Vstříc Novému Stvoření

Stefania Caterina a Tomislav Vlašić

Stefania Caterina vypráví v deníku Affaritaliani.it o svých zjeveních: “Nejsou cizinci, ale Boží děti.”

Napsat komentář

http://affaritaliani.libero.it

HISTORIE/ “V roce 1998 došlo k důležitému obratu v mých zkušenostech. Ježíš a všichni ostatní  coby nástroje představující se v jeho jménu mě začali otevřeně seznamovat s Božím plánem pro celý vesmír, zahrnující celé stvoření až do jeho úplné proměny”. V dlouhém interview pro Affaritaliani.it vypráví Stefania Caterina (od roku 1994 je zasvěceným laikem), o Božích zjeveních, která zveřejnila také v různých knihách. Tato zjevní jí „provází“ už od dětství. Kromě toho vysvětluje rozdíl mezi svými viděními a pozorováními UFO: „Nikdy jsem tělesně nevstoupila na palubu mimozemské vesmírné lodi, ale v duchu jsem byla vzata a navštívila jsem mnoho planet. To mi umožnilo si uvědomit rozdíl v životních podmínkách mnohých bratří ve vesmíru a dostala jsem ohledně toho mnohá vysvětlení. V mých zkušenostech nebyli obyvatelé jiných planet nikdy nazváni mimozemšťany, tento název nemám moc ráda, jako by šlo o rozdílné bytosti vůči nám, zcela mimo náš život. Naopak mi byli ukázáni a představili se mi jako bratři, kteří byli také stvořeni k obrazu a podobě Boha a vykoupeni Ježíšem Kristem“.

 


stefania

Stefania Caterina se narodila v Janově 19. ledna 1959 v katolické praktikující rodině. Byla vychována v křesťanské víře, v mládí byla členem mnohých církevních hnutí, v nichž se věnovala od volontariátu až po výuku katechismu. Vystudovala právo, sedm let pracovala v různých funkcích ve veřejné správě. V roce 1994 se rozhodla, že zanechá všeho a zcela se zasvětí Bohu a jeho dílu tak , že mu dá k dispozici dary kterými jí obdařil. V dlouhém interview pro Affaritaliani.it vypráví o svých zkušenostech.

Která z mnohých zjevení, jež jsi prožila, jsou nejdůležitější? A proč?

Pro odpověď na tuto otázku se mi zdá být užitečné udělat krátký úvod, v němž naznačím nejdůležitější etapy své duchovní cesty. Zjevení v mém životě počala velmi brzy; vzpomínám si na ně už od dětství. Doprovázely můj lidský a duchovní růst. Rozvinuly se spolu s mou schopností chápání, která se logicky měnila podle stáří a podle životních zkušeností jimiž jsem postupně procházela. Už od svého nejranějšího dětství jsem ve svém nitru slyšela mluvit pevný jasný hlas, který mi vysvětloval mnoho duchovních věcí. Dostávala jsem také rady ohledně malých každodenních věcí, což mi pomáhalo pochopit to, čemu jsem nerozuměla. Často jsem viděla Ježíše, ale byla jsem příliš malá, brala jsem to jako něco přirozeného a vůbec jsem se nad tím nepozastavovala. Tím jak jsem rostla, jsem začala tušit, že tento hlas se ode mne liší, protože vyjadřoval myšlenky rozdílné od mých myšlenek a často opravoval mé názory.

V dětství a v dospívání mi zjevení sloužila především jako základ v poznání Boha a duchovní cesty, tak jak to náleží každému křesťanovi. V té době jsem to vše nedokázala pojmenovat. Nikdy jsem se nezajímala o mystické fenomény, ani jsem o tom nemluvila se specialisty v této oblasti i když jsem znala a navštěvovala náboženská hnutí a dobré kněze. Dospěla jsem k osobnímu přesvědčení, že jde o to, čemu se říká „hlas svědomí“, a proto je to něco přirozeného – Boží dar – jež dostává každý jedinec a nejen já. Byla jsem si jista, že všichni prožívají totéž a tak mě ani nenapadlo ptát se na vysvětlení. Vzpomínám si, že když se mi jedna přítelkyně svěřovala se svými problémy, tak jsem jí poradila, aby se obrátila na hlas svého svědomí a byla jsem přesvědčena, že se jí dostane odpovědi, tak jak jsem byla zvyklá já.

