Vstříc Novému Stvoření

Stefania Caterina a Tomislav Vlašić

Setkání se Stefanií Caterinou

Napsat komentář

AKTUÁLNÍ SITUACE V NÍŽ SE NACHÁZÍ LIDSTVO

Text je přepisem videa uveřejněného na italské verzi stránek.

Jaká je situace lidstva, vezměme v úvahu zvlášť Zemi, protože my jsme zde na této Zemi a jak sami víte, Země je velmi, velmi důležitou planetou pro Boží plány,. Velmi důležitou proto, že se zde Ježíš vtělil, zde zemřel, vstal z mrtvých. Země tedy byla a je velkolepým místem v Božích plánech.

Nemyslím si, že vám bude dělat potíže vidět, v jaké situaci se dnes lidstvo nachází: ve velmi obtížné, ve velmi obtížné a všechny nástroje, které hovoří, opakují stejnou věc: že se Země nachází ve vážném nebezpečí. Ve vážném nebezpečí z hlediska duchovního, protože velká část lidstva na Zemi ztratila smysl života, existence, ztratila určité základní hodnoty. Je také v materiálním nebezpečí, protože všechna činnost těchto chtivých a zkažených lidí, kteří za každou cenu jdou za ziskem, má těžký dopad také na prostředí, na přírodu, na sám život: experimenty všech druhů v laboratořích, s viry, s tou nebo s onou věcí uvádějí v nebezpečí samotný život tvorů na této planetě. Aktuální situace je tedy velmi závažná. Bůh musí proto nějak zakročit, musí zakročit i proto, že je Země místem, kde má Lucifer a síly zla moc, jež nemá ve vesmíru obdoby, protože, bohužel ve chvíli prvotního hříchu se naši prarodiče neomezili pouze na vzpouru proti Bohu, ale uzavřeli smlouvu se satanem. Dokonce zasvětili své prvorozence zlému! Rozumíte tedy, že se nacházíme v lidstvu, jehož značná část se klaní démonovi. A sami to vidíte; šíří se satanistické sekty a jiné věci. Na Zemi je tudíž jedna část lidstva, který je zasvěcen Luciferovi. Je zde další část, velká část lidstva, která je lhostejná, jak k Bohu tak k satanovi. Jednoduše se snaží přežít, krouží kolem životních problémů, životních útrap, kolem nepodstatných situací, ale nemá v sobě kořeny. Osciluje sem a tam a je nesena vlnou emocí. Můžete slyšet, že nejpoužívanějším slovem dneška je: emoce. Lidé nezakoušejí city, ale vzrušují se. Na základě této emoce lidstvo nestojí ani na té ani na oné straně, je neseno na jednu nebo na druhou stranu, podle toho jak vane vítr. Je zde jiná část lidstva, která přijala Ježíše Krista, je pokřtěná a říká, že je křesťanská, náboženská, atd, atd. Také zde jsou zajisté různé odstíny, ale řekněme, že v celé této mase lidí, jež se nazývá křesťanská, není ve skutečnosti mnoho těch, kteří se darovali Bohu a jsou ochotni se obětovat pro Pána, takových je spíš málo. Tím vás ale nechci zalarmovat ve smyslu, že bych měla v úmyslu vám nyní představit nějaký katastrofický obraz, jde mi zcela o něco jiného. Objektivně je však situace velmi závažná a to do té míry, že musí Bůh znovu intervenovat zcela novým, výjimečným a mocným způsobem. Poslal proroky, nebyli přijati, poslal Ježíše Krista a vidíte, nebyl zcela přijat. Nadále posílá nástroje, atd., atd., ale zdá se, že lidstvo na Zemi je velmi hluché. Bůh proto musí zakročit a v této situaci silněji, výrazněji. Musí takříkajíc zatřást tímto lidstvem a prostřednictvím Země musí zatřást celým vesmírem. Proč? Protože celý vesmír se doposud díval na Zemi jako na místo, z něhož mělo vyjít veliké křesťanské svědectví proměny života, obnovy, nového stvoření. Celý vesmír měl obrácený pohled na Zemi! A ve vesmíru není málo civilizací. Tyto civilizace až do dnešního dne čekaly na naše kroky, na naše svědectví. Velmi se tedy očekává proměna, proměna na Zemi tak jako na jiných planetách. Vše je spojené se znovuzrozením lidstva v Kristu a skrze Krista.

Bůh bude působit a mnoho působí, ale bude působit stále víc a jeho působení bude v době před námi stále silnější. Je zde však jedna věc, kterou je třeba dobře chápat. Bůh nikdy nepůsobí bezprostředně nebo nějak nápadně. Bůh není Deus ex machina, který sestupuje shora, dá vše do pořádku a vrátí se na obláčku. Ne, Bůh působí prostřednictvím svých tvorů. To je rozhodnutí, které Bůh udělal, bylo mi to mnohokrát vysvětleno. Bůh by mohl všechno udělat sám. V určitém smyslu, kdo by mu v tom zabránil, Bůh nikoho nepotřebuje. Nicméně Bůh svým rozhodnutím projevil také svojí dobrotu k nám. Bůh dal důvěru svým stvořením a chtěl aby stvoření byla po jeho boku v rozvoji všeho stvořeného. Vše co Bůh stvořil neslouží k jeho vlastnímu uspokojení, nestvořil to pro sebe. Bůh vše stvořil pro své tvory, k jejich radosti a nechal na nich, aby se o to starali.

Vidíte, že nám dal Bůh velkou důvěru. Co víc, stvořil nás svobodnými, proto si nepřeje, aby mu jeho tvorové sloužili jako otroci, přeje si svobodná stvoření, stvoření, která se podílí na jeho působení, která mají účast na jeho tvořivosti, na jeho mysli, velikosti, na jeho dobrotě. Být Božími dětmi znamená, mít výsady Svého Otce, který nás nestvořil jako přihlouplá stvoření, která nevědí co mají dělat, kde jít. Ne, v našem nitru je vše potřebné k důstojnému životu, k pozdviženému životu, k životu svatému, tak jako je svatý ten, který nás stvořil.

Bůh používá své tvory. Jací jsou tito tvorové? Zvlášť jsou to andělé a lidé. Proč andělé a lidé? Protože, jak víte, stvoření se skládá z ducha a také z hmoty. Svět v němž žijeme má duchovní a hmotný rozměr a tak je to v celém vesmíru. Andělé proto působí především v duchovní oblasti, jsou čistými duchy a mají schopnost působit na nejvyšších úrovních ducha. Člověk je tvořen také svým tělem a proto může zasahovat i do hmotného světa, což andělé obvykle nedělají, jen ve výjimečných případech, když jsou k tomu donuceni. Celé stvoření se tak rozvíjí díky kombinaci působení andělů a lidí. Tak tomu bylo podle původního Božího plánu; Stvořitel a jeho tvorové, kteří mu stojí po boku a neustále působí v duchovní oblasti, v oblasti hmoty a spolu vedou vpřed celé stvoření.

Tento původní Boží plán, jak sami víte, byl poskvrněn, zpomalen prvotním hříchem. To proto, že se jedna část lidstva vzbouřila proti Bohu a tak se připravila o důstojnost Božích dětí. Začali působit podle vlastní vůle a spojili se s duchem zla. Co chce nyní Bůh udělat? Chce vše přivést k původnímu plánu, v němž musí být celé stvoření podřízeno Otci, skrze Ježíše Krista v moci Ducha Svatého. Mají ho vést společně andělé a lidé, v dokonalém společenství Ducha Svatého. Bude to působení s širokým úhlem a projeví se v celém stvoření. To je Boží plán. Přirozeně tento plán naráží na Lucifera a na síly zla a na všechny ty, kteří mu slouží a kteří v žádném případě nemají v úmyslu vzdát se své moci ve prospěch Boha a tím méně ve prospěch Božích dětí. Zde se nyní odehrává boj a o tom si podrobněji promluvíme.

Nad všemi stvořeními vyniká Nejsvětější Panna Maria, ona je jedinečným stvořením. Mnohokrát archandělé řekli, že je Maria po Bohu nejmocnějším stvořením. Žádné jiné stvoření není tak mocné. Jednou svatý Michael řekl, kdybych měl nést všechnu Mariinu moc, můj duch by explodoval, nedokázal by všechnu tu moc unést. Maria je vznešené stvoření, jež bylo nejen uchráněno od prvotního hříchu, ale už nyní předbíhá čas, už nyní je stvořením, které bude. My všichni jsme určeni, abychom se stali novými stvořeními, ale Maria jím je už teď. A nejen to, ona v sobě nesla Božího Syna, takže si můžete představit jaké spojení je mezi Ní a Ježíšem. Je tak blízko Bohu, že vstoupila do Nejsvětější Trojice. Marie je v Nejsvětější Trojici. V Římě u Třech pramenů, se Maria představila takto: jsem ta která je v Nejsvětější Trojici, to je velká věc.

