20.10.2024

(vybráno z knížky rozhovorů s o. Tomislavem Vlašićem “V Medjugorje je Panna Maria živá”, vyd. Luci dell’Esodo)

Hlubší význam zjevení

Osobně si myslím, že zjevení Panny Marie je určitý způsob, kterým Bůh navštěvuje svůj lid, tak jako když Maria navštívila Alžbětu a setkala se s Janem, který byl v lůně své matky. Stejně tak se Boží Matka, prostřednictvím šesti vizionářů, ukazuje celému lidu, dotýká se a rozvíjí každého osobně. A milost se dotkla a dotýká všech a všechny zve k osobní odpovědi.

Číst dále: Medjugorje III. část

Bůh, ve své moudrosti, předurčil různé osoby k různým úkolům. Připisovat působení Ducha Svatého ve zjeveních výhradně šesti vizionářům mi připadá příiš zjednodušující. Duch Svatý působí prostřednictvím šesti vizionářů, stejně tak jako prostřednictvím mnohých dalších. Je to On, kdo rodí Církev, On dává život mystickému tělu Kristovu a který vede každého člověka. Je to pouze Bůh, kdo dává milost, kdo dává stále nové dary jednotlivcům.

Často se mi přichází na mysl moment, kdy si Vicka a Jakov spolu hráli a Panna Maria za nimi přišla, aby se ní šli podívat do ráje. Oni se zcela odevzdali této milosti a potom nám o svém zážitku vyprávěli. Vicka a Jakov si to nijak nezasloužili, ani na takovou věc nebyli připraveni: jednoduše na ně sestoupila milost a Bůh je chtěl nechat zažít skutečnost Nebe. Stali se posly, svědky existence ráje. Písmo svaté nám už zjevilo existenci ráje, ale jejich svědectví nám pomáhá, protože potvrzuje, co už víme: Duch Svatý bez ustání potvrzuje pravdu víry. Proto je důležité zdůraznit, že milost daná šesti vizionářům je milostí danou zadarmo celému světu. Dar zjevení jim nebyl dán jako odměna, ale jako služba, aby zvěstovali všem přítomnost Panny Marie.

Ještě musíme uvést na správnou míru jednu věc: jak jsem už zmínil, Panna Maria se v Medjugorje nezjevila pouze šesti vizionářům, ale ukázala se mnoha dalším lidem, prostřednictvím vnitřních slyšení, vizí nebo mimořádných duchovních zkušeností. I tito lidé jsou svědomím voláni svědčit o přijaté milosti. Především mám na mysli Jelenu a Marijanu Vasilj, ale také další lidi, které mi v průběhu let svěřovali své vnitřní zkušenosti a mluvili o milostech přijatých právě v Medjugorje.

Každá milost je daná zdarma od Boha, ale když mluvíme o mystickém rozměru nebo o vnitřních zkušenostech, musíme mít na paměti, že je vždy vyžadována cesta, proces obrácení; když lidé nechtějí vstoupit na cestu obrácení, tak se nemohou přijaté milosti rozvinout a zkušenosti a vize se mohou omezit na povrchní úroveň, nemohou být plodné.

Vždy se mi v Medjugorje líbilo pouto mezi šesti vizionáři a Jelenou a Marijanou, bylo pěkné vidět jak mezi těmito rozdílnými zkušenostmi proudil společný život. Například, když si Panna Maria přála vytvořit modlitební skupina, pozvala i šest vizionářů, aby se zapojili do této cesty modlitby. A vizionářka Marija Pavlović se skutečně zapojila. Lze říci, že dar vnitřních slyšení doplňoval dar zjevení.

Zmíním ještě jeden příklad. Když v březnu 1984 začala být dávána pravidelná poselství (z počátku každý čtvrtek a následně 25. každého měsíce), tak většina myslela, že tento impulz přišel skrze Mariji Pavlović, ale není tomu tak! Přišlo to prostřednictvím Jeleny Vasilj. Byla to ona, která mi řekla o přání Panny Marie, aby se věřící, kteří nemohou přijít z důvodu práce každý večer do kostela, shromažďovali alespoň jednou týdně, ve čtvrtek na mši svaté, po mši aby zůstávali na adoraci a meditovali o šesté kapitole Matoušova evangelia¹, která hovoří o odevzdání se Bohu, o důvěře v jeho prozřetelnost. Mimo jiné řekla Panna Maria Jeleně následující slova: „Klanějte se neustále Nejsvětější svátosti oltářní. Když se jí věřící klaní, jsem přítomna zvláštním způsobem. Je to chvíle mimořádných milostí“. Několik dní na to, přesně 1. března dala Panna Maria toto poselství Mariji Pavlović „Drahé děti, zvláštním způsobem jsem si vybrala tuto farnost a přeji si ji vést. S láskou ji chráním a přeji si, abyste byli všichni moji. Děkuji vám, že jste dnes večer přišli. Přeji si, aby vás bylo stále víc se mnou a mým Synem. Každý čtvrtek vám budu dávat poselství“ (1. března 1984)

