Drazí bratři a sestry,

nabízím vám poselství svatého Josefa, které jsme dostali na začátku novény k tomuto svatému. Během modlitby jsme se ho zeptali, jestli by nám mohl říct něco o sobě neboť se o něm příliš nemluví. Obrátil se na nás těmito slovy, které nás vyzývají k autentickému životu s Bohem, pramenem všeho našeho štěstí a uskutečnění.

Srdečně vás zdravím a žehnám vám. Ať vám dá Pán pokoj.

Stefania Caterina

Poselství svatého Josefa z 10. března 2014

„Žehnám vám drazí bratři a sestry. Vyjádřili jste přání lépe mě poznat; moje postava je v církvi skutečně jen okrajová, přestože mám i mnoho upřímných ctitelů. Můžete mě poznat v Bohu, protože v Bohu se navzájem dokonale poznáváme; vždyť Duch Svatý v nás přebývá a je to on, kdo ukazuje identitu každého člověka. Proto, když jste v Bohu, stačí vám, abyste obrátili mysl k nějakému svatému, k nějaké osobě nebo situaci, abyste v Duchu Svatém tohoto svatého, osobu či situaci poznali (Řím 8, 26-28).

Já jsem jedno srdce s Nejsvětější Marií, přestože naše manželství nebylo takové jak jste zvyklí na Zemi. Naše manželství nebylo dokonáno (konzumováno). Nicméně jsme byli tak sjednoceni, že jsme byli jedno v Bohu. Bůh nás spojil, ne vášeň; nespojilo nás ani Boží dílo, ale Bůh spojil nás pro své dílo. Často se lidé navzájem spojují pro určité dílo, aby něco dělali společně. Ve skutečnosti však spojuje Bůh a když jste spojeni v Bohu, On vám určité dílo svěří.

Já nejsem v Nejsvětější Trojici tak jako Nejsvětější Marie, jež je výjimečným a jedinečným stvořením ve vesmíru; nikdy už nebude druhá taková, která by se jí podobala, ani v novém stvoření. Ona je v Nejsvětější Trojici a to místo jí patří právem. Já jsem ale vstoupil do Mariina Srdce; po Ježíši jsem byl jediný, kdo zcela vstoupil do jejího Neposkvrněného Srdce a tvořil s ní jediné Srdce. Tak můžu říct, že i já jsem vstoupil do Nejsvětější Trojice, i když nepřímo.

To platí pro každého z vás. Čím víc vstoupíte do Mariina Neposkvrněného Srdce, tím víc vstupujete do hlubokého poznání Nejsvětější Trojice, tajemství jejího života. Mariino Srdce žije v Srdce Ježíšově a proto je ponořena do Nejsvětější Trojice; ale i Ježíšovo Srdce žije v Srdci Mariině, vytvořilo se v Mariině lůně (Jan 14, 9-11).

Měl jsem na Zemi důležitou úlohu: musel jsem před lidem zajistit Ježíši otcovství podle zákona, protože Maria určitě nemohla být dívkou a matkou, byl by to velký skandál. To však nebyl jediný důvod, proč mě Bůh spojil s mojí Snoubenkou. Byli jsme povolaní společně žít pro Ježíše, být první buňkou onoho lidu, jímž je církev, který se měl jednoho dne shromáždit kolem Ježíše. My dva jsme tomu všemu předcházeli, byli jsme první buňkou církve. Proto nám Bůh svěřil plodné poslání v Duchu. Chtěl, aby náš svazek zajistil klidný Ježíšův růst v milosti, v duchu a v těle. Pracoval jsem pro Krista. Pracoval jsem ve své stolařské dílně, abych mu zajistil denní chléb, plod poctivé práce. Jako první jsem pracoval pro Krista.