Maria je Matkou, tak jako zrodila Ježíše Krista, rodí i Kristovo mystické tělo, rodí všechny Boží děti. Jak je rodí? Svojí neposkvrněností, protože nové lidstvo, to které bude v novém stvoření, bude mít své kořeny v Mariině Neposkvrněném Srdci. Už nebudeme mít své prarodiče, dědy, babičky, ty nebo ony, naše kořeny budou v Mariině Srdci, tak jako Ježíš. On měl své lidské kořeny v Mariině Srdci. Ježíš je Mariino tělo a krev, z toho je zřejmé, že je Maria nad všemi nástroji a všechny je přesahuje. Každý z nás jí nutně potřebuje, aby mohl jít tou cestou k Bohu, která by bez ní byla jen těžko dosažitelná. Maria se v této době velmi snaží, aby získala pro Boha mnohé ze svých dětí. Vidíte události v Medjugorje, potom také mnohá jiná zjevení, která byla a která jsou doposud na Zemi, ale Maria je Královnou celého vesmíru a je přijímána a ctěna jako Královna a Matka všech civilizací, které zůstaly věrné Bohu a Lucifer jí nenávidí nejvíc ze všech tvorů. Vězte, že Lucifer nenávidí Marii víc než Ježíše Krista, protože Ježíš Kristus je Bůh a Lucifer tuto hranici nemůže překročit. Ale Maria je stvoření a tak se jeho zlost vylévá proti ženě, proti stvoření, proti nejslabší bytosti, která však překonala všechny ostatní. Marii tedy nezbytně potřebujeme také v boji proti zlu, protože Lucifer se musí zastavit před Mariinou mocí, nic jiného mu nezbývá.

Boží plán dnes zahrnuje celý vesmír. Působení zla stejně tak, protože co dělá Lucifer? Lucifer dělá pravý opak toho co dělá Bůh. Kromě toho si Lucifer vždy namlouval, že je jako Bůh, je to jeho mánie, stále se snaží imitovat Boha v tom co dělá. A co se snaží dělat? Snaží se zapojit co možná nejvíc lidí a převést je na svou stranu. Slibuje jim moc, a že jednoho dne bude pánem vesmíru. Říká, že Ježíš Kristus v podstatě umřel a není řečeno, že vstal z mrtvých, co víc, určitě nevstal z mrtvých a Boží děti budou rozprášeny. On bude jediným pánem. Takto slibuje sem a tam, snaží se k sobě přitáhnout lidi a je třeba říct, že se mu to daří, především na Zemi, kde mnozí důvěřují jeho slibům. Lucifer je přece jen andělem světla a proto si uchoval značné poznání v porovnání s lidmi. Co udělal Satan? Satan nebo Lucifer. Chci zde říct, že Lucifer je osoba, duch. Satan je širší název, který zahrnuje všechny zlé síly. Když mluvíme o Luciferu, má se na mysli toho, kdo pokoušel člověka, nejmocnějšího ducha mezi pekelnými silami, jejichž je vůdcem.

Co tedy dělá Lucifer? Přitahuje člověka svými sliby, že mu dá poznání, které mu umožní vládnout nad druhými. Je to pro něho snadná hra, protože člověk má žízeň po poznání, ale ne pro poznání samé, nýbrž aby vládl druhým, aby předčil druhého, aby získal něco víc. K čemu slouží všechna tajná hnutí, satanské sekty, rituály na rituály, magie atd. atd., co s tím chce člověk získat? Slouží mu k tomu, aby získal poznání, jež mu umožní převyšovat druhé lidi, to znamená, aby druhým vládl. Země je proto ovládaná satanskými kastami, skupinami jedinců, kteří získávají od Lucifera takové poznání, jež jim umožní vládnout; z druhé strany však musí přenechat svůj život Satanovi, Luciferovi, musí s ním podepsat smlouvu. Je to pravý opak oproti Bohu, který nikoho nenutí, Lucifer požaduje, aby mu člověk sloužil jako otrok a v žádném případě nemůže pochybit.

Také Lucifer dává do hry všechny své síly a zvlášť zde na Zemi, kde si zřídil své království. Zde založil první buňku svého království, které by se podle něj mělo rozšířit do celého vesmíru, právě zde na Zemi vynakládá mnoho sil a stále víc se snaží strhnout lidstvo. Jak? Můžete se všimnout jak používá informace, falešnou vědu, všechnu faleš, která prochází tisíci kanály a svádí člověka. Člověk na Zemi je velmi zaveden touto pseudovědou, jež se satan snaží vštípit. Satan si uchoval své poznání, ale Bůh působí i zde. Jakým způsobem? Tím, že Luciferu toto poznání postupně odjímá. Znamená to, že Luciferovo poznání se nerozvíjí na rozdíl od Božích dětí, které dělají pokroky tím jak postupují na své cestě jak rostou ve svém poznání a dostávají světlo.

Sami andělé jsou stále silnější, protože jejich neustálý souhlas s Bohem, jejich neustálá láska k Bohu čím dál více otevírá prostor pro Boží světlo, pro jeho sílu. Zatímco svatý Michael pokročil ve své síle a nadále v ní bude růst, Lucifer se zastavil, zastavil se v určitém bodě. Jeho vzpoura, jeho ne Bohu mu neumožní jít dál, proto jeho poznání postupně selhává a v určitou chvíli před něho postavil Bůh hranici, stop: „Od této chvíle už nedostaneš žádnou informaci ohledně mého lidu, ohledně Božích dětí“. Nedozví se o tom co zde nyní děláme. Ví že existují určité události, ví že Bůh působí a že jsou ve hře nějaké věci, ale neví o co se jedná. Proto Lucifer prohrává, ztrácí svůj nejmocnější nástroj – své poznání. Už neví co se kolem něj děje, a nadále nedokáže odpovědět těm, kteří hledají odpověď. Jeho následovníci víc nedostanou to co chtějí a bude se mezi nimi vytvářet napětí, začnou na sebe navzájem narážet, dostanou se do krize.

Dnes je Lucifer v hluboké krizi a spolu s ním jeho následovníci. Neklamte se, i když se vám zdá být zlo velmi silné, a je silné, protože Lucifer projevuje svou beznaději. Ve své beznaději se stává agresivním a v čase, který mu zbývá, se toho za každou cenu snaží co nejvíc udělat. Uvidíte že je zlo stále divočejší, ale tato zběsilost pochází ze strachu, tato agresivita má svůj původ v hrůze ztratit vše o co se snažil celá tisíciletí. Už tisíciletí se satan všemi silami snaží ustanovit své království a rozšířit ho do celého vesmíru. Zabředl na této Zemi v situaci, v níž Bůh vychází se svými anděly.

Co dělá Bůh? Bůh dělá velmi důležitou věc, pracuje v hloubi ducha lidí dobré vůle. Boží působení v dnešní době prochází především lidským duchem. Jsou to kosmické letnice, o kterých jsem psala v knížkách. Jedná se o něco tichého, něco co prochází každým z nás. Je to síla, jež dává Bůh všem těm, kteří se rozhodli žít pro něj, kteří se rozhodli dát svůj život Bohu skrze Marii. Tito lidé budou dostávat stále větší světlo, stále hlubší schopnost rozlišování. Dostanou sílu, která je povede stále výš a toto hluboké Boží působení postupně přemění lidstvo. V první řadě prochází toto Boží působení vevnitř, uvnitř každého z nás, protože každý z nás je nezaměnitelným údem Božího lidu. Bůh tedy především působí v nás.

Poté Bůh mocně působí zvláštním způsobem, prostřednictvím určitých nástrojů, jež mají svou specifičnost pro tuto dobu. Především prostřednictvím andělů, o tom jsem mluvila v jednom z posledních poselství; „Boží nástroje v této době“. Andělé působí, oni vždy působili, vždy provázeli Boží lid. Jestli čtete Bibli a zamyslíte se nad dějinami spásy víte, že andělé byli vždy po boku Božího lidu, ale v této době působí zvláštním způsobem. Působí na své úrovni, jak jsem řekla před tím, na úrovni ducha. Co tedy dělají? Svou modlitbou a svým působením posilují lidského ducha, pomáhají mu, otřásají jím, orientují ho, aby se zaměřil na Boží život. Jestli jste četli zmíněné poselství, vzpomenete si, že Ježíš říkal: „V této době se andělé silně projeví prostřednictvím vizí, snů. Lidé začnou znovu vnímat přítomnost těchto čistých duchů ve své blízkosti, protože jsou zde. Jsou nám stále nablízku a jestliže se je naučíme vnímat a naučíme se žít už zde a nyní ve společenství s nimi jak si to přeje Bůh, budeme postupovat společně s nimi ve svém životě a spolu budeme uskutečňovat Boží plán. Zvláště sedm velkých archandělů vyvíjí svojí aktivitu, protože jak sami víte, jsou i oni knězi a mají za úkol posilovat Boží lid prostřednictvím své oběti před Božím trůnem. Naše liturgie na Zemi je účastí na jejich nebeské liturgii, neboť oni jsou před Bohem dnem i nocí a vyzvedají oběť celého lidstva. Kněžství sedmi velkých archandělů je vyjádřeno tím způsobem, že všechny naše modlitby, všechno naše utrpení, naše slzy, vše co obětujeme Bohu, pozvedají před Boží trůn. Oni vše předkládají, obohacují svými modlitbami a odrážejí světlo, které vychází od Boha na Boží lid a tímto světlem ho posilují. Potom také všichni andělé, protože andělé mocně působí pro ochranu lidí a všeho stvořeného. Andělé vskutku vykonávají velkou práci při ochraně všeho stvořeného, protože i stvoření je v obtížné situaci. Působení zla je takové, že když nemůže dosáhnout toho co chce, ničí. Satan se už připravuje pro případ, když by nemohl vládnout na Zemi, že by jí zničil. Přirozeně to je jeho představa, která se neuskuteční, protože mu to Bůh nedovolí. Přesto andělé chrání lidi, zvířata, rostliny a vše co Bůh stvořil, protože to je jejich úkol. Jejich působení je především na duchovní úrovni, určují zlu hranice. Vysvětlila jsem vám to v knize „Přes velkou bariéru“, Bůh určuje zlu hranici, kterou Lucifer nemůže překročit ani démoni ani zatracené duše a stejně tak ani Satanovi následovníci. Andělé mají za úkol přimět démony k respektování této hranice, aby ji nepřekračovali, když je překročí, andělé je zastaví. Měla jsem možnost vidět strašné boje mezi anděly a démony, protože Lucifer se pravidelně snaží překročit hranici a za ním jdou všichni, kteří mu patří, ale andělé je zastavují. Musíme mít proto velkou důvěru k působení andělů, musíme je vzývat, být s nimi v této době ve společenství.

