Drazí čtenáři,

blížíme se k Velikonocům a všichni si přejeme spojit se se svým Spasitelem Ježíšem Kristem, abychom s Ním uskutečnili velký přechod ze smrti k životu. Slavíme jeho vítězství nad smrtí, zlem, vítězství, jež patří i nám, jestliže milujeme a následujeme Ježíše.

Duch Svatý v tomto poselství mluví o smrti. Je to téma, které se týká každého z nás. Vyzývá nás, abychom považovali smrt za slavný přechod k opravdovému rozměru věčnosti. Nehledě na utrpení, jež s sebou smrt nutně přináší, jsme povoláni obrátit svůj pohled na vítězství Krista, který vstal z mrtvých a který triumfoval nad smrtí. Ona už nepředstavuje událost, budící strach, ale je prostým uzavřením pozemské fáze naší existence. Potom nás čeká věčnost, která je blahoslavenstvím pro ty, kteří věřili a doufali v Boha. V blaženosti budeme čekat nové nebe a novou zemi a uvidíme jak se uskutečňuje Boží zaslíbení: jednoho dne vstaneme z mrtvých jakožto nová stvoření, která budou žít v novém stvoření.

S touto nadějí, jež pochází z víry v Ježíše Krista přeji vám a vašim drahým pokojné a radostné Velikonoce. Upřímně vás všechny objímám a modlím se za vás.

Poselství Ducha Svatého z 27. března 2012

„Žehnám vám a zdravím vás. Dnes budu mluvit o něčem, čeho se mnozí bojí a co vzbuzuje mnohé otázky v lidské duši: budu mluvit o smrti. Chci se zabývat tímto tématem, protože jsem dlouze mluvil o vašem stvoření1 a o rozhodnutích v této chvíli. Smrt uzavírá cyklus vašeho pozemského života a otevírá cyklus nový, který pokračuje po celou věčnost.

Co je to smrt? Je to konečné vyústění biologického procesu vašeho těla. Tento proces začíná od chvíle, kdy jste přišli na tento svět. Střet s hmotnou skutečností zde na Zemi ve chvíli zrození znamená začátek opravdového boje mezi člověkem a zkažeností hmoty. Je to hořký plod prvotního hříchu, jež se zblízka dotýká obyvatelů Země, ale týká se i všech ostatních planet i těch, které zůstaly věrné Bohu, i když s jinou intensitou a jiným způsobem. Nikdo se nevyhne boji mezi duchem a hmotou. Proč tady to všechno a kde má svůj původ smrt? Abych vám mohl odpovědět, musím se znovu vrátit ke chvíli stvoření.

V Božích plánech měl být člověk nesmrtelným. V lidské bytosti, přesto že je složena z ducha, duše a těla, měl duchovní aspekt převládat nad hmotou. To znamená, že duch měl mít schopnost dokonale ovládat tělo prostřednictvím čisté a poddajné duše, díky jeho neustálému kontaktu s Bohem.

Člověk měl vládnout nejen sobě samému, ale celému stvoření v Božím jménu. Podle Boží mysli vládnout, znamená sloužit, to znamená být užitečným, respektovat originalitu každého tvora a podporovat jejich život a rozvoj. Bůh žádal od člověka, aby zahrnoval stvoření touž láskou, kterou dostává od svého Stvořitele.

Člověk byl stvořen k Božímu obrazu a podobě. Co to znamená? Do duše byl silně vtisknut Boží obraz, jež formuje identitu osoby: člověk nebyl jedním z tvorů mezi mnohými ostatními, ale byl Božím dítětem. Do ducha byla vtisknuta Boží podoba, ta uschopňovala člověka působit podobně jako Bůh; nebyl pouhým vykonavatelem nařízení, ale bytostí schopnou myslet v souladu s Bohem a působit podle jeho mysli. Duch prarodičů v sobě obsahoval všechny schopnosti, které jsou nutné pro poznávání a chápání životních procesů jedince i celého stvoření a předávat duši všechny potřebné informace. Duše byla inteligentní a schopná učinit účinnými všechny informace, které dostala od ducha. Předávala tělu jasné příkazy bez příměsí, jež jsou nutné k aktivování mnohostranných biologických procesů. Tělo vše poddajně přijímalo a proto bylo zdravé a harmonické. Člověk vyjadřoval harmonii, pokoj, jistotu: jeho myšlenky, působení, jeho city, vše bylo v harmonii s Bohem a celým stvořením. Zvláště pak působil člověk v souzvuku s anděly, čistými duchy, s nehmotnými bytostmi, ve spolupráci s nimi vládl stvoření. To vše umožňovalo mé přímé působení v lidském duchu, který v sobě nesl sílu trojičního působení a nenarážel na překážky ze strany člověka. Lidská bytost byla opravdovým svatostánkem, který obsahoval přítomnost Trojjediného Boha a působila s rozvahou a silou ve jménu Boha, protože byla prostředkem Boží mysli a síly. I když nebyl člověk Bohem, přece působil k Božímu obrazu a podobě. Všechna stvoření ho poslouchala, protože v něm poznávala Stvořitelův hlas. Toto chtěl Bůh pro celé lidstvo. Vše bylo k tomu předurčeno, vně i vevnitř člověka, aby se tento projekt uskutečnil.