Když o tomto všem uvažujeme, vidíme několik důležitých prvků: především pouto mezi Jelenou a šesti vizionáři. Skrze Jelenu předala poselství mně a několik dnů později, ve čtvrtek začala Marija Pavlovič dostávat poselství od Panny Marie pro farnost. Druhá věc spočívá ve slovech Panny Marie: „Když se klaníte Nejsvětější svátosti, jsem s vámi zvláštním způsobem“, to znamená, že když se věřící obracejí, když prožívají důstojně mši svatou, když se klanějí Nejsvětější svátosti, tak se uskutečňuje to, proč se Panna Maria přišla a zjevila se. Touto větou nám dává Panna Maria na vědomí, že pochopit pravý význam zjevení, její mateřské přítomnosti, můžeme jen tehdy, když vstoupíme do hlubšího vztahu s Bohem. Díky tomuto vztahu se jasně ukázalo vzájemné působení mezi lidem a milostí, kterou Bůh dával skrze šest vizionářů a Jelenu. Bylo to tak proto, že Bůh vede všechno a všechny ke společenství v Duchu Svatém, ta jako o Letnicích. Pochopil jsem, že napomáhat a pečovat o vzájemné působení milosti, je jedním ze základních a delikátních úkolů kněze. Je to důležité, protože to zabraňuje tříštění darů a vzájemnému soupeření mezi členy Božího lidu. Takto je Církev budována v Duchu Svatém.

Už jsem zmínil, že zjevení Panny Marie v Medjugorje nacházejí nejlépe své vyjádření ve druhém tajemství radostného růžence: navštívení Alžběty Panno Marií. Alžbětina duše i tělo vnímalo toto navštívení, a stejně tak malý Jan, který celým svým bytím poznával Marii a Toho, jenž byl v jejím lůně: prostřednictvím Marie pocítil dotek Boha. V tomto setkání Duch Svatý naplnil Alžbětu, požehnal dítě v jejím lůně a ona porodila proroka, který předcházel Mesiáše a dal Ho poznat světu.

Když se mluví o zjeveních v Medjugorje, obvykle se opakují poselství Panny Marie považovaná za ústřední: mír, modlitba, půst, zpověď, obrácení, víra…Dle mého názoru je nejhlubším významem zjevení to, co definuji jako dotek Boží lásky skrze Pannu Marii, který zasahuje každého člověka.

V této souvislosti si vzpomínám na jednu scénu, jež tento dotek Panny Marie vystihuje. Přihodila se 4. srpna 1984. Jak víme, Panna Maria sdělila Jeleně Vasilj, že přesný den jejího narození je 5. srpna.² S předstihem jsem byl Pannou Marií prostřednictvím Jeleny požádán, abych pozval farníky k novéně postu a modlitby před touto slavností; liturgie toho dne slaví posvěcení baziliky Svaté Marie v Římě, později nazvané Santa Maria Maggiore, námi také nazývaná Panna Maria sněžná. Mnoho lidí se modlilo a postilo devět dní. Většina farníků poslední tři dny, vyjma nezbytných činností ani nepracovala. Bylo možno říci, že se Medjugorje podobalo opravdovému klášteru, kde se všichni modlí, postí a bdí. O vigilii před 5. srpnem měla Jelena během modlitby vidění, v němž před ní satan klečel a plakal. Potom jí řekl: „řekni jí, (Panně Marii) ať nežehná světu!“. A několikrát to opakoval. Hned poté měla Jelena další vidění: přichází Panna Maria a satan mizí. Panna Maria jí řekla: „On ví co nechce, nechce abych žehnala v tento den světu“ a v té chvíli slavnostně požehnala celé lidstvo. Vyprávím tuto epizodu, abych osvětlil tento Boží dotyk skrze Pannu Marii. Opravdu, to co se stalo té noci a následujícího dne bylo úchvatné. Milost byla hmatatelně přítomná. Kněží zpovídali celý den a setkávali se s mimořádnými případy: lidé jedoucí k moři, aniž by mysleli na zjevení, dokonce aniž by vůbec věděli o jejich existenci se zvláštně zastavovali a nasměrovali se do Medjugorje. Lidé se zpovídali po třiceti i více letech s nevídanou snadností. Kněží svědčili, že milost byla při zpovědích hmatatelná. V tom všem se konkrétně projevoval Boží dotyk skrze Pannu Marii: Panna navštívila své děti a přinesla je Bohu.

