Medjugorje 5. část – Duchovní boje

1.11.2024

(úryvek z knihy “V Medjugorje je Panna Maria živá” Rozhovory s Tomislavem Vlašićem; Vydavatelství Luci dell’Esodo)

Duchovní boje

Osobně jsem zakusil, že většina lidí prožila setkání s Pannou Marií velice příjemným způsobem. Ale to, že se prožije příjemné setkání, neznamená že nepřijdou provokace, naopak, věřím že jsme všichni provokováni. Setkání s Bohem provokuje, protože vyžaduje od člověka odpověď. A co se v té chvíli v člověku probouzí? Připravenost odpovědět, nebo strach a nejistota. Každý člověk je originál, ale tato originalita je často zraněna následkem spáchaných hříchů, traumat prožitých během života. Skrze životní zranění se probudí působení ducha zla, satana, který se snaží položit beriéru mezi duší a Bohem. I démon se dotýká duše, aby ji děsil a bránil jí v cestě obrácení.

Číst dále: Medjugorje V. část

Toto přesně odpovídá tomu, co prožili někteří svatí, kteří prožili temnou noc duše, aby se zcela očistili, museli projít různé duchovní boje a přitom zůstat zcela odevzdaní Bohu. Museli projít tmou, což neznamená pouze čas, kdy člověk nic nechápe, ale také období, v němž vyplavou napovrch mnohé vzdory duše. Když překonají všechna tyto protivenství a obrátí se k živému Bohu, jsou očištěni a vstoupí do harmonie s Božím životem. Proto jsou všechny zkušenosti s duchovním bojem samy o sobě normální; vyžadují velikou pozornost od těch, jež doprovázejí ty, kteří prožívají takovéto zkušenosti. Musí jim pomoci pochopit, co se v nich odehrává, osvobodit se od bloků, zranění a životních omezení.

Tyto věci mi připadají velmi logické a dynamické. Bůh se nás dotýká milostí, ale k tomu, abychom rostli musíme překonávat pokušení každodenního života. Posílá zkoušky jako milosti, abychom rostli ve víře, protože bez zkoušek není možno růst. Tentýž Ježíš Kristus, jenž pozvedl lidskou přirozenost, je pro nás jasný a bezpečným příkladem v tom, jak jít po naší cestě až překonáme sebe samé, tajemství zla, smrti, špatnosti lidí a hřích. Pán dává každému z nás nezbytné milosti, abychom překonáváním zkoušek zakoušeli jeho blízkost. Každý vítězný přechod zkouškou bude znamením našeho vzkříšení.

Písmo svaté nám potvrzuje, že jsme ohrožováni hlasem ducha zla, který se už od počátku protiví Bohu,¹ a který se snažil Ježíše odradit od jeho poslání.² Nejhorším následkem satanova díla je neposlušnost, člověk se uzavírá před zdrojem života a nechce už věnovat pozornost Bohu. Výsledek můžeme občas vidět na sobě samých: nespokojenost, nešťastnost, stav smrti. Zkrátka: šíříme smrt a viníme z toho Boha.

Je ale potřeba zdůraznit to, že satanova moc není neomezená. Skutečnost, že Pán dovoluje démonovi působit, je pro nás lidi nepochopitelná. Tajemství zla je téma, které se neustále vrací v průběhu lidských dějin. Víra nám dává jistotu, že by Bůh zlo nedovolil, kdyby z něj nezískal dobro, způsobem, který poznáme plně až na věčnosti.³ Chápat to můžeme ve světle slov sv. Pavla „Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.“⁴ S příchodem Ježíše jsme dostali lék na všechno: Ježíš se vskutku ukázal, aby zničil ďáblovo dílo, aby zvítězil nad neposlušností a aby nás uvedl do téhož povolání.

O následující události už možná někteří slyšeli. Během zjevení 14. února 1982 Mirjana kontemplovala Pannu Marii a byla šťastná a plná života. Ale v určitý okamžik se zjevil satan, vypadal jako by ji chtěl pohltit. Dívka začala ztrácet síly. Poté ji navrhl, aby zanechala Pannu Marii a následovala ho. Mirjana ztrácela čím dál tím více síly a pouze z hlouby duše křičela „Ne, ne, ne!“. Potom se znovu objevila Panna Maria a do Mirjany se vrátil život. Panna Maria řekla: „Dcero moje, satan je skutečnost; toto století bylo pod jeho nadvládou, ale čas jeho moci se krátí“.

Mirjanina zkušenost je vlastní každému člověku, který se otevře Marii, který se jí opravdu odevzdá s přáním dosáhnout Božího života. Maria chrání ode zla život každého, život počatý z Ducha Svatého.

Rád bych vzpomněl ještě další výmluvnou příhodu. Jednoho červencového večera roku 1984 měla zkušenost, při které jsem byl přítomen společně s jednou psychiatričkou. Jelena se začala modlit Otče náš a u jednoho verše se zastavila a nemohla dál vyslovit ani slovo. Po určité době se opět začala modlit. Bylo to divné a tak jsem se jí zeptal, co se stalo. Řekla mi: „Modlila jsem se Otče náš a v určitém bodě byla moje duše zcela zablokovaná; nepamatovala jsem si jediné slovo a nebyla jsem schopna vstoupit do vztahu s Bohem. Prostě se ve mně vytvořila prázdnota. Blokoval mě divný hlas. Potom přišla Panna Maria a řekla mi: Dcero moje, satan se vždy snaží blokovat vztah s Bohem, vždy se snaží zastavit modlitbu. Jsem zde, abych tě chránila, abys mohla vstoupit do vztahu s Bohem.“ V této nesnázi se ukazuje konkrétně Mariina blízkost, jež nejen rodí, ale také chrání a doprovází Církev.

