově kněžství. Kromě tohoto obecného, královského kněžství jsou služebníci, pastýři, které si lid vybral a Bůh potvrdil pro zvláštní úkol, ke kterému dostávají zvláštní milost, aby sloužili lidu, doprovázeli ho na cestě ke Kristu.

 Stefania

 Je důležité chápat tento bod, toto obecné kněžství, jako úrodnou zem, ze které vyrůstá i služebné kněžství. Podle mých zkušeností Ježíš vždy kladl důraz, abychom si byli vědomi svého kněžství. Bez tohoto vědomí se jen obtížně rozvíjí zárodky služebného kněžství a všichni víme, jaký je dnes nedostatek kněží. Je to i proto, že lid nežije opravdu své obecné kněžství. V této souvislosti se mi zdá důležité vám říct něco o kněžské službě během století, nejen zde, ale i na jiných planetách. Už jsme řekli, že na počátku stvořil Bůh lidi jako kněze. Nechci se opakovat, ale řekli jsme, že muž společně se ženou měli společně s anděly vykonávat tuto kněžskou službu, což znamená přivádět celé stvoření k Bohu, obětovat ho a takto vládnout v Božím jménu. Prvotní hřích toto všechno porušil a situace se podstatně změnila. Co se stalo na Zemi? Člověk téměř přerušil kontakt s Bohem, rozhodl se jednat samostatně, čímž se velice oslabil, protože mu začala chybět síla Ducha Svatého. A tak se obrátil na jiného ducha, na ducha zla. Tímto skutkem se mu automaticky začal také klanět a stal se knězem démonů, začal sloužit démonům. Kněžství na zemi bylo zcela zvráceno. Bůh v této situaci znovu, mocně a přímo zakročil v lidských dějinách prostřednictvím vyvoleného národa, Mojžíše, kterému dal zákon a skrze kněží, kteří sloužili pravému Bohu. Vyvolený národ připravoval cestu Kristu. A Pán Ježíš přišel znovu ustanovit lidskou důstojnost v její celistvosti. Přinesl kněžství, jaké měl člověk na počátku svých dějin. Přitáhl pozornost lidí ke kněžství, protože povolal každého z nás k tomu, abychom intenzivně žili tuto oběť Bohu. Víte, že v 10. kapitole Janova evangelia se mluví o dobrém pastýři. K tomuto mi vždy Ježíš říkal: dobrý pastýř je ten, který mi obětuje svůj život, za ovce. Tak jako já jsem obětoval svůj život za ovce Otci. Být pastýři a obětovat Bohu život je jedno a totéž a ten, který si nepřeje obětovat sebe sama Bohu, nemůže vykonávat kněžství podle Božího Srdce, podle Srdce dobrého pastýře Ježíše Krista. Kdo se obětuje Ježíší za ovce je dobrým pastýřem. Všimněte si, že i tady se nejedná jen o služebné kněžství, ale i o kněžství obecné, díky jemuž se člověk stává pastýřem druhých duší, otevírá cestu, umí promluvit, dát naději lidu. Je také dobré chápat, že dobrý pastýř je i obětovaným beránkem. Nikdo nemůže být pastýřem, bez toho, aby byl obětovaným beránkem, být připravený dát sebe sama k dispozici Ježíši