V pětadvaceti letech jsem se při rozhovoru z jedním drahým rodinným přítelem zmínila o „hlasu svého svědomí“. Byl to hluboce věřící člověk a v porovnání se mnou mnohem zralejší. Také on měl mimořádné dary. Pomohl mi lépe pochopit, co se ve mně odehrává a seznámil mě s o.Bonaventurou Maria Raschim. Otec Bonaventura byl františkánský řeholník, působící v mém městě, v  Janově. Byl zde velmi známý díky svým mimořádným mystickým zkušenostem. S jeho pomocí jsem začala s intenzivní duchovní cestou, která trvá dodnes. Pán nemeškal v projevování vnějších znamení, aby mi potvrdil, co se ve mně odehrávalo. Cílem zjevení v této fázi bylo, abych si uvědomila skutečnost v sobě, abych pochopila a uskutečňovala pokyny, které jsem dostávala a abych svědčila o tom, co mi bylo svěřeno, i když se jednalo o svědectví ve velmi omezeném kruhu přátel a známých. V této fázi byla ve středu postava Ježíše, který v mém životě zaujal místo učitele. Připravoval mě na mé budoucí poslání. Nikdy mi netajil, že budu mít potíže a často mi opakoval, že o něm budu muset mluvit před velkým počtem lidí. Postupně se k Ježíši přidaly i některé Boží nástroje počínaje od Nejsvětější Panny Marie, přes anděly, svaté a nakonec i bratři z jiných planet. Začala také moje hluboká a jímavá zkušenost s dušemi zemřelých, které ke mně přicházely s Božím dovolením, aby žádaly o pomoc a o modlitbu. S tím je spojená také silná zkušenost v oblasti uzdravení genealogických kořenů. V tom všem se přede mnou začal rýsovat rozsáhlý obraz Božího díla; začal se rýsovat celkový pohled na situace a události z jejichž středu vystupovala postava Ježíše, k němuž mělo být vše neustále přiváděno.

Můj život nabral přesně vytyčený směr a stále jasnější ve mně bylo rozhodnutí zanechat vše, abych mohla sloužit Bohu. Proto jsem mu chtěla dát svůj život, abych tak byla zcela k dispozici jeho plánům a přáním. V roce 1994 jsem zanechala rodinu a práci. Připojila jsem se k jiným lidem, kteří věřili stejným ideálům jako já a s nimi žiji i dnes. S nimi sdílím cestu, zkušenosti a snahu o svědectví. V roce 1998 došlo k dalšímu důležitému obratu v mých zkušenostech. Ježíš a všechny nástroje představující se v jeho jménu se na mě začali otevřeně obracet a sdělovat mi Boží plán pro celý vesmír, do něhož bude zapojené celé stvoření až do jeho úplné proměny. To bude předcházet slavnému příchodu Krista jako příprava lidstva na konečné rozhodnutí mezi Bohem a satanem, mezi dobrem a zlem. Bylo mi vysvětleno, že prostřednictvím tohoto plánu se postupně dosáhne přivedení všeho stvořeného ke Kristu, na nebi a na zemi, jak to vyjádřil sv. Pavel v písmu Efezským (Srv Ef 1,8 – 12). Boží působení prostřednictvím Ježíše Krista přivede lidstvo k životu v novém rozměru ducha, dokud sám Ježíš neodevzdá celé vykoupené stvoření Bohu Otci na konci času. Jedná se sice o postupný, ale zároveň nezadržitelný proces.