Nicméně člověk byl svobodný a stvořený pro svobodu. Bůh od něho nežádal, aby působil jako automat, nýbrž aby svobodně přijal či nepřijal jeho plán. Vaše svoboda a to jak ji používáte vám byla vždy vlastní. V obrazu a podobě Boží ona nemohla chybět. Bůh je svobodný ve svém myšlení a působení a nikdo nemůže narušovat jeho rozhodnutí. Při tvoření andělů a lidí, chtěl dát těmto tvorům svoji svobodu, která patří k jejich nejvyšší důstojnosti. Proto byli andělé jakož i lidé už od začátku povoláni k používání své svobody a měli se rozhodnout, zda budou či nebudou věrni Božímu plánu. Bůh měl velkou důvěru k jedněm i druhým. Jedna část andělů zradila tuto důvěru a Lucifer v čele vzbouřených andělů v sobě počal plán, který byl opakem Božího plánu. Mnoho lidí ho následovalo a rozhodli se pro jeho plán, čímž se zřekli plánu Božího. To byl prvotní hřích, to znamená hřích, jež spočívá na lidstvu už od začátku.

K čemu došlo při prvotním hříchu? Jedna část lidstva se nechala svést jiným duchem než je Duch Boží, duchem zla. Lucifer slíbil prvním lidem, že když opustí Boha a budou mu sloužit, budou jako Bůh. Jinými slovy, člověk by už nebyl jen obrazem a podobou, ale by sám byl jako Bůh, měl by poznání jako Bůh a takto by i vládl celému stvoření. Byl by na stejné úrovni s pravým Bohem. Duch mnohých lidí, mezi nimiž jsou i vaši prarodiče, se vzdálil od pravdy, bez ohledu na následky. Byli oslepeni egoismem a žízní vládnout. Jiní lidé nedospěli k rozhodné volbě, chtěli by být z části s Bohem a z části s Luciferem, podle toho co je výhodnější. Ve svém egoismu se stali váhavými, nejistými a zbabělými. Uzavřeli se do sebe ve snaze neznepřátelit si nikoho a nikomu nesloužit. Naopak jiní lidé nevěřili Luciferovi, protože se nechali vést láskou ke Stvořiteli, která jim pomohla zůstat věrnými Bohu a jeho plánu. Milovali Boha a uznali Boží zaslíbení za hodnější víry než plány démona. Lidstvo se rozdělilo: jedna část věrná Bohu, jedna část nerozhodná a třetí část se proti němu vzbouřila. Při celkovém pohledu je možné říct, že ve vesmíru počet nerozhodných a vzbouřených lidí mnohokrát přesahuje počet věrných. Tato situace trvá až doposud.

Prvotní hřích s následným rozdělením lidstva měl ničivé následky.

1. Ztratila se harmonie mezi Bohem a velkou částí lidstva. Bůh už nemohl spoléhat na lásku a věrnost mnohých lidí ani jim nemohl svěřit odpovědnost vládnout stvoření v jeho jménu. Kdyby to udělal, nepřímo by svěřil stvoření duchu zla, který už zavládl u vzbouřených civilizací.

2. Vytvořila se nepřekonatelná vzdálenost mezi jednotlivými civilizacemi. Bůh nedovolil, aby se vzbouření lidé mohli neomezeně pohybovat vesmírem, jinak by všude rozšiřovali své zkažené semeno. Bůh jim vzal také jejich poznání a schopnosti, které měli na počátku. Tím jim zamezil prozkoumávání vesmíru a manipulování zákonů života. Proto lidstvo na Zemi, a na jiných vzbouřených nebo k Bohu lhostejných planetách, nemá v žádném případě poznání a schopnosti jaké mají civilizace věrné Bohu. Ty se mohou svobodně pohybovat vesmírem a spolupracují s anděly. Bůh jim svěřuje mnohá poslání k prospěchu celého stvoření.