Pak je zde další velmi mocný nástroj, který je určený pro tuto dobu. Bůh používal vždy pro různá období lidských dějin určité nástroje, podle doby a podle potřeb a také podle duchovní úrovně v tom kterém období. Něco může dát nyní, ale nemohl to dát dřív.

Tímto velmi mocným nástrojem je centrální buňka, řekla jsem vám o ní v jednom z posledních poselství. Co je to centrální buňka? Je to prostě něco jako buňka nového lidstva. Je první buňkou, která v sobě obsahuje živé společenství, jež působí mezi různými členy různých lidstev ve vesmíru. Jsou to lidé, kteří byli vzati z různých lidstev a jež společně pracují pro Boží království. Jsou to živí lidé, ale i zesnulí, protože působí v duchu. Tato centrální buňka, tato skupina lidí, kteří zcela obětovali svůj život Bohu skrze Neposkvrněnou Pannu Marii, se přimlouvá za lidstvo a plní určité úkoly, jež jim svěřuje Pán. Především je však jejich úkolem otevřít svojí obětí cestu, aby celý Boží lid za nimi mohl projít a postupně se připojil k tomuto malému zbytku a aby se tak vytvořil nový lid, nové lidstvo. Bůh musí rozdělit svůj lid, musí ho osvobodit od všeho toho co ještě není čisté; tato centrální buňka pracuje podobně jako magnet, který k sobě bez přestání přitahuje všechny lidi dobré vůle. Pomalu se vytváří zbytek, malý zbytek, na němž Bůh založí nové lidstvo. Centrální buňka přirozeně vykonává své poslání v různých rozměrech vesmíru, nepůsobí jen na Zemi, ale v různých bodech vesmíru a všude tam, kde je to zapotřebí včetně očistce. Jedná se o působení především v duchu, nicméně toto působení je pro tuto dobu velmi důležité, protože Bůh potřebuje někoho kdo by otevřel cestu. Úkolem všech Božích nástrojů není zaujmout místo lidu, ale otevřít mu cestu, umožnit lidu … Řekněme, silně šťouchnou do dveří, aby se otevřely rozměry, do kterých mohou lidé vstoupit. Centrální buňka vytváří svou aktivitu stejně jako andělé, jedni i druzí jsou ve vzájemném společenství a jejich činnost je neustálá ve prospěch všech bez rozdílu, bez upřednostňování. Nejde zde o křesťany – nekřesťany, Bůh nyní jde hledat i nejposlednějšího člověka dobré vůle. Překračují se zde lidské, kategorie náboženské příslušnosti, jde se k rozměru Božích dětí, které musí být zachráněny. Je mnoho lidí dobré vůle i mezi těmi, kteří nepoznali Ježíše Krista, jež v sobě nesou spravedlnost, mají semeno dobra, jež je potřeba zachránit. Centrální buňka se podílí také na rozboření nepřátelských bariér a tito bratři a sestry se obětuji pro lidstvo.

Pak jsou zde bratři věrní Bohu ve vesmíru, i zde bych chtěla udělat odbočku. Nemluvíme o nějakém ufo – fenoménu, nemluvíme o mimozemšťanech, prosím vás, vymažte toto slovo. Mluvíme o bratrech, které stvořil Bůh ke svému obrazu a podobě a jež žijí na mnohých planetách ve vesmíru, těch planet je velmi, velmi mnoho. Rozdělení lidí na různé planety závisí na odpovědi ve chvíli stvoření lidstva, kdy Bůh žádal zkoušku věrnosti: chceš mi sloužit, chceš být se mnou a nebo s Luciferem? S touto otázkou se obrací na každého z nás. Lidstvo se rozdělilo. Jedna část, k níž patříme také my, se bohužel vzbouřila proti Bohu, další část zůstala, řekněme, nejistá a je mnoho planet, jež pouze přežívají, neznají dobře Boha, ani satana. Neví ani kde se přesně nachází, myslí na sebe, bojují o přežití. Tito lidé tvoří velkou část lidstva. Potom existuje lidstvo, které zůstalo věrné Bohu, které ve chvíli stvoření řeklo: sloužím Bohu! Stačí. My sloužíme Bohu věrně a chceme společně s ním vládnout stvoření! To je odpověď, kterou tato lidstva dala. Chápete, že žijí v naprosto jiných podmínkách než my; Zlo do nich nevstoupilo, oni vidí Zlo jen vně. Se Zlem se setkávají, protože zlo je ve vesmíru, zůstává ale jen mimo ně, nedotklo se jich zevnitř. Proto žijí v naprosto jiných podmínkách, jak v životě duchovním, tak i materiálním, kde udělali obrovský pokrok; v oblasti vědy, techniky i vlastního těla, jeho zdraví. Zkrátka řečeno, je to lidstvo na zcela rozdílné úrovni. Následkem toho mohli zůstat na svých planetách pokojní, blažení, bez nemocí, zdálo by se, že mohli spokojeně zůstat na svém místě. Ale jak jsem již řekla dříve, všechna stvoření náleží k dílu Stvořitele, proto se tito bratři okamžitě, opravdu okamžitě dali k dispozici Bohu aby se mohli setkat se svými slabšími bratry. Jejich zásahy byly v dějinách mnohé a opakované, obrovské a s nezměrným dosahem. Bez těchto zásahů bychom nemohli podniknout určité kroky. Kniha, kterou právě píšu a která, pokud se mi ji podaří dokončit, pojednává právě o věcech, které se odehrávaly na počátku, ve chvíli kdy člověk začínal svoji pouť na Zemi; vězte, že člověk na Zemi byl na úrovni zvířat. Nebyl opicí, ale něco jako její blízký příbuzný: chodil po čtyřech, nemluvil a ani nebyl schopen vydávat zvuky. První věc, kterou Bůh udělal, bylo, že poslal tyto věrné bratry na Zemi aby započali, dalo by se říct, velké uzdravení a započali působit v duchu člověka, začali mluvit o Bohu, o Božím životě. Započali působit na ducha a prostřednictvím ducha začali zdokonalovat i tělo. Informace DNA totiž nepocházejí z DNA, ale z ducha: a duch řídí všechny funkce těla. Působením na lidského ducha člověku pomáhali, začal chodit po dvou, učili ho mluvit, začali k němu mluvit o Bohu atd. Tyto intervence velmi četné, opakované, i nyní probíhají v tichosti, nevidíme je, a ani o nich nevíme, tak stále působí. Blíží se však chvíle, kdy bude jejich působení zjevné, zřejmé. A tak se i tito bratři připravují k mocné a pronikavé akci, nejprve na Zemi a ze Země do vesmíru. Mějte na paměti, že Země hraje důležitou roli, důležitou protože svědectví o Ježíši musí vzejít odtud. I tito věrní bratři, čekali až dodnes na okamžik kdy lidstvo na Zemi připraveně vyjde svědčit o Kristu ve všech rozměrech vesmíru. Oni by přirozeně pomohli, pokud lidstvo na Zemi…, říkám vám, že lidstvo na Zemi je na tom špatně, vězte, že Ježíš Kristus nebyl zcela přijat, většina lidí na Zemi nevěří v Ježíše Krista, i mezi křesťany, nic si nenamlouvejme. Ale jestli se lidstvo rozhodne, obrátí se, bude jedno srdce, jedna duše, přijme Ježíše Krista, začne nový život a zřekne se Zla, tehdy udělá veliký pokrok. Vězte, že Bůh nás brzy přivede na jinou úroveň, pro něho to nic není; pokud nastane tento pokrok, nebude obtížné jít na jiné planety. Obtížné je to proto, že tento skok neděláme, zůstáváme stále na stejné úrovni, co víc, pyšně si myslíme, že jsme mnohem lepší než ostatní. Nicméně tito bratři vyjdou. Vyjdou velmi brzy, způsobem, jakým si bude přát Bůh. Už se začínají projevovat známky tohoto všeho, tyto projevy jsou časté, velmi důležité a jsou na mnohých místech na světě. To ale není nic ve srovnání s tím, co přijde v okamžiku ve kterém je Bůh pošle aby začali působit.