Umřel jsem mladý. Bůh mi dal milost, abych nemusel být u Ježíšova ukřižování. Neměl bych tu sílu jako Maria; neměl jsem tutéž milost jako ona. Byla by to pro mě hrozná rána, umřel bych pod křížem. Ježíš před svojí Matkou ani přede mnou nikdy neskrýval, co ho čeká; proto jsme byli připraveni v duchu. Ježíšovo ukřižování přesto nebylo jedním z mnoha vykonaných trestů v té době. Na Ježíše padla všechna pekelná nenávist, kromě všech hříchů lidstva celého vesmíru. Způsob jakým byl trest vykonán, byl vůbec nejukrutnější, jaký kdy Země zažila. Moje otcovská bolest by mě zničila. Proto mě Bůh povolal k sobě a umožnil mi, abych byl přítomen v duchu pod křížem. Mohl jsem tak podpořit svojí modlitbou Marii a Ježíše v oněch strašných chvílích, jak jsem to udělal už mnohokrát ve svém životě: při pronásledování Herodem, při útěku do Egypta, v chudobě, ve velkých nebo malých potížích každodenního života.

Moje postava nebyla v církvi vždy dobře pochopena z důvodu obtíží s definováním sexuality. Proto byla moje přítomnost považována za překážku pro Mariinu čistotu; lidé si totiž myslí, že čistota je plodem donucení a proto je těžké ji zachovávat. Ve skutečnosti tomu tak ale není: pravá čistota je svobodným rozhodnutím a patří k širšímu pojetí neposkvrněnosti. Kdo se opravdu rozhodne pro čistotu, ten ji přijímá se vším všudy. Neměl jsem žádný zájem sexuální povahy vzhledem k Marii, nic takového nebylo v mém srdci, něco takového pro mě Bůh neplánoval ani nechtěl a nemělo by to v Božím plánu žádný smysl. Proto jsem dostal všechny potřebné milosti k překonání pokušení, neboť Bůh vždy dává milosti k uskutečnění svého díla. Kromě toho moje snoubenka nebyla jako ty jiné; měla milost takové čistoty, že nic špinavého nemohlo být v její blízkosti. Vyzařovala z ní čistota, která se může srovnávat pouze s tou Ježíšovou. Když jsem pozoroval Marii spolu s malým Ježíšem, vnímal jsem nekonečnou čistotu, jež vyzařovala z jejich osob; byli dokonalí, nebyl v nich ani nejmenší stín hříchu, byli zcela ponořeni do Boha. Moje duše se sytila touto dokonalostí; takto jsem i já mohl dosáhnout neposkvrněnosti, jakožto plodu své cesty svatosti, ale i výjimečných milostí, které mnou pronikli díky zvláštnímu spojení s Ježíšem a Marií.

Můj život byl prostý: práce v mé dílně, modlitba k Bohu Otci za Ježíše a Marii, moje společná modlitba s nimi. I když jsem nebyl fyzicky pod křížem, svěřil mi Bůh svoji církev; chráním jí spolu s Marií. Pán mě povolal k otcovství pro všechny jeho děti, tak jako jsem byl otcem jeho Synovi Ježíšovi. Není to Boží otcovství, ale otcovství v Bohu. Na Zemi moje otcovství a Mariino mateřství působili společně k ochraně Ježíše; nyní spolu působí k ochraně Božího lidu a nemůže tomu být jinak (Apoštolská adhortace „Redemptoris Custos“ Jana Pavla II. 1989).

Na začátku této novény, jež mi obětujete, vás žádám, abyste se ponořili do Mariina Srdce; tam najdete i mě. Mojí radostí je, když vidím, že tento lid stále víc patří Marii, protože moje srdce se raduje z triumfu Neposkvrněného Srdce mé snoubenky. Když najdete Marii, najdete Ježíše a když najdete Ježíše, najdete vše.

Společenství s Marií v Bohu je cestou a společenstvím s Bohem, to je cíl. Neposkvrněnost vás musí vést tak, abyste stáli před Bohem, ať už jste ženatí nebo ne. Není možné být před Bohem, jestliže není člověk neposkvrněný. Před Bohem nemůže být nic nečistého. Bůh odpouští vaše hříchy, to je pravda, ale také je pravdou, že by nikdo nemohl předstoupit před Boha, kdyby nebylo Ježíše Krista, Spravedlivého, Prostředníka. Je to on, kdo stojí před Bohem Otcem a přináší mu své Tělo a svou Krev, svou Oběť za vás všechny. Bez něj byste nemohli předstoupit před Otcův pohled. Proto je nutná neposkvrněnost, protože vám pomáhá dosáhnout stále většího společenství s Bohem v Kristu, které dává smysl každému dalšímu společenství. Právě z Nejsvětější Trojice sestupuje každé autentické společenství: manželství, zasvěcení, přátelství a všechny ostatní formy duchovního společenství.