Kristu, tak jak Ježíš Kristus dal sám sebe Otci. Ježíš přišel toto všechno obnovit, ale nejen kvůli Zemi, ale kvůli celého vesmíru. V novém stvoření nebude moci být žádné kněžství odděleno od kněžství Kristova, vše bude k němu přivedeno, i kněžství. Co se stalo na planetách, kde zůstali věrni Bohu? Lidé tam nespáchali prvotní hřích, zachovali toto kněžství, zachovali si výsadu vládnout v Božím jménu. V mnohých rozhovorech s těmito bratry mi bylo vysvětleno, že bezprostředně po pádu části lidstva, po prvotním hříchu, žádali lidé Boha, aby jim dal zákon, který by řídil život lidu. Zákon, který by je poučoval, vedl. Bůh lidem zákon dal a řekl jim, aby ho opatrovali jako poklad, žili podle něho a také jim řekl, aby si mezi sebou vybrali kněze, kteří jim budou pomáhat, doprovázet je na cestě. Kněží a Boží lid společně střeží zákon a žijí Boží plnost. Bratři, jako příklad vezmu ty z Alfa Centauri, kteří na toto téma se mnou často mluvili, mi řekli, že postava kněze hraje v jejich lidu důležitou roli. Vždy byla a stále je, zvláště po příchodu Ježíše Krista. Kněz doprovází jednotlivce po celý život, od narození až do smrti a účastní se všeho v jeho v životě. Každý, např. lékař, pracuje spolu s knězem, aby byla skutečnost, taková jaká je, přiváděna ke Kristu, k Bohu. Dále existuje na této planetě kněz, řekněme nejvyšší kněz, který nestojí nad ostatními ve smyslu hierarchie, ale ve smyslu sjednocení celého lidu. Tento kněz má manželku, protože v tomto lidu je kněžství žito společně s ženou, tak jak tomu bylo od počátku. Různými způsoby pomáhají celému lidstvu. Např. při jejich slavnostech se čte zákon, lidé chválí Boha, celý lid se shromažďuje v chrámu, existuje tam jediný chrám, není tam tolik kostelů jako u nás, a mezi nimiž je někdy navíc vzájemné napětí. Celý lid se shromažďuje vzdává Bohu chválu a cítí, přijímá tento zákon a obnovuje svoji věrnost Bohu. V tomto lidu je zřejmé Boží otcovství a mateřství, které jsme vzpomínali v minulé promluvě a jež má pro kněžství velký význam. Ježíš mi vždy říkal, „Muž je otec, který ukazuje cestu, otevírá ji svojí silou a žena, matka je ta, která doprovází děti na cestě“. To je velmi důležité. Přirozeně po příchodu Ježíše Krista byla i tato věrná lidstva plně zapojena do Kristova kněžství. Když se tady Ježíš vtělil, byla o tom tato lidstva informována prostřednictvím archandělů, Bohem samotným, věděli o jeho díle spásy a doprovázeli ho svojí modlitbou a obětí. Byli plně zapojeni do Kristova kněžství. Jiné vzbouřené planety zůstaly žít ve tmě a jim musí Bůh také přinést tuto zvěst, svůj zákon a své kněžství a přivede i tyto národy ke Kristu. Udělá to i prostřednictvím naší zvěsti, našeho svědectví.