Když se člověk otevře tomuto božímu doteku, těmto impulzům. Které přicházejí skrze Pannu Marii, děje se zázrak: celý jeho život se proměňuje, rodí se zhora, jak to Ježíš vysvětlil Nikodémovi.³

Novost Medjugorje

Myslím, že sama Panna Maria dala na tuto otázku odpověď prostřednictvím Vicky, když řekla, že se zjevila v této farnosti protože „zde jsou mnozí dobří věřící“ a jsou zde „přítomny hluboké kořeny víry“ (15.8.1981). Když se podíváme na tuto odpověď, musíme vše chápat v světle víry.

Vzpomínám si na jeden rozhovor se známým švýcarským teologem Hans Urs von Balthasarem z roku 1983. Řekl mi: „žádný člověk a žádné místo si nemůže zasloužit, aby se Panna Maria zjevila a žádné místo na světě není ta svaté, aby se tam mohla Panna zjevit bez napětí a pronásledování“. Když se díváme na dnešní svět, vidíme mnohá místa, v nichž by se dala živá přítomnost Matky útěchy a naděje očekávat, ale není tomu tak.

Proto tedy, když se zjevuje Panna Maria nebo když Bůh dává milost, tak je milost zcela čistá, neboť pochází od Něj, nikdo na tom nemá zásluhu. Proč Bůh vylévá tuto milost na určitém místě, proč ji dává určité osobě? To zůstává tajemstvím, tajemstvím rozdělování milosti a svobodné Boží volby. Nicméně, s ohledem na to, co Panna Maria řekla, že se zjevuje v Medjugorje, protože tam jsou hluboké kořeny víry, spojuji zvláštním způsobem s celou Evropou, která prožívá hlubokou krizi křesťanské identity.

Již od začátku jsem věřil, že zjevení Matky Boží v Medjugorje jsou dílem Ducha Svatého. Dnes, obzvlášť, jasně rozlišuji zjevení Panny Marie, zamýšlené jako mimořádnou milost spojenou s určitým místem v určitém historickém okamžiku, od přítomnosti Panny Marie, přítomné všude v prostoru, v čase i věčnosti. Zjevení jsou milostí, jsou potvrzením mateřství a starostlivosti Panny Marie o lidstvo, jejího poslání jako Boží Matky. A to je milost daná nám všem. Proto mám za to, že cíl, o který je třeba usilovat, není zaměřit se na zjevení jako nadpřirozený fenomén, ale naučit se žít v přítomnosti Panny Marie, jež nás bez ustání přitahuje do života Nejsvětější Trojice. Panna Maria se zjevuje tak dlouho, protože nás chce učit žít ve své přítomnosti a v přítomnosti Boží.

V Medjugorje je hluboce zdůrazněna teologie Velikonočního tajemství: přechod skrz utrpení a smrt nás vede ke Vzkříšení. To je základní poselství, které nám zjevení zanechávají a nemůže to být jinak, protože Panna Maria nás vede k tomu, co prožil její Syn Ježíš, k jediné a pravé cestě uzdravení. Takto nás Panna vede k podstatě, vstříc křesťanskému tajemství: Eucharistii, velikonočnímu tajemství. A nakonec nám ukazuje trojiční rozměr, protože ve skutečnosti nemůžeme najít Marii v její plnosti nikde jinde, než v Nejsvětější Trojici.

Mým přesvědčením je, že jsme povoláni ke vstupu do živého a ustavičného vztahu s Bohem a Pannou Marií. Panna Maria se nezjevuje v Medjugorje, aby s námi pobyla několik minut denně, ale abychom pochopili, že jsme stvořeni k bytí v Bohu, k nepřetržitému vztahu s Ním a k naslouchání jeho hlasu. Pochopit toto všechno je velikým duchovním bohatstvím, v němž čtu působení Ducha Svatého prostřednictvím Jeho snoubenky Marie.