Všichni jste dostali milost, abyste mohli žít ve společenství s Bohem; nikdo by toho nemohl dosáhnout bez milosti. Opakuji vám, že společenství s Bohem je cílem cesty lidstva: v novém stvoření budou všichni žít v dokonalém společenství s Bohem. Vy jste ještě na pozemské cestě, jejímž prostřednictvím se snažíte stále více přiblížit ke společenství s Bohem. Jestli se vám to nepodaří v tomto životě, uděláte to v očistci; tato cesta nekončí ani smrtí. Bohužel na Zemi není společenství s Bohem správně chápáno: osoby nejsou dostatečně formované, myslí si, že jsou ve společenství s Bohem, už když se účastní nějakého náboženského obřadu, jdou v neděli na mši svatou nebo se modlí modlitby jako zbožnou praktiku. To vše jsou důležité prostředky k dosažení společenství s Bohem, ale společenstvím s Bohem nejsou. Pravé společenství se neobejde bez oběti sebe a bez neposkvrněnosti. Všichni jste ve křtu přijali milost k dosažení neposkvrněnosti, oběti sebe a společenství; během cesty se však tato milost vytrácí kvůli různým interpretacím duchovního života, osobního vztahu s Bohem a také pro nedostatek dostatečné formace k opravdové cestě víry.

Proto je dnes obtížné mluvit ke křesťanům o oběti sebe Bohu, o neposkvrněnosti a o společenství. Společenství s Bohem se stává skoro něčím přebytečným v náboženském životě, který je často založený na aktivismu i v charitativní oblasti. Láska k bližnímu je nutná, bez debat; jestli však chybí společenství s Bohem, odkud pochází tato láska k bližnímu a čím je živená? Jestli chybí společenství s Bohem, nestávají se snad eucharistické celebrace povrchními, uspěchanými, chladnými? Naštěstí je v církvi mnoho svatých osob, které pečují o svůj vztah s Bohem; často je nikdo nezná, často jsou nepochopené nebo se jim vysmívají. Kdyby však tyto osoby chyběly, nebyla by křesťanská láska k bližnímu o moc jiná, než aktivity nekřesťanských humanitárních organizací. Proto je zapotřebí obnovit osobní vztah, společenství s Bohem.

Dnešní křesťané už necítí hluboký svazek s Duchem Svatým jak to bylo u prvních křesťanů hned po Letnicích. Duch Svatý se nikdy nestáhl z církve, ale nemohl působit celou svou silou; jeho působení se během dějin oslabilo. Síla Ducha Svatého v dnešní církvi se nemůže srovnávat s tou jaká byla na začátku. To má mnoho důvodů: například racionalismus, aktivismus, teologické spekulace, lidská věda, která obsadila místo Ducha Svatého. U svatých naopak Duch Svatý i nadále působil a doposud silně působí. Je to nevídaná činnost, protože svatí se svlékají ze sebe a hledají společenství s Bohem před vším ostatním; takto je Duch Svatý svobodný, aby je mohl modelovat podle svých přání, aby působil v nich a jejich prostřednictvím. Svatí vždy byli živou mízou církve. Dnes se lidé bohužel stále více oddělují od svého vnitřního pramene, jímž je Bůh a hledají jinde inspirace a životní vzory; hledají si bůžky jako jsou známé osobnosti, vědecké experty a dokonce náboženské autority. Pro mnohé křesťany je papež víc než Kristus. Naučte se naslouchat Ježíšovi především v sobě a potom budete moci naslouchat a chápat i papeže.

Žehnám vám s přáním, aby vám tato novéna pomohla stále víc vstupovat do Mariina Neposkvrněného Srdce; do jejího společenství s Bohem a lidstvem, v její dokonalé oběti naleznete i mě.

Žehnám vám ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“