Toto bratři se vrátí aby učinili to co je třeba učinit, to co dělají od začátku: půjdou k těm, kteří věří v Krista, kteří ho přijímají a darují se mu. Začnou jim pomáhat růst. Bude to pomoc od většího bratra, který řekne: „udělej tohle, udělej támhleto, pomůžu ti, tvůj duch má to a to“. Bude to probuzení! Uvnitř máme totiž mnohé schopnosti, v duchu, v duši. Schopnosti o kterých ani netušíme; nejsme natolik odlišní od těchto mocných bratrů. Problém je v tom, že tyto schopnosti v nás spí. Jsou potlačeny celou řadou způsobů chování, a zmatených duchovních postojů, které jsou na našich schopnostech nahromaděny: náš duch je obtížený. Je obtížený, zařazený do škatulek systémů, i náboženských, které nám nedovolují vynést navenek schopnosti skryté v nás. Úkolem, těchto bratrů je tedy pomoci nám v tomto rozvoji, protože bez této pomoci by bylo obtížné jít krokem, který odpovídá Božím plánu. A proto je pro nás nyní důležité začít rozvíjet společenství s těmito nástroji, s Centrální buňkou, s bratry věrnými Bohu a zvláště pak s Pannou Marií.

Co je třeba dělat uprostřed všech těchto událostí a zvláště v těch, které nás čekají v tomto roku. Myslím, že všichni jste slyšeli o roku 2012, o proroctví Májů. Myslím, že Bůh dává v průběhu celých dějin určité intuice i národům, které žili tak jak žili. Bůh vždy dával určitý malý záblesk, kapku, něco čím by posunul kupředu toto lidstvo. Podle toho, co mi bylo řečeno, vysvětleno a podle toho co vím, bude rok 2012 klíčovým rokem pro lidstvo, ale ne ve smyslu těchto proroctví, konec světa, katastrofy, ne! Mimochodem to ani nebylo řečeno, Májové prostě řekli, že se uzavírá jeden cyklus, ale neupřesnili co to znamená. Pro ně byl čas cyklický, takže to znamená uzavření cyklu a to je vše. Já vám přináším jinou vizi z roku 2012, který je podle ní rokem velkého rozhodnutí pro lidstvo: lidstvo bude postaveno před zkoušku, aby se rozhodlo jestli chce Ježíše Krista, nebo ne. To bude rok 2012. Bůh spěchá, protože lidstvo je v nebezpečí a také kvůli určitým plánům, protože ani z jiných míst vesmíru nemohou vyjít, dokud se lidstvo na Zemi nerozhodne. To znamená, že všechna lidstva, celý vesmír odměřoval čas podle rytmu Země; například, Vánoce na Zemi jsou Vánocemi i pro ně. Jejich čas se v určitém smyslu řídil podle našeho liturgického kalendáře, podle naší cesty a našich rozhodnutí, čekání, čekání, čekání. Lidstvo celého vesmíru čekalo na nás, zda se rozhodneme jestli chceme Ježíše Krista, jestli pro něho chceme žít, jsme-li schopni o něm svědčit, jsme-li připraveni spolupracovat s Bohem. Nyní čas tlačí, brzy vyprší, vyprší, ale proč? Protože Bůh nechce, aby pokračovala tato obtížná situace na Zemi a také pro mnohé jeho děti ve vesmíru. A co děláme my? Uplynulo 2000 let od příchodu Ježíše Krista. Co uděláme, necháme uplynout dalších 2000 let? A co budeme mezitím dělat? Počkáme až vypukne třetí světová válka, nebo až dojde nafta, na co čekáme? Bůh musí zakročit, musí stanovit termín.

I tady se uzavírá určitý cyklus, protože přišel Ježíš Kristus, nyní je potřeba se rozhodnout, buď ano nebo ne. Lidstvo se bude muset tento rok rozhodnout; situace je vážná, velmi vážná. Zda chce, nebo nechce Ježíše Krista; zda chce, nebo nechce být spasena Ježíšem Kristem a stát se částí nového stvoření.

Jestli část lidstva, jen jedna část opravdově, z celého srdce odpoví, Bůh s tímto malým zbytkem učiní veliké věci. Velice je uschopní, dá jim všechny schopnosti překročit pozemskou úroveň, zde samozřejmě působí andělé, věrní bratři, Panna Maria, udělají vše možné. Tento malý zbytek dostane velkou sílu.

Ale co když se nenajde dostatečně velká část lidstva, co bude následovat? Stane se toto: Země už nebude nadále ve středu dění a úkol přinést toto velké svědectví připadne věrným lidstvům a Země se připojí. Bůh nemá jinou možnost. Země už nebude protagonistou ve svědectví o Kristu, bude to věrné lidstvo a Země se připojí; přizpůsobíme se jejich rytmům a ne oni našim. Vězte, že u nich to funguje takto: Pán řekne nějakou věc a ta se stane ihned. My poběžíme za nimi. Proto už nemůže Bůh dále čekat; každý den, který proběhne za tohoto stavu je velikým nebezpečím; skutečným nebezpečím a opravdovým utrpením pro miliony lidí. Vážně, satan je čím dál tím divočejší.

Bůh, jako Otec to nemůže dál trpět; čekal, že se nezvedené dítě vrátí a konečně pochopí; teď syn vyrostl, má už 2000 let a dál pokračuje po svém. Ještě se mu nepodařilo udělat, co bylo potřeba a tak se Bůh obrátí na syna, který to bezprostředně vykoná a tak bude svědectví o Kristu přineseno do celého vesmíru. Až doposud věrní bratři vyhlíželi na špičkách, až pokročíme, z úcty, z lásky vůči nám, z úcty k Božímu plánu, který byl takovýto, ale nemůže to tak jít ještě dlouho.

A my se ptáme: co s tím vším můžeme udělat? Můžeme se zaleknout a říct si, mamma mia, co si počneme. Můžeme nakonec říct: zbláznila se, říká nám tady takové věci, ale život jde dál jako obvykle a já musím platit hypotéku, musím tohle a tamto, rozumíš? Anebo si řekneme: chci se toho všeho účastnit, chci dát svůj život Bohu a žít ze dne na den, jednoduše, tak jak to jde, ale opravdově před Bohem.

To co žádá Bůh od svých dětí není nic mimořádného, k mimořádným věcem má své nástroje. Proto se netrapte s tím, že je třeba jít na planetu X, Y, půjdou tam jiní. To, co musíme udělat, je žít celiství před Bohem: buď ano, nebo ne, zbytek je ze zlého.

Bratři, není mnoho času. Neříkám to proto, abych vás děsila, Bůh nemá v úmyslu trestat, vraždit, vyhlazovat; to není od Boha. My ale nemůžeme riskovat, že zůstaneme mimo toto všechno, že přijdeme pozdě, že se nebudeme radovat z velkých věcí, které nám Bůh připravil. My tam musíme být, protože jsme Boží děti. Co se tedy od nás žádá? Žít s Bohem, v duchu, začít žít v hloubce našeho bytí, chápat, že jsme nepřišli sem na Zem prožít jen nějaké dobrodružství. Každý z nás má určitý úkol, každý svým způsobem a v prostředí kde žije, ve své rodině, v práci, v tom rozměru, který patří k životu na Zemi, a my ho nemůžeme změnit. Můžeme ale změnit sami sebe, můžeme se rozhodnout být před Bohem neposkvrnění, ne dokonalí, vězte že neposkvrněnost není dokonalost. Nikdo není dokonalý, ale je to upřímnost, opravdovost, přání hledat Boha, ne pro naše zájmy, ne proto, abychom byli lepší než druzí, ale protože Bůh je Bůh a zaslouží si být milován, ne proto aby nám dal to či ono. A tak to, co může udělat každý z nás, je vzít svoji zodpovědnost v tomto čase a svobodně se v sobě rozhodnout, co chce dělat. Jestli chce být křesťanem, řekněme jako ti ostatní, tj. chodím v neděli do kostela, zpovídám se jednou za takovou a takovou dobu, možná čtu i poselství, dělám tohle i tamto, ale neměním svůj život!

Ne, jde o proměnu, jde o to stát se novými stvořeními. To je úkol, který od nás Bůh očekává: my přirozeně nemůžeme změnit svůj život, ale můžeme ho vložit do Božích rukou, aby ho změnil. Nic jiného se od nás nechce, zbytek udělá Bůh, moc, kterou Bůh působí je v tomto čase veliká a jestli křesťané na Zemi odpoví, Bůh udělá v okamžiku veliké věci. Ježíš mi mnohokrát řekl: kdyby lidstvo na Zemi svorně požádalo o moji pomoc, v momentě bych proměnil Zemi.

Pán nepotřebuje mnoho, je potřeba mnoho, protože čeká až se rozhodneme, tak je to.

Teď už vás nechci zdržovat, věřím že toho bylo řečeno dost a jedná se o náročné věci na zpracování. Nechám prostor pro vaše otázky, pokud chcete něco hlouběji vysvětlit.

DRUHÁ ČÁST

Otázka:

Promiň, chci se tě zeptat na jednu věc. Ze všeho o čem tady byla řeč, například, že Panna Maria začala ve Fatimě a poté uzavře v Medjugorje celou tuto cestu. Ale neříkala vždy ve Fatimě Panna Maria, že její Neposkvrněné Srdce bude triumfovat? Jak to tedy všechno zapadá do plánu který jsi popsala? Jestli to můžeš trošku vysvětlit.