3. Přerušila se spolupráce mezi anděly a jednou částí lidstva. Vzbouření lidé se rozhodli spolehnout na pomoc a spolupráci s démony a takto odmítli anděly. Lidé na Zemi zašli ještě dál: rozhodli se uzavřít smlouvu s Luciferem a mnozí z nich mu zasvětili své prvorozence, jiní pak se mu klaněli jako bohu a stále v tom pokračují. Proto je Země nejkřehčí planeta ve vesmíru a je na ní nejvíc utrpení. Stejně tak je nejvíc zasažená přítomností zla.

4. Rozhodnutí lidí pocítilo celé stvoření, také v něm se projevilo porušení. Člověk porušený prvotním hříchem začal přijímat podněty od ducha zla a předávat je všem ostatním tvorům. Stvoření už bylo nenávratně znečištěno přítomností zla a zvráceným působením člověka. To je zřejmé na Zemi, kde stvoření dosáhlo nesnesitelné úrovně utrpení. Na věrných planetách naopak příroda užívá pokoje a harmonie a je nesmírně krásná, protože ji lidé zahrnují láskou a péčí.

5. U vzbouřených lidí nastal duchovní i tělesný úpadek. Jejich duch se uzavřel k poznání, které pochází od Boha, jejich duše se oslabila a také jejich tělo postupně přešlo z počáteční harmonie k porušení. Na vzbouřených planetách, podobně jako u vás, zkaženost člověka a přírody neúprosně zasáhla lidské tělo, které zakusilo a zakouší stárnutí a nemoci. Naopak na věrných planetách je člověk zdravý a harmonický a nemoci jsou skoro neznámé. Lékaři se spíš zabývají předcházení nemocí, protože umí působit na lidského ducha a duši odkud vycházejí potřebné impulsy pro správnou funkci lidského těla.

6. Smrt vstoupila do stvoření a dotkla se celého lidstva. Smrt je přímým následkem porušenosti, je vrcholem úpadku celého stvoření. Vše co Bůh stvořil čistým a nesmrtelným, bylo znečištěno a stalo se nejistým z důvodu působení Lucifera a nevěrnosti mnohých lidí. Bůh nic nestvořil pro smrt, ale pro nesmrtelnost. Vzbouřený člověk, který se rozhodl pro zlo, si vybral smrt, protože Lucifer a jeho démoni si přejí zničení. Oni odmítají život, protože zcela odmítají Boha. Smrt se týká všech lidí, také těch, kteří zůstali věrní Bohu. Nicméně na věrných planetách nemá smrt tragický charakter jako na Zemi, je pouhým usnutím v Bohu a následným probuzením v rozměru věčnosti.

Proč Bůh dovolil, aby smrt působila ve vesmíru? Především proto, že se vzbouření lidé nekáli za svůj hřích. Kdyby to udělali a požádali Boha o odpuštění, přerušili by proces porušení a Bůh by vše napravil. To se nestalo, ale vzbouřené lidstvo umíněně pokračovalo ve své cestě. V druhé řadě, i když smrt nepatřila do Božího plánu, byla jediným prostředkem k omezení utrpení velké části lidstva. Vzbouření lidé svým nepřátelství k Bohu velmi ztížili svou existenci. Bůh věděl, že by nevydrželi navždy ve svých bídných životních podmínkách. Zvažte, co by se stalo, kdyby váš pozemský život byl věčný? Kdyby byla věčná nespravedlnost, války, hlad, násilí, diktatury, atd. atd.? Bůh nemohl dovolit, aby bylo zlo nesmrtelné!

Nehledě na vzpouru mnohých svých dětí se Bůh, který je dobrý, rozhodl, že udělí lidstvu nové stvoření. Doposud lidstvo zakusilo porušenost a smrt protože to bylo spravedlivé a z důvodu zadostiučinění. Také stvoření mělo být podřízeno porušenosti, protože je spojené s člověkem. To vše, ale nemělo trvat navždy. Celá generace lidí, věrných i nevěrných, kteří byli stvořeni na počátku měla pominout, aby udělala místo nové generaci. Nové stvoření, které bude obývat a vládnout mu, nová generace lidí, kteří budou konečně spojení s Ním a budou Mu věrní.