 Tomislav

 Toto je třeba dobře vysvětit. Kněz je muž a jeho žena má účast na jeho kněžství. Jeho žena je součástí lidu, ale zvláštním způsobem sjednocena s knězem. V křesťanském životě pro to máme základ. Ježíš Kristus je jediný kněz. Potřeboval matku, sjednocenou s ním u paty kříže a skrze ni zrodil lid. Neposkvrněná Maria vstoupila zvláštním způsobem do Kristova kněžství. Ježíš Kristus potřeboval ženu, která s ním byla plně sjednocena. Sjednocení Panny Marie s Ježíšem Kristem je vzorem pro celou církev, pro všechny členy Božího lidu. Jak ženy, tak muži musí být sjednoceni v Kristu a toto sjednocení přirozeně prochází přes Neposkvrněné Srdce Panny Marie, jediné bytosti která je dokonale sjednocena s Ježíšem Kristem a která vešla svou duší i tělem do života Nejsvětější Trojice. Toto nám umožňuje lépe pochopit službu služebného kněze. Služebník se především obětuje pro lid. Víme, že Ježíš přišel mezi nás a účastnil se na všem, kromě hříchu. Vzal na sebe všechna utrpení, všechny nepříjemnosti, byl solidární. Kněz, zvláště do budoucna, bude člověk, který se bezpodmínečně obětuje Ježíši Kristu skrze Neposkvrněnou Marii. A takto vchází do plného společenství s Ježíšovým kněžstvím. Především proto, že skrze Marii se komunikuje neposkvrněnost, o tom bude řeč v další promluvě. A tady začíná být zřejmý princip služby v církvi, v božím lidu. Kněz žije zcela pro Ježíše Krista a ke Kristu přivádí lid, ne k sobě samému. Ne ke svým myšlenkám a interpretacím, ale k Ježíši Kristu v Duchu Svatém. A to je neuvěřitelná cesta, neznamená to jen něco říct, vyznat. Můžete si o tom přečíst v knize Stefanie Cateriny, „Přepsat dějiny“ kde se pojednává o tom, jak člověk objevuje Kristovu mysl, mysticky se s ním sjednocuje, podrobuje se Otci a vchází do nového stvoření. Služebný kněz musí být pro tuto službu zralý, musí být zároveň oltářem i beránkem. Totéž platí pro lid. Základním úkolem služebného kněze je vyučovat lid obětovat se, účastnit se na Kristově oběti. Lid, který přichází například k Eucharistii, nemůže být pasivním divákem, účastníkem obřadu. Musí se účastnit na Kristově smrti a vzkříšení skrze svoji oběť, vyjitím ze svého sobectví, zřeknutím se sebe sama, vlastní logiky a ambicí atd. atd. a pozvedá se k Ježíši Kristu. Lid se obětuje za služebného kněze a kněz se obětuje za lid a takto jde Boží lid k Ježíši Kristu a přivádí ke Kristu svůj život a všechno, čeho se dotýká. Pokud je toto prožíváno liturgickým shromážděním, tak je v lidech po bohoslužbě všechno vzkříšeno, proměněno. Přicházíme k přechodu, který nás vede k novému stvoření a naděje, kterou zakoušíme, neklame, není od nás vzdálená, je každodenní zkušeností. Proto chápat kněžství, znamená chápat účast na Kristově kněžství. Buď z pohledu kněze, který předsedá obřadu, nebo z pohledu jednotlivých členů lidu. Účast nás vede k plnosti. To co se mi nejvíc vtisklo do duše z toho co žijí věrní bratři je především: kněz obětuje svůj život za svoji ženu, ona se obětuje za něj, obětují se za sebe navzájem a dohromady se obětují Kristu prostřednictvím Marie. A říkají: to je naše síla, která chrání zákon, podporuje ho a otevírá cestu ke Kristu.

 Stefania

 Mluvili jsme o novém kněžství, ale jak vidíte nejde o nějaké jiné kněžství, než které přinesl Kristus. Zcela jistě ne. Tato novost spíše spočívá v hlubokém společenství mezi příslušníky lidu navzájem, kteří jsou sjednoceni a obětují se za sebe navzájem, jak říkal Tomislav, opravdově žijí své obecné kněžství. Potom hluboké společenství mezi lidem a jeho pastýřem v lásce je silou, která vychází z nich navzájem, mají společné poslání, protože kněžství služebného kněze není rozdílné od toho, které vykonává lid. Poslání je totéž, přinášet všechno ke Kristu, aby Kristus žil ve všech a všechno obětoval Otci. Nové je i společenství mezi knězi. Např. Na Alfa Centauri kněží žijí v hlubokém vzájemném společenství. A to je velmi důležité i pro Zemi. Kněží tvoří důležitou část lidu, která musí být chráněna a to má potom vliv na sílu jejich působení.