Odpověď:

Ano, jistě. To je dobrá, správná otázka. Co to znamená? Znamená to, že triumf Neposkvrněného Srdce je Božím triumfem v každém jeho dítěti, protože Panna Maria nehledá nic pro sebe. Vše co Panna Maria žádá je, aby každé Boží dítě bylo Božím dítětem, aby žilo svoji důstojnost. Říkáme, že triumf Neposkvrněného Srdce Panny Marie, je triumfem Božím, protože Maria je s Bohem jedno. Tak můžeme říct, že triumf Neposkvrněného Srdce Panny Marie je předzvěstí všeho toho, co bude předzvěstí nového stvoření. Když Mariino Srdce triumfuje v jejích dětech, je cíl dosažen. A musí triumfovat, není to tehdy když se modlíme spousty Zdrávasů, nebo růženců, ale když jsme opravdu odevzdáni Bohu, tak jak je odevzdaná ona. Panna Maria chce, abychom jí byli podobní v jejím „Jsem služebnice Páně…“. To, co se od nás žádá je připravenost říci s ní: ať se mi stane podle tvého slova. A to bude opravdový triumf, viditelný a jak jsem řekla, bude předzvěstí nového stvoření a bude Boží radostí, protože triumf Neposkvrněného Srdce Panny Marie v Božích dětech je velkou Kristovou radostí i velkou radostí Trojice.

Otázka:

Jestli můžeš říct něco ohledně Medjugorských tajemství, která by mohla probudit lidstvo a jaký je jejich vztah k tomuto triumfu, k této předzvěsti.

Odpověď:

Dívejte: Bůh nedává znamení pro ně samotná, jsou vždy něčím, co má probudit lidské srdce. Jistě, Bůh dává znamení; já nevím jaká znamení přijali vizionáři v Medjugorje, ale myslím, že tato znamení zcela zapadají do tohoto Božího plánu, který před nás Bůh staví. Jistě to budou velkolepá znamení. Přesto opakuji, znamení mohou být marná, jestli chybí opravdové lidské přání změnit svůj život; znamení je řekněme něco čím Bůh před námi otevírá cestu, výhled, který nám umožní vidět, ale my se musíme vydat na cestu. Věřím, že budou velká znamení, která slíbila Panna Maria, ale jak se píše v Apokalypse, přes tato znamení velká část lidstva neuvěří. Budu ráda až uvidím znamení, ale budu ještě radši když se mi podaří přejít od těchto znamení k přeměně svého života. Jinak bychom se zastavili na znemeních a o to zde nejde.

Otázka

Mám pár otázek. Pokusím se… První je, nepochopil jsem, jestli už ve chvíli stvoření jsem se rozhodl zda budu s Bohem nebo ne. A moje další otázka je zda naše dnešní Církev, taková jaká je, mi pomůže ke spáse, pomůže mi rozhodnout se? To znamená, síla svátostí, bez Eucharistie nemůžu být. Můžu se obrátit na tuto církev o pomoc? Kdo by mi jinak pomohl?

Odpověď:

Co se týče první otázky: ano, skutečně, bylo mi řečeno, že každý ve chvíli stvoření je postaven před tutéž otázku, před kterou byli postaveni naši prarodiče. I my jsme v určitém smyslu povoláni se rozhodnout, zdali chceme či nechceme sloužit Bohu. A od tohoto rozhodnutí se odvíjí naše další cesta.

Proč? Protože jestli odpovím ne, nechci sloužit Bohu, raději následuji Lucifera, tak přirozeně nemůžu žít na lepších a krásnějších planetách; budu žít možná na Zemi, nejubožejší planetě v celém vesmíru, protože jsem se k tomu rozhodl na počátku, určitě to ovlivní to moji existenci. Což ale neznamená, že nemůžu změnit smýšlení a i když jsem na počátku řekl ano či ne, Bůh mi nechává svobodu, mé rozhodnutí změnit. Můžu říci ano a potom se zkazit a naopak. Jsme svobodní, mimo jakýkoli determinismus, jsme svobodní od okamžiku stvoření až navěky. Taky ale platí, že naše rozhodnutí má veliký vliv. V mém životě je mnoho strachu, nerozhodnosti a také mnohé nemoci, které nosíme v duchu i těle, ty jsou přímým důsledkem počáteční nerozhodnosti, nebo odmítnutí. Ani tady není třeba se děsit, jsme svobodná stvoření i když platí, že s počáteční kladnou odpovědí, obdržíme celou řadu výhod, protože v nás začíná pracovat Duch Svatý se svou mocí, začíná pracovat Ježíš, působí v nás celá Trojice, jestliže odpovíme ano. Jestli zůstaneme nerozhodní či odmítneme, musíme se víc snažit, ale stále jsme svobodní.

K další otázce: Církev na Zemi obdržela mnohé milosti, má poklad víry. Ale církev není něco abstraktního, nebo nějaká lidská organizace; Církev je Boží lid a Boží lid musí odpovědět. Svátosti jsou nezbytné pro naše putování na Zemi, ale ani zde nemůžeme říct: každý den chodím ke svatému přijímání a proto jsem spasen. Ani to nemůžeme říct. Bůh se dívá do srdce. Jestliže věřím v Medjugorje, nespasí mně to samo o sobě. Církev má všechny nástroje, aby mohla pomoci lidstvu na této cestě ke Kristu a je to jejím úkolem. Vysvětlila jsem vám, že úkolem Církve na Zemi je zvěstovat Krista i jiným národům ve vesmíru. Apokalypsa mluví jasně, jasně mluví i Evangelium: běžte a zvěstujte všem národům. Ale kterým národům? Ne jen těm tady na Zemi, z nichž mnohé, mimochodem, neznají Krista. I dnes jsou na Zemi národy, které neznají Krista, ale Církev má všechnu potřebnou moc k tomu, aby přinášela tuto zvěst; má ji, pokud učiní opravdové, čisté rozhodnutí zanechat určitých věcí, které nemají nic společného s životem ducha a bude zase posílena.

Kdo mi pomůže? Kdo nám pomůže? Nástroje, které Bůh dává zdarma lidstvu, andělé, věrná lidstva atd., určitě se nám dostane pomoci, pokud vstoupíme do společenství s těmito nástroji, které Bůh určil pro tuto dobu.

V jedné věci ke mně Ježíš mluvil vždy naprosto jasně. Ještě když jsem byla děvčetem, říkal: od nikoho nechci, aby dělal něco, čemu nerozumí; nejste loutky, jste svobodná stvoření. Když ti říkám jdi tam, tak ti dávám potřebné prostředky, abys tam mohla dojít. Jinak by to byl nesmysl, ne? Proto se musíš účastnit, musíš chápat. Já se nespasím tím, že budu psát poselství. Naprosto ne. Není to tak, že k vám tady mluvím o těchto pěkných věcech, a jsem spasena protože je vím; pokud by mi chyběly další věcí. Vždy závisí na naší volbě; běda mi, pokud bych to nežila, pokud bych vám tady povídala o pěkných věcech a pak se vrátila domů a nežila je.

Vycházejme z toho, že musíme růst ve zralosti a v zodpovědnosti. Všechny nástroje, které nám Bůh dává, jsou užitečné, také Církev jako nástroj je užitečná, ale nic by mi nepomohla, kdybych nekráčela vpřed. To co mě spasí, není to, že se svěřím tomu nebo onomu, že jdu za knězem ptát se: dělám to dobře, dělám to špatně, co mám dělat? Dělám to nebo to nedělám, co mi řekneš ty, co si o tom myslíš? Já musím stát tváří tvář před Bohem, být upřímná, prosit o pomoc, modlit se. Být ve společenství se všemi nástroji, být ve společenství se všemi, kteří kráčí vpřed a právě tam obdržím světlo a odpovědi. Ale nesmím být vychytralá, lidem se líbí vychytralí, ale Bohu ne, tak se dostanete do potíží. Ještě jsme nepochopili, že se vychytralí lidé Bohu nelíbí, ve vztahu s Bohem nesmíme být prohnaní. Nesmíme nic hrát: ale podívej se, byla jsem na mši, podívej se, jak jsem dobrá, modlím se pět růženců denně. Oh, neznám tě…

Musíme změnit své postoje, bratři, musíme to brát ve vztahu s Bohem opravdu vážně. Bůh si nedělá legraci. Jestliže jsme řekli Bohu ano, tak ať je to opravdu ano. Nemůžeme říci dnes ano a zítra ne, pozítří ne a potom možná ano, ale pak zase ne, pak možná a potom ne. Takto ne. Buď ano, nebo ne. To je opravdu to, co nás čeká, potom přichází všechno ostatní. Opakuji: Bůh nepotřebuje mě, vás, tím chci říct, že Bůh mě může v jednom okamžiku poslat „na cestu“ na jiné planety. To co Bůh nemůže udělat je: odpovědět namísto mě. Nikdo jiný nemůže zpívat naši píseň, musíte ji zpívat vy, to je hlavní bod. Bylo by dobré, abychom začali myslet vážně, protože život utíká rychle.