Jednou mi řekl přítel kněz, když jsme mluvili o Medjugorje: „Drahý otče Tomislave, kdo to ale všechno bude řídit?“. Odpověděl jsem mu „To je přesně náš problém, že chceme všechno řídit, zatímco Bůh nás volá k cestě a růstu, k tomu, abychom směrovali lidi k Duchu Svatému prostřednictvím Panny Marie, aby nás ona mohla vést k Ježíši a společně s ním k Otci.“ To je vzácná pravda: potom co jsem zažit na počátku s vizionáři a následně doprovázel mnohé věřící i zasvěcené lidi, jsem pochopil, že nemohu a ani nechci nikoho řídit. Chci být na cestě, zakoušet Boží blízkost a ukazovat lidem, jak vstoupit do vztahu z Bohem. Takovým způsobem, aby to byl Pán, kdo řídí všechno a všechny.

Novost Medjugorje přináší Církvi a lidstvu setkání s živým Bohem. Možná to někomu nic neříká, ale když se nacházíme před živým Bohem a dovolíme, aby nás úplně ovládl, změnil všechno v nás podle svého plánu, tak to je absolutní novost. Věřím, že Boží úmysly se zjeveními v Medjugorje jsou tyto: přitáhnout k sobě člověka skrze Neposkvrněné Srdce, přitáhnout Církev a jejím prostřednictvím celý svět. Každý musí potkat živého Boha a skrze víru se něj dívat tváří v tvář.

Toto setkání s Bohem v sobě nese ještě další nové věci: křesťanský život se musí stát jednoduchým, musí se osvobodit od formulí a od toho, co jej zatěžuje a uzavírá jeho ducha do prázdných předpisů. Prostota nás vede k přímému vztahu s Bohem, do kterého chtěl uvádět Ježíš lidi, kterým kázal, tak jak to říká Duch Svatý skrze proroka Izaiáše a na co odkazuje Matoušovo evangelium: „Proto mluvím v podobenstvích: aby se dívali a neviděli, poslouchali ale neslyšeli a naplní se na nich proroctví Izaiášovo: budete stále poslouchat, a nepochopíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Neboť obrostlo tukem srdce tohoto lidu, ušima nedoslýchají a oči zavřeli, takže neuvidí očima a ušima neuslyší, srdcem nepochopí a neobrátí se – a já je neuzdravím. Blažené vaše oči, že vidí, i vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, na co vy hledíte, ale neviděli, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“⁴ Jsme voláni k té jednoduchosti, o které mluvil papež Benedikt XVI, když byl ještě kardinálem: „Obnova života Církve nespočívá v mnoha cvičeních a zbožnosti a vytváření institucí, ale v celistvé a jedinečné sounáležitosti s Kristem. Novost, obnovení znamená stát se prostými, obrátit se s tuto autentickou a pravdivou jednoduchostí, která je tajemstvím všeho, co existuje. Což není nic jiného, než ozvěna jednoduchosti Jediného Boha“.⁵

Co můžeme tedy říci o novosti? Když se zjevuje Panna Maria, ukazuje se s prostou a živou přítomností mezi námi; s ní sestupuje nebeská Církev a zve Církev pozemskou, aby vstoupila do opravdového společenství v Duchu Svatém. To je pravda, jíž jsou naplněny liturgické knihy, ale která musí být také konkrétně žitá!

Výsledkem je totéž, k čemuž došlo v prvotní Církvi, kterou tvořilo shromáždění apoštolů, Marie, žen a přítomných učedníků. Na ně sestoupil Duch Svatý a naplnil je. Všechno se stává novým a všechno se neustále obnovuje. Tato novost není jiná, než ta v Evangeliu, je to jen nová dynamika a plnost života, tak jako je jaro novostí po zimě, podzim po létě a tak dále. Je to živoucí neustálý proces, který přináší mnohé plody. Je znamením dynamiky života ve víře, jenž se odlišuje od stagnace určitých forem nábožnosti a projevuje se v různých a nebezpečných náznacích.

Už při pátém výročí zjevení, jsem zdůraznil, že se mnozí klamou, když považují farnost v Medjugorje za druhé Lurdy nebo za druhou Fatimu. Osobně věřím, že by se nemělo o Medjugorje ani příliš mluvit, aby se neproměnilo v ideologii. Panna Maria nás nevolá na kopec zjevení, na Križevac nebo do farního kostela, protože je Medjugorje jedno z mnoha svatyní, ale protože si nás přeje uvést do nových časů. Se zjeveními v Medjugorje začala nová doba. Jde o novou kvalitu duchovního života a novou kvalitu života obecně, jež objímá celé naše bytí, protože křesťanské povolání se netýká jen vzkříšení v duchu, ale také v těle. My skoro nikdy nemyslíme na vzkříšení těla a díky tomu nemůže nastat naše proměna. Proměna člověka je opravdovou novostí.