Když mi toto vše Ježíš ukázal, řekl, že se zjeveními, která od této chvíle dostanu, bude muset být jednoho dne seznámeno celé lidstvo. Musela jsem být připravená přijmout tato zjevení s pokorou a postojem hluboké otevřenosti, pochopit je a uvést je do života. Bylo mi řečeno, že jednoho dne bude ode mne žádáno vydání odvážného a poctivého svědectví o existenci tohoto plánu  a že nebudu moci před tímto úkolem utéci, ať už to bude stát cokoliv. Od té doby až do dnešního dne zjevní  pokračují s podrobným vysvětlováním Božího plánu přivedení celého vesmíru ke Kristu. O tom jsem mluvila ve všech svých knihách a o tom svědčím každému, kdo má zájem o to, co Bůh činí ve stvoření ku prospěchu svých dětí.

Když se vrátím k počáteční otázce, řekla bych, že nejdůležitějším zjevením mezi všemi ostatními, jež jsem dostala, je to, které se týká existence a uskutečnění Božího plánu sjednotit vše v Kristu. Myslím, že toto zjevení je nosná osa všech ostatních, je ústředním bodem, k němuž směřuje všechno poznání, které jsem získala během let prostřednictvím prožitých výjimečných zkušeností. V tomto zjevení se vše neustále odkazuje na postavu Ježíše Krista, jediného Spasitele a Prostředníka; jehož smrt a vzkříšení jsou opěrným bodem všeho co je, co bylo a co bude, jsou středem Boží akce zahrnující živé a mrtvé. Považuji toto zjevení za základ, protože nabízí klíč k porozumění všemu co existuje a všemu co se děje v celé skutečnosti, jak na zemi tak ve vesmíru“.

_Non sono alieni, ma figli di Dio_ - Affaritaliani

Jaké bylo vaše první zjevení? Jak jste prožívala tu chvíli? Měla jste strach?

„Jak jsem již řekla, nevzpomínám si na přesný okamžik v mém životě, v němž jsem dostala první zjevení, neboť jsem tyto zkušenosti prožívala od mala. Vzpomínám si však zvlášť na jednu zvláštní zkušenost; jedná se o vidění, když jsem měla, když mi bylo asi pět let. Viděla jsem ukřižovaného Ježíše a já jsem byla pod křížem.  Smáčela mě Ježíšova krev, byla jsem zarmoucená a plakala jsem; chtěla jsem vyšplhat na kříž, abych sundala Ježíše a vysvobodila ho z tohoto utrpení. Byla jsem malé dítě a byla jsem bezmocná; kromě toho tam bylo mnoho zlých lidí, kteří křičeli kolem kříže. Potom Ježíš oddělil pravou ruku od kříže a řekl mi, abych se k němu přiblížila; objal mě rukou a vyzvedl mě k sobě, opřel mojí hlavu o své srdce. Jeho krev mě zcela smáčela a já jsem líbala jeho hruď. Vůbec jsem se nebála a bolest zmizela, byla jsem šťastná, že jsem s Ježíšem i když byl na kříži.

Toto vidění se vícekrát opakovalo v dětství a v dospívání. Jak jsem procházela různými životními zkouškami, pochopila jsem, co to pro mě znamená: znamená to být s Ježíšem v každé situaci, spojit se s ním i v bolesti, a také že by mě nikdy nenechal samotnou. Tak to bylo a mohu o tom vydat svědectví; Ježíšova mocná paže mě vždy přidržovala, dodávala mi sílu a milost. Svědčím o tom, v tom co píši a také v tuto chvíli“.

Položila jste si někdy otázku, proč si vybral právě vás pro tato zjevení?

Určitě jsem si ji položila! Jestliže v dětství vnímáme různé zkušenosti v prostotě a bez mnoha otázek, tím jak rosteme, chceme vědět co se s námi děje, myslím, že je to tak u všech lidí. Když jsem vyrostla a uvědomila si mimořádnou povahu svých zkušeností, začala jsem se ptát, proč se to stalo právě mě. O nic jsem nežádala ani jsem nebyla zvlášť ambiciózním člověkem, nebo někým kdo má potřebu na sebe upozornit. Spíš jsem byla ostýchavá a rezervovaná. Představa, že bych se měla jednoho dne vystavit lidské zvědavosti mě zrovna nelákala. Tak jsem přemýšlela, až mi Ježíš jednou řekl: “Jestliže jsem vybral právě tebe, kdo jsi ty, abys diskutovala o mém rozhodnutí?“