A řeknu ještě něco, protože se blížíme k době kdy se bude vyžadovat jednota mezi všemi knězi ve vesmíru. Kněz na zemi už nebude schopen plně vykonávat svoji službu bez pomoci svých bratří z vesmíru a naopak. Bůh usiluje o společenství mezi všemi národy, společenství, které prochází i skrze jednotu svých pastýřů, nemůže už být více rivalita, války, nenávist a žárlivost mezi knězi, tak jako nemůže být mezi národy. A proto jsme, bratři a sestry, došli do bodu kdy je třeba se podívat dovnitř sebe a vidět co je třeba udělat, cesta je dlouhá. A to platí pro mě i pro každého z vás. Musíme se vážně zeptat sebe samých, zda opravdu žijeme toto kněžství. A především, zda se v naší modlitbě a oběti cítíme sjednoceni s našimi pastýři, jestli jim pomáháme a jestli oni pomáhají nám. To je námět k zamyšlení, jež žádá Bůh od svého lidu. Bez účasti každého z nás nemůže být řeč o přivedení všeho ke Kristu. Bez společné účasti celého lidu. Co je potřeba? Je potřeba oběti života, od každého. Jestli obětuji sebe samu Bohu, děje se to, o čem mluví sv. Pavel: Je to Kristus, který ve mně žije. Kristus vede můj život a můj život se podílí na mnohem větším plánu. Stávám se užitečnou pro každého z vás, vy se stáváte užitečnými pro mě. Myšleno v pravém smyslu, ne ve smyslu využívání. Máme společné poslání. A takto se uskutečňuje přivedení ke Kristu. Protože je to Kristus, který to v činí v nás a skrze nás.

 Tomislav

 Rád bych zdůraznil, jak je důležité správně chápat oběť Ježíši skrze Pannu Marii. Ze své životní zkušenosti vím, že lidé mají strach obětovat svůj život Bohu, anebo obětování chápou jako pouhý termín. Ale účast na Kristově životě, který nás nyní vede přes Velikonoce, je výzva ke smrti hříchu a zlu. Jestli jsme obětováni, vede nás to k tomu, že můžeme čerpat od vzkříšeného Pána a Vítěze a my přemáháme zlo. Není tedy patologií, není hroucením se před křížem. Strach dát život zcela Bohu skrze Marii z nás dělá otroky smrti, nemocí, zla. Dát život bezpodmínečně Bohu nás osvobozuje od strachů a vevnitř nás se uvolňuje moc, kterou jsme přijali při křtu a kterou máme stále žít. Síla, která nás vede ke vzkříšení. A takto můžeme snadno rozumět tomu, když Ježíš mluví o blahoslavenstvích. Jestli náležíme Ježíši Kristu, ve všech zkouškách vítězíme. A proto vede naše oběť Kristu k vítězství, k rozšíření horizontů, k dosažení plnosti, ke konečnému vstoupení do poslání, které dostali apoštolové a celá církev, tj. zvítězit nad smrtí a nad satanem, nad každým zlem, zbořit každou bariéru. Z toho je jasné, pokud shromáždění, církev, toto žije, jakou uvolňuje moc a dobro pro lidstvo a celý vesmír. Jak řekla Stefania, nejde už jen o Zemi, ale jsme už účastni kosmického procesu, ve kterém všichni lidé, všechna stvoření čerpají z Ježíšovy oběti a účastní se na jeho kněžství.

 Stefania

 A tak výhled, který nás očekává je vzkříšení. My tady na Zemi jsme zaměřili svoji pozornost především na Kristovo utrpení a jen málo na jeho vzkříšení, které není pouhou historickou událostí, ale je to i budoucnost každého z nás. Všechno utrpení, které procházíme tady na Zemi, a vy dobře víte kolik ho je, když je prožíváno společně s Kristem, představuje pouze předsíň vzkříšení. Není to Pán, který nás nechává trpět. Trpíme kvůli našim špatným rozhodnutím, našim povrchním rozhodnutím, kvůli odevzdání se duchu světa a proto, že se necháme zavést na špatné cesty. Vidíte na příkladu věrných bratří, kteří nezradili, kteří neučinili špatná rozhodnutí, ale zvolili si bezpodmínečně Boha, žijí v podmínkách, kde utrpení nehraje takovou roli, nejsou tam nemoci a porušení. Existuje sice smrt, která je přímým důsledkem prvotního hříchu a která vstoupila do celého vesmíru a která musí být překonána. Nyní je doba, ve které se snažíme vážně účastnit na Kristově smrti a vzkříšení, učíme se poznávat Ježíše Krista takového jaký je, Spasitele a Vítěze nad Smrtí a temnotami. My křesťané musíme brát v potaz, že satan nám vládne prostřednictvím strachu. A strach je velkou silou, která působí tady na Zemi, ale musíme si uvědomit, že je tady síla mnohem větší než je strach. Je to víra. Víra v Ježíše Krista je největší silou, existující ve Vesmíru. Jestliže máme upřímnou a živou víru a věříme, že Bůh pro nás chce jen dobro, tak tato víra zvítězí nad naším strachem. Ať už před námi stojí jakékoli zkoušky, Kristus je s námi.