Z koho by se měla tato generace zrodit? Všichni lidé, včetně těch věrných, patří ke staré generaci. Bylo zapotřebí nového zakladatele rodu který by byl skutečně věrný Bohu a byl by s ním spojený. Někoho v kom by plně působila Boží moc. O to se postaral sám Bůh, když poslal svého Jednorozeného Syna.

Ježíš Kristus, Boží Syn, se stal člověkem, aby byl prvorozencem nového lidstva a založil nové stvoření. Takto Bůh přímo zasáhl do lidských dějin, byl to po stvoření největší zásah. Ježíš Kristus se vtělil na Zemi jednou provždy ve prospěch celého lidstva, které je roztroušené ve vesmíru. Obětoval se Otci, vzal na sebe smrt a porušenost, ne však proto aby nimi byl přitisknut, ale proto, aby nad nimi zvítězil svým vzkříšením. Takto splatil dluh celého lidstva, svou obětí smazal hřích prarodičů. Prvorozenec nového lidstva, Ježíš Kristus, byl schopen milovat Boha tak, že obětoval sebe; jaký je to rozdíl v porovnání s prvními lidmi!

Ježíš poznal smrt tak jako my všichni, protože je Pravý Bůh a Pravý Člověk. Dal však smrti novou tvář: už není bez naděje, ale otevírá vás k pravé nesmrtelnosti. Chtěl bych, abyste se zamysleli nad tímto: jestliže jste věrní Bohu a plně přijmete Ježíše Krista jakožto Vykupitele, jestliže mu obětujete svůj život na Zemi, také vaše smrt se promění v život věčný a bude ve vás zneškodněna porušenost. Je to proto, že se Ježíš definitivně střetl s tím, kdo má moc smrti a zvítězil nad ním, nad Luciferem. Pán Života zvítězil nad smrtí a porušeností.

Pod křížem stála Marie, Matka Krista a lidstva, nová žena, která v sobě žila v neposkvrněnosti a v neporušenosti. Předchází vás v novém stvoření, protože ona už je novým stvořením, kterým se vy musíte teprve stát. Proto její přítomnost a modlitba v životě každého člověka je nezbytnou podmínkou, aby se mohl stát novým stvořením. Jejím prostřednictvím se zrodí nové lidstvo, které v sobě bude mít Mariinu neposkvrněnost, její víru a poddajnost. Je nutné, abyste se na vaší cestě zasvětili jejímu Neposkvrněnému Srdci.

Ježíš vstal z mrtvých. Jeho vzkříšení není pouhým zázrakem, ale přirozenou manifestací jeho božství, které v sobě nese život a jeho nového lidství, jež nezná smrt. Jestliže se spojíte s Kristem, stanete se i vy novými stvořeními, která jednoho dne v novém stvoření už nezakusí smrti, protože ona nad nimi nebude mít žádnou moc. Už nyní však můžete zakoušet vítězství nad smrtí, díky víře v Krista. Smrt už vás nemůže zneklidňovat ani vás nemůže zničit, proto se již nyní máte účast na Božích zaslíbeních a budete jednoho dne v novém stvoření. Vy se dostatečně nezamýšlíte nad Ježíšovým vzkříšením a nad výjimečnou silou, která působí ve vašem životě!

Ježíš Kristus otevřel cestu k novému stvoření každému člověku dobré vůle, který v Něho věří. On se vrátí na konci času, aby shromáždil svoje stádo a definitivně ho uvedl do nového stvoření a zanechá svému osudu ty, kteří slouží Luciferovi. Pro porušenost v novém stvoření už nebude místa; budou tam mít přístup ti, kteří mají čisté srdce, ti kteří se opravdově klanějí Pravému Bohu.

Čím je v této perspektivě smrt pro ty, kteří věří v Trojjediného Boha? Je bolestným a zároveň velkolepým přechodem. Bolestným proto, že člověk v sobě uchovává vzpomínku a touhu po ztracené nesmrtelnosti a odmítá smrt. Smrt totiž není vždy snadným přechodem, to dobře víte, vy na Zemi. Pro mnohé z vás je agonie přechodu nejtvrdší zkouškou, posledním bojem v životě. Děje se to proto, že velká část vašeho lidstva nepřijala Ježíše Krista a nadále slouží duchu zla, který používá smrt jako bodce2, aby vás trápil a vzdálil od Boha. Kolik rouhání na smrtelné posteli, kolik obvinění proti Bohu! A přece, Bůh kterému se rouháte, na sebe vzal lidské tělo a zemřel za vás, namísto vás, aby z vaší smrti udělal přechod ke světlu. Proč ho nechcete přijmout? Proč posloucháte démonovo našeptávání, který vám představuje Ježíše jako poraženého a ve skutečnosti je on poraženým? Otevřete přece oči a litujte toho.