Od té chvíle jsem pochopila, že nikdo z nás není lepší než ti druzí, a že Bůh vybírá, ne my. On ví, proč si mě vybral a zná mě mnohem lépe než se znám sama. Také jsem pochopila, že Boží vůli s námi je možné přijmout a taky nepřijmout, pochopit nebo nepochopit: jedna věc by se však dělat neměla: zpochybňovat ji. Tak to bylo v mém případě. Ne vždy jsem mohla hned pochopit a ne vždy jsem byla hned ochotná přijmout, protože jsem člověk se svými ohraničeními a svou křehkostí. Nikdy jsem však s Bohem nediskutovala, nechala jsem se vést jeho rukou, někdy se zavřenýma očima, také tehdy, když mě žádal, abych chodila po vodě (srv. Mt 14, 22 – 33). Tím způsobem jsem vždy po nějaké době pochopila a byla schopná vše přijmout.

Mimo jiné, Ježíš mi vždy vysvětloval, že nikdy od nikoho nežádá, aby věřil v něco, co nedokáže pochopit; vždy dostáváme vnitřní světlo, abychom pochopili, co se od nás žádá neboť jsme svobodnými bytostmi. Bůh zcela respektuje naši svobodu a žádá od nás, abychom svobodně přijali jeho vůli. Když hned nerozumím, požádám Boha, aby mě vedl a dal mi milost k pochopení a světlo se vždy dostaví. Ježíš ode mě očekává, že nejdřív já pochopím co mi je ukázáno a vysvětleno a že to uskutečním v každodenním životě. Zdá se mi to být úplně logické: jestliže sama nežiji tak jak o tom říkám druhým, jak bych mohla být věrohodná? Necítím se být povolaná k šíření krásných teorií, nebo zjevovat nějaký fenomén, ale svědčit o tom co jsem prožila, co sestoupilo z nebe a vtělilo se ve mně prostřednictvím víry, naděje a lásky i v námaze každodenního života. Víra je opravdu dar, ale také dobývání, ve zkušenosti života na Zemi je nutně přítomný boj proti zlu, je zde také ohraničení a zkaženost. Mám ale takovou zkušenost, že když se obětuje život Bohu, nejsou obtíže, se kterými se musíme střetnout, větší než síla jež je nám dána.

Dnes už se neptám, proč jsem byla vybrána právě já; co mě opravdu zajímá je, jak nejlépe odpovědět na Pánova přání a jak mít plnou účast na jeho působení. Proto se mu úplně odevzdávám bezpodmínečným darováním svého života. Nemůžu říct, že jsem dokonalá, nikdo není dokonalý, ale snažím se jak nejlépe umím. Bohu se líbí naše štědrá námaha. Víc ho zajímá čistota našeho úmyslu a počestnost našeho svědomí než výsledky.“

Dnes se mnoho mluví o pozorování UFO a mimozemšťanech. Vy jste se jasně distancovala od srovnávání vašich zjevení s ufologickým pozorováním nebo s hnutím New age. Můžete jednou pro vždy vysvětlit jaký je mezi nimi rozdíl?

Nejdřív bych chtěla říct, že respektuji zkušenosti kohokoliv a nemám v úmyslu proti někomu pořádat křížovou výpravu. Jako že je pravda, že na poli ufologie se občas setkáváme s určitým zmatkem, jsem přesvědčena, že jsou v této oblasti mnozí dobří lidé, kteří zasvětili celou svou existenci hledání pravdy ohledně života ve vesmíru. Tím v tomto směru značně přispívají. Proto se nedistancuji od zkušeností druhých, ale od určitého přístupu k tomuto tématu, jež mi nenáleží.

