Medjugorje 8. část – Mimořádné zkušenosti ve víře

24.11.2024

(úryvek z knihy “V Medjugorje je Panna Maria živá” Rozhovory s Tomislavem Vlašićem; Vydavatelství Luci dell’Esodo)

Mimořádné zkušenosti ve víře

Když jsem vykonával svoji službu v Medjugorje, setkával jsem se s lidmi, kteří náleželi k rozličným duchovním hnutím v Církvi. Také následně při hromadných shromážděních, i osobních setkáních jsem potkával lidi, kteří mi svěřovali své zkušenosti. Bůh se dotýkal duší a zasahoval je v jejich originalitě, ve všem, co v sobě nosily. Tyto duše dostávaly milosti i skrze mimořádné zkušenosti, vidění, sny, prostřednictvím vnitřního hlasu, který je poučoval a skrze další podobné věci. Někteří z nich, podle toho co říkali, byli poučování Pannou Marií, jiní Ježíšem, sv. Michaelem nebo svatými. Mně se osobně nejvíce dotkli ti, k nimž se projevoval Tojjediný Bůh; v nich jsem mohl jasně chápat jeho působení, protože prostřednictvím jejich duší procházelo zvěstování apoštolů předávané Církví.

Číst dále: Medjugorje VIII. část

V prvních letech zjevení přicházeli do Medjugorje i lidé náležející k nekřesťanským duchovním hnutím. Přitahovala je síla milosti, kterou definovali jako energii. Prožívali určité mimořádné zkušenosti, které se mohly zdát podobné tomu, co prožívali v křesťanských hnutích. Nicméně při pozorném rozlišení bylo jasné, že chybí Duch Kristův a vědomí křesťanského zjevení. Přítomnost těchto lidí v Medjugorje a jejich vnitřní zmatek vrhal stín na zjevení Panny Marie a mátl prosté lidi, živené upřímnou vírou v Tojjediného Boha.

Byl jsem také svědkem toto, že v prvních letech přicházeli i lidé patřící k satanským sektám s úmyslem působit proti vizionářům a lidem, kteří se shromažďovali na místě zjevení. Totéž mi potvrdil i otec Slavko Barbarić, který mi vyprávěl další zkušenosti prožité s lidmi tohoto ražení. I v tomto případě byl jasný satanův záměr zdiskreditovat Boží dílo.

Nejdřív jsem se modlil k Bohu, aby mi dal moudrost. Ověřil jsem si zjištěné fenomény a hledal pomoc. Informoval jsem se a zdokumentoval tyto věci, abych zaujal svůj postoj. Takovým příkladem je mé setkání se slavným teologem Hans Urs von Balthasarem. Bylo to na jaře roku 1983. Potkal jsem ho v Basileji. Považoval jsem ho nejen za teologa, ale také za člověka víry, duchovně zralého a otevřeného Tajemství. Po krátkém rozhovoru s ním, se do mě otiskli určité linie, na které jsem nikdy nezapomněl.

Dobře si pamatuji, jak jsem se ho ptal na jeho názor na zjevení v Medjugorje. Zeptal se mě, proč jsem se obrátil zrovna na něho a potom prohlásil, že v Medjugorje je těžší Pannu Marii nevidět, než vidět. Dodal ale také, že aby ji mohl člověk vidět, musí se zříci všech nároků, zájmů a předsudků. Říkal, že na zemi neexistuje žádné místo, které by si zasloužilo takovou milost, protože všude jsou přítomny zájmy a rozepře. Je potřeba přijímat Pannu Marii s pokorným a upřímným srdcem.

Potom jsem se ho zeptal, proč si myslí, že probíhají zjevení Blahoslavené Panny. Odpověděl mi, že téměř všichni papežové ve XX. století stavěli Pannu Marii do centra svých pontifikátů. Byl přesvědčený, že brzy vstoupíme do nového století, v němž bude možno vidět Pannu Marii jako zářící hvězdu obdařenou mimořádným světlem, vysoce převyšujícím ostatní svaté.

Vzpomínám, že jsem se také ptal, jak chránit vizionáře. Řekl mi, že prostor, ve kterém nohou vizionáři předávat to co přijali, je omezený. Novináři, studenti a lidé je svými otázkami vytlačují z tohoto prostoru a předpokládají, že ví všechno. Tak je matou a vedou k omylům. Spíše je potřeba zaměřit pozornost na poselství, které přinášejí, meditovat je a modlit se pro obdržení Božího světla.

Také jsem se ptal, co si myslet o tajemstvích, o kterých mluví vizionáři v Medjugorje a jak se chovat tváří v tvář skutečnostem, jež nás objektivně přesahují. Von Balthasar mi řekl, že věci týkající se nekonečna nemohou být nikdy uzavřeny do lidských schémat. Prostory nekonečna jsou nezbytné pro cestu víry, aby se mohlo dojít do života Toho, jenž je sám nekonečný. A nakonec jsem se ho ptal na to, co by mi ještě poradil ohledně zjevení. Doporučil mi najít dobrého teologa, odborníka na mariologii. Dle jeho názoru by to měl být někdo, kdo je schopen vystoupit ze teologicko scholastické terminologie a ponořit se do Tajemství. Vzpomínám si, že zmínil jméno René Laurentin.

Ještě dnes cítím vděčnost za von Balthasarova slova, která jsem uchovával jako poklad. Na podzim roku 1983 jsem se setkal s René Laurentinem, který ochotně souhlasil s návštěvou Medjugorje, aby studoval zjevení Panny Marie. Následně o tom napsal mnoho pěkných a důležitých knížek.

Jako kněz Ježíše Krista jsem se vždy snažil zaujímat jasný postoj před lidmi, bez ohledu nato, zda prožívali mimořádné zkušenosti, anebo šli normální duchovní cestou. V křesťanství je to jasné. Existuje jedná cesta a tou je Ježíš Kristus. V 10. kapitole Janova evangelia se Ježíš představuje jako Dobrý pastýř a prohlašuje: „Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu…Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.“¹

Samotný Ježíš vede duše a ujišťuje je, že je přivede k Otci skrze Ducha Svatého: „Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno.“²

Z Ježíšových slov můžeme rozumět, že ovce slyší jeho hlas, protože on je zná a ony znají jeho. Kdo doprovází duchovně lidi, se nesmí orientovat na sebe na druhé. Musí být zaměřen na Ježíše Krista, aby se ostatní učili ho poznávat a vstoupili do živého vztahu s ním. Pravidlem pro duchovní doprovázení je pomáhat lidem se vnitřně probouzet a rozvíjet dospělý a odpovědný vztah s Ježíšem. Zbytek je úkolem celé Církve.

1 J 10, 9-13

2 J 10, 27-30