Z mého úhlu pohledu a na základě prožitých zkušeností mohu říci, že si nejsme vědomi toho, nakolik jsme ještě otroky porušenosti a jak jsme ubozí, protože nedovolujeme Bohu aby se zapojil to tohoto procesu proměny a urychlil ho v nás i v lidstvu. Opravdu, celé lidstvo je povoláno vstoupit do nového nebe a nové země.⁶ Chápu, že toto znamená vstoupit do novosti a nových časů, neboť Duch Svatý, autor života, nás stále uvádí do rozměru novosti: každý den znamená život v Bohu novost.

Byly mnohé příhody, v nichž jsem zakusil tuto novost, zmíním jednu událost, která se odehrála na Velký pátek v roce 1983. Šel jsem na Križevac společně s jednou sestrou a bratrem, modlili jsme se růženec a chtěli jsme vyjít na kopec poklonit se ukřižovanému Pánu. Na začátku této cesty, na úpatí Križevace nás zastavila policie. Řekli nám, že nemůžeme jít nahoru. Zeptal jsem se „Proč?“. Přišel rozzlobený velitel a řekl mi: „Je to zakázané!“ Odpověděl jsem mu, že to je farní území a je zvykem věřících jít každý rok se klanět se Pánovu kříži. Agresivně odpověděl: „Stěžovat si můžeš, jít nahoru ne!“. Odpověděl jsem: „Nebudu si stěžovat, budu veřejně protestovat!“

Poté jsme pokračovali v cestě do Miletiny a při modlitbě růžence jsme se vrátili na faru. Když jsme došli, posadil jsem se ve svém pokoji a aniž bych o tom někomu řekl, jsem napsal protestní článek do novin. Text jsem nechal na stole, abych ho nechal ještě někým zkontrolovat, dřív, než ho odešleme. O Velikonočním pondělí přišla malá vizionářka Jelena Vasilj, která tehdy měla jedenáct roků a aniž by o celé věci cokoliv věděla se ke mně obrátila se slovy: „Panna Maria ti vzkazuje: Nestěžuj si a neprotestuj! Modli se a raduj, protože když si Bůh něco vezme do svých rukou, nikdo ho nezastaví.“ V té chvíli padly všechny mé lidské důvody, výplody mé vůle a všechny mé boje. Vstoupil jsem do radosti a pokoje a vzdal jsem se všech forem protestů. Tato lekce se do mě hluboce vryla. Od té doby, když se nacházím v obtížných situacích, které mě provokují, vždy si vzpomenu na ta slova Panny Marie.

Musel jsem projít mnoha podobnými vnitřními přechody, považuji je za čistou Boží milost, kterou mi věnoval Bůh, abych mohl pokračovat na cestě. Kdo zakusil blízkost Panny Marie, zakusil její mateřskost a to, že je snoubenkou Boha a Církve. Něžnost její lásky je nepopsatelná: mizí v ní všechny překážky, uzdravují se všechny rány a nacházejí se odpovědi na všechny otázky. Duše se cítí být naplněna Božím životem, po němž v hlubině touží i když překonává překážky, zkoušky a obtíže. To je autentická novost, jež nám dává hluboký pokoj i když se zdá že jsme poraženi. V každém úryvku Písma svatého o tom, že musíme dovolit Bohu řídit náš život: žít toto ve skutečnosti je počátkem celkové duchovní obnovy.

1 Mt 6, 24-34

2 Struktura svátků křesťanské liturgie je soustředěna na Ježíše Krista; z toho plyne, že postava Panny Marie je úzce spjata s Kristovým tajemstvím. Takto se mariánské svátky během liturgického roku staly rozšířením kristologických slavností. Proto je pochopitelné, že se historické datum jejího narození do liturgie nedostalo. Toto vysvětlení nechce nijak zpochybnit liturgické slavnosti, je jasné, že tato zkušenost má hodnotu lidského svědectví a jako taková je chápána i církevními dokumenty. I vizionářka Vicka Ivanović v rozhovorus Žarko Ivkovčem, potvrzuje toto datum jako den narození Panny Marie (Medjugorje Tribune, 2007 – sv.2)

3 J 3, 3

4 Mt 13, 13-17

5 J. Ratzinger, Nový Boží lid, Brescia 1971, 301-303.

6 Zj 21, 1; 22,5