Mé zkušenosti v této oblasti nevycházejí z pozorování fenoménů ani z technicko – vědeckého studia. Stejně tak to není hlavním tématem zjevení, která dostávám. Mé zkušenosti se odehrávají v duchu, to znamená když se můj duch spojí s Bohem prostřednictvím mého darování se mu a v modlitbě. Nejsem to já, kdo se snaží poznat. Omezuji se jen na obětování sebe Bohu, modlím se a obětuji se mu. Jeho Duch je ten, který mě uvádí do komunikace s touto skutečností a zjevuje mi jí takovou jaká je v Bohu.

Nejde o nějaký sporadický kontakt, (nejsem kontaktistka) ani o nějaké izolované zjevení. Spíš se jedná o určitou komunikaci svobodně probíhající v Duchu Svatém. Nikdy jsem nevystoupila na palubu mimozemských vesmírných lodí, ale byla jsem vzata v duchu k návštěvě mnohých planet a mohla jsem pozorovat životní podmínky mnohých bratří ve vesmíru. K tomu jsem dostala také mnoho vysvětlení.

V mých zkušenostech nejsou obyvatelé jiných planet nikdy nazýváni mimozemšťané. Tento název nemám moc ráda, jako by šlo o jiné bytosti ve srovnání s námi, vně našeho života. Naopak mi byli ukázáni a představili se mi jako bratři stvoření k Božímu obrazu a podobě a vykoupení Ježíšem Kristem. Mají stejnou důstojnost Božích dětí jako my a jako my jsou určeni ke sdílení Božího království. Nejsou identifikováni ani jako andělé, jejichž přítomnost v mém životě a ve zjeveních je opravdu značná. Andělé jsou čistí duchové sloužící Bohu, otevírají cestu lidu k uskutečnění Božích zaslíbení.

Jak jsem dříve naznačila, vše co existuje ve vesmíru a hýbe se v něm, spadá do širšího obrazu Božího působení v tomto čase, působení stále více odhalujícího vše co existuje ve vesmíru. Z této Boží akce nejsou vyjmuti ani svatí v ráji ani duše v očistci, naopak ty se plně účastní na uskutečňování Božího plánu sjednocení všeho stvořeného v Kristu. I pekelné mocnosti budou muset počítat s Boží mocí, která bude působit i skrze všechny jeho věrné děti.

Ve středu vesmíru je Ježíš Kristus, on drží celé stvoření. Jeho neustálé působení k sobě přitahuje každého člověka z jakékoliv planety a každý se dřív nebo později octne jemu tváří v tvář. Ježíš je Králem vesmíru, ten jenž přišel na Zemi, aby vysvobodil celé lidstvo z celého vesmíru od zla a od porušenosti, aby zjevil Boží tvář a ustanovil své království. Boží království je Kristovým královstvím, tvořeným přesnými zákony, které jsou stejné v celém vesmíru. Boží království už dnes žije v těch, kteří ho přijímají. Šíří se prostřednictvím těch, jež žijí jeho hodnotami a podle jeho zákonů. Nicméně se bude muset rozšířit na celý vesmír; proto bude celé lidstvo vyzváno k rozhodnutí, jestli chce nebo nechce patřit k tomuto království, nebo jestli se chce připojit k satanovu království, jehož hodnotami je egoismus a zkaženost. Na konci času Ježíš definitivně upevní své království a předá ho Bohu Otci v moci Ducha Svatého, po té co ho navždy oddělí od zla a smrti. Budou na něm mít podíl všichni ti, kteří se pro něj svobodně a upřímně rozhodnou. To bude nové stvoření, nové nebe a nová země jak je to napsáno v Bibli (srv. Zj 21). Božím působením v tomto čase a posláním všech, kteří se mu odevzdávají je přinášet každému člověku zvěst a svědectví o hodnotách a zákonech Božího království, které nás naučil Ježíš Kristus. V tomto světle je potřeba číst zmíněná zjevení: jsou svědectvím Božího díla a jeho království, jež je královstvím Krista.