Otázka: Je to nádherná cesta, kterou připomínáš v poslední knížce, který obsahuje všechna poselství. Je tam jedna jednoduchá věta, která se mi moc líbí: Zvu vás, abyste vložili všechno do rukou Božích, zvlášť se mluví o každodenních těžkostech, o každodennosti. Chtěla bych se ale zeptat na toto: s ohledem na naše ano před Bohem, které není bezpodmínečné, na co jsme pozváni, co máme dělat aby Boží působení skutečně proniklo do našeho konkrétního života? K čemu jsme tedy dál konkrétně pozváni?

Odpověď: Jsme pozváni obětovat život Bohu. To je základní bod, který musíme vložit do středu celého tohoto povídání. Musíme dovolit Bohu, aby vzal do svých rukou náš život. To neznamená, že se nyní staneme pasivními a řekneme Bohu: Oh, nyní jsem ti dal život, ty už se podle toho zařiď, dej mi toto, dej mi ono. Ne, jednoduše to znamená, co jste slyšeli dnešní ráno ve čtení: ubohý David, ve vší své dobré vůli chtěl vystavět chrám. Vystavím ti ho takto, pak tam dám cedr, pak dřevo, pak tam položím gobelíny, a tak dále…. Vystavím ti nádherný chrám. A Pán mu řekl: ale, jaký že chrám mi chceš vystavět? Já jsem tě vzal z pastvin, já vystavím chrám tobě! Toto je obrácení, nejsem to já, kdo musí udělat něco pro Boha, ale Bůh musí udělat něco pro mě a já ho musím nechat konat. Tedy oběť života je právě tím prostředkem, který dovoluje Bohu vstoupit do mého nitra a svobodně jednat. Když je můj život v jeho rukou, už neexistuje nic, co by mohlo být překážkou, ani smrt. Všechno dostává svůj smysl, také každodenní námaha, my se nenacházíme na planetách věrných Bohu, kde život plyne určitým způsobem, my jsme tady jako v zákopu. Mnohokrát mi věrní bratři řekli: obdivujeme vás, protože ve vašich těžkostech, na této tak ubohé planetě, tak obtížené zlem, zůstáváte věrní Bohu, obdivujeme vás proto.

Musíme bojovat, každý den, v každém okamžiku, všechno musíme vypotit. Tedy, Bůh dobře zná naše těžkosti, ale když přestaneme být na této zemi zkrušení a nenecháme již více dominovat tyto těžkosti, pochopíme, že Bůh nám stojí po boku (Pán je nám vždy blízko a ví, jak nás má vést kupředu). Když se zřeknu toho, že mu vystavím chrám a dovolím mu, aby ho on postavil mně, tehdy události poběží jiným způsobem a my budeme posíleni. Řekněme, že klíčem, který dává možnost Bohu, aby v nás jednal, je – dát svůj život k dispozici – jinak budeme pokračovat v tom, že budeme stále předkládat naše myšlenky, naše projekty, naše… i když dobré, nechci říci, že ne, ale pořád jen lidské.

Otázka: Promiň, chtěla bych krátké vysvětlení ohledně sedmi archandělů, je jich přesně sedm, nebo je to biblické číslo sedm. Já bydlím tady blízko baziliky, a když jdu na mši tam, pod hlavním oltářem je sedm archandělů oblečených jako kněží. Chtěla bych tedy vědět, jakou kněžskou funkci mají tito archandělé a jestli je jich sedm.

Odpověď: Je jich přesně sedm, jsou to ti andělé, kteří v okamžiku, řekněme, když se Lucifer vzbouřil, se postavili do čela andělských šiků, které zůstaly věrné. Také andělé museli volit, ne jenom člověk. Podívejte, všichni jsme byli postaveni před zkoušku, první, kteří museli volit, byli právě andělé: jste ochotní spolupracovat s člověkem, kterého stvořím a společně s ním vést stvoření v jeho rozvoji? Jste připraveni mi věrně sloužit? A Lucifer: já, největší anděl světla mám spolupracovat s něčím takovým? Tady začal úpadek. A tak těchto sedm archandělů vzalo, řekněme to tak, v určitém smyslu iniciativu mezi andělskými šiky a postavili se do čela andělských zástupů. Jsou kněžími, ale proč? Protože pravá, autentická liturgie není ta, která se děje na Zemi, ale ve skutečnosti je to ta, která se odehrává v Nebi a Nejvyšší Velekněz je Ježíš Kristus. Z toho vyplývá, že co se odvíjí na Nebi je úzce spojen se Zemí. Funkce sedmi velkých archandělů je posilovat, v jistém smyslu jejich obětí, kněžství zde na Zemi, kněžství také na jiných planetách, protože i jiné planety znají kněžství, ale v jiném odstínu, než je to naše. Ale lidstvo mělo doposud vždy prostředníky, někoho, kdo pozvedal oběť lidu, mnohými způsoby, v mnoha různých odstínech a tedy kněžství archandělů je velmi sladěno s jejich náplní kontemplovat Boha. Sedm velkých archandělů je před Boží tváří a kontemplují Boha, pak vycházejí vykonávat své poslání k prospěchu lidstva a ve spolupráci s lidstvem plní úkoly, které jim Bůh svěřil.

Tady na Zemi, sedm velkých archandělů je po boku Božímu lidu se svým kněžstvím, které je v podstatě to, o čem jsem vám hovořila předtím. Je neustálým odrazem a přenosem Božího světla. Jednou jsem se ptala svatého Michaela: ty, který jsi vůdcem všech andělských zástupů, který jsi knězem s touto mocí, co ty pro mě děláš? Jaký je tvůj úkol? On mi odpověděl: já se za tebe obětuji a nechávám na tebe sestupovat plod této mé oběti. Tedy chápete, co to je, to co potom musí dělat každý jiný kněz. Kněz musí obětovat sám sebe Bohu a obětovat oběť lidu, obětoval lid Bohu a znovu nechat sestoupit na celý lid plod této oběti. V tomto smyslu kněžství sedmi archandělů, je mimo jiné tím klíčem, kterým se všichni andělé účastní Kristova Kněžství, protože pouze sedm archandělů je Božími kněžími, ostatní jimi nejsou. Ale prostřednictvím sedmi velkých archandělů, všechny andělské zástupy vstupují do Kristova Kněžství, Nejvyššího Velekněze. Každé kněžství přítomné ve vesmíru je prouděním nejvyššího Kněžství Ježíše Krista.

Otázka: Promiň, Stefanie, oběť života, Bohu milá, je podmíněna neposkvrněným životem. Jestliže by tomu tak nebylo, z důvodů naší lidské bídy, Bůh by si nevybral nějakou takovou věc (to znamená, že ty musíš být neposkvrněná?). Pak bych chtěla vědět, jestli taky oběť života nenarozených dětí, které našim křtem pozvedáme k Bohu, můžeme považovat za ty, kteří pomáhají při očištění? A pak jsi mluvila o buňkách, vím, že v posledním poselství jsi mluvila o buňkách, můžeš dobře vysvětlit, co jsi tím myslela?

Odpověď: Oběť není podmíněna neposkvrněností, ve smyslu, že nejsme pozváni k nějaké neposkvrněnosti synonymu dokonalosti, nedělat chyby, nedopouštět se hříchů. My jsme křehká stvoření, můžeme padat, můžeme chybovat, ale to neznamená, že ve stejném okamžiku nemůžeme jít k neposkvrněnosti. Neposkvrněnost je vždy synonymem k celistvosti, to znamená, že celistvost není to, že jsem dokonalá, ale vyjadřuje, jak jsem vám říkala předtím, že nechci být vypočítavá. Jednoduše řekněme, že nejsem vychytralá ve vztahu s Bohem, jestliže chybuji, chybuji. Jdu před Boha a řeknu: chybovala jsem. Nepostavím se před Boha a neříkám: oh, to je chyba toho a onoho. Já jsem chybovala, tečka, pomoz mi. Toto je neposkvrněnost, nehledat nic pro sebe a nezneužívat milosti Boží, nedělat nic pro své výhody, pro svůj účet atd. Toto je opravdu nevyhnutelné, protože jinak naše oběť už není oběť. Je to, jak to říct, něco pro náš zisk, něco jako úmluva s Bohem, já ti dám toto, ty mi dáš ono. Ne, já ti dávám svůj život, protože věřím, že mě miluješ, věřím, že pouze v tobě můžu žít, pomoz mi tam, kde jsem slabá.

K nenarozeným dětem: já bych řekla, že všechny duše v očistci, také tyto, plně vstupují do plánu Božího, protože očistec tvoří obrovská část lidstva. Z poselství víte, že Ježíš řekl, že očistec bude silně probuzen, všechny tyto duše budou zachráněny, ne proto, že nejsou spaseny: kdo je v očistci, je spasen. Ale musí jít kupředu, musí projít určitým očištěním, které mu umožní vstoupit do čisté dimenze jako je ráj. Nakolik kráčíme my, kráčí také oni. Křest je v tomto smyslu velmi silným nástrojem, jak jim můžeme pomoci, což pomáhá následně také nám. Například nenarozené děti mohou vykonat mnoho, určitě, jejich modlitba, jejich oběť nás posiluje, protože když jsme dva nebo tři…eh…ale když nás jsou tisíce, určitě jsme silnější.