Smrt je slavným přechodem pro ty, kteří věřili v Krista, milovali ho a sloužili mu v pozemském životě. Po smrti přejdete přes velkou bariéru nebe, abyste dosáhli nejčistšího rozměru, v němž kraluje život Ducha. Řekl jsem vám, že velká bariéra je tvořená světlem, které vás osvítí a dá vám pochopit vše co jste udělali v životě3. Každé zlo můžete napravit v očistci a dosáhnout blaženosti v ráji – být spojeni s Kristem a s ním kralovat.

Až přijdete do ráje, budete tam žít v duchu až do vzkříšení mrtvých. Bude vám vráceno vaše tělo, bude svaté a slavné, podobné tělu vašeho Spasitele, který prošel nebem, a neposkvrněnému a neporušenému tělu Marie, která žije v Nebi. Všichni vyjdete z hrobů, tak jako Vzkříšený Kristus. Jednoho dne i vy projdete nebem.

V Kristu neumíráte, ale máte věčný život. Smrtí se uzavírá pouze pozemská fáze života, která slouží k dosažení plnosti. Bůh vás sklízí, když je váš plod zralý. Jestliže žijete v harmonii s Bohem a jeho zákony, nemusíte mít strach ze své smrti ani ze smrti blízkých. Vězte, že Bůh nikdy nerozděluje ty, kteří se opravdově milovali a doufali v Ježíše. Duch vašich drahých, kteří usnuli ve víře v Ježíše vás miluje novou láskou, která je od Boha a provází vás svojí modlitbou. Smrt nemá moc navzájem rozdělit ty, kteří žili s vírou. Ježíšovo vítězství způsobuje, že smrt přemění k lepšímu vaše citové vztahy, bez toho, že by je vymazala. Pokračují v rozměru ducha, jsou silnější a průzračnější než dřív, jsou osvobozeny od každého egoismu.

I když umřete, žijete v Kristu, protože v Něm a skrze Něho jste zvítězili nad smrtí. Už nejste mrtví, ale žijete a vaším údělem je nové nebe a nová země. Hřbitovy nejsou vašim posledním příbytkem, ani příbytkem vašich drahých zesnulých. Příbytkem nejsou ani hroby, v nichž odpočívají těla v očekávání vzkříšení. Buďte si toho vědomi: život vašich zesnulých je jinde, ve vyšším rozměru ducha! Jestliže se spojíte s Bohem, účastníte se už na Zemi života v duchu, v němž vzdálenosti a hranice již neexistují! Nač tedy tolik slzí a beznaděje? Jistě, bolest ze smrti vašich drahých je přirozená a pochopitelná, také Ježíš plakal před hrobem svého přítele Lazara4. Rozdělení je však krátké. Bolest nevydrží před radostí a plností blaženého života, v níž se jednoho dne setkáte a budete spojeni navždy. Obětujte proto svoji bolest Bohu za své drahé a potom je nechte, aby byli svobodní a tak dosáhli svůj cíl. Odtamtud vám budou moct pomoci a budou vám blíž.

Opakuji vám: nehledejte vaše drahé zesnulé mezi hroby hřbitovů, protože oni žijí v Kristu, vnímejte, že jsou živí a jsou blízko vás! Život je jeden, i když prochází různými fázemi a je nesmrtelný, protože jste stvořeni k Božímu obrazu a podobě. Bez ohledu na to, že vaše tělo nyní umírá, jednoho dne bude vzkříšeno, jestliže budete věřit v Krista a člověk bude tím, čím měl být. Kristus vám vrátil důstojnost a moc Božích dětí, napravil to, co bylo porušeno prvotním hříchem. Křtem jste se zrodili k novému životu, k životu Božímu, který ve vás zazáří a smrt ho nepřemůže.

Praví mrtví jsou ti, kteří odmítají Boží život a nechtějí přiznat, že je Ježíš Kristus Boží Syn a Spasitel. Budou mít stejný osud jako jejich otec Lucifer a nevejdou do nového stvoření. Kdo však přijme Ježíše Krista a daruje mu život bude spolu s Ním v zemi živých. Utřete si proto své slzy a nehledejte mezi mrtvými ty, kteří žijí! Oni žijí v Kristu pro Boha.

Žehnám vám ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého“.