Dá se říct, že mé zkušenosti přivádějí ke kristocentrickému pohledu na život ve vesmíru, který je úplně včleněný do plánu spásy zvěstovaném v evangeliu. Podle mě, právě stavění Krista do středu všeho, je rozdílem oproti oblasti ufologie, New Age, nebo jiným zkušenostem, které opakuji, absolutně nechci soudit.“

Co si myslí církev o vašich knihách a zjeveních? Jaké byly „oficiální“ reakce?

„Doposud se církev o mých knihách a vůbec o zjeveních která dostávám, oficiálně nevyjádřila. Bylo několik ojedinělých vyjádření názorů v určitých katolických kruzích, ale ty nikdy nenabyly oficiální charakter. Úkolem církevní autority je pozorovat a rozlišovat s patřičnou pozorností a přiměřenou opatrností. Avšak vždy ráda připomínám, že církev netvoří pouze církevní hierarchie, ale i Boží lid. Ten po dobu dějin spásy často poznal nadpřirozené fenomény s velkým předstihem před hierarchií, díky své cestě víry. Když se dívám na tuto církev, musím říct, že se mé knihy setkaly s velkou přízní ze strany veřejnosti a nejen v Itálii. Má kniha „Přes velkou Bariéru“ byla přeložena do šesti jazyků, a další překlady jsou na cestě. Také se překládá druhá kniha „Přepsat historii – I.díl – v cyklu V Boží mysli“. Těší mně i zájem čtenářů o stránku “www.versolanuovacreazione.it“, jejímž prostřednictvím se rýsuje duchovní cesta pro ty, kdo mají zájem. Dostalo se ocenění poselstvím, která jsou tam publikována každý měsíc, takže jsme z nich udělali knihu nazvanou stejně jako tato stránka: “Verso la nuova creazione“- (Vstříc novému stvoření – kniha byla přeložena i do češtiny – pozn. překladatele). Kromě toho dostávám mnoho dopisů a e-mailů s vyjádřením úcty, svědčících o tom, že změnili k lepšímu svůj život díky zjevením obsaženým v mých knihách. Nakonec jsem se v těchto letech setkala s mnoha lidmi se zájmem o hlubší seznámení s tématy o nichž tyto knihy pojednávají. Viděla jsem u mnoha lidí upřímnou touhu milovat Boha a sloužit mu. To mě samozřejmě naplňuje radostí, ale zároveň mě to staví ještě před větší odpovědnost před Bohem a bližním a nutí mě, abych byla stále víc před Bohem a tak se mohla stávat lepší.

Pracujete na nové knize? O čem bude pojednávat?

„Ano, pracuji na nové knize, na druhém dílu z cyklu „Přepsat historii.“ V něm jistě budou hlouběji vysvětlena témata o nichž byla už řeč, stále se jedná o zmíněném Božím plánu. Musím ale zdůraznit, že nerozhoduji já, co a jak psát, o tom rozhoduje sám Pán. Neurčuji ani název. Během sestavování textu mě neustále provází pozorné vedení Pána a jeho nástrojů, například archandělů, abych nebloudila ve svých fantaziích nebo abych nevnucovala své interpretace. Neznamená to však, že jsem pasivní nebo, že by šlo všechno mimo mě, tak to není! Při psaní knihy je mým úkolem, abych byla bezpodmínečně otevřená k Božímu působení. Proto odkládám stranou každou ctižádost nebo ustaranost s ohledem na úspěch nebo neúspěch. Musím být prostě nástrojem, jako rádiový přijímač, který čistě zachycuje frekvence, bez rušení. Psaní těchto knih pro mě znamenalo ještě jednu cestu na původní duchovní cestě. Vše co jsem napsala, jsem nejdříve prožila v sobě. Můžu také říct, že pro mě každá kniha znamenala důležitou etapu mé osobní cesty. Opakuji, že jsem byla nejdříve povolaná, abych přijala, věřila a uskutečnila nauku, kterou jsem dostala. Pán ode mě nikdy nežádal, abych bylo pouhým „opakovatelem poselství“, nýbrž abych byla svobodným a vědomým člověkem, který chápe a celým svým životem se účastní na dění v duchu. Jsem si vědoma, že jen takto můžu být věrným nástrojem Božího působení.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s