Buňky: Buňky jsou řekněme perspektivou Božího lidu, nyní i v blízké budoucnosti. Co Bůh chce? Chce, aby tělo, jeho mystické tělo tady na Zemi, ve vesmíru, bylo složeno z malých zdravých buněk, jedno zdravé tělo složené ze zdravých buněk. Jestliže se zkazí jedna buňka, zkazí se tělo. Co Bůh žádá? Žádá malé buňky, malé skupinky, které budou žít autentickou víru, tak jako první křesťanské komunity, budou žít sdílení, společenství. Tyto pulsující buňky se mezi sebou stále více spojují, až vytvoří tělo. Vězte, že postupně budou překonány všechny tyto rozdíly: kongregace tady, kongregace tam, institut takový a institut onaký. Lid je jen jeden. Problémem této Země je, mimo to, že nejsme křesťané, právě toto rozdělení, kde jeden je větší než druhý, tato komunita následuje určité charisma, jiná komunita zase jiné. Potom, já jsem z Medjugorje, já jsem z Fatimy, toto musí být překonáno. Smyslem těchto buněk, jak řekl Ježíš, není nic jiného než znovuzrození nové tkáně Božího lidu, složené z prostých lidí, kteří se spojují, tak jako jsme my nyní zde: my dnes zde vytváříme jednu buňku. Hledíme si navzájem do tváře, mluvíme o věcech Božích, máme se rádi, obětujeme se Bohu, potom si dáme společně i zákusek. Toto je žít prostý život, protože život v Bohu je jednoduchý: Bůh je prostý, to je základní bod. My jsme ho zkomplikovali, život v Bohu je extrémně jednoduchý, my ho komplikujeme. Lidstvo této Země (mimo jiné) má schopnost komplikovat věci, což neexistuje v žádných jiných částech vesmíru. Jestliže je nějaká jednoduchá věc, okamžitě se komplikuje, to je naše charakteristika, nedá se nic dělat a Pán musí dělat spoustu věcí jenom proto, aby nás osvobodil z těchto komplikací, které jsme si sami vytvořili. Ten chudáček (král David) chtěl postavit mimořádný chrám, ohromný a tím si komplikoval život a Pán mu řekl: ale co musíš stavět, já ti vystavím chrám! Vidíte, jak jsou věci jednoduché, když chceme. My musíme žít jako bratři a sestry, bez rozdílů, bez bariér, bez toho, abychom skončili tam, kde skončili apoštolové: kdo je z nich největší, já chci sedět zprava, já chci sedět zleva. Buňky jsou malé pulsující skupinky, žijí jako nové tělo, které musí fungovat.

Žádná buňka není stejná jako ta druhá, podívejte se, jak má každá buňka v našem těle svoji zvláštní specifičnost, svoji originalitu. Tak je to i s těmito buňkami. Každá buňka (vytvořená ze tří nebo čtyř lidí, nebo taky rodina může být buňkou, nějaké malá skupinka, která žije) má svoji autonomii, svoji zvláštnost a dělá to, co jiná dělat nemůže, je to neopakovatelné, tak jako jsou poskládány naše buňky v těle, to co se dělá tady, nedělá se v jiné části. Tedy, když si budeme všichni vědomi této naší originality a spojení, žijeme jako buňka toto, tělo se obnovuje. Potíže nastávají, když chci dělat to, co dělá někdo jiný, já jsem přece lepší, než jsi ty. Já následuji Medjugorije, ty to nevíš, tajemství znám pouze já. Ty jsi tady, ty následuješ otce Tomislava, který „nemá štěstí“, ty následuješ něco jiného. Ne, dost. Boží svět je jeden, není jich 10 000, je jeden Boží lid, je jedno stádo a jeden pastýř. Čím dřív to pochopíme, tím líp, protože všechna naše rozdělení a všechny komplikace nás vzdalují od Boha.

Nyní nastává čas se svléknout, pravé svléknutí není žít bez peněz, ne. Pravé svléknutí je především, podle mého mínění, zbavit se všech našich mentálních konstrukcí, které jsme si vytvořili, abychom byli Bohu milejší. Možná si myslíme, že nás Bůh tak líp slyší, ale není to pravda. Čím jsme jednodušší, tím je to lepší. Nyní je čas jednoduchosti, čas pravého svléknutí.

Otázka: Mluvila jsi o prvním okamžiku života, ve kterém jsme se již rozhodli následovat Lucifera, nebo Boha. Ale jak se toto děje, možná v duchu? Je těžké si myslet, že jedna lidská buňka, která roste, se již rozhoduje, jestli jít za Bohem nebo za Luciferem. Jsme to my, rodiče, kteří musí provázet dítě, protože je nevědomé. Jak tedy probíhá jeho rozhodnutí?

Odpověď: Nesmíme vycházet z naší racionality, mozek je orgán, který se formuje v určitém okamžiku, ale duch ne, duch vychází z rukou Božích, se svou neporušenou, dokonalou inteligencí, už od prvního okamžiku. Kdyby tomu tak nebylo, kdyby se člověk nemusel rozhodnout, byl by v určitém smyslu vadným stvořením, kdyby již od počátku neměl tuto inteligenci, která ho odlišuje od všech ostatních stvoření. Tedy, duch nemá nic do činění s našim mozkem. Racionální chápání, které přichází až po určitých letech, to je řekněme fyzickou záležitostí, chci říct, že mozek od určitého okamžiku přichází do stadia ve kterém je schopen zpracovat všechno to, co k němu přichází zevnitř i zvenčí, ale duch je již dokonalý v okamžiku početí a je schopen volit. Kdyby tomu tam nebylo, co by bylo s potracenými dětmi? Ony nemají vytvořený mozek, duch není nějaká buňka. To znamená, potracené dítě, to není jeho rozhodnutí, je to rozhodnutí někoho jiného? Ne, to, co ti chci říct je, že potracené dítě má ducha již v sobě, je schopné chápat, také schopné pochopit to, co se mu stalo. Nejsme si vědomi, jak tyto děti trpí, protože ví, že byly odmítnuty. Ale i tady, Bůh je obnoví, pokud se tyto děti rozhodnou, že nebudou nenávidět, například, že odpustí, že budou blízko svým rodičům. Já jsem měla opravdu velmi silné, dojímavé zkušenosti s potracenými dětmi. Tyto děti navzdory tomu, že byly odmítnuty, v podstatě zabity, se rozhodly, že svůj vlastní život obětují za své rodiče a tak proměnily život svých rodičů, kromě toho, že jim to umožnilo jít přímo ke světlu.

Toto je velké tajemství, já vám přináším pouze malou kapku světla, já neznám celé tajemství Boží, kdo ho může znát. Já vám přináším to, co jsem mohla pochopit ze svých zkušeností, ale říkám vám, že okamžik početí je velmi delikátní. Je to velký okamžik, tváři v tvář Bohu, my jsme v něm před Bohem, je tady Bůh, je tady Lucifer. Podívejte, toto rozhodnutí opakujeme v jakékoli životní situaci, ve které se nacházíme a to co jsem vám řekla, že jestli jsme odpověděli ano v okamžiku početí, bude pro nás potom lehčí vítězit nad zlem. Jestliže jsme řekli ne, bude to těžší. Pokud jsme byli nejistí a pokud jsme stále nejistí ve zkouškách, trpíme a vždy se budeme třást. Toto rozhodnutí mezi dobrem a zlem, my ho prožíváme pořád, v jakýchkoli okolnostech. Podívejte, všechny naše zkoušky spočívají v tomto: co chceme dělat v těžkostech, odevzdat se Bohu, nebo se bouřit? Je to tak, ať už tváři tvář smrti nebo ztrátou něčeho. Buď se Bohu odevzdáš, nebo se neodevzdáš.

Otázka: Promiň Stefanie, je tedy možné, že se život duše, která řekla ano, přesto potom odvíjel na Zemi a ne na jiných planetách s jinými lidstvy? Tuto věc jsem pochopila tak, že ten, kdo řekne ano, je nasměrován na věrnější planety, a ten, kdo řekne ne, přijde na Zemi. Jako maminka v očekávání, která si přeje ještě další děti, říkám: uf, jestli musím volat někoho, kdo řekl ano Luciferu, rodí se ve mně….

Odpověď: Toto nemůžeš vědět, teoreticky je určitě pravda, že ten, kdo řekne Bohu ano, je poslán na lepší planety, ale nesmíte zapomenout, ještě jednou, co znamená oběť a náležitost Kristu, protože v okamžiku početí kdy říkáme Bohu ano, přijímáme taky Krista. Podívejte, na Zemi přišly veliké duše a přišly proto, aby se na Zemi obětovaly, tak jako se obětoval Kristus. Přišly, aby následovaly Krista v jeho životě na Zemi a aby o něm vydávaly svědectví. Také v tomto byl Bůh dobrý, podívejte se, že Bůh byl velmi dobrý a je potřeba také říct, že tady byly velké a štědré duše, které se opravdu obětovaly. Mohly žít mimořádným životem na jiných planetách, vzpomeňte na svatého Františka, jak by mu bylo dobře na nějaké jiné planetě, ale on přišel sem!

Není tedy pravda, že zde jsou pouze netvoři, ne, není to pravda, protože zde přišel Ježíš Kristus a je tady lid, který ho následuje. Nyní nevidíme celé schéma, protože naštěstí Bůh není schematický, tak jako my. Myslí vždy na všechno a vloží vždy záplaty tam, kde může. Poslal zde duše, ale je potřeba říct, že nebyly dobře přijaté ani ony. Ale také tyto duše musely bojovat s touto mentalitou lidí Země, která je úzká, která je na Zemi uzavřená, která se nedokáže pozvednout k širším dimenzím. Je to tak, je k této Zemi přilepená a proto také tyto velké duše musely bojovat, bojovat proti nevraživosti, mnohdy úděsné, a mnoho z nich neskončilo lépe než jejich mistr. Je to tak.

Otázka: Máme jeden jasný příklad z evangelia, Jana Křtitele o kterém Ježíš řekl: Ano, Jan Křtitel byl anděl, ale udělali s ním, co chtěli, to řekl o něm, že byl anděl.

Odpověď: Ano, ale bylo jich tady mnoho, vzpomeňte na velké, velikánské světce, kteří byli na Zemi, také ty, které neznáme, protože, podívejte, nesmíme myslet pouze na svaté, kteří byli kanonizováni Katolickou církví. Podívejte, je tady neskutečné množství světců, také z jiných náboženství, někteří jsou skrytí, které možná nepoznáme nikdy, které nikdy neuvidíme, ale kteří pracují, jsou jako kvas v tomto lidstvu, tedy neztrácejme naději, není pravda, že jsme tady všichni špatní. Ano, je tady velká část, řekněme špatných, ale jsou tady taky hezké duše, velké, silné, a budou stále silnější, protože je Bůh pošle. Taky z tohoto pohledu Bůh hodně dělá, bude mnoho duší, které se narodí, tedy, kdo ví. Mohou se také narodit velmi silné děti.

Otázka: Promiň, můžeš mi říct, co dělat, když jako matka několika dětí, se cítím někdy utrápená, když děti nemají přiměřené chování.

Odpověď: Nevím, ale také tady, podívej, že Bůh respektuje naši svobodu. Bůh si nic nevynucuje a na druhé straně ani my si nemůžeme na druhých vynutit určité chování, protože žádné chování namůže přicházet zvenčí, musí vycházet zevnitř. Všechno co děláme, všechno co myslíme, všechno to má originalitu v našem duchu. Je těžké, abys zvenčí mohla ovlivnit člověka, protože mysl člověka nemůže modifikovat nikdo, ani Bůh nevstupuje s násilím, aby modifikoval mysl nějakého tvora. To, co můžeš udělat jako matka, je, že se daruješ Bohu, tak jako andělé stojí před Pánem, aby odráželi světlo na druhé, tak také my musíme s tímto začít, abychom stáli před Pánem, aby se naše světlo odráželo na druhé, na ty, kteří jsou nám blízko, a také na ty, kteří jsou nejdál, být takovými svědky. Mě se velice líbí Jan Křtitel, svědek světla, který přišel vydat svědectví světlu, každý z nás je tímto svědkem Božího světla. Potom, světlo se přijímá ve svobodě, nemůžeš vyžadovat, aby ho tvé děti přijaly, nebo nepřijaly, nejsi to ty, která to můžeš udělat. Ale můžeš velmi působit svojí láskou, svou radostí.

Věřím, že to, co dnes nám křesťanům schází, je, řeknu to upřímně, a platí to i o mě jako první, schází nám svědectví hezkého života v Bohu, šťastného, prostého života, radostného. Jsme příliš komplikovaní, lidé se vylekají. Proč? Mluvíme o svatém nebi, mnoho věcí je příliš komplikovaných, představujeme obraz života s Bohem, který se skládá pouze z morálních nátlaků, série nařízení, nařízeníček, požadavků, zákazů, příkazů toho nebo onoho, tamto i ono, lidé se vyděsí… Jestliže opravdu nezačneme vydávat svědectví o proměněném životě, radostném, šťastném, který proudí… Já si myslím, že lidé potřebují právě toto. Nestane se to tehdy, když nás uvidí zabrané do nás samotných, s těmi všemi pocity viny vydáváme mnohdy obraz Boha, který je mnohokrát tvrdý, který děsí.

Otázka: V jednom z poselství jsi mluvila o systémech, Bůh mluvil o systémech, které člověk neustále vytváří, aby se zachránil od problémů, aby se zachránil před krizí. Mezitím Bůh, v určitém smyslu nyní zasahuje, aby tyto systémy sňal. Nevím, jestli chceš mluvit také o tom, abychom mohli trošku pochopit, co se nyní děje ve světě a co se nám nabízí jako všelék na všechny zla, ale co ve skutečnosti je opakem Božího působení.

Odpověď: Tedy, co jsou to systémy? Systémy jsou všechny ty opory, jistoty, které si ordinujeme, abychom se udrželi na nohou, abychom udrželi na nohou také naší společnost. Bohužel lidstvo Země Bohu úplně nedůvěřuje, nezakořeňuje se do Boha, je rozdělené, je oslabené. Proto má potřebu vytvářet opěry, na které se spoléhá. Do této skutečnosti velmi dovedně vnikl Satan a přišel člověku vstříc, když vytvořil tyto systémy. Ekonomický systém se všemi předpisy, se všemi svými aparáty, které slouží k tomu, aby držely život v určité dynamice věcí, činů, událostí atd. Politické systémy a také náboženské systémy. Všechno to se rodí tam, kde člověk nemá své kořeny v Bohu, tehdy se musí něčeho zachytit, nějaké věci, nějakých systémů a v tomto smyslu přicházejí velmi vhod.

První systém máme v sobě, první systém je ten, o kterém jsem vám říkala předtím: myšlenka, že Bůh potřebuje nás a ne my Boha. To je první systém, který jsme vytvořili. Tedy, když musím něco udělat pro Boha, protože Bůh čeká, abych pro něj něco udělala, tak tehdy musím vytvořit určité věci, abych se Bohu líbila. Nebo: já nevěřím v Boha, ale musím žít v tomto „světě“, musím se „představit“ druhým, musím se vystavět v perfektního člověka, které je milý, elegantní, musím vážit do určitých kil, musím být takový a takový a onaký…toto všechno jsou systémy, které máme vevnitř. Potom ty externí jsou jednoduše pouhou projekcí.

Tedy Bůh nás musí dovést k úplné důvěře v něho, k tomu známému odevzdání se, o kterém už dlouho mluví Panna Maria v Medjugorje: dejte Boha na první místo, všechno mu odevzdejte. Co tím chce říct? Chce jednoduše říct: dovolte Bohu, aby vedl váš život. Potom nebude mít potřebu zachytit se toho nebo onoho, tohoto systému nebo tamté situace. Bůh musí jednat, proto se musí pomalu tyto systémy vytratit, musí padnout. Samozřejmě, v tomto je Bůh velmi pozorný, protože nechce vytvořit paniku mezi lidmi, nechce, aby lidstvo zkolabovalo. Zůstane to, co slouží, a to postupně uvede Boží lid do nové dimenze svého vztahu s Bohem. Tedy, není to tak, že ze dne na den všechno zmizí, v určité době Bůh pošle napřed své nástroje, vyšle je před svůj lid. Bůh vždy jedná takto: z jedné strany nechává aby něco spadlo, ale v okamžiku, kdy to padá, již přináší něco nového. Nedělá to jako Satan, který boří a to stačí už ho nic nezajímá, stačí shodit dolů. Ale Bůh ne, Bůh když něco odnímá, něco co už neslouží, co je nepotřebné pro jeho děti, už připravuje něco jiného, čím by to nahradil, něco lepšího.

Je jasné, že tyto systémy, a vy to vidíte, jsou v krizi, vidíte, že je v krizi ekonomika, finance, politika. Uvidíte, že vstoupí do krize také náboženství, říkám vám to, aby jste si nemysleli, že tomu tak nebude. Musí spadnout všechno, co nestojí na Bohu. V mnohých náboženstvích jsou i věci, které se neopírají o Boha, jsou to lidské konstrukce, jsou to ty slavné příkazy, o kterých mluvil Ježíš, že musí spadnout, možná vás to pohorší, ale myslím, že když se na chvíli podíváte kolem sebe, pochopíte, které jsou to ty věci, které se ve skutečnosti neopírají o Boha, které jsou lidskými výmysly a slouží k udržování těchto systémů, těchto mocí, těchto privilegií. Toto všechno pomalu zmizí, ale opakuji vám, že to všechno bude postupné a že tady už bude něco nového, co Bůh připravil. Náhradou za staré, které umírá, Bůh nám již dává nové, které se rodí, a my tedy musíme mít velkou důvěru, ale musíme být také uvnitř aktivní, to znamená rozhodnout se pro nové, které se rodí a nevázat se ke starému, které umírá.

Pokud budeme zatvrzele setrvávat ve věcech, o kterých víme, že nejdou, vystavujeme se nebezpečí, že spadneme společně s tou zdí, která se bortí.

Nyní se rozhodněme s odvahou a silně pro novost v Bohu. Řeknou nám, že jsme blázni, že se vychloubáme, že jsme heretici, že jsme to, co chceme, ale to není důležité: my jdeme dál a svědčíme!

Bůh ukáže pravdu v pravý čas, jak bude chtít a kdy bude chtít, ale my se rozhodujeme pro nové, vybíráme si lepší. To, co je staré, je určené k tomu, aby se vytratilo, tak je tomu vždycky.

Život se v Bohu neustále rodí.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s