 Tomislav

 Chceme povzbudit všechny pastýře, všechny kněze Božího lidu, obětují se pro ně celá lidstva vesmíru. Je mnoho skrytých, malých duší, zcela mimo pozornost, které se obětují. Chci je povzbudit, aby obětovali život Ježíši Kristu a zakusili obnovu vlastních životů i života jejich farností, lidu. Chci je povzbudit, aby neměli strach to žít. Často je toto v Církvi nepochopeno a jsou protivenství když se mluví o obětování života Ježíši Kristu. Chci vás ujistit, že se nejedná o pobožnost, něco co je věcí názoru, vstoupit do Ježíšova vzkříšení je nutnost. Služebný kněz musí být dynamickým příkladem a musí doprovázet lid. Co zvěstovali apoštolové? Že se Ježíš vtělil, zemřel, vstal z mrtvých a vystoupil k Otci. A toto všechno je potřeba ukázat lidu, aby lid následoval tuto cestu a měl účast na životě Ježíše Krista. Naše oběť Ježíši Kristu je způsob, jak mít účast na jeho životě, smrti a vzkříšení.

 Stefania

 A já bych chtěla jako žena, povzbudit všechny ženy na Zemi, manželky, matky a zasvěcené ženy. Podmínky na Zemi jsou pro ženu velmi těžké a i to je následek prvotního hříchu. Ale v Kristu máme možnost vidět naše skutečné mateřství, pravou ženskost, která nespočívá v módě, být štíhlá nebo při těle, ale v tom: být opravdová žena v Bohu, nositelka člověka, ta která připravuje budoucí cestu a to musíme mít na mysli, protože jsme víc matkami v duchu, než matkami tělesnými. A taky vám chci říct, že mi Ježíš často vysvětloval, že úloha ženy podle evangelia, ženy, které následovaly Ježíše, nebylo jen sloužit, připravovat jídlo, jak tomu často bývá, ale byla přítomnost jejich mateřství. Jejich neustálá oběť za apoštoly, vše ostatní přicházelo až potom. Byly ženami, které obětovaly svoje mateřství Kristu, doprovázely apoštoly svojí obětí a modlitbou. Toto nemá nic společného ze sexem a nesmysly, které se povídají o Marii Magdaleně atd., jedná se o skutečnost v Bohu, otcovství a mateřství, tak jak je zamýšleno Bohem. Nyní je čas, ve kterém se žena na Zemi probouzí. Není jiná možnost, než se obětovat Kristu, On jediný nás osvobodí.

 Tomislav

 Připravujeme se na Velikonoce. A při této příležitosti chci říct, že k novému stvoření, k plnosti není možno přistoupit pasivním postojem ke Kristově oběti. Nedokáži si představit, že se slaví mše svatá, ve které se obětuje Ježíš a lid zůstává pasivní, nebo se účastní jen z pobožnosti. Chvíle, kdy se pro každého z nás obětuje Ježíš, musí být momentem, ve kterém se pohne celý vesmír, pokud se opravdu účastníme a my takto přicházíme ke vzkříšení. Přeji vám, abyste mohli toto o těchto Velikonocích pochopit a podniknout nový krok k opravdové účasti na životě zemřelého a vzkříšeného Krista, který sedí po pravici Otce. Požehnané Velikonoce.

 Stefanie

 Požehnané Velikonoce a díky.