Evangelium hovoří nejen o Duchu Svatém, ale také o jiném duchu: „Jestliže vás svět nenávidí, vězte že dříve než vás, nenáviděl mě.“⁵ Vanutí Ducha Svatého je v rozporu z vanutím zla, které pochází od zlého ducha. Naše pozornost musí být soustředěna na Ducha Svatého, abychom zachytili jeho každý impulz, abychom jej milovali nade vše a odehnali tak ducha zla.

Často se modlící lidé pohoršují, když jsou provokování duchem zla, z nenávisti: uráží se začínají soudit, hádat se a bojovat proti tomuto duchu. U Panny Marie tomu tak není: démon před ní prchá, protože je v ní přítomen Duch Svatý, žije v ní a zabraňuje každému působení ducha zla. Tento způsob jednání se liší o našeho Můžeme říci, že v Marii je přítomná nejvyšší vnitřní pozornost, neboť dokázala zavrhnout každý podnět zla, dokonce i ty, které přicházely z těla.

V Nejsvětější Panně je Duch Svatý přítomen do té míry, že nedovolí satanovi se ani přiblížit. Co to znamená? Maria je chráněná od vlivu zla a zlo do ní nemůže vstoupit. Zároveň to znamená, že Maria odhání zlo od nás a ode všech, kteří jsou pod její ochranou.

Nicméně, víme, že Bůh dovoluje duchu zla, aby se se dotknul těch, jež Mu nejsou zcela zasvěceni, protože bez této zkušenosti nemohou zesílit, nemohou být protříbeni. Když se naprosto odevzdáme Bohu a podřídíme všechno jeho moci moci, tak bude duch zla odhalen a odehnán, odejde od nás všechno falešné, co se v nás narodilo a co nepatří Bohu. Duch zla nás uvede do zkoušky, ale Duch Svatý nás vždy očistí a promění.

Když nás nemůže satan ohrožovat otevřeně, tak se nás snaží ošálit falešnými sliby nebo se zjevuje v rouše beránčím. Nejvíc nebezpečný je když působí pod rouškou falešné nábožnosti. Z Písma svatého víme, že Ježíš trpěl nejvíc pokrytectvím farizeů a učitelů zákona, tj. těch, kteří byli povoláni vykládat náboženství.

I v našem životě máme mnoho záporných příkladů. Vezměme si např. půst: můžeme se postit a zároveň se hněvat se všemi okolo. Jaký přínos má takový půst, když nevede k tomu, abychom zemřeli sami sobě, naší nenávisti a přání pomstít se? V takovém případě je půst pouze náboženskou praxí postrádající význam. Jste tudíž povoláni zbavit se všeho, co je pouhým vnějším zdáním, abychom se oblékli do Krista a stali se novými stvořeními. Jenom takto zvítězíme nad každým zlým duchem.

Zkoušky

Zkoušky jsou svým způsobem léčbou. Pokud se přijímají s láskou k Bohu, jsou velkou milostí. Nic nás nemůže vnitřně uzdravit tak jako zkouška, protože nás očišťuje a drtí překážky způsobené hříchem. Zkouška zpochybňuje všechno špatné, co jsme vystavěli na písku, na našem sobectví. Prostřednictvím zkoušek nás Bůh očišťuje, uzdravuje a vnitřně rozvíjí. Takto se v nás může zrodit tak silný život, který nás zbaví strachu ze smrti a ďábla, protože námi prochází božská síla a my zůstáváme věrni Bohu a jdeme vstříc k novosti života.

Zkoušky mohou být ledajaké, ale buďme si jisti, že je Bůh dovoluje pouze pro naše dobro a pro spásu světa. Kdo si přeje obětovat se Bohu, musí vědět, že oběť nás vede skrze zkoušku, pro nás růst a pro spásu druhých. Kdo chce utéci z této reality, nemůže žít oběť. Ale kdo se Bohu obětuje , dostane od Něj úplnou ochranu, postupuje na duchovní pouti a vchází do společenství s Mystickým tělem.

Když obětujeme náš život Bohu v okamžicích zkoušky, musíme být odvážní za sebe i za ostatní. Často si lidé myslí: „Když se vydám na radikální cestu nebo se dám zcela k dispozici Bohu, tak se rozmnoží zkoušky a přijde zlo a neštěstí.“ Ale Bůh nepůsobí zlo nikomu! Chce, abychom se rozvinuli a naučili se odhánět strach.

Vezměme si příklad: nějaký člověk si neustále myslí, že je ze všech nejlepší a v modlitební skupině uvidí, že tomu tak není. Jistě bude procházet zkouškou. Opravdu, ve chvíli, kdy si uvědomí, že ostatní jsou lepší než on, začne v jeho srdci vystupovat závist, nenávist, nepokoj. Aby zkouškou prošel, musí nad tímto vším zvítězit, musí vidět zlo a očistit se! Je jednoduché zavřít oči, nazlobit se na ostatní a myslet si: „Nejste nic!“. Je třeba tuto kritickou situaci projít a zvítězit! Když se nám podaří se pozvednout a zvítězit, tak se uzdravujeme a přeměňujeme v nová stvoření. V každém případě, pokud máme opravu v úmyslu probudit naše křesťanské bytí, musíme vědět, že i satan se probouzí a vzteká. Naše probuzení se mu jistě nelíbí! Nechejme ho, ať se zabývá sám sebou a pokračujme pokojní a klidní směrem k Bohu.

1 Gn 3, 1-5

2 Mt 4, 1-17

3 Katechismus Katolické církve bod 324

4 Řím 8, 28

